č. j. 6 A 102/2021‑ 26   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D. ve věci žalobce:   Nguyen Van Binh státní příslušník Vietnamské socialistické republiky bytem Křesomyslova 25, Praha 4 zastoupen advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Milady Horákové 13, Brno proti žalovanému:  Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34  Praha 7   o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného při vydání potvrzení o oprávněnosti pobytu takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění: 1        Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu druhého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou k Městskému soudu v Praze dne 13. 10. 2021, domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného ve věci vydání potvrzení o oprávněnosti pobytu podle ust. § 87y zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Uvedl, že dne 31. 8. 2021 požádal žalovaného o vydání potvrzení o oprávněnosti pobytu spolu s žádosti o stanovení lhůty k převzetí potvrzení o oprávněnosti pobytu, popřípadě o zaslání potvrzení o oprávnění pobytu do datové schránky právního zástupce. Současně uplatnil svoje práva    vyplývající ze Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 (dále jen „Směrnice“) a požádal, aby mu žalovaný vydal „osvědčení o podání žádosti o pobytovou kartu“ ve smyslu čl. 10/1 Směrnice, sloužící žalobci jako povolení k pobytu podle čl. 25 Směrnice, který za povolení k pobytu považuje i „osvědčení o podání žádosti o pobytovou kartu rodinného příslušníka občana EU“. Žalovaný však zůstal nečinný a žalobci potvrzení o oprávněnosti pobytu podle § 87y zákona o pobytu cizinců ani osvědčení o podání žádosti podle Směrnice nevydal. Žalobce proto podal dne 5. 10. 2021 žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti ke Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců. Vyrozuměním ze dne 11. 10. 2021 bylo žalobci oznámeno, že žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti se nevyhovuje.   2        Vzhledem k tomu žalobce žádá soud, aby žalovanému uložil povinnost vydat žalobci osvědčení o oprávnění pobývat na území do nabytí právní moci rozhodnutí o žádosti o přechodný pobyt vízovým štítkem vyznačovaným do cestovního dokladu podle jednotného formátu stanoveného přímo použitelným předpisem EU, a to ve formě víza k pobytu nad 90 dnů, a aby žalovanému uložil povinnost vydat žalobci osvědčení o podání žádosti o pobytovou kartu ve smyslu čl. 10/1 Směrnice.   3        Žalovaný ve vyjádření namítl, že žaloba je nedůvodná, neboť v řízení nebyl nečinný. Žalobu proto navrhl zamítnout jako bezpředmětnou. Upozornil, že žalobce podal dne 31. 8. 2021 k Městskému soudu v Praze v obdobné věci žalobu na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, ve které uváděl zcela totožné námitky. Žaloba je u Městského soudu v Praze vedena pod sp.zn. 18 A 76/2021 a žalovaný odkázal na vyjádření, které k ní podal, neboť další vyjádření považuje za nadbytečné.   4        O podané žalobě rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez nařízení jednání, jelikož účastníci řízení s rozhodnutím ve věci bez jednání výslovně souhlasili. Soud rovněž neshledal důvod ve věci provádět dokazování, neboť mezi účastníky není sporu ohledně níže uvedených skutkových zjištění, jež mají svůj podklad i v předloženém spisovém materiálu.   5        Soud nejprve ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené, včetně bezvýsledného vyčerpání prostředků ochrany, jež měl žalobce k dispozici ve správním řízení. Soud se proto zabýval žalobou věcně. Dospěl přitom k závěru, že žaloba je nedůvodná.   6        Ze správního spisu žalovaného a z vlastní úřední činnosti (věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 18 A 76/2021) soud zjistil následující podstatné skutečnosti.   7        Dne 3. 3. 2021 podal žalobce žádost o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU podle ust. § 87b zákona o pobytu cizinců. Jelikož v den podání žalobce splňoval podmínky pro vydání vízového štítku na základě ust. § 87y stejného zákona, byl mu vydán.   8        Dne 13. 8. 2021 vydal žalovaný rozhodnutí č.j. OAM-3464-18/PP-2021, kterým byla žádost žalobce zamítnuta podle ust. § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců, neboť je důvodné nebezpečí, že by žadatel mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Žalobci byla podle ust. § 87e odst. 4 stejného zákona stanovena lhůta k vycestování z území ČR, a to v délce 35 dnů od právní moci rozhodnutí.  Z uvedeného rozhodnutí o žádosti žalobce vyplývá, že žalobce byl poučen o tom, že podle ust. § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců nabývá rozhodnutí právní moci již jeho oznámením, tedy doručením písemného vyhotovení. Dále byl žalobce poučen, že jeho oprávnění pobývat na území přechodně podle ust. § 87y zákona o pobytu cizinců oznámením rozhodnutí o žádosti končí bez ohledu na to, zda podá proti rozhodnutí odvolání. Dle doručenky, která je obsahem spisového materiálu ve věci vedené Městským soudem v Praze pod sp.zn. 18 A 76/2021, bylo žalobci rozhodnutí o žádosti doručeno dne 20. 8. 2021. Zásilku si žalobce převzal osobně.   9        Dne 30. 8. 2021 se žalobce dostavil na pracoviště žalovaného a požádal o vystavení vízového štítku do cestovního dokladu. Žalobci však byl do cestovního dokladu namísto vízového štítku vylepen výjezdní příkaz s platností do 23. 9. 2021.    10    Dne 31. 8. 2021 požádal žalovaného o vydání potvrzení o oprávněnosti pobytu a o stanovení termínu k převzetí potvrzení o oprávněnosti pobytu, současně žalovaného požádal o vydání osvědčení o podání žádosti o pobytovou kartu, jak je uvedeno v bodu 2 odůvodnění tohoto rozsudku.    11    Dne 7. 9. 2021 žalovaný vyrozuměl žalobce o tom, že po oznámení rozhodnutí o žádosti končí žalobcovo pobytové oprávnění bez ohledu na to, zda podá odvolání či nikoliv.   12    Dne 5. 10. 2021 žalobce požádal nadřízený orgán žalovaného o uplatnění opatření proti nečinnosti.   13    Dne 8. 10. 2021 nadřízený orgán žalovaného, kterým je Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, žalobci sdělil, že žádost ze dne 31. 8. 2021 žalovaný vyřídil vyrozuměním ze dne 7. 9. 2021, proto není návrh na vydání opatření proti nečinnosti důvodný.   14    Podle ust. § 79 odst. 1 s. ř. s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, se může žalobou domáhat toho, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo vydat osvědčení.   15    Podle ust. § 81 odst. 1 s. ř. s. soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí.   16    Povahou potvrzení o oprávněnosti pobytu podle ust. § 87y zákona o pobytu cizinců se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 5. 2021 č.j. 2 Ans 1/2009-71. Konstatoval, že „tzv. „překlenovací štítek“, vydávaný žadatelům o pobyt na území ČR do jejich cestovních dokladů, je osvědčením ve smyslu části čtvrté správního řádu z roku 2004. Jakkoli § 87y zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ani směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES takový postup nepředpokládají, při splnění podmínek uvedených v citovaném ustanovení jsou správní orgány „překlenovací štítek“ povinny vydat, neboť jde o ustálenou správní praxi.“   17    Mezi stranami je spor o tom, zda má za dané skutkové situace žalovaný povinnost vydat potvrzení o oprávněnosti pobytu i poté, co bylo žalovaným rozhodnuto o zamítnutí žádosti o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU podle ust. § 87b zákona o pobytu cizinců.       18    Městský soud v Praze vycházel z právní úpravy účinné do dne 1. 8. 2021, neboť žalobce požádal o povolení k přechodnému pobytu dne 3. 3. 2021. Dle přechodných ustanovení zákona č. 274/2021 Sb., kterým byl novelizován zákon o pobytu cizinců s účinností od 2. 8. 