USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Chlostové a soudců JUDr. Michala Holuba a Mgr. Jana Čvančary ve věci navrhovatelky: J. Ltd. sídlem N., Sofia zastoupená advokátem J. V. sídlem R., Praha proti odpůrkyni: P., a.s., IČO xxx sídlem N., Praha zastoupená advokátem V. D. sídlem M., L. o předběžné opatření o odvolání odpůrkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. srpna 2023, č. j. 10 Nc 1028/2023-20, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 9. října 2023, č. j. 10 Nc 1028/2023-37 takto: I. Usnesení soudu I. stupně se ve výroku I. o nařízení předběžného opatření mění tak, že se zamítá návrh navrhovatelky na nařízení předběžného opatření, kterým by byla odpůrkyni uložena povinnost zdržet se jakékoliv dispozice spočívající ve změně vlastnického práva, zejména v úplatném či bezúplatném zcizení; zahájení veřejné dražby, vložení do základního kapitálu jiné právnické osoby, svěřenského fondu nebo jiné formy trustu; zřízení zástavního práva, věcného předkupního práva, nebo věcného břemene (vyjma práv ze závazkových právních vztahů relativní povahy, především pak poskytnutí nájmu), ve vztahu k následujícím nemovitým věcem: - pozemek parc. č. x, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 336 m2, jehož součástí je stavba č.p.xx, jiná stavba; - pozemek parc. č. y, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 491 m2, jehož součástí je stavba č.p. xy, objekt k bydlení, to vše zapsané na listu vlastnictví č. x, katastrální území x, obec Praha, vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha. II. Navrhovatelka je povinna zaplatit odpůrkyni náklady řízení před soudy obou stupňů v částce 91 850 Kč k rukám advokáta V. D. do tří dnů od právní moci usnesení. Odůvodnění: 1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně předběžným opatření odpůrkyni uložil povinnost zdržet se jakékoliv dispozice spočívající ve změně vlastnického práva, zejména v úplatném či bezúplatném zcizení; zahájení veřejné dražby, vložení do základního kapitálu jiné právnické osoby, svěřenského fondu nebo jiné formy trustu; zřízení zástavního práva, věcného předkupního práva, nebo věcného břemene (vyjma práv ze závazkových právních vztahů relativní povahy, především pak poskytnutí nájmu), ve vztahu k následujícím nemovitým věcem: pozemek parc. č. x, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 336 m2, jehož součástí je stavba č. p. xx, jiná stavba a pozemek parc. č. y, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 491 m2, jehož součástí je stavba č. p. xy, objekt k bydlení, to vše zapsané na listu vlastnictví č. x, katastrální území x, obec Praha, vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha (výrok I.), uložil povinnost navrhovatelce povinnost zaplatit soudní poplatek 1 000 Kč za návrh na vydání předběžného opatření do 15 dnů od vydání usnesení (výrok II.) a odpůrkyni povinnost zaplatit navrhovatelce náhradu nákladů řízení v částce 31 670 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta J. V. (výrok III.). 2. Rozhodl tak o návrhu, který navrhovatelka odůvodnila tak, že dne 12. 12. 2022 uzavřela s odpůrkyní smlouvu č. 027/ZM/22 o dodávce letounů x, ve znění dodatku č. 1 ze dne 15. 12. 2022. Uzavřením smlouvy se odpůrkyně jako strana prodávající zavázala k prodeji a předání 4 jí vlastněných kusů letounu x (sériová čísla xxx) s vlastnostmi specifikovanými v článku 1 smlouvy, spolu s odpovídající dokumentací, motory a vybavením. Navrhovatelka se jako strana kupující zavázala k úhradě sjednané kupní ceny v celkové výši 1 680 000 EUR, kterou uhradila dne 19. 12. 2022. Dne 14. 2. 