USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Chlostové a soudců JUDr. Michala Holuba a Mgr. Jana Čvančary ve věci dlužníka: R. C. bytem xxx, xxx, Stát Izrael za účasti věřitele: M. A. bytem xxx, xxx zastoupený insolvenční správkyní xxx o návrhu na vydání evropského příkazu k obstavení účtu (Nařízení EP a Rady (EU) č. 655/2014 ze dne 15. 5. 2014, kterým se zavádí řízení o evropském příkazu k obstavení účtů k usnadnění vymáhání přeshraničních pohledávek v občanských a obchodních věcech, dále jen „Nařízení“) o odvolání věřitele proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. května 2023, č. j. 33 Nc 13003/2023-30, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 15. srpna 2023, č. j. 33 Nc 13003/2023-39, takto: I. Usnesení soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným rozhodnutím soud I. stupně zamítl návrh věřitele na vydání evropského příkazu k obstavení účtů ze dne 26. 4. 2023 (výrok I.) a současně zamítl žádost věřitele o získání informací o účtu (výrok II.) a určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Rozhodnutí odůvodnil tak, že předmětným návrhem se věřitel domáhal obstavení účtů dlužníka v Rumunsku co do částky ve výši 25 000 000 EUR s příslušenstvím, přiznané vykonatelným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2020, č.j. 29 Cm. 106/2017-234. Věřitel zároveň podal žádost o získání informací o účtu dle čl. 14 Nařízení s tím, že se domnívá, že dlužník má jeden nebo více účtu v Rumunsku, neboť se lze z veřejně dostupných zdrojů (např. xxx) domnívat, že dlužník bydlí, pracuje a má rodinu v Rumunsku. Naléhavou potřebu vydání příkazu k obstavení účtů věřitel odůvodnil skutečností, že pohledávka věřitele naléhavě vyžaduje soudní ochranu, neboť se jedná o pohledávku zapsanou do majetkové podstaty věřitele v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. xxx a je nebezpečí, že jednáním dlužníka bude vymáhání pohledávky zmařeno, popř. ztíženo, např. zrušením účtu nebo převedením na účet do jiné země. 3. Věřitel na výzvu soudu I. stupně doplnil návrh dne 22. 5. 2023 tak, že insolvenční řízení věřitele, do jehož majetkové podstaty byla předmětná pohledávka zapsána, je téměř u konce a je tak nutné zajistit možnosti vymožení pohledávky a provést veškerou prevenci proti jejímu dalšímu znehodnocení. Dlužník je od roku 2017 zcela nekontaktní, neúčastnil se soudních řízení, v nichž byla projednávána pohledávka věřitele a musel být zastoupen opatrovníkem. Nejsou známy žádné informace o jeho pobytu a jeho finančních operacích. Z xxx stránky dlužníka je zřejmé, že pochází z Rumunska, kde má rodinu a má na tuto zemi vazby. Z toho dovozuje reálnou možnost – až pravděpodobnost, že v této zemi disponuje bankovním účtem. 4. Soud I. stupně posoudil předmětný návrh věřitele z hlediska podmínek pro jeho vydání uvedených v čl. 7 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 655/2014 ze dne 15.května 2014, kterým se zavádí řízení o evropském příkazu k obstavení účtů k usnadnění vymáhání přeshraničních pohledávek v občanských a obchodních věcech, dále jen „Nařízení“, se zřetelem k prezentovaným důvodům pro vydání Nařízení (zejména odst. 14, 20) a dospěl k závěru, že na základě podaného návrhu věřitele nelze bez dalšího usuzovat na naléhavou potřebu vydání příkazu k obstavení z důvodu, že bez takového opatření bude následné vymáhání pohledávky věřitele zmařeno nebo podstatně ztíženo. Skutečnost, z níž věřitel dovozuje existenci účtů dlužníka v Rumunsku je pouze jeho xxx stránka, na jejímž základě se věřitel domnívá, že dlužník má na danou zemi jako zemi svého původu vazby a má tam rodinu. Z dostupné xxx stránky odkazující na profil dlužníka (bez přímého připojení k xxx) je zřejmé, že dlužník sice pochází z Rumunska (rodné město xxx), aktuálním místem pobytu je však xxx, kde dlužník také vystudoval univerzitu. Skutečnost že dlužník pochází z Rumunska, není způsobilá založit důvodnou domněnku, že tam dlužník skutečně žije a pracuje, tzn. odvádí tam daně, a tudíž má i účty v bankovních institucích, případně jiný majetek. Ze strany věřitele se jedná pouze o hypotetické úvahy, jež ve smyslu čl. 14 odst. 2 Nařízení nikterak nedokládá. Věřitel také nikterak nedokládá existenci rizika, že vymáhání pohledávky věřitele může být zmařeno (machinace s majetkem, více věřitelů apod..), když zůstává u pouhé domněnky „prokazatelné“ existence rizika zmaření pohledávky, založené na výši pohledávky a skutečnosti, že dlužník je nekontaktní. 5. Soud I. stupně proto podle ust. čl. 17 odst. 3 Nařízení předmětný návrh věřitele na vydání evropského příkazu k obstavení účtů zamítl, neboť věřitel nepředložil ani na výzvu soudu dostatečné důkazy o existenci naléhavé potřeby vydání příkazu k obstavení účtů ve smyslu čl. 7 odst. 1 Nařízení. Stejně tak zamítl žádost věřitele o získání informací o účtu dlužníka (čl. 14 odst. 2 Nařízení). 6. Proti tomuto rozhodnutí podal včasné odvolání věřitel s tím, že jej považuje za nesprávné, odporující samému účelu nařízení, když soud při svém rozhodování nepřihlédl k věřitelem tvrzeným skutečnostem a důkazům, a s ohledem na výše uvedené soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. 7. Věřitel se domnívá, že právě jeho situace odpovídá tomu, aby v souladu s ustanoveními nařízení soud dožádal si informace o bankovních účtech dlužníka v Rumunsku, tedy v zemi, kde se pravděpodobně tyto účty nacházejí, a to zejména s ohledem na výši vymáhané pohledávky, tak i na postoj dlužníka, který je pro věřitele v podstatě nedohledatelným, jak patrno z předložených pravomocných rozsudků z nalézacího řízení. 8. Navrhl, aby odvolací soud vyhověl žádosti věřitele o získání informací o účtech dlužníka a vyhověl návrhu věřitele na vydání evropského příkazu k obstavení účtů, popř. zrušil usnesení soudu I. stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí ve věci. 9. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí z podnětu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř., aniž nařizoval ve věci ústní jednání podle ust. § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 10. Z obsahu spisu vyplývá, že usnesením ze dne 28.4. 2023, č.j. 33 Nc 13003/2023-26, vyzval soud I. stupně věřitele, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení usnesení doložil popis všech relevantních okolností odůvodňujících vydání příkazu k obstavení ve smyslu čl. 7 odst. 1 a čl. 8 odst. 2 písm. f) a j) Nařízení se zřetelem k důvodům pro vydání Nařízení prezentovaných v odst. 14 Nařízení a to zejména listinných důkazů prokazujících existenci rizika, že by bez takového opatření bylo následné vymáhání pohledávky věřitele (výkon rozhodnutí) zmařeno nebo podstatně ztíženo, neboť dlužník již promrhal, ukryl nebo zničil svůj majetek nebo jej prodal pod hodnotou, a to v neobvyklém rozsahu nebo neobvyklým způsobem. Stejně tak jej vyzval, aby k žádosti o získání informací o účtu dlužníka předložil důkazy o tom, že dlužník žije a pracuje v Rumunsku a lze se tak domnívat, že má jeden nebo více účtů v tomto členském státě (čl. 14 odst. 2 Nařízení). Věřitele dále poučil, že pokud návrh nebude věřitelem v naznačeném smyslu doplněn, soud I. stupně návrh a také žádost o získání informací o účtu zamítne (čl. 17 odst. 3 a čl. 14 odst. 2 Nařízení). 11. Věřitel na výzvu soudu I. stupně doplnil návrh dne 22. 5. 2023 tak, že insolvenční řízení věřitele, do jehož majetkové podstaty byla předmětná pohledávka zapsána, je téměř u konce a je tak nutné zajistit možnosti vymožení pohledávky a provést veškerou prevenci proti jejímu dalšímu znehodnocení. K dlužníkovi uvedl, že je od roku 2017 zcela nekontaktní, neúčastnil se soudních řízení, v nichž byla projednávána pohledávka věřitele a musel být zastoupen opatrovníkem. Nejsou známy žádné informace o jeho pobytu a jeho finančních operacích. Z xxx stránky dlužníka je zřejmé, že dlužník pochází z Rumunska, kde má rodinu a má na tuto zemi vazby. Z toho dovozuje reálnou možnost – až pravděpodobnost, že v této zemi disponuje bankovním účtem. Soudu předložil doplnění soupisu majetkové podstaty ze dne 20. 10. 2016, kde je pohledávka za dlužníkem uvedena ve výši 677 300 000 Kč, dále odkázal na facebookovou stránku dlužníka a spis Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 29 Cm 106/2017. 12. V rozhodnutí se soud I. stupně vypořádal se všemi rozhodnými skutečnostmi v souladu se zákonnými ustanoveními a s jeho právními závěry lze zcela souhlasit. Z důvodu hospodárnosti (ust. § 6 o.s.ř.) lze tak na odůvodnění jeho rozhodnutí (zejména bod 4.-6.) odkázat. 13. Podle bodu 14 preambule Nařízení, podmínky pro vydání příkazu k obstavení by měly odrážet odpovídající rovnováhu mezi zájmy věřitele na získání příkazu a zájmy dlužníka na tom, aby se zabránilo zneužití tohoto příkazu. Dále by mělo být od věřitele za všech okolností vyžadováno, a to i pokud již získal rozhodnutí, aby u soudu přesvědčivě prokázal, že jeho pohledávka naléhavě vyžaduje soudní ochranu a že výkon existujícího nebo budoucího rozhodnutí by bez příkazu mohl být zmařen nebo podstatně ztížen, neboť existuje skutečné riziko, že v okamžiku, kdy bude věřitel moci dosáhnout výkonu existujícího nebo budoucího rozhodnutí, dlužník již promrhal, ukryl nebo zničil svůj majetek nebo jej prodal pod jeho hodnotou, a to v neobvyklém rozsahu nebo neobvyklým způsobem. Soud by měl posoudit důkazy předložené věřitelem, které existenci takového rizika dokládají. Tyto důkazy by se mohly týkat například postoje dlužníka k věřitelově pohledávce nebo jeho chování v předchozím sporu mezi stranami, předchozích úvěrů dlužníka, povahy dlužníkova majetku a všech úkonů, které dlužník v souvislosti se svým majetkem v nedávné době provedl. Při posuzování důkazů může soud zohlednit skutečnost, že čerpání z účtů a uskutečňování výdajů dlužníkem na zachování běžné podnikatelské činnosti nebo pravidelné rodinné výdaje nejsou samy o sobě neobvyklé. Pouhé nezaplacení nebo napadení pohledávky ani pouhá skutečnost, že dlužník má více věřitelů, by samy o sobě neměly být považovány za dostatečné důkazy pro odůvodnění vydání příkazu. Ani pouhá skutečnost, že finanční okolnosti dlužníka jsou nepříznivé nebo se zhoršují, není sama o sobě dostatečným důvodem k vydání příkazu. Soud však k těmto okolnostem může přihlédnout při celkovém posouzení existence rizika. 14. Podle čl. 7 odst. 1 Nařízení soud vydá příkaz k obstavení, pokud věřitel předložil dostatečné důkazy, které soud přesvědčí, že existuje naléhavá potřeba zajišťovacího opatření ve formě příkazu k obstavení, protože existuje skutečné riziko, že bez takového opatření bude následné vymáhání pohledávky věřitele vůči dlužníkovi zmařeno nebo podstatně ztíženo. 15. Podle čl. 8 odst. 2 písm. d) a f) Nařízení, návrh obsahuje číslo, na jehož základě lze určit banku, jako je IBAN nebo BIC, nebo název a adresu banky, u níž má dlužník účet nebo účty, jež mají být obstaveny. Pokud nemohou být poskytnuty žádné informace požadované podle písmene d), prohlášení, že je podána žádost o získání informací o účtu podle čl. 14, je-li taková žádost možná, a odůvodnění, proč se věřitel domnívá, že dlužník má účet nebo účty v určité bance v konkrétním státě. 16. Podle čl. 14 odst. 2 Nařízení, věřitel podá žádost uvedenou v odstavci 1 v návrhu na vydání příkazu k obstavení. Věřitel doloží, proč se domnívá, že dlužník má jeden nebo více účtů u banky v konkrétním členském státě, a poskytne veškeré relevantní informace, jež má k dispozici o dlužníkovi a účtu nebo účtech, jež mají být obstaveny. Pokud soud, u nějž byl podán návrh na vydání příkazu k obstavení, nepovažuje žádost věřitele za dostatečně odůvodněnou, zamítne ji. 17. Podle čl. 17 odst. 3 Nařízení, pokud věřitel neposkytl veškeré informace požadované podle článku 8, může soud, není-li návrh zjevně nepřípustný nebo neopodstatněný, poskytnout věřiteli příležitost návrh ve lhůtě, kterou soud stanoví, doplnit nebo opravit. Pokud věřitel v této lhůtě návrh nedoplní nebo neopraví, návrh se zamítne. 18. Odvolací soud se neztotožnil s argumentací věřitele v jeho odvolání, že je nutno vydat evropský příkaz k obstavení účtu, protože v zemi, kde se pravděpodobně tyto účty nacházejí, a to zejména s ohledem na výši vymáhané pohledávky, tak i na postoj dlužníka, který je pro věřitele v podstatě nedohledatelným. 19. Z obsahu spisu vyplývá, že věřitel v souvislosti se zjišťováním informací k osobě dlužníka vychází pouze z některých údajů z jeho xxx stránky, z níž však pouze vyplývá, že se narodil v xxx a žije v xxx. Ze skutečnosti, že se dlužník narodil v Rumunské republice pak věřitel dovodil, že je „reálně možné (až pravděpodobné), že v této zemi disponuje i bankovním účtem“. Žádný důkaz k tomuto tvrzení, samo o sobě zcela obecnému a nekonkrétnímu, však nebyly věřitelem soudu předloženy. 20. V souladu s čl. 7 Nařízení odvolací soud zdůrazňuje, že je povinností věřitele předložit dostatečné důkazy, které by soud přesvědčily, že existuje naléhavá potřeba zajišťovacího opatření v podobě příkazu k obstavení, tedy že existuje skutečné riziko a že pohledávka naléhavě vyžaduje soudní ochranu. V opačném případě mu nelze soudní ochranu poskytnout. Odvolací soud ve shodě s uvedeným proto pokládá tvrzení věřitele za nedostatečně prokázané. 21. Přitom podle bodu 14 Preambule Nařízení ani pouhá skutečnost, že finanční okolnosti dlužníka jsou nepříznivé nebo se zhoršují, není sama o sobě dostatečným důvodem k vydání příkazu. 22. Konečně pokud jde o žádost věřitele o získání informací o účtu dlužníka, na tomto místě, ve shodě s argumentací soudu I. stupně, odvolací soud uvádí, že věřitel nedostatečně zdůvodnil, proč by měl mít dlužník v Rumunské republice jeden či více účtů. Sám věřitel ve svých podáních opakovaně žádnou konkrétní skutečnost neuvádí, pouze z místa narození dlužníka dovozuje účty dlužníka v této zemi, což však i odvolací soud pokládá za důvod zcela nedostatečný a jdoucí proti smyslu čl. 14 Nařízení, který jednoznačně předpokládá, že věřitel doloží, proč se domnívá, že dlužník má v konkrétním členském státě účet/účty u banky. Ze strany věřitele však žádné takové zdůvodnění poskytnuto nebylo. 23. Za tohoto stavu tak nelze dovodit, že jsou splněny podmínky pro vydání příkazu k obstavení účtu a ani ohledně žádosti o získání informací o účtu dlužníka. 24. Pro úplnost lze uvést, že podmínky pro vydání příkazu k obstavení účtu by podle Nařízení měly odrážet odpovídající rovnováhu mezi zájmy věřitele na získání příkazu a zájmy dlužníka na tom, aby se zabránilo zneužití tohoto příkazu. V duchu citovaného Nařízení tak musí soud od věřitele za všech okolností vyžadovat, a to i pokud již získal rozhodnutí, jako je tomu v tomto případě, aby u soudu přesvědčivě prokázal, že jeho pohledávka naléhavě vyžaduje soudní ochranu a že výkon existujícího nebo budoucího rozhodnutí by bez příkazu mohl být zmařen nebo podstatně ztížen, neboť existuje skutečné riziko, že v okamžiku, kdy bude věřitel moci dosáhnout výkonu existujícího nebo budoucího rozhodnutí, dlužník již promrhal, ukryl nebo zničil svůj majetek nebo jej prodal pod jeho hodnotou, a to v neobvyklém rozsahu nebo neobvyklým způsobem. 25. S ohledem na všechny shora uvedené důvody bylo usnesení soudu I. stupně jako věcně správné potvrzeno postupem dle § 219 o. s. ř. 26. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, když věřitel s odvoláním neuspěl, avšak dlužníku žádné náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu I. stupně ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení, avšak jen za splnění podmínek a z důvodů stanovených v § 237 o. s. ř. - jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Proti tomuto rozhodnutí do výroku II. není dovolání přípustné (ust. § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.). Praha 22. září 2023 JUDr. Blanka Chlostová v. r. předsedkyně senátu