USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobkyně: B. F., a. s., IČO xxx sídlem xxx xxx xxx zastoupená advokátem sídlem xxx xxx xxx proti žalovanému: J. A., narozený xxx bytem xxx xxx xxx o zaplacení částky 55 715,99 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu x ze dne 16. srpna 2022, č. j. 60 C 893/2020 – 54 takto: I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně výrokem I. řízení zastavil a výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a výrokem III. žalobkyni vrátil část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 786 Kč. 2. V odůvodnění uvedl, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným 14. 2. 2020, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že její předchůdkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru na úhradu kupní ceny vozidla. Soud prvního stupně se nejprve zabýval svou pravomocí (mezinárodní příslušností) k projednání a rozhodnutí věci. Vyšel z toho, že žalovaný v xxx republice neměl evidován žádný druh pobytu, bydliště má xxx, kde na své adrese také přebírá poštu. Poukázal na to, že se jedná o spor ze spotřebitelské smlouvy, příslušnost proto posuzoval podle čl. 17 odst. 1 písm. b), 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (dále Brusel I bis), podle nichž je-li úvěr poskytnut k financování koupě movitých věcí, lze podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště, což je v daném případě xxx. Dále uvedl, že pokud žalobkyně odkazovala na prorogační doložku sjednanou dle § 89a o. s. ř., nelze k ní od 1. 1. 2014, kdy nabyl účinnosti zákon č. 293/2013 Sb., přihlížet, k tomu odkázal na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 93 Co 214/2014. Příslušnost podle čl. 26 nařízení Brusel I bis nebyla založena, protože se žalovaný řízení, ač mu byla doručena výzva k tomu, aby se k žalobě vyjádřil, aktivně neúčastnil. Uzavřel, že není soudem příslušným a řízení podle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. pro nedostatek pravomoci soudu, což představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, zastavil. 3. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. Dovodil, že žalobkyně tím, že podala žalobu u nepříslušného soudu, zastavení řízení zavinila a měla by nahradit náklady řízení žalovanému. Protože tomu žádné náklady nevznikly, rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 4. O vrácení části soudního poplatku rozhodl podle ust. § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, podle kterého se vrací zaplacený soudní poplatek snížený o 20 %, nejméně o 1 000 Kč. Protože žalobkyně zaplatila 2 786 Kč, rozhodl o vrácení částky 1 786 Kč. 5. Proti všem výrokům usnesení podala odvolání žalobkyně, kterým se domáhala změny usnesení tak, že se řízení nezastavuje. Podle ní byla příslušnost českých soudů založena podle článku 19 odst. 3 nařízení Brusel I bis, podle něhož si smluvní strany mohou sjednat příslušnost soudů státu, v němž mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt. Za takovou dohodu považovala dohodu o místní příslušnosti z článku 10 smlouvy o úvěru. Žalovaný měl v době uzavření smlouvy bydliště v xxx republice a věc se řídila obchodním zákoníkem, dohoda o příslušnosti v té době byla přípustná. Dále namítala, že příslušnost (nelze-li použít oddíl 4 nařízení Brusel I bis) je dána podle článku 5 ve spojení s článkem 7 odst. 1 písm. a), b) druhá odrážka nařízení Brusel I bis, když závazek měl být splněn na území xxx republiky. Uzavřela, že soudy xxx republiky jsou podle ní příslušné k projednání a rozhodnutí věci. 6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že splňuje náležitosti, vyplývající z ust. § 205 o. s. ř., postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného rozhodnutí, aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 7. Z obsahu spisu vyplývá, že žaloba byla podána k soudu dne 14. 2. 2020, žalobkyně uvedla, že místní příslušnost dovozuje z ust. § 89a o. s. ř., u žalovaného uvedla bydliště xxx xxx xxx, zaplacení žalované částky se domáhala s tím, že její právní předchůdkyně společnost G. M. M., a.s., poskytla žalovanému úvěr na koupi automobilu, který žalovaný přestal splácet. K návrhu připojila smlouvu o úvěru ze dne 20. 4. 2007, uzavřenou mezi společností G. M. M., a. s., a žalovaným, u něhož je uvedena adresa xxx xxx xxx, dále je označen rodným číslem. Podle smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr na koupi vozidla xxx xxx ve výši 69 940 Kč, který se zavázal splácet v měsíčních splátkách. Pod bodem 10 bylo sjednáno, že věřitel je dle svého uvážení oprávněn uplatňovat své nároky i u soudu příslušného sídla věřitele v souladu s ustanoveními § 89a občanského soudního řádu ve znění pozdějších změn. Klient prohlásil a svým podpisem potvrdil, že souhlasí s dohodou místní příslušnosti takto sjednané. Podle lustrace v informačním systému základních registrů měl žalovaný trvalé bydliště na adrese xxx xxx xxx, od 27. 3. 2007 do 27. 3. 2008. xxx xxx ČR dne 11. 3. 2022 sdělilo, že žalovaný měl povolen přechodný pobyt od 16. 4. 2007 do 31. 12. 2019, poslední známá adrese je xxx xxx xxx. Podle zprávy z 18. 5. 2020 žalovaný nebyl ve vazbě, výkonu trestu ani zabezpečovací detence a nebyl dosud vězněn, podle zprávy z 18. 5. 2020 nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Podle sdělení z 8. 12. 2020 „majitelka domu“ sdělila, že se žalovaný na adrese xxx xxx xxx, nikdy nezdržoval a nikdy tam nebydlel. Podle Registru obyvatel xxx republiky má žalovaný hlášen trvalý pobyt od 27. 3. 2020 na adrese xxx xxx xxx. xxx správa sociálního zabezpečení 5. 4. 2022 sdělila, že neevidují pojistný vztah žalovaného u zaměstnavatele, nepobírá důchod ani nemocenské dávky. Evidují adresu xxx xxx xxx. Zásilka zaslaná soudem prvního stupně na tuto adresu se 12. 7. 2022 vrátila zpět se sdělením pošty, že si ji adresát v úložné době nevyzvedl, nebylo ji možné vhodit do domovní schránky, neboť ji adresát nemá. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě, kde byl poučen i o možnosti namítat nepříslušnost soudu, z č. l. 28, bylo žalovanému doručeno 7. 12. 2020 prostřednictvím pošty na jeho xxx adrese. Na výzvu žalovaný nereagoval. Napadené usnesení, zasílané prostřednictvím pošty žalovanému na xxx, žalovaný osobně převzal 24. 8. 2022. Podle obsahu spisu žalovaný ve vztahu k soudu neučinil žádný úkon. 8. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že mezinárodní příslušnost soudů xxx republiky není dána. 9. Podle článku 26 odst. 2 nařízení Brusel I bis není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. 10. V posuzovaném případě žalovaný na výzvy soudu prvního stupně nereagoval ani jinak se řízení před soudem neúčastnil. Řízení se tak aktivně neúčastnil a příslušnost podle tohoto ustanovení nebyla založena. 11. Podle článku 17 odst. 1 písm. b) nařízení Brusel I bis ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7, jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí. 12. Podle článku 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. 13. V posuzovaném případě byl právním předchůdcem žalobkyně, kterým byl podnikatel, žalovanému jako spotřebiteli poskytnut úvěr na koupi automobilu, jde proto o případ uvedený v citovaném článku 17 bod 1 písm. b) nařízení Brusel I bis a žalobkyně jako právní nástupce mohla podat žalobu proti žalovanému dle čl. § 18 odst. 2 téhož nařízení u soudu v členském státě, v němž měl ke dni podání žaloby k soudu bydliště. Žalovaný bydliště v xxx republice ke dni podání žaloby evidováno neměl. Nebylo zjištěno, že by žalovaný ke dni zahájení řízení měl bydliště na adrese uvedené ve smlouvě či jinde v České republice. Naopak, v příslušných registrech xxx republiky registrován není, trvalé bydliště má evidováno na Slovensku, kde zásilky soudu přebírá. Protože žalovaný podle dostupných zjištění v době zahájení řízení bydlel na xxx, je podle citovaných článků příslušný k projednání a rozhodnutí věci slovenský soud. 14. Ustanovení článků 5, 7 nařízení Brusel I bis, na které odkazuje žalobkyně (příslušnost podle místa plnění, které bylo v xxx republice), se neuplatní, neboť na věc dopadá oddíl 4 o příslušnosti ve věcech spotřebitelských smluv, který vylučuje jejich použití (viz čl. 17 odst. 1 nařízení Brusel I bis). 15. Od výše uvedených článků je možné se podle článku 19 odst. 3 nařízení Brusel I bis odchýlit dohodou, uzavřenou mezi spotřebitelem a jeho smluvním partnerem, kteří mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt v témže členském státě, jestliže tato dohoda zakládá příslušnost soudů tohoto členského státu, ledaže by taková dohoda nebyla podle práva tohoto členského státu přípustná. 16. Věřitel ve smlouvě uvedl sídlo v Praze x, žalovaný uvedl adresu v xxx republice, uzavřenou dohodou měla být založena příslušnost soudu v xxx republice (podle sídla věřitele, který sídlil v Praze x). Jestliže prorogační doložka byla uzavřena v právním vztahu s mezinárodním prvkem (v daném případě je dán již státní příslušností žalovaného), vychází se z toho, že prorogační doložka je dohodou nejen o místní příslušnosti soudu, ale také o mezinárodní příslušnosti soudů, ledaže je z ujednání jednoznačně patrno, že strany hodlaly sjednat toliko místní příslušnost určitého soudu (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1860/2015). 17. K ujednání o místní příslušnosti dle § 89a o. s. ř. přihlížet nelze, jak správně vysvětlil soud prvního stupně, neboť od 1. 1. 2014 lze přihlížet jen k prorogačním doložkám sjednaným mezi podnikateli. Již z toho, že dohoda o místní příslušnosti v době zahájení řízení ve spotřebitelských vztazích nebyla přípustná a k dříve uzavřeným dohodám nebylo možné přihlížet lze dovodit, že příslušnost na základě dohody podle práva xxx republiky založena být nemohla. Dohoda by také byla neplatná, neboť nebyla individuálně sjednána, ale je obsažena na předtištěné smlouvě. Podle názoru odvolacího soudu dohoda obsažená pod bodem 10 smlouvy je jen dohodou o místní (nikoli mezinárodní) příslušnosti. V tomto ujednání se odkazuje na § 89a o. s. ř., což je ustanovení upravující místní příslušnost soudu, žalovaný v ujednání výslovně potvrzoval, že souhlasí s dohodou o místní příslušnosti. 18. Z výše uvedeného vyplývá, že soudům xxx republiky nesvědčí mezinárodní příslušnost k projednání a rozhodnutí věci a soud prvního stupně správně řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení podle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil. Za situace, kdy byly splněny předpoklady pro zastavení řízení pro nedostatek pravomoci, soud prvního stupně také správně rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vrácení části soudního poplatku. Tyto výroky konkrétní námitkou nebyly zpochybněny, odvolací soud proto odkazuje na správné odůvodnění soudu prvního stupně. 19. S ohledem na uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je správné, proto ho podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil. 20. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., když plně úspěšnému žalovanému v této fázi řízení žádné náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 6. prosince 2022 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu