USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci nezletilé: E. F., narozená dne xxx bytem trvale S., Praha xxx zastoupená Městskou částí Praha xxx jako kolizním opatrovníkem v sídle Úřadu městské části Praha xxx dceru rodičů: Mgr. M. F., narozená dne xxx bytem P., N., xxx zastoupená zmocněnkyní V. M. bytem Na S., Praha xxx V. F., narozený dne xxx bytem trvale P., Praha xxx zastoupený advokátem JUDr. A. P. sídlem S., Praha xxx o návrhu matky na nařízení předběžného opatření, upravujícího styk nezletilé s matkou o podzimních prázdninách, k odvolání matky proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu xxx ze dne 26. října 2021, č. j. 10 P 20/2015-2015 takto: Odvolání matky proti usnesení soudu prvního stupně se odmítá. Odůvodnění: 1. Soud prvního stupně napadeným usnesením zamítl návrh matky na úpravu styku v období podzimních prázdnin od 28. 10. 2021 do 31. 10. 2021 formou předběžného opatření. 2. Při svém rozhodování vycházel z návrhu matky, doručeným soudu dne 20. 10. 2021, jímž se matka domáhala předběžné úpravy styku s nezletilou o podzimních prázdninách v době od 28. 10. 2021 do 31. 10. 2021. Uvedla v něm, že čas podzimních prázdnin dává výlučnou příležitost, aby nezletilá mohla čas strávit i s matkou, protože není dán důvod, proč by mělo být bráněno ve vztahu nezletilé s matkou a její rodinou na xxx. Otec soustavně brání a klade překážky ve styku nezletilé s matkou. Styk nezletilé s matkou dne 30. 10. 2021 by byl náhradním termínem za soudem určený a nerealizovaný styk matky s nezletilou dne 9. 10. 2021, kdy s touto výměnou otec již souhlasil. Zdůraznila, že není v jejích finančních možnostech, aby se styk uskutečnil v České republice. Tvrzení otce o manipulaci nezletilé ze strany matky označila za nelogické a nepodložené. Opětovně poukázala na to, že otec byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu xxx ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 14 T 122/2017, pravomocně odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání 2 let s podmíněným odkladem na tři roky za zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí, tj. matky nezletilé, a nezletilá byla prokázanou sekundární obětí tohoto násilí. Otec prostřednictvím péče o nezletilou zneužívá svou moc nad matkou i nezletilou a rozvrací vztah mezi nimi. Nátlakem nutil nezletilou vypovídat prokázané nepravdy státním orgánům za účelem eliminace matky ze života nezletilé. Soustavně ruší a narušuje již tak limitovaný styk nezletilé s matkou skrze videoplatformu xxx. Vztah matky s nezletilou je tak výrazně ohrožen. 3. Soud prvního stupně si postupem dle § 474 odst. 3 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.“), vyžádal názor příslušného orgánu sociálně – právní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“). Ten ve zprávě ze dne 21. 10. 2021 uvedl, že aktuálně styk nezletilé s matkou probíhá za asistence organizace xxx, a důvodem asistovaného kontaktu bylo nežádoucí jednání matky, kdy na nezletilou vyvíjela nátlak, spočívající v manipulaci a navádění nezletilé, aby rozesílala dopisy ombudsmanovi a xxx prezidentce, obsahující přání nezletilé vrátit se na xxx, dále aby sdělovala třídní učitelce, řediteli školy a psycholožce, že se chce vrátit na xxx, že se otce bojí, byť tato sdělení nejsou pravdivá. Naopak nezletilá chce zůstat v České republice, nemá důvod se otce bát, má ho ráda. Sama nezletilá při pohovoru před soudem projevila přání, aby styky s matkou probíhaly asistovaně. Důvody, pro které byly styky nezletilé s matkou určeny asistovanou formou, nepominuly. Otec OSPODu sdělil, že bude-li mít matka zájem setkat se s nezletilou v období podzimních prázdnin za asistence organizace xxx, kontakt umožní. Proto OSPOD navrhl návrh matky zamítnout. 4. Protože nezletilá i její rodiče jsou státními příslušníky xxx, soud prvního stupně uzavřel, že jde o řízení s mezinárodním prvkem. Příslušnost zdejšího soudu rozhodovat ve věci dovodil z článku 8 odst. 1 nařízení Rady Evropského společenství (ES) č. 2201/2003 (dle obvyklého bydliště dítěte, které je v daném případě na území ČR). 5. Právně postupoval dle § 102 odst. 1, § 75c odst. 1, 2 a 3, § 76 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a obecně uvedl, že má-li být předběžné opatření nařízeno, musí být potřeba zatímní úpravy právních poměrů účastníků prokázána. Nelze se podrobněji zabývat hmotněprávní stránkou věci, ale zásadně tím, zda je třeba zatímně upravit poměry účastníků. Vždy je třeba pečlivě zvážit, zda je splněna podmínka naléhavé potřeby předběžného opatření. Z povahy předběžných opatření pak rovněž vyplývá, že nebudou zjišťovány všechny rozhodné skutečnosti, které by soud musel mít zjištěny, pokud by vydával konečné rozhodnutí, ale i tak musí mít soud za osvědčené alespoň základní skutečnosti, aby posoudil, zda je skutečně dána naléhavá potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků. Zatímní úprava poměrů předběžným opatřením přichází v úvahu tam, kde soud dospěje k závěru, že v důsledku jeho rychlého autoritativního zásahu vznikne méně škod, než když nezasáhne. 6. V poměrech dané věci dospěl k závěru o nedůvodnosti návrhu matky na nařízení předběžného opatření. Ke genezi věci uvedl, že nezletilá byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu xxx ze dne 23. 2. 2021 (č. j. 10 P 20/2015-1714), ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 14. 4. 2021, č. j. 10 P 20/2015-1754, a opravného usnesení ze dne 3. 5. 2021, č. j. 10 P 20/2015-1787, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2021, č. j. 39 Co 145/2021-1865, ve znění opravného usnesení ze dne 2. 7. 2021, č. j. 39 Co 145/2021-1865, svěřena do péče otce. Soudy rozhodnutí o péči o nezletilou založily na tom, že matka se zprvu dlouhodobě a pod různými záminkami včetně zdravotních snažila o izolaci nezletilé od otce a bránila jí v budování vztahu s ním s poukazem i na rozsudek odvolacího soudu ze dne 22. 1. 2020, č. j. 39 Co 350/2019 – 1118. Tím poškozovala a narušovala právo nezletilé mít rodinné vztahy a vazby k oběma rodičům. Dvakrát bez souhlasu otce a při absenci rozhodnutí nahrazujícího jeho souhlas nezletilou přemístila na xxx. Nerespektovala ani soudní rozhodnutí, neboť usnesením ze dne 21. 1. 2019, č. j. 10 P 20/2015 – 715, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2019, č. j. 39 Co 108/2019 – 811, soud zamítl její návrh na změnu bydliště nezletilé. Soudy k tomu rovněž opakovaně uvedly, že takové jednání matky nezletilou zásadním způsobem poškozuje, matka dává nezletilé špatný příklad, protože ji učí ignorovat nejen otce a jeho rodičovskou odpovědnost, ale i pravomocná soudní rozhodnutí. Takové prostředí u matky je nezdravé a nezletilé škodící. Uvedly dále i to, že takové chování není ospravedlnitelné ani tím, že i přes existenci citovaných rozhodnutí o zamítnutí jejích návrhů na změnu bydliště a na změnu úpravy styku předběžným opatřením si špatně vyložila doporučení orgánů sociálně právní ochrany dětí, že postačí, že nezletilá se bude stýkat s otcem i pokud bude žít na xxx (srovnej např. rozhodnutí ze dne 25. 10. 2019 č. j. 39 Co 325/2019 – 1037). 7. Aktuálně je styk matky s nezletilou upraven asistovaně prostřednictvím organizace xxx usnesením Obvodního soudu pro Prahu xxx ze dne 20. 5. 2021, sp. zn. 10 P 20/2015, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 7. 2021, č. j. 39 Co 210/2021-65. Soudy s ohledem na požadavek maximálního ohledu na práva dítěte a na opačné straně práva matky podílet se na výchově nezletilé uzavřely, že je v nejlepším zájmu nezletilé eliminovat závadové chování matky vůči nezletilé. Proto opětovně přistoupily k úpravě styku nezletilé s matkou formou asistovaných styků, aby bylo zabráněno nežádoucí manipulaci a nátlaku ze strany matky s nezletilou, a to i při zohlednění názoru nezletilé. Nyní matka v návrhu na nařízení předběžného opatření na úpravu styku s nezletilou o podzimních prázdninách argumentovala tím, že nezletilá byla prokázanou sekundární obětí násilí, páchaného otcem, výhrůžkami otce, že se matce pomstí a skrze nezletilou tak činí a pokračuje v týrání matky a domácím násilí. Zneužívá svěřenou péči o nezletilou a rozvrací vztah mezi matkou a dítětem. Násilím nutí nezletilou vypovídat nepravdy státním orgánům za účelem limitace styku a snaží se matku eliminovat ze života nezletilé. Soud prvního stupně k tomu uvedl, že tato argumentace není nová a k matkou popisované situaci a tvrzením zaujal stanovisko již Městský soud v Praze v usnesení ze dne 7. 7. 2021, č. j. 39 Co 210/2021-65, kdy uvedl, že zatímco matka znaky oběti domácího násilí v době vyšetřování vykazovala, dcera nikoliv a nevykazovala znaky syndromu zavrženého dítěte (bod 20. citovaného usnesení). Tento závěr vycházel ze znaleckého posudku PhDr. Z. ze dne 23. 6. 2017, který osvědčil, že oba rodiče jsou osobnosti bez znaků svědčících pro psychické onemocnění, matka s výraznými úzkostnými rysy, mírné nezralosti a pythiatickými. Matka se obává styku nezletilé s otcem a domnívá se, že jeho jednání je motivováno snahou pomstít se matce. U matky znalkyně uvedla zjištění znaků oběti domácího násilí, projevující se mimo jiné naučenou bezmocí. Otec má zvýrazněny rysy neurotické a perfekcionistické. V péči matky se výrazně promítá její nezpracovaný konflikt s otcem (bod 19. citovaného usnesení). Městský soud dále konstatoval, že ačkoliv matka do června 2016 byla obětí domácího násilí, za přítomnosti nezletilé, od té doby, přes odborná doporučení, z nichž je patrné, že dcera má otce ráda a matka v ní naopak posiluje negativní pocity vůči otci, bránila styku otce s dcerou v takové intenzitě, která soudy již v roce 2018 vedla k předběžnému svěření nezletilé do péče otce (bod 22. citovaného usnesení). K tvrzením matky o manipulaci otce s dcerou městský soud v citovaném usnesení uvedl, že za situace, kdy nezletilá ve věku xxx let popsala konzistentně jak orgánu OSPOD, tak i terapeutce Krizového centra xxx, která navíc vyjádřila možnost manipulování nezletilé s matkou před konzultacemi v centru a před soudem, není důvod jejím tvrzením (matkou popíraným) nevěřit (bod 27. citovaného usnesení). Ve shora citovaném rozsudku Městský soud k násilí páchanému otcem na matce dále uvedl, že násilí otce vůči matce vyvrcholilo incidentem dne 14. 6. 2016, kdy situacím byla nezletilá přítomna. Od tohoto data již k násilí nedochází. Z provedeného dokazování je zřejmé, že matka od roku 2016 obětí násilí ze strany otce není. Matka uváděla, že nezletilé byla soudem dlouhodobě odpírána práva jako oběti sekundárního násilí stejně jako matce. Poměry nezletilé byly příslušným orgánem sociálně – právní ochrany dětí prošetřovány v souvislosti s vedenými opatrovnickými řízeními. Podle odborné literatury je sekundární obětí domácího násilí dítě, které mu bylo přítomno. Byť v dané věci byla nezletilá násilí přítomna, zejména ze znaleckých závěrů PhDr. Z. z roku 2017 vyplývá, že nezletilá z otce nemá strach, naopak jej má ráda a těší se k němu. Ze zprávy příslušného orgánu sociálně – právní ochrany dětí ze dne 3. 10. 2016 bylo již tehdy patrné, že matka, místo aby dceři vysvětlila, že chování otce ve vztahu k ní, byť mu byla svědkem, nesměřovalo vůči nezletilé, dítě ventilováním partnerských problémů indoktrinovala proti otci. Nezletilá má otce ráda a matka tak poškozovala jejich vzájemný vztah. Matka tímto jednáním ignorovala skutečnost, že zatímco pro ni je otec pouze „bývalým partnerem a manželem“, pro nezletilou byl a zůstává otcem, k němuž má citový vztah a nemá z něj obavy (bod 61. citovaného rozsudku). 8. Soud prvního stupně se proto nepřiklonil k argumentaci matky, že v důsledku jednání otce je její vztah s nezletilou ohrožen, a výslovně uvedl, že to byla právě matka, která se dlouhodobě a pod různými záminkami včetně zdravotních snažila o izolaci nezletilé od otce a bránila jí v budování vztahu s ním. Poškozovala a narušovala právo nezletilé mít rodinné vztahy a vazby k oběma rodičům. Tato snaha matky přesvědčit nezletilou, že má jen jednoho milujícího rodiče, se jí začíná vracet jako bumerang, když nelze přehlédnout, že sama nezletilá při pohovoru před soudem opakovaně projevila přání, aby styky s matkou probíhaly asistovaně. Shrnul, že matka návrh na nařízení předběžného opatření ani svá tvrzení neosvědčila, neboť nepředložila žádné nové důkazy, z nichž by bylo možné uzavřít, že důvody, pro které její styk s nezletilou aktuálně probíhá asistovaně, již netrvají. Omezila se pouze na opakovaná tvrzení, s nimiž se soudy obou stupňů již několikrát vypořádaly. Styk matky s nezletilou je upraven. Navíc matka sama uvedla, že otec souhlasil s výměnou za neuskutečněný styk dne 9. 10. 2021, který by se tak uskutečnil dne 30. 10. 2021, a sdělil to i opatrovníkovi. V období podzimních prázdnin, pokud matka projeví zájem, je zajištěn požadavek maximálního ohledu na práva dítěte a na druhé straně na práva matky podílet se na výchově. 9. Proti usnesení soudu prvního stupně podala včasné odvolání matka, uvedla v něm pouze, že se proti němu odvolává a odvolání doplní do 14 dnů. 10. Soud prvního stupně usnesením ze dne 23. 11. 2021, č. j. 10 P 20/2015-2127, matku prostřednictvím její právní zástupkyně (která za matku blanketní odvolání podala) vyzval k doplnění odvolání tak, aby v něm uvedla, v čem spatřuje nesprávnost napadeného usnesení, a aby uvedla odvolací důvod a odvolací návrh. Matce byla výzva doručena prostřednictvím její právní zástupkyně postupem dle § 49 odst. 4 o. s. ř. dne 9. 12. 2021, do dnešního dne odvolání nedoplnila. 11. Odvolací soud se proto nejprve zabýval otázkou projednatelnosti podaného odvolání. Protože jde o odvolání v opatrovnickém řízení a lze z něj dovodit nesouhlas matky se zamítavým rozhodnutím, dospěl ve smyslu § 28 odst. 3 z. ř. s. k závěru o zásadní možnosti přezkoumat napadené usnesení. 12. Podle § 220a odst. 1, 2 o. s. ř. odmítne-li odvolací soud odvolání z důvodu, že napadené usnesení o předběžném opatření pozbylo účinků, zaniklo nebo bylo zrušeno podle § 77 odst. 2, současně určí, že bylo nezákonné, byl-li by jinak dán důvod pro jeho zrušení. Při určení toho, zda napadené usnesení o předběžném opatření bylo nezákonné, vychází odvolací soud ze skutkového a právního stavu v době vydání napadeného usnesení. 13. Za situace, kdy předmětem odvolacího řízení jsou styky matky s dcerou v období od 28. 10. 2021 do 31. 10. 2021, nemohl odvolací soud postupovat jinak, než odvolání matky postupem dle § citovaného § 220a odst. 1 o. s. ř. odmítnout. V době rozhodování odvolacího soudu (jemuž byl spis s odvoláním předložen dne 10. 2. 2020) již předběžné opatření pozbylo účinků, neboť se týká již uplynulého období. 14. Odvolací soud se s ohledem na shora citovanou právní úpravu dále zabýval možnou nezákonností napadeného usnesení. Dospěl k závěru, že napadené usnesení soudu prvního stupně není nezákonné. Soud prvního stupně o předběžném návrhu matky o trávení podzimních prázdnin v roce 2021 s nezletilou na xxx zamítavě rozhodl v souladu s tím, že nyní probíhají styky matky s dcerou pouze asistovaně. Je tomu tak proto, že matka dřívější pobyt s dcerou na xxx využila bohužel i k tomu, že spolu se svým otcem vyvíjela na nezletilou nátlak, spočívající v navádění, aby rozesílala dopisy ombudsmanovi a xxx prezidentce s přáním vrátit se na xxx, dále aby totéž sdělovala třídní učitelce, řediteli školy a psycholožce, a uváděla i to, že se otce bojí, ačkoli tato sdělení nejsou pravdivá, chce zůstat v České republice a otce má ráda. Na xxx se vrátit nechce. Za tohoto stavu věcí včetně toho, že styk matky s dcerou je zásadně upraven, nejsou splněny podmínky pro rozhodnutí o styku matky s nezletilou formou předběžného opatření bez provádění dokazování. 15. Pokud se týká domácího násilí, jehož se otec na matce dopouštěl, za což byl pravomocně odsouzen, včetně matkou tvrzené skutečnosti, že nezletilá je obětí domácího násilí, tvrzení o nátlaku otce na dceru či o bránění ve styku s dcerou otcem, odvolací soud uvádí, že všemi těmito námitkami se již dříve zabýval a zaujal k nim stanovisko. Odvolací soud v tomto směru odkazuje (opakovaně) zejména na úpravu, provedenou pravomocným rozsudkem ze dne 2. 7. 2021, č. j. 39 Co 145/2021-186, v němž se převážně pod bodem 61 vypořádal s námitkami matky ohledně domácího násilí a jeho dopadu na nezletilou. Odvolací soud proto uzavřel, že pro vyslovení nezákonnosti napadeného usnesení nebyly splněny zákonné předpoklady. V posouzení otázky příslušnosti a pravomoci českých soudů odkazuje na správné závěry soudu prvního stupně. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.). Praha 17. února 2022 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu