č. j. 1 Az 34/2021‑ 43   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci žalobkyně: X., narozená dne X. bytem X. proti žalovanému:   Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34  Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2021, č. j.: OAM-715/ZA-ZA11-P06-2020 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2021, č. j.: OAM-715/ZA-ZA11-P06-2020, jímž byla její žádost o udělení mezinárodní ochrany shledána nepřípustnou podle ustanovení § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) a kterým bylo řízení o udělení mezinárodní ochrany zastaveno podle ustanovení § 25 písm. i) téhož zákona. Nepřípustnost byla shledána v neuvedení nových skutečností ze strany žalobkyně, jež by byly relevantní z hlediska důvodů pro udělení mezinárodní ochrany. II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně v žalobě namítala, že nebyly řádně posouzeny nové okolnosti žádosti ani změna všeobecné situace na Kubě, její žádost je přípustná, kvůli X., během pohovoru v řízení o první žádosti X., není ekonomickou migrantkou, situace X. byla vyhodnocena chybně, nebyly využity jí předložené podklady, X.; nyní byla X., obává se sledování a perzekuce, nebude jí umožněna repatriace či proces bude uměle prodlužován, není přijatelné se odvolávat na informace pocházející od původce pronásledování, žalovaný nepřihlédl k její specifické situaci; poměry v zemi jsou horší než X., kdy podala první žádost o mezinárodní ochranu, země se potýká s vážnými ekonomickými potížemi, sílí represe, jedná se především o pravidelné drobné perzekuce s cílem odradit od jakýchkoliv aktivit, totéž by čekalo po návratu i ji, pomáhá X. a na X. se zúčastnila X.; novými skutečnostmi, pro něž je její žádost přípustná, jsou zpřísnění represí režimu, nárůst X. i její X.; v České republice žije X., má zde X., učí se česky, dle možností pracuje, nepobírá žádné dávky, nepáchala přestupky, její návrat do vlasti v době stupňující se represe by byl nehumánní, hrozí jí újma i kvůli podání žádosti o mezinárodní ochranu. 3. Na základě výše uvedeného žalobkyně navrhla napadené rozhodnutí zrušit a vrátit věc žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil, když po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a žalobních námitek vyslovil s žalobou nesouhlas. První žádost žalobkyně X.; v žalobě není polemizováno s nemeritorním posouzením žádosti, jde o popis obohaceného původního azylového příběhu s vysvětlením, proč nebyly konkrétní skutečnosti sděleny dříve, popisována je obecná situace v zemi bez konkrétní návaznosti na případ žalobkyně, své důvody odvozuje od důvodů X.; se skutečnostmi označenými za nové se řádně vypořádal, krom X. žalobkyně nesděluje, v čem došlo k pochybení, její X. již v době podání první žádosti o mezinárodní ochranu, výpovědi o jejích X. jsou nevěrohodné, v zemi původu k zásadní změně nedošlo, nepřípustnost opakované žádosti byla dostatečně odůvodněna, žalobkyně neuvedla žádnou novou věrohodnou relevantní skutečnost. Žalobu navrhl žalovaný zamítnout. IV. Obsah správního spisu 5. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobkyně v poskytnutí údajů k žádosti ze dne 22. 10. 2020 uvedla, že je kubánské národnosti, mluví španělsky, je bez vyznání, není politicky aktivní, X., vlast opustila na základě X., o mezinárodní ochranu dosud žádala X., je zdravá, o mezinárodní ochranu žádá, protože X. žije v České republice, situace ve vlasti se stále zhoršuje, její X., má strach se vrátit, před X., obává se téhož, o X. hovořila již v řízení o první žádosti, přesto nebyla shledána překážka k návratu, obává se kubánské policie, bude-li žít ve vlasti a zároveň X., bude tím trpět její rodina a policie bude trápit i rodinu, o tom též mluvila v předchozím řízení. 6. Součástí správního spisu je též žalobkynin X. 7. Ve správním spisu jsou obsaženy zprávy o zemi původu, konkrétně Informace Ministerstva zahraničních věcí ze dne 3. 1. 2020, Kuba, Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti, Návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí, Konzulární informace Velvyslanectví Kubánské republiky v České republice ke dni 31. 7. 2020, Konzulární služby a Informace OAMP, Kuba, Bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 3. 9. 2019. 8. Ze správního spisu bylo dále zjištěno, že v předchozí žádosti, k níž poskytla údaje X., téhož dne absolvovala pohovor a X. se mohla seznámit s podklady, uváděla žalobkyně coby důvody žádosti o udělení mezinárodní ochrany, že vlast mladým lidem nenabízí možnosti pro lepší budoucnost, nemají svobodu slova, nemůže studovat, měla by ekonomické potíže, X., byla by ohrožena svou žádostí o azyl. 9. Dne 13. 1. 2020 se žalobkyně mohla seznámit s podklady rozhodnutí, nechtěla se s nimi seznámit a sdělila, že dokládá materiál, který napsala, v němž vysvětluje své potíže a situaci v případě návratu do vlasti, doložila i další související dokumenty; nic dalšího uvést nechtěla. 10.                      Ve svém vyjádření k řízení o mezinárodní ochraně ze dne 13. 1. 2021 (jí napsaný materiál, o němž hovořila během seznámení se s podklady) uvedla, že má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu X.; americká vláda opět zařadila Kubu na seznam zemí podporujících terorismus, čímž je posíleno riziko X., po návratu bude vyslýchána imigrační službou kvůli dlouhodobému pobytu v zahraničí i X., ve vlasti by dále X., při pobytu mimo Kubu na dobu delší než 24 měsíců přichází o trvalý pobyt a může být zjišťováno, zda žádala o mezinárodní ochranu; důvodně se obává svévolného zadržování či uvěznění, nemožnosti realizace umělecké činnosti a volného projevu svého názoru, svědčí jí podmínky pro udělení azylu dle ustanovení § 12 zákona o azylu. 11.                      Během pohovoru vedeného dne 17. 2. 2021 žalobkyně dále uvedla, že X. se bojí, aby kubánské úřady nepostihly její rodinu, mohly by mít potíže v práci, být pod dohledem nebo by se proti nim mohly konat nějaké akce, X., při příletu není zřejmé, zda by ji nechali vstoupit na území, po dvou letech pobytu mimo vlast ztrácí občané Kuby svá práva, hledí se na ně jako na cizince; návrat do vlasti by byl riskantní, byla by pod kontrolou vlády, též by kontrolovali její rodinu, mohla by mít kontakt jen s rodinou, X., po třech měsících by musela zemi opustit; její rodina v současnosti nemá potíže, protože X., při návratu by to ale asi bylo jiné, od X. ve vlasti nebyla; X. 12.                      Žalobkyně následně X. 13.                      Dne 25. 3. 2021 se žalobkyně mohla seznámit s podklady rozhodnutí, s podklady se seznámila, ale nechtěla se k nim vyjádřit; uvedla, že podklady nechce doplnit, jelikož X., nemá co dodat, ve vlasti se nic nezměnilo, situace je stejná, zvýšila se represe proti disidentům, nyní byla vydána ve vlasti píseň s údaji o kubánské vládě, na základě písně je mnoho občanů proti vládě, zvýšila se represe, kdokoliv by doma měl symbol písně či její slova, byl by pronásledován policií. 14.                      Dne 13. 5. 2021 vydal žalovaný žalobou napadené rozhodnutí. V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 15.                      Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů ve smyslu ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k účinnosti článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 16.                      Soud ve věci rozhodl bez jednání, protože s tímto postupem vyslovili souhlas účastníci ve smyslu ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s. 17.                      Podle ust. § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1. 18.                      Podle ust. § 10a odst. 2 zákona o azylu je-li žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany. 19.                      Podle ust. § 25 písm. i) zákona o azylu řízení se zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná. 20.                      Nejprve je nutno uvést, že podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu „žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podá-li cizinec opakovaně žádost o udělení mezinárodní ochrany, aniž by uvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodu pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany.“ Druhou podmínkou pro přijatelnost opakované žádosti je, že se musí jednat o takové skutečnosti či zjištění, které nebyly bez vlastního zavinění žadatele zkoumány v předchozím řízení. V této souvislosti soud připomíná, že v rámci azylového řízení existují dvě základní povinnosti – břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Jak již NSS vyslovil ve svém rozsudku ze dne 7. 12. 2005, č. j.: 4 Azs 151/2005 – 86: „Zatímco důkazní břemeno může v některých případech nést i správní orgán, povinnost tvrzení leží vždy na žadateli o azyl. Představa, že by správní orgán sám zjišťoval pronásledování či potenciální ohrožení žadatele o azyl v zemi jeho původu, je zcela nereálná. Žadatel sám nejlépe ví, z jakých důvodů svou zemi původu opustil, zda byl pronásledován a z jakých důvodů. V průběhu řízení o udělení azylu musí žadatel uvést veškeré relevantní důvody, na základě kterých poté správní orgán jeho žádost posoudí.“ NSS dovodil, že pokud žadatel neuvedl všechny důvody své žádosti o udělení mezinárodní ochrany, jedná se o skutečnost přičitatelnou pouze k jeho tíži a nelze akceptovat, že by neunesení břemene tvrzení mohl zhojit pomocí podání opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany. 21.                      Institut opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neslouží k upřesňování či skutkovému doplňování předchozí žádosti. Jeho hlavním smyslem a účelem je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit postavení žadatele a které nemohl bez vlastní viny uplatnit během předchozího řízení. Zpravidla se přitom bude jednat o takové skutečnosti, k nimž došlo v důsledku plynutí času. Jako takové lze připomenout např. změnu situace v zemi původu nebo změnu poměrů ve vztahu k osobě žadatele. 22.                      Hrozbu relevantní ve smyslu udělení mezinárodní ochrany související s X. žalobkyně tvrdila již v prvním řízení o mezinárodní ochraně a žalovaný se jí řádně zabýval v rozhodnutí o její první žádosti (X.). Nejde proto o novou skutečnost, kvůli níž by bylo namístě její opakovanou žádost meritorně přezkoumat. X. rovněž nejsou oproti dřívějšímu stavu nikterak diametrálně odlišné, aby se jednalo o podstatnou změnu. 23.                      Stejně tak se žalovaný již v řízení o první žádosti věnoval obavě žalobkyně z postihu za podání žádosti o mezinárodní ochranu i situaci kubánských občanů pobývajících v zahraničí. V řízení o opakované žádosti si k uvedené problematice žalovaný opatřil Informaci Ministerstva zahraničních věcí ze dne 3. 1. 2020, která o žádných aktuálních podstatných změnách nesvědčí, informace hovoří o komplikacích v případě překročení doby pobytu, avšak jde o řešitelné administrativní potíže, které se týkají všech občanů Kuby a z nichž nelze dovodit možné pronásledování či vážnou újmu. Ostatně irelevanci obav kubánských občanů kvůli dlouhodobému pobytu v zahraničí v kontextu změn migračních zákonů po roce 2012 konstatuje ve své již ustálené judikatuře i NSS (srov. usnesení ze dne 14. 3. 2018, č. j.: 6 Azs 369/2017 – 41, ze dne 6. 6. 2019, č. j.: 4 Azs 68/2019 - 54, ze dne 24. 7. 2019, č. j.: 4 Azs 112/2019 – 46, ze dne 5. 12. 2018, č. j.: 10 Azs 244/2018 – 58, či ze dne 22. 1. 2020, č. j.: 6 Azs 197/2019 – 45). Žalobkyně navíc X. Ani tvrzené obavy z podání azylové žádosti nebo z dlouhodobého pobytu v zahraničí tudíž nejsou novou skutečností, jež by mohla potenciálně zakládat důvodné obavy z pronásledování či skutečné nebezpečí vážné újmy ve smyslu ustanovení § 12 a § 14a zákona o azylu. 24.                      Tvrzení o X. shledává soud nevěrohodnými, čímž se ztotožňuje s žalovaným. V poskytnutí údajů k žádosti dne 22. 10. 2020 žalobkyně sdělila, že X., v důvodech žádosti hovořila o X., pak jen stručně zmínila možné problémy, bude-li žít ve vlasti X. dodala, že o uvedeném též mluvila v předchozím řízení. Na seznámení se s podklady dne 13. 1. 2021 (ani ne o tři měsíce později) dodala údajně jí samotnou sepsaný materiál, dle nějž se X. Během pohovoru vedeného o měsíc později (dne 17. 2. 2021) však sdělila, že X., podle jejího mínění nemá rodina ve vlasti potíže, jelikož žalobkyně X. Údaje poskytnuté k žádosti a především sdělené v pohovoru jsou v příkrém rozporu s informacemi poskytnutými ve sdělení ze dne 13. 1. 2021. Tvrzení o jejích X. jsou proto nevěrohodná minimálně do té míry a v té rovině, aby byla považována za X. (s jistou nezbytnou úrovní pravděpodobnosti) mohla hrozit újma relevantní ve smyslu azylového práva. Míra X., je pak X., aby mohla představovat novou relevantní skutečnost, pro niž by bylo namístě meritorní přezkoumání opakované žádosti o mezinárodní ochranu. Žalobkyně nebyla X. Ani X., v jaké ji je možno označit za plausibilní, nemůže obstát jako nová relevantní skutečnost, pro niž by bylo třeba nové meritorní posouzení azylové žádosti. Žalobní námitka tak není důvodná. 25.                      V zemi původu žalobkyně taktéž nedošlo k žádným převratným změnám, pro něž by bylo nutné projednat opakovanou žádost meritorně, což správně konstatoval rovněž žalovaný v napadeném rozhodnutí na základě opatřené Informace OAMP ze dne 3. 9. 2019. Kuba bezpochyby zůstává autoritářským státem bez nezávislého soudnictví uplatňujícím různé represe vůči svým oponentům a potlačujícím lidská práva s důrazem na omezování svobody projevu a shromažďování, stejně tomu však bylo i X., kdy žalobkyně podala první žádost o mezinárodní ochranu, ba v různých podstatných rysech tomu tak je již desítky let, byť s určitými dílčími změnami (např. výše konstatovaný vývoj v migrační politice po roce 2012). Oproti situaci v době podání první žádosti o mezinárodní ochranu nedošlo stran lidských práv a represí v zemi původu k podstatné změně, věcné projednání žalobkyniny opakované žádosti proto nebylo namístě. 26.                      Nové meritorní projednání žádosti neodůvodňovaly ani rodinné a soukromé vazby žalobkyně v České republice. Předně jde obecně o okolnosti, jež mohou být důvodem pro udělení mezinárodní ochrany jen velmi vzácně, proto postačí konstatování, že žalobkyně je zletilá, zdravá, svéprávná, v produktivním věku, ve vlasti má rodinné zázemí a na těchto okolnostech se nic podstatného nezměnilo; žalobkyně je nadále X. Vzhledem k uvedenému nelze její poměry označit ani za zřetele hodné z humanitárního hlediska, Kubu potom v poslední době nezasáhla ani katastrofa humanitárního rázu. 27.                      Žalovaný se opakovanou žádostí žalobkyně řádně zabýval, zhodnotil všechny tvrzené skutečnosti i svá zjištění učiněná z úřední činnosti a žádost správně označil za nepřípustnou, v důsledku čehož řízení zastavil. Žalovaný vyhovujícím způsobem odlišil tvrzení, která byla uplatněna již v řízení o první žádosti, a tvrzení nová, vše následně v napadeném rozhodnutí řádně vypořádal, podrobně se věnoval zejména nevěrohodnému vylíčení X. Na základě shromážděných podkladů zjistil žalovaný skutečný stav věci a své závěry vyslovil na základě správného procesního postupu s respektem k základním zásadám správního řízení i elementárním ustanovením upravujícím jeho průběh. Žalovaný nepochybil, pokud se při zjištění nepřípustnosti žádosti již meritorně nezabýval důvody pro udělení azylu ani doplňkové ochrany (dle ustanovení § 12, § 14a, ale též § 14 zákona o azylu). Uvedený postup je plně v souladu s ustanovením § 10a odst. 2 zákona o azylu. Způsob vyřízení věci, který žalovaný zvolil, je plně aprobován též ustálenou judikaturou NSS, jenž např. v právní větě k rozsudku rozšířeného senátu ze dne 6. 3. 