2023 udělilo Ministerstvo průmyslu a obchodu individuální licenci č. xxx, ve které povolilo přemístění předmětných letadel do Bulharské republiky. V rámci udělené licence uvedlo podmínku, že jakýkoliv následný re-export z Bulharské republiky bude podléhat dalšímu souhlasu Ministerstva průmyslu a obchodu po vyjádření dotčených orgánů včetně Ministerstva obrany v závislosti na konkrétním případu. V důsledku těchto podmínek vydané licence č. xxx se tak koupě letounů stala pro navrhovatelku zcela bezpředmětnou. Skutečnost, že re-export letadel z Bulharské republiky je dle vystavené licence závislý na dodatečném schválení úřady České republiky, a nikoliv jen bulharskými orgány, představuje zjevný rozpor s výše popsaným účelem smlouvy. Navrhovatelka informovala odpůrkyni dopisem ze dne 24. 2. 2023, že v této podobě nemůže licenci akceptovat. Podle článku 5.4 smlouvy, který stanoví, že „V případě, že vývozní kontrolní orgány České republiky nevydají prodávajícímu vývozní povolení nebo vydají zamítavé rozhodnutí, může být smlouva ukončena oběma smluvními stranami a prodávající je povinen vrátit kupujícímu provedenou platbu do 5 dnů poté, co české orgány nevydají vývozní povolení nebo vydají zamítavé rozhodnutí, nejpozději však do uplynutí 4 měsíců“, bylo tedy stranami smlouvy rovněž předpokládáno, že případné nežádoucí či omezující stanovisko kontrolního orgánu – mezi něhož lze zajisté zařadit i znemožnění dalšího re-exportu letounů, může být příčinnou ukončení smlouvy a následného vrácení kupní ceny. V případě odstoupení od smlouvy si strany poté mají vypořádat své závazky platné ke dni odstoupení. Dopisem ze 2. 3. 2023 navrhovatelka od smlouvy odstoupila a požadovala vrácení kupní ceny na sdělený bankovní účet. Odpůrkyně v reakci na odstoupení navrhovatelky – e-mailem ze dne 2. 3. 2023 potvrdila svou připravenost vrátit kupní cenu navrhovatelce poté, co jí bude vrácena veškerá dokumentace k předmětným letounům, kterou navrhovatelka v souvislosti s plněním smlouvy obdržela. Proces předání dokumentace byl úspěšně završen dne 16. 3. 2023, o čemž byl stranami vyhotoven předávací protokol. Odpůrkyně však k vrácení kupní ceny dosud nepřistoupila. Její argumentace, že kupní cenu vrátí až v návaznosti na prodej letadel třetí osobě, nemá oporu ani v právních předpisech, ani v žádném ujednání smlouvy. Strany věc smírně nevyřešily, proto s odkazem na rozhodčí doložku, navrhovatelka za účelem získání exekučního titulu dne 24. 7. 2023 zahájila rozhodčí řízení u Mezinárodní obchodní komory ve Vídni, pod č. j. 27941/HBH. Vzhledem k tomu, že navrhovatelka považuje své právo na vrácení kupní ceny ze shora vylíčených skutečností za dostatečně prokázané, a že se jí přesto opakovaně a po dlouhou dobu nedaří domoci se na povinné straně vrácení nárokovaných finančních prostředků, vzniká zde ze strany navrhovatelky oprávněná obava, že by výkon soudního rozhodnutí (popř. rozhodčího nálezu) mohl být do budoucna ohrožen. Jednání odpůrkyně nasvědčuje, že v současné chvíli nemá dostatek disponibilních peněžních prostředků, kterými by navrhovatelku mohla uspokojit. Navrhovatelce též nejsou ani známy žádné informace, které by tento závěr vyvracely. Má proto za to, že vyjma předmětných letounů, u kterých však stále přetrvává naděje, že by z jejich prodeje mohla být navrhovatelka nakonec uspokojena, tvoří jediný hodnotný majetek odpůrkyně jí vlastněné pozemky a budovy v k. ú. x. 3. Soud I. stupně dospěl k závěru, že podle ust. § 22 zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů ve spojení s ust. § 74 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“ a podle čl. 35 a čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis) je dána pravomoc českého soudu a místní příslušnost soudu I. stupně podle ust. § 86 odst. 2 o. s. ř. 4. Dále posoudil navržené předběžné opatření podle ust. § 74 o.s.ř. odst. 1 a § 75c odst. 1 písm. a) o. s. ř. 5. Poté bez uvedení jakýchkoli osvědčených a prokázaných skutečností dovodil, že navrhovatelka osvědčila svůj nárok, který již uplatnila u rozhodčího soudu, z popsaného tvrzení navrhovatelky vyplývá oprávněná obava z ohrožení vymahatelnosti jejího nároku v podobě rozhodčího nálezu, když navrhovatelka splnila podmínky ukončení smlouvy a k vrácení kupní ceny, kterou odpůrkyně bezdůvodně odmítá vrátit, proto jejímu návrhu vyhověl. 6. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. 7. Proti tomuto rozhodnutí podala včasné odvolání odpůrkyně, které odůvodnila tak, že napadené usnesení trpí vadami, které mají za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dále že je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů a konečně, že je nesprávné. 8. Soudu I. stupně odpůrkyně vytkla, že aniž by se blíže zabýval, zda jsou splněny podmínky pro nařízení předběžného opatření ve smyslu ust. § 74 odst. 1 o.s.ř. podanému návrhu vyhověl. Své rozhodnutí fakticky vůbec neodůvodnil, když pouze konstatoval obecné formulace příslušných právních předpisů, a z tohoto hlediska je napadené rozhodnutí naprosto nepřezkoumatelné. Jediným argumentem pro vyhovění návrhu na vydání předběžného opatření, vyplývajícím z napadeného rozhodnutí je skutečnost, že navrhovatelka uplatnila svůj nárok u rozhodčího soudu. Sama tato okolnost však ještě nemůže odůvodňovat závěr, že jsou dány podmínky pro nařízení předběžného opatření. 9. Poukázala na ustanovení § 74 a 75c o.s.ř., z nějž vyplývá, že zákon pro nařízení předběžného opatření soudem v předmětné záležitosti vyžaduje současné splnění nejméně dvou podmínek-a) obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a b) jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením. 10. V předmětné záležitosti není splněna ani jedna z obou uvedených podmínek, soud nesprávně zhodnotil právní stav věci, a nařízené předběžné opatření tak nemůže obstát. 11. Mezi navrhovatelkou a odpůrkyní existuje spor o oprávněnosti navrhovatelky odstoupit od kupní smlouvy č. 027/ZM/22, ve znění dodatku č. 1 ze dne 15. 12. 2022 (dále též jen „smlouva“) a v té souvislosti o vrácení částky 1 680 000 EUR z titulu navrhovatelkou tvrzeného odstoupení od smlouvy, a záležitost je předmětem rozhodčího řízení, vedeného rozhodčím soudem Mezinárodní obchodní komory (ICC) ve Vídni, pod č. j. 27941/HBH. V rámci tohoto řízení podala odpůrkyně dne 30. 8. 2023 své vyjádření k žalobě, kde podrobně zdůvodnila, proč nárok navrhovatelky neuznává, a to ani částečně. Odpůrkyně považuje odstoupení navrhovatelky od smlouvy za neoprávněné, a považuje proto předmětnou smlouvu za platnou a účinnou. 12. Je pravdou, že navrhovatelka dne 12. 12. 2022 uzavřela s odpůrkyní smlouvu č. 027/ZM/22 o dodávce letounů x, ve znění dodatku č. 1 ze dne 15. 12. 2022. Uzavřením smlouvy se odpůrkyně jako strana prodávající zavázala k prodeji a předání 4 jí vlastněných kusů letounu x (sériová čísla xxx) s vlastnostmi specifikovanými v článku 1 smlouvy, spolu s odpovídající dokumentací, motory a vybavením. Navrhovatelka se jako strana kupující zavázala k úhradě sjednané kupní ceny za shora specifikované letouny a jejich příslušenství v celkové výši 1 680 000 EUR, kupní cenu navrhovatelka uhradila dne 19. 12. 2022. Dne 14. 2. 2023 udělilo Ministerstvo průmyslu a obchodu individuální licenci č. xxx, ve které povolilo přemístění předmětných letadel v rámci Evropské unie, konkrétně tedy do Bulharské republiky. Ministerstvo průmyslu a obchodu v rámci udělené licence uvedlo explicitní podmínku, že jakýkoliv následný re-export z Bulharské republiky bude podléhat dalšímu souhlasu Ministerstva průmyslu a obchodu po vyjádření dotčených orgánů včetně Ministerstva obrany v závislosti na konkrétním případu. 13. Podle článku 5.4 smlouvy, který stanoví, že „V případě, že vývozní kontrolní orgány České republiky nevydají prodávajícímu vývozní povolení nebo vydají zamítavé rozhodnutí, může být smlouva ukončena oběma Smluvními stranami a Prodávající je povinen vrátit Kupujícímu provedenou platbu do 5 dnů poté, co české orgány nevydají vývozní povolení nebo vydají zamítavé rozhodnutí, nejpozději však do uplynutí 4 měsíců“; bylo tedy stranami smlouvy rovněž předpokládáno, že případné nežádoucí či omezující stanovisko kontrolního orgánu – mezi něhož lze zajisté zařadit i znemožnění dalšího re-exportu letounů, aniž by zde byla návazná omezení odmítaná navrhovatelkou (ve světle přílohy „A“ představující nedílnou součást smlouvy) – může být příčinnou ukončení smlouvy a následného vrácení kupní ceny. 14. Odpůrkyně dále namítla, že skutečnosti uvedené v napadeném rozhodnutí se opírají výhradně o tvrzení navrhovatelky, nicméně odpůrkyně s těmito tvrzenými skutečnosti včetně jejich právních dopadů zásadně nesouhlasí. 