USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Chlostové a soudců JUDr. Michala Holuba a JUDr. Zuzany Hanákové, LL. M. ve věci žalobkyně: I.-X., a.s., IČO xxx xxx sídlem xxx xxx xxx zastoupená advokátem xxx xxx sídlem xxx xxx xxx proti   žalovanému: A. S. B. narozený dne xxx, státní příslušník xxx xxx xxx, naposledy v ČR hlášen na adrese xxx xxx xxx naposledy bytem v ČR xxx xxx zastoupený advokátkou xxx xxx o zaplacení částky 102 847,99 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. srpna 2022, č. j xxx takto: Rozsudek soudu I. stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 102 847,99 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 311,70 Kč od 3.12.2018 do 1.2.2019, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 647,54 Kč od 3.12.2018 do 1.2.2019, úrokem 19,4% ročně z částky 100 747,99 Kč od 2.2.2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 100 747,99 Kč od 2.2.2019 do 2.2.2019, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 24 151,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení v bodě 1. uvedené částky z důvodu, že jeho aktivní legitimace vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2019 uzavřené mezi žalobkyní , a.s. (dále též jen banka). Banka dne 16.8.2016 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. xxx, jejíž součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky ČS, a.s., na základě níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 944 Kč s tím, že za poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal platit úrok ve výši 19,40 % ročně a dále poplatky podle platného ceníku. Banka byla oprávněna připisovat k jistině úvěru řádné úroky, úroky z prodlení a další vzniklé poplatky. Žalovaný se zavázal, že tento úvěr splatí v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 934 Kč vždy do 20. dne v měsíci, avšak úvěr nesplácel dle smluvních podmínek a splátky nezasílal řádně a včas. Jelikož žalovaný porušil své smluvní povinnosti a dostal se do prodlení a nereagoval na výzvy banky, využila svého práva a přistoupila dne 2.12.2018 k zesplatnění úvěru. Žalovaný byl o uhrazení dluhu opakovaně upomínán, avšak dluh neuhradil ani po výzvě k úhradě ve smyslu ust. § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“ 3. Soud I. stupně dovodil, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla řádně zaslána a doručena na adresu uvedenou Policií ČR jako jeho poslední známou adresu pobytu, přičemž oba účastníci souhlasili s rozhodnutím bez jednání (u žalovaného soud souhlas předpokládal postupem podle § 101 odst. 4 o.s.ř., neboť se k výzvě soudu ohledně souhlasu s rozhodnutím věci bez jednání nevyjádřil), postupem podle § 115a o.s.ř. věc rozhodl, aniž by nařizoval jednání. 4. Dále uvedl, že ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 15.8.2016, ze smlouvy o úvěru ze dne 16.8.2022, standardních informací o spotřebitelském úvěru ze stejného dne, z dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne 23.9.2016, z výpisu z úvěrového účtu č. 6123347853, z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 2.12.2018, z oznámení o právním zastoupení a výzvy k úhradě dluhu ze dne 14.2.2019, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8.2.2019, z poštovního podacího archu, splatnosti úvěru s výzvou k úhradě dluhu ze dne 13.11.2018, z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 17.1.2019, z předžalobních výzev ze dne 7.3.2019, zjistil skutečnosti popsané v žalobě, které žalovaný z důvodu pasivity v řízení žádným způsobem nevyvrátil. 5. Po právní stránce uzavřel, že podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ žalobkyně poskytla žalovanému úvěr jako fyzické osobě a ten se zavázal jej za podmínek stanovených v úvěrové smlouvě, obchodních podmínkách a sazebníku splácet v pravidelných splátkách spolu s úroky a dalšími dohodnutými poplatky. Tuto povinnost však řádně nesplnil, proto došlo po právu k zesplatnění celého úvěru a vzniku nároku na dohodnuté sankce v případě neplnění závazku. Žalovaný nárok je proto po právu a žalobě bylo z tohoto důvodu zcela vyhověno 6. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. 