2012, č. j.: 3 Azs 6/2011 – 96, publ. pod č. 2642/2012 Sb. NSS, vyslovil: „Správní orgán je povinen v řízení o opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany zkoumat v souladu s § 10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, zda žadatel neuvedl nové skutečnosti nebo zjištění týkající se důvodů pro udělení azylu nebo důvodů pro udělení doplňkové ochrany, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně skončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany. Přípustnost opakované žádosti je tak třeba posuzovat z pohledu možných nových skutečností a zjištění pro udělení jak azylu, tak udělení doplňkové ochrany. Obsahuje-li opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany takové nové skutečnosti nebo zjištění, je správní orgán povinen hodnotit takovou žádost jako přípustnou a meritorně o ní rozhodnout. V opačném případě řízení o nepřípustné žádosti podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastaví.“ Napadené rozhodnutí tudíž plně obstojí i z procesního hlediska. 28.                      Žalovaný si také obstaral dostatečné podklady pro své rozhodnutí. Předmětem řízení byla opakovaná žádost žalobkyně, nebylo proto nutné zajistit si takové penzum podkladů jako v řízení o první žádosti. Pro konstatování, zda došlo k podstatným změnám, byly opatřené informace dostačující. Nebylo nutné hodnotit ještě podklady předložené žalobkyní, jež se též věnovaly obecné situaci v zemi původu; žalovaný se v napadeném rozhodnutí vypořádal se všemi důkazními návrhy žalobkyně, uvedl, zda, proč a jak k nim přihlédl, či nikoliv. Proti práci žalovaného s podklady nemá soud námitek. Jako na vadné nelze nahlížet ani na opatření si konzulárních informací kubánského velvyslanectví a jejich zařazení mezi podklady. Žalovaný nikterak nekontaktoval kubánské orgány, údaje získal z internetových stránek konzulátu, jako klíčový podklad, který se věnoval dlouhodobému pobytu v zahraničí kubánských občanů, si však opatřil objektivní Informaci Ministerstva zahraničních věcí ze dne 3. 1. 2020, údaje konzulátu mají pouze podpůrný význam pro zjištění, zda kubánské velvyslanectví v České republice zajišťuje služby, jež vyplývají z nezávislé zprávy ministerstva zahraničí. Dokumenty vydané údajnými původci pronásledování lze jako podklad v azylovém řízení použít, důležité je jejich kritické zhodnocení a dle charakteru též ověření pravdivosti z nezávislých zdrojů; zcela zásadní je pak dodržení požadavku na diskrétnost osobních údajů žadatele o mezinárodní ochranu. Všechny jmenované podmínky žalovaný dodržel, způsob, jakým si opatřil informace kubánského velvyslanectví a jak s nimi posléze naložil v rámci dokazování, není v rozporu s právními předpisy. 29.                      Soud nepovažoval za nutné provádět další dokazování a spokojil se s tvrzeními žalobkyně a skutečnostmi vyplývajícími ze správního spisu. Bylo proto nadbytečné provádět dokazování X. Stejně tak zjištění o komplexní situaci v zemi původu vyplývala ze správního spisu, a to v rozsahu nezbytném pro posouzení přípustnosti opakované žádosti, nebylo proto namístě provádět dokazování informací lidskoprávní organizace ani vyjádřením europoslankyně. Soud neprováděl k důkazu ani dokument X., který měl potvrzovat pravdivost údajů žalobkyně, veškerá tvrzení mohla žalobkyně uvést sama, přesto tak učinila rozporně a nevěrohodně; soud přitom připustil X., kterou žalobkyně uvedla během pohovoru, čímž výrazně zmírnila a znevěrohodnila své původní prohlášení, a v zásadě z jejích tvrzení vycházel při svých úvahách, bylo by proto nadbytečné ještě provádět k důkazu dokument, který má obsahovat zprostředkovaná tvrzení o X. 30.                      Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl. 31.                      O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, proto jí náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 15. května 2023 JUDr. Václav Kočka-Amort, v.r. samosoudce   Shodu s prvopisem potvrzuje K. R.