15. Předmětem Smlouvy je dodávka zboží, které je podle právních předpisů České republiky, stejně jako i právních předpisů Bulharské republiky, vojenským materiálem, jehož vývoz, dovoz a jiné případné nakládání je přísně regulováno (licencováno) v souladu s mezinárodními předpisy a smlouvami; v daném případě dokonce vojenským materiálem významným, vybaveným zbraňovými systémy. 16. Pravomoc rozhodovat o dovozu, vývozu a dalším nakládání s vojenským materiálem je svěřena výlučně státu, a to na základě Článku 1 Společného postoje Rady EU č. 2008/944SZBP ze dne 8. 12. 2008, kterým se stanoví společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu. Jedním z kritérií (kritérium č. 5b) pro rozhodování státu v případě udělení licence je riziko použití daných vojenských technologií nebo vojenského materiálu proti svým vlastním ozbrojeným silám nebo ozbrojeným silám členských států a spřátelených a spojeneckých zemí. 17. Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že ani jedna ze smluvních stran sama nerozhoduje a ani rozhodovat nemůže, o možnosti vojenský materiál dovézt, vyvézt, či s ním jinak v přeshraničním styku nakládat (např. ho dále reexportovat). 18. Odpůrkyně navíc v rámci předžalobního jednání s navrhovatelkou sama navrhla dne 30. 3. 2023, možnost vrácení zaplacené kupní ceny v rozsahu 85 % oproti náhradě ušlého zisku v rozsahu 15% kupní ceny, a přičemž navrhovatelka o takové možnosti jednat odmítla, stejně jako odmítla i další návrhy žalovaného na smírné vyřešení předmětného obchodního případu. Tato skutečnost je zdůrazňována zejména proto, že již v této fázi předžalobního jednání odpůrkyně jasně ve vztahu k navrhovatelce deklarovala svoji ekonomickou kondici k vrácení kupní ceny a svoji schopnost disponovat potřebnými finančními zdroji. 19. Odpůrkyně zdůraznila, že je společností řádně podnikající v souladu s právními předpisy České republiky, v rámci své podnikatelské činnosti se mj. orientuje také na zahraniční obchod s vojenským materiálem. Jednou ze základních zákonných podmínek pro získání povolení (koncese) pro zahraniční obchod s vojenským materiálem je, v souladu § 7 odst. 1 písm. d) zák. č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, také dostatečné finanční zajištění obchodu s vojenským materiálem právnickou osobou vzhledem k jeho předpokládanému rozsahu. 20. Odpůrkyně je držitelem povolení k zahraničnímu obchodu s vojenským materiálem od září 2000, tedy více než 20 let, a za tuto dobu vždy, v rámci správních řízení o vydání nového povolení k zahraničnímu obchodu s vojenským materiálem, podmínku dostatečného finančního zajištění obchodu s vojenským materiálem vzhledem k jeho předpokládanému rozsahu, spolehlivě splnila. 21. Odpůrkyně navíc disponuje dostatečnými finančními zdroji mnohonásobně převyšujícími částku 1 680 000 EUR. Tuto skutečnost odpůrkyně potvrzuje i přiloženými výpisy z jednoho ze svých účtů, z nichž je patrné, že tyto finanční zdroje odpůrkyně měla a má k dispozici. 22. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že návrh na předběžné opatření se zamítá a současně, aby odpůrkyni přiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně z podnětu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř., aniž nařizoval ve věci ústní jednání podle ust. § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 23. Předně je třeba uvést, že podle ust. § 75c odst. 4 o. s. ř. pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vydání usnesení soudu prvního stupně (viz i Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. Cpjn 202/2016). Odvolací soud tak nemůže přihlížet k novým tvrzením odvolatelky v odvolacím řízení. 