7. Proti tomuto rozhodnutí podal včasné odvolání žalovaný, které odůvodnil tak, že nebyla žalovanému dána možnost uplatnit námitku místní nepříslušnosti nadepsaného soudu. V této věci nebyly splněny podmínky řízení, když žalovanému nebylo umožněno vyjádřit se k místní příslušnosti a dalším procesním podmínkám řízení, a napadený rozsudek byl vydán místně nepříslušným soudem, tedy zatížen vadou řízení. Žalovaný odkázal na rozhodnutí soudu I. stupně č. j. 70 C 117/2019-35, kdy ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. a), písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále je „Brusel I bis“) místní příslušnost nadepsaného soudu v předmětném řízení není dána. 8. Dle Brusel I bis, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, může být osoba žalována u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; v případě poskytování služeb se pak jedná o místo, kde služby byly nebo měly být poskytnuty. Podle judikatury Soudního dvora EU „musí být pak článek 7 bod 1 písm. b) druhá odrážka nařízení Brusel I bis vykládán v tom smyslu, že pokud úvěrová instituce poskytla úvěr, je „místem na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty“, ve smyslu tohoto ustanovení sídlo této instituce, pokud nebylo dohodnuto jinak, a to i pro účely určení místní příslušnosti soudu“ (viz rozsudek Soudního dvora EU C-249/16 Saale Kareda v. Stefan Benkö). 9. V případě plnění splátek úvěru na účet žalobkyně je místem příslušného soudu sídlo původního věřitele, který poskytnul úvěr, jež je předmětem nadepsaného řízení, tedy sídlo společnosti Č. S. a.s.,xxx xxx xxx. 10. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí. 11. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila tak, že se ztotožňuje se závěry a názorem soudu I. stupně uvedené v napadeném rozhodnutí, které byly soudem I. stupně naprosto dostatečně podrobně a logicky správně odůvodněny. V rámci nalézacího řízení prokázala a veškerými důkazy doložila svůj oprávněný nárok na zaplacení žalovaných částek. Přičemž žalobkyně je názoru, že soud postupoval zcela v souladu s právním předpisy, když v této věci rozhodl bez nařízení jednání. 12. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdil a žalobkyni přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. 13. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně z podnětu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že nejsou doposud splněny podmínky pro potvrzení nebo změnu napadeného rozhodnutí. 14. Z obsahu spisu vyplývá, že soud I. stupně zasílal výzvu žalovanému podle ust. § 115a o.s.ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na adresu xxx xxx xxx, Předměstí (viz obálka (viz obálka č. l. 28 spisu). Žalovaný ani na jedné z těchto adres si výzvu nepřevzal a v ČR není hlášen k pobytu na žádné adrese od 1.1.2017 (viz lustrace z ISZR z 22.5.2019). Žalovaný má mezinárodní ochranu-azylant a žádné jiné oprávnění pobytu v ČR nezískal, poslední adresa v ČR je Prostřední 176/26, Ústí nad Labem, která byla ukončena ke dni 31.12.2016 (viz zpráva Ministerstva vnitra z 6.12.2019). Dne 26.11.2021 bylo zahájeno řízení o odnětí azylu žalovanému. Jeho současný pobyt není znám (viz zpráva Ministerstva vnitra z 27. 4. 2022). Jeho opatrovníkovi pak výzvu soud I. stupně nezasílal (viz potvrzení o dodání a doručení datové zprávy z 5.6.2022 u č. l. 49). Soud I. stupně usnesením ze dne 7.11.2022, č.j. 68 C 160/2019-57, zrušil usnesení ze dne 24.5.2022, č.j. 68 C 160/2019-47, o ustanovení opatrovníka xxx xxx s tím, že se podařilo písemnosti žalovanému doručit. Toto usnesení nebylo doručováno žalovanému, ale soud I. stupně na něj vyznačil právní moc dnem 26.11.2022 (viz č. l. 57 spisu). 15. Podle ust. § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný vůči soudu do vyhlášení rozsudku neučinil žádný úkon, výzva, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání mu pak nebyla doručena (viz ust. § 46a odst. 1 a § 46b písm. a/ o.s.ř.). 16. Soud I. stupně tedy pochybil, pokud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, aniž by s tím žalovaný vyslovil souhlas. 17. Navíc odvolací soud má za to, že nebyla splněna ani další podmínka, tedy že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 18. Z listinných důkazů totiž nelze dovodit, zda právní předchůdce žalobkyně, jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru, úvěruschopnost žalovaného, jakožto žadatele o spotřebitelský úvěr, posoudil s náležitou péčí. Pokud by tak neučinil, smlouva o spotřebitelském úvěru by byla absolutně neplatná, k čemuž nalézací soud musí přihlížet z moci úřední. 19. Nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2022, č. j. 23 Cdo 3878/2020-243, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne z 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/182. 20. Soud I. stupně však otázku, zda právní předchůdce žalobkyně jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru úvěruschopnost žalovaného jakožto žadatele o spotřebitelský úvěr posoudil s náležitou péčí vůbec nepodrobil v tomto řízení přezkumu. 21. Jedná se tak o vadu, které mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava, a proto odvolací soud podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. napadené rozhodnutí zrušil a vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. 22. V dalším řízení soud I. stupně především posoudí, zda je dána pravomoc českého soudu ve věci jednat a rozhodnout. Nabízí se především použití ust. § 6 a § 85 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, když mezinárodní smlouvu s Pákistánskou islámskou republikou nemá Česká republika uzavřenou. Brusel I bis v této věci lze použít (jelikož žalovaný není příslušníkem členského státu) pouze tehdy, kdyby na území ČR ke dni podání žaloby měl bydliště, což však z dosavadního šetření soudem I. stupně nelze dovodit. 23. Ve smyslu ust. § 6 zákona č. 91/2012 Sb. ve spojení s ust. § 86 odst. 2 o. s. ř. proti žalovanému lze uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek. To však soud I. stupně též nezkoumal a ani k doložení této skutečnosti nevyzval žalobkyni, což (pokud nezjistí bydliště žalovaného na území ČR ke dni podání žaloby) bude zapotřebí napravit. 24. Přitom nedostatek pravomoci je neodstranitelný nedostatek podmínky řízení ve smyslu ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. 25. Pokud dospěje soud I. stupně k závěru, že je ve věci dána pravomoc českého soudu, posoudí vznesenou námitku místní nepříslušnosti, když neopomene, že podle ust. § 105 odst. 1 věta třetí o.s.ř. ji k námitce účastníka zkoumá jen tehdy, jestliže byla uplatněna při prvním úkonu, který účastníku přísluší. 26. Soud I. stupně si také ujasní, zda je žalovaný neznámého pobytu, když jeho pobyt v současné době (nejen v ČR) není znám ani Ministerstvu vnitra, na žádné adrese v ČR není hlášen a nepodařilo se mu doposud doručit žádnou listinu nalézacím soudem. Přitom mu ustanovil opatrovníka, toto usnesení o ustanovení sice zrušil, ale doposud jej nedoručil žalovanému, takže nenabylo ani právní moci. 27. V této souvislosti lze připomenout ustálenou judikaturu, že i poté, co je opatrovník ustanoven, je potřeba průběžně zkoumat, zda (objektivně) trvají důvody pro ustanovení opatrovníka (zda nedošlo ke změně poměrů). Je tomu tak i proto, že (procesní) opatrovník vykonává svou funkci vždy jen po takovou dobu, po niž trvá důvod, pro který byl do funkce ustanoven. Jestliže takový důvod v průběhu řízení odpadne, funkce opatrovníka bez dalšího zaniká, jeho oprávnění zastupovat účastníka tím končí a soud nadále jedná s účastníkem; účinky procesních úkonů, které do té doby opatrovník za účastníka učinil, zůstávají zachovány. Rozhodnutí o zproštění opatrovníka funkce (jež má povahu usnesení, kterým se upravuje vedení řízení) není třeba vždy vydávat, ukončení funkce je však třeba opatrovníku oznámit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9.3.2021, sp. zn. 27 Cdo 1617/2019). 28. Po vyřešení těchto procesních otázek případně soud I. stupně nařídí ve věci ústní jednání a po provedeném dokazování znovu meritorně rozhodne, když v prvé řadě posoudí, zda předmětná úvěrová smlouva není neplatná z důvodu, že právní předchůdce žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru neposoudil s náležitou péčí úvěruschopnost žalovaného. 29. V konečném rozhodnutí o věci pak soud I. stupně nově rozhodne také o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem, a to včetně nákladů odvolacího řízení (ust. § 224 odst. 3 o. s. ř.). 30. Vyslovený právní názor je pak pro soud I. stupně závazný (ust. § 226 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné (ust. § 238 odst. 1 písm. k/ o. s. ř.). Praha 29. května 2023 JUDr. Blanka Chlostová v. r. předsedkyně senátu