2021, se řízení zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto dne pravomocně neskončené dokončí a práva a povinnosti s ním související se posoudí podle zákona o pobytu cizinců ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 274/2021 Sb.   19    Ust. § 87y věta první, zákona o pobytu cizinců ve znění účinném do 1. 8. 2021 stanovilo, že rodinný příslušník občana EU, který sám není občanem EU a na území pobývá společně s občanem EU, je oprávněn pobývat na území do nabytí právní moci rozhodnutí o jeho žádosti; po tuto dobu se jeho pobyt na území považuje za pobyt přechodný.   20    Pouze pro informaci soud uvádí, že od 2. 8. 2021 platí pro rodinného příslušníka občana EU podle § ust. 15a odst. 1 nebo 2 zákona o pobytu cizinců, že je oprávněn na území ČR setrvat do dne nabytí právní moci rozhodnutí o jeho žádosti, pokud jde o rodinného příslušníka občana EU podle ust. § 15a odst. 3, je oprávněn setrvat do dne, kdy mu bylo rozhodnutí o jeho žádosti oznámeno.   21    Podle přechodných ustanovení čl. II. bod 3. zákona č. 274/2021 Sb. „(o)právnění cizince pobývat na území České republiky uvedené v § 87y zákona č. 326/1999 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zaniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí o jeho žádosti podané přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.“   22    Žalobcovo oprávnění k pobytu na území ČR podle ust. § 87y zákona o pobytu cizinců tak skončilo dnem nabytí právní moci rozhodnutí o žádosti žalobce. Otázkou proto zůstává určení okamžiku, kdy rozhodnutí o žádosti nabylo právní moci.   23    Na tuto otázku Městský soud v Praze odpověděl v jiném rozsudku ze dne 12. 1. 2022 č.j. 18 A 76/2021-45, při rozhodování o zásahové žalobě v související věci ve vztahu ke shodným účastníkům řízení.   24    V odkazovaném rozsudku Městský soud v Praze uvedl: „Ustanovení § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců (jak ve znění před i po novele č. 274/2021 Sb.) přitom stanoví, že rozhodnutí ministerstva vydané mimo jiné z důvodu uvedeného v § 87e odst. 1 písm. f) nabývá právní moci jeho oznámením.   25    Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí o žádosti žalobce v souladu s § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců nabylo právní moci dnem, kdy bylo žalobci oznámeno, neboť bylo vydáno z důvodu uvedeného v § 87e odst. 1 písm. f) stejného zákona. Rozhodnutí přitom bylo žalobci oznámeno jeho doručením, a to dne 20. 8. 2021. Rozhodnutí o žádosti tak nabylo právní moci již dne 20. 8. 2021, a to bez ohledu na to, zda se proti němu žalobce odvolal či nikoliv. Jedná se tedy o rozhodnutí, proti kterému nemá podané odvolání odkladný účinek. Právní účinky toto rozhodnutí vyvolává již nabytím právní moci.“   26    Městský soud v Praze se se závěrem vysloveným jiným senátem ve věci vedené pod sp.zn. 18 A 76/2021 ztotožňuje a nemá, co by k němu dodal, neboť by jen jinými slovy formuloval totéž.   27    Městský soud v Praze tedy uzavírá, že žalobce pozbyl oprávnění pobývat na území ČR podle ust. § 87y zákona o pobytu cizinců ke dni 20. 8. 2021, neboť byl oprávněn setrvat pouze do doby nabytí právní moci rozhodnutí o jeho žádosti.   28    Jelikož nebyl žalobce nadále oprávněn setrvat na území ČR, nebyl žalovaný nečinný, nevydal-li po 20. 8. 2021 žalobci osvědčení o oprávnění pobývat na území po nabytí právní moci rozhodnutí o žádosti o přechodný pobyt vízovým štítkem, a nevydal-li osvědčení o podání žádosti o pobytovou kartu ve smyslu čl. 10/1 Směrnice.   29    Městský soud v Praze tedy žalobu zamítl jako nedůvodnou podle ust. § 81 odst. 3 s. ř. s.     30    O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Žalovanému, který byl ve věci úspěšný, žádné náklady řízení přesahující jeho běžnou administrativní činnost nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.     Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 16. května 2022     JUDr. Ladislav Hejtmánek v. r. předseda senátu     Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Tikovská, DiS.