24. Soud I. stupně se správně nejdříve zabýval svojí pravomocí. Lze souhlasit s jeho závěrem, že podle ust. § 22 zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, má-li se řízení konat v zahraničí, je k projednání a rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření v souladu s ust. § 74 odst. 3 o. s. ř. příslušný soud, který by byl jinak příslušný k řízení o věci samé, kdyby nebylo rozhodčí smlouvy. 25. Pravomoc českého soudu nařídit předběžné opatření je založena čl. 35 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Příslušnost pro dané řízení pak vyplývá z článku 7 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I bis, podle něhož může být osoba s bydlištěm (sídlem) v některém členském státě žalována v jiném státě, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Místní příslušnost je pak dána ust. § 86 odst. 3 o. s. ř., když odpůrkyně má sídlo v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 4. 26. Návrh je pak třeba posuzovat podle ust. § 102 odst. 1 a § 76 odst. 1 písm. d) o. s. ř. 27. Lze souhlasit s odvolatelkou, že navrhovatelka musí alespoň osvědčit skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením a prokázat obavu, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. 28. Ohrožení výkonu rozhodnutí přitom musí být prokázáno a důkazní břemeno nese zcela výlučně navrhovatelka. 29. Má-li být předběžné opatření pro ohrožení výkonu rozhodnutí podle ust. § 102 odst. 1 ve spojení s ust. § 74 odst. 1 o. s. ř. však nařízeno, musí být přímo prokázány skutečnosti odůvodňující ohrožení výkonu rozhodnutí. Přitom základním smyslem předběžného opatření je ochrana toho, kdo o jeho vydání žádá, přičemž musí být respektována ústavní pravidla ochrany i toho, vůči komu předběžné opatření směřuje (čl. 90 Ústavy České republiky), avšak ochrana toho, vůči komu předběžné opatření má směřovat, nemůže dosáhnout takové míry, aby prakticky znemožnila ochranu oprávněných zájmů druhé strany (viz i např. III. ÚS 394/01, nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 43/94 /N 41/2 SbNU 27/, usnesení sp. zn. II. ÚS 44/06 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 30. května 2017, sp. zn. II. ÚS 1328/17). 30. Zatímco v případě návrhu na nařízení předběžného opatření před zahájením řízení (ust. § 74 o. s. ř.) je zásadně potřeba, aby rozhodnutí, jehož výkon se jeví jako ohrožený, již existovalo (srov. rozhodnutí Městského soudu v Brně, sp. zn. 1 Nc 55/2001, SoRo 9/02), v případě návrhu na nařízení předběžného opatření po zahájení řízení se jedná o obavu o výkon rozhodnutí, které má být v řízení ve věci samé teprve vydáno (srov. např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 5 Cmo 125/95). 31. Navrhovatelka ohrožení výkonu rozhodnutí odůvodnila tak, že „vzhledem k tomu, že navrhovatelka považuje své právo na vrácení kupní ceny ze shora vylíčených skutečností za dostatečně prokázané, a že se jí přesto opakovaně a po dlouhou dobu nedaří domoci se na povinné straně vrácení nárokovaných finančních prostředků, vzniká zde ze strany navrhovatelky oprávněná obava, že by výkon soudního rozhodnutí (popř. rozhodčího nálezu) mohl být do budoucna ohrožen. Jednání odpůrkyně nasvědčuje, že v současné chvíli nemá dostatek disponibilních peněžních prostředků, kterými by navrhovatelku mohla uspokojit. Navrhovatelce též nejsou ani známy žádné informace, které by tento závěr vyvracely. Navrhovatelka má proto za to, že vyjma předmětných letounů, u kterých však stále přetrvává naděje, že by z jejich prodeje mohla být navrhovatelka nakonec uspokojena, tvoří jediný hodnotný majetek odpůrkyně jí vlastněné pozemky a budovy v k. ú. x“. 