USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Chlostové a soudců JUDr. Michala Holuba a JUDr. Zuzany Hanákové, LL. M. v exekuční věci oprávněné: Z. sídlem V., Italská republika zastoupená advokátkou J. F. sídlem J., Praha proti povinné: T., s.r.o., IČO xxx sídlem D., Praha zastoupená advokátem A. Ch. sídlem Ř., Praha k vymožení peněžitého plnění 16 620,87 EUR s příslušenstvím o návrhu povinné ze dne 23. ledna 2023 na odklad exekuce o odvolání povinné proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. února 2023, č. j. xxx takto: Usnesení soudu I. stupně se potvrzuje. Odůvodnění: 1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně zamítl návrh povinné ze dne 23. 1. 2023 na odklad exekuce. 2. Rozhodnutí odůvodnil tak, že soud I. stupně vydal dne 29. 9. 2022, č. j. xxx, pověření pro soudního exekutora J. P., Exekutorského úřadu Plzeň-město, kvedení exekuce k uspokojení pohledávky na peněžité plnění dle pravomocného a vykonatelného evropského platebního rozkazu vydaného italským soudem Reggio Emilia dne 30. 6. 2021, č. j. 1867/2021. V návrhu na odklad exekuce ze dne 23. 1. 2023 povinná uvedla, že byla vyrozuměna o zahájení exekuce přípisem soudního exekutora doručeným dne 10. 10. 2022. Povinná dále uvedla, že podala návrh na zastavení exekuce a kromě tohoto návrhu také podala návrh na odklad exekuce. Povinné bylo doručeno dne 22. 11. 2022 usnesení soudu I. stupně ze dne 21. 11. 2022, č. j. xxx, kterým bylo rozhodnuto tak, že návrh na odklad exekuce byl zamítnut a s případnými námitkami soud odkázal povinnou na řízení před italským soudem. Proti tomuto usnesení podala povinná odvolání, které bylo zamítnuto na základě rozhodnutí doručeného povinné dne 23. 1. 2023 s tím, že odvolací soud poukázal na skutečnost, že tyto námitky měly být uplatněny před italským soudem. Povinná poukázala na to, že podmínky pro vydání vykonatelného evropského platebního rozkazu stanoví nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. prosince 2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu (dále jen „nařízení EPR“). Uvedla, že se nově dle čl. 20 nařízení EPR domáhá u italského soudu, aby byl evropský platební rozkaz vydaný italským soudem zrušen. Povinná k tomu doložila podanou žádost ze dne 13. 12. 2022 a záznam z evidence italského soudu, z něhož vyplývá, že od 2. 1. 2023 je žádost o přezkum registrována. Do dne podání návrhu však o žádosti nebylo italským soudem rozhodnuto. Dle povinné lze přitom očekávat, že výsledek řízení o této žádosti může zásadně ovlivnit procesní dokazování i v tomto vedeném řízení, a že by tak český soud měl vyčkat na výsledky uvedeného řízení u italského soudu. Povinná proto navrhla odklad exekuce dle § 54 exekučního řádu ve spojení s § 266 o. s. ř. 3. Oprávněná návrh povinné na odklad exekuce označila za obstrukci s tím, že povinné nesvědčí žádný z důvodů dle § 266 o. s. ř. Návrh povinné na odklad exekuce ze dne 25. 10. 2022 byl již pravomocným rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 11. 2022, sp. zn. xxx, jednou zamítnut. Není naplněn ani žádný z důvodů uvedených v čl. 20 Nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1896/2006 ze dne 12. prosince 2006, který by jakkoliv ohrozil platnost vydaného evropského platebního rozkazu Soudu v Reggio Emilia (Italie). Nadto již ze samotného pojmenování institutu „přezkum ve výjimečných případech“ vyplývá, že jeho aplikace je vyhrazena pouze pro nejzávažnější vady, přičemž s ohledem na právní jistotu má tento procesní prostředek osoba uplatnit bez zbytečného odkladu, jakmile se dozví o relevantních okolnostech. Povinná neuvedla žádný argument, který by opodstatňoval důvodnost jejího návrhu podaného k Soudu v Reggio Emilia, a navíc tento návrh podává až po roce. 4. Povinná doložila dne 9. 2. 2023 soudnímu exekutorovi podklady pro odklad exekuce s úředním překladem z italského do českého jazyka. 5. Soudní exekutor návrhu povinné na odklad exekuce nevyhověl a návrh předložil soudu I. stupně s tím, že pro odklad exekuce není dán žádný zákonný důvod. 6. Soud I. stupně rovněž neshledal zákonné podmínky pro vyhovění návrhu povinné. Oprávněná předložila řádný exekuční titul představovaný pravomocným a vykonatelným evropským platebním rozkazem vydaným italským soudem. Povinná sice doložila, že žádost o přezkum předmětného evropského platebního rozkazu je od 2. 1. 2023 registrována v italském soudním spise, nelze však předjímat výsledek řízení o uvedené žádosti. V současné době jsou zákonné podmínky pro vedení exekuce dány. Povinná neosvědčila závěr, že lze očekávat zastavení exekuce ve smyslu § 266 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu. Soud I. stupně tedy návrh povinné na odklad exekuce jako nedůvodný zamítl. 7. Proti tomuto rozhodnutí povinná podala odvolání s tím, že napadené usnesení považuje za věcně nesprávné. Povinná zopakovala svou prvostupňovou argumentaci, přičemž znovu argumentovala, že jsou dle jejího názoru naplněny podmínky § 266 o. s. ř. Povinná má za to, že i nové skutečnosti, které byly zjištěny po podání návrhu na odklad/zastavení exekuce, jednoznačně dokládají existující důvody pro odklad exekuce. Povinná se bez své viny ocitla v takovém postavení, že by neprodlený výkon rozhodnutí (provedení exekuce) mohl mít pro ni zvlášť nepříznivé následky a oprávněná by nebyla odkladem exekuce vážně poškozena. Povinná navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se návrhu na odklad exekuce vyhovuje, případně aby napadené usnesení zrušil a věc vrátil k řízení soudu I. stupně. 8. Oprávněná se k podanému odvolání nevyjádřila. 9. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu I. stupně z podnětu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 ex. ř., aniž za tím účelem bylo třeba nařídit jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání povinné není důvodné. 10. Dle § 266 odst. 1 o. s. ř. na návrh může soud odložit provedení výkonu rozhodnutí, jestliže se povinný bez své viny ocitl přechodně v takovém postavení, že by neprodlený výkon rozhodnutí mohl mít pro něho nebo pro příslušníky jeho rodiny zvláště nepříznivé následky a oprávněný by nebyl odkladem výkonu rozhodnutí vážně poškozen. Soud může na návrh rozhodnout, že zákazy uvedené v § 304 odst. 1 a 3, § 313 odst. 1 a 3 a v § 320d odst. 1 písm. b) po dobu odkladu neplatí, pokud je to potřebné k dosažení účelu odkladu a oprávněný by tím nebyl vážně poškozen. 11. Dle § 266 odst. 2 o. s. ř. i bez návrhu povinného může soud odložit provedení výkonu rozhodnutí, lze-li očekávat, že výkon rozhodnutí bude zastaven (§ 268). 12. Dle § 268 odst. 1 o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže a) byl nařízen, ačkoli se rozhodnutí dosud nestalo vykonatelným; b) rozhodnutí, které je podkladem výkonu, bylo po nařízení výkonu zrušeno nebo se stalo neúčinným; c) zastavení výkonu rozhodnutí navrhl ten, kdo navrhl jeho nařízení; d) výkon rozhodnutí postihuje věci, které jsou z něho podle § 321 a 322 vyloučeny nebo majetek, ze kterého nelze vymáhanou pohledávku uspokojit; e) průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů; f) bylo pravomocně rozhodnuto, že výkon rozhodnutí postihuje majetek, k němuž má někdo právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí (§ 267); g) po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaže byl tento výkon rozhodnutí již proveden; bylo-li právo přiznáno rozsudkem pro zmeškání, bude výkon rozhodnutí zastaven i tehdy, jestliže právo zaniklo před vydáním tohoto rozsudku; h) výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat. 13. Odvolací soud po právním posouzení věci v argumentaci povinné neshledal, že by se soud I. stupně dopustil zjevné nesprávnosti, jak povinná namítla ve svém odvolání. 14. Povinná neuvedla žádnou konkrétní skutečnost, která by nasvědčovala tomu, že by pro ni výkon rozhodnutí mohl mít ve smyslu § 266 odst. 1 o. s. ř. zvláště nepříznivé následky. Nebylo osvědčeno naplnění zákonných podmínek odkladu exekuce dle § 266 odst. 1 o. s. ř. 15. Stejně tak povinná nekonkretizovala žádné skutečnosti, z nichž by plynulo, že lze očekávat některý ze zákonných důvodů pro zastavení exekuce ve smyslu § 266 odst. 2 o. s. ř. V úvahu by eventuálně připadal jedině důvod pro zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. b) o. s. ř., nicméně i v tomto ohledu povinná neosvědčila, že by bylo možné dle § 266 odst. 2 o. s. ř. očekávat zrušení podkladového rozhodnutí, tj. evropského platebního rozkazu. Ze skutečnosti, že povinná podala u italského soudu žádost podle čl. 20 Nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1896/2006 o přezkum předmětného evropského platebního rozkazu, neplyne, že bude povinná v tomto soudním sporu úspěšná. Proto ani v tomto ohledu soud I. stupně nepochybil, pokud návrhu povinné na odklad exekuce nevyhověl. 16. Vzhledem k tomu, že odvolací soud neshledal ani jiné skutečnosti, ke kterým by při posouzení věci musel přihlédnout z úřední povinnosti, postupoval podle § 219 o. s. ř. a usnesení soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil. 17. O nákladech řízení odvolací soud (shodně jako soud I. stupně) nerozhodoval, když i na ně, pokud rozhodnutím soudu exekuce nekončí, se vztahuje úprava provedená v § 87 a § 88 exekučním řádu ve spojení s § 211 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné (viz § 238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.). Praha 23. května 2023 JUDr. Blanka Chlostová v. r. předsedkyně senátu