32. Ze samotných tvrzení navrhovatelky (bez ohledu na skutečnost, že je ničím neprokazuje) tak nevyplývá, že by výkon rozhodnutí mohl být ohrožen. Odpůrkyně dle samotných tvrzení navrhovatelky vlastní nemovitý majetek velké hodnoty a ani navrhovatelka netvrdí, že by odpůrkyně se jej měla v úmyslu zbavit. Navíc navrhovatelka i tvrdí, že odpůrkyně vlastní i movitý majetek velké hodnoty, který je možno bez problémů zpeněžit na trhu. 33. Skutečnost, že mezi účastníky je spor o to, zda došlo ke splnění podmínek pro vrácení kupní ceny 1 680 000 EUR, nezakládá obavu o výkon rozhodnutí a je předmětem arbitrážního sporu. 34. Pokud pak soud I. stupně dovodil, že „z popsaného tvrzení navrhovatelky vyplývá oprávněná obava z ohrožení vymahatelnosti jejího nároku v podobě rozhodčího nálezu, když navrhovatelka splnila podmínky ukončení smlouvy a k vrácení kupní ceny, kterou odpůrkyně bezdůvodně odmítá vrátit“, tak tento jeho závěr nemá oporu nejenom v obsahu spisu, ale ani v tvrzeních navrhovatelky uvedených v návrhu. 35. Tedy již jen z tohoto důvodu je namístě návrh zamítnout. 36. Pro úplnost je třeba dodat, že závěr soudu I. stupně, že navrhovatelka „osvědčila svůj nárok“, také nemá oporu nejenom v obsahu spisu, ale ani v tvrzeních navrhovatelky uvedených v návrhu. Samotná skutečnost, že podala arbitrážní návrh neosvědčuje pravdivost jejích tvrzení. 37. Přitom ze samotných jejích tvrzení v návrhu vyplývá, že článek 5.4 smlouvy, který stanoví, že „V případě, že vývozní kontrolní orgány České republiky nevydají prodávajícímu vývozní povolení nebo vydají zamítavé rozhodnutí, může být smlouva ukončena oběma smluvními stranami a prodávající je povinen vrátit kupujícímu provedenou platbu do 5 dnů poté, co české orgány nevydají vývozní povolení nebo vydají zamítavé rozhodnutí, nejpozději však do uplynutí 4 měsíců“, nelze použít, když sama navrhovatelka uvádí, že dne 14. 2. 2023 udělilo Ministerstvo průmyslu a obchodu individuální licenci č. xxx, ve které povolilo přemístění předmětných letadel do Bulharské republiky. Tedy k udělení vývozního povolení orgány České republiky došlo. 38. Odvolací soud tedy z výše uvedených důvodů napadené usnesení ve vyhovujícím výroku I. podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a návrh na nařízení předběžného opatření zamítl – výrok I. 39. Jelikož tímto rozhodnutím řízení před českým soudem končí (ust. § 151 odst. 1 o. s. ř.), o nákladech řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a odpůrkyni, která byla v řízení o vydání předběžného opatření zcela úspěšná, přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 31 670 Kč. Tyto náklady spočívají v nákladech na právní zastoupení advokátem, tedy odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen „a. t.“, z tarifní hodnoty 1 680 000 EUR, tedy ke dni 29.8. 2023 – převzetí zastoupení při kurzu pro EUR ve výši 24,160 Kč činí tarifní hodnota 40 588 800 Kč, ke dni 5.9.2023 sepsání odvolání do výroku o nařízení předběžného opatření při kurzu pro EUR ve výši 24,165 Kč činí tarifní hodnota 40 597 200 Kč a ke dni 10.10.2023 - odvolání proti rozhodnutí o nákladech řízení při kurzu pro EUR ve výši 24,565 Kč činí tarifní hodnota 41 269 200 Kč. Odměna za úkon právní služby u nařízení předběžného opatření podle § 11 odst. 2 a. t. činí 2 x 30 270 Kč a jednou 30 410 Kč. Dále odpůrkyni náleží náhrada hotových výdajů podle ust. § 13 odst. 4 a.t. třikrát 300 Kč, celkem 91 850 Kč. 40. Na doplnění lze uvést, že DPH ve výši 21 % podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. odpůrkyně výslovně nepožadovala a ani nepředložila osvědčení o plátci DPH jejího právního zástupce. 41. Odvolací soud proto odpůrkyni náklady v této výši přiznal na zákonné platební místo podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. a ve lhůtě k plnění podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. - výrok II. 42. Pro úplnost lze ještě uvést, že výrok o soudním poplatku zůstal odvoláním nedotčen (ust. § 206 odst. 2 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (ust. § 238 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.). Praha 2. listopadu 2023 JUDr. Blanka Chlostová v. r. předsedkyně senátu