ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Chlostové a soudců JUDr. Michala Holuba a Mgr. Jana Čvančary ve věci žalobkyně: E., a.s., IČO xxx sídlem F., Č. zastoupená advokátem P. V. sídlem O., Praha proti žalovanému: D. Y. A., narozený xxx, státní občan Izraele bytem naposledy R., Praha nyní neznámého pobytu zastoupený opatrovníkem P. A. advokátem se sídlem N., Praha pro 40 241 Kč s příslušenstvím k odvolání opatrovníka žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 13. prosince 2022, č.j. 11C 375/2020-273, takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o věci samé I. a ve výroku o nákladech řízení II. potvrzuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 3 678,40 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám P. V. advokáta. Odůvodnění: 1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 40 241 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 357 Kč od 11. 2. 2020 do zaplacení, 10 % ročně z částky 3 025 Kč od 8. 11. 2019 do 12. 11. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 039 Kč od 13. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 845 Kč od 28. 7. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok ad I.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 38 394 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok ad II.) a dále vyslovil, že výše odměny a náhrady hotových výdajů ustanoveného opatrovníka žalovaného P. A., advokáta, činí 29 427,20 Kč a bude proplacena po právní moci rozsudku (výrok ad III.). 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 40 241 Kč s příslušenstvím představující nedoplatky za spotřebu plynu a elektřiny. Uvedla, že plyn dodávala žalovanému na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu č. 9551605537, kterou uzavřela se žalovaným dne 24. 10. 2018, v období od 10. 1. 2019 do 10. 1. 2020 vyúčtovala žalovanému za dodaný plyn částku 23 357 Kč fakturou č. 004100105711 ze dne 27. 1. 2020 splatnou dne 10. 2. 2020. Předmětem žaloby je dále z téže smlouvy vzniklá pohledávka žalobkyně na zaplacení částky 14 845 Kč za spotřebu plynu v období 11. 1. 2020 - 23. 6. 2020, kterou žalobkyně vyúčtovala fakturou č. 004102194630 ze dne 13. 7. 2020 splatnou dne 27. 7. 2020. Žalovaný na pohledávku ničeho neuhradil. 3. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení dodané elektřiny na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. 9551605665 uzavřené se žalovaným dne 8. 9. 2018, za období od 10. 1. 2019 do 21. 10. 2019, kterou žalovanému vyúčtovala fakturou č. 004101188041 ze dne 24. 10. 2019 splatnou dne 7. 11. 2019. Žalovaný na tuto pohledávku uhradil dne 12. 11. 2019 částku 986 Kč. Žalovaný přes výzvu však ničeho neuhradil. 4. Soud I. stupně se nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc, neboť žalobce je státní příslušník Izraele, shledal, že mezi Českou republikou a Izraelem není uzavřena dvoustranná smlouva. Vyšel ze sdělení Ministerstva vnitra ze dne 24. 11. 2020, že žalovaný jako státní příslušník Izraele měl na našem území povolen dlouhodobý pobyt za účelem zaměstnání do 12. 8. 2021, hlášen byl na adrese Praha, R. Na této adrese se zdržoval do srpna 2019, v průběhu řízení bydlel na území Nizozemí, kde dne 15. 6. 2021 odmítl převzít písemnost doručovanou mu soudem I. stupně prostřednictvím dožádaného orgánu, neboť nebyla vyhotovena v anglickém jazyce. Následně dle doručujících orgánů se žalovaný z Nizozemí přestěhoval 20. 1. 2022 na území Portugalska. Soud I. stupně proto uzavřel, že žalovaný se nadále zdržuje na území Evropské unie, jeho poslední známé bydliště v České republice bylo v obvodu soudu I. stupně. Pravomoc posoudil podle čl. 17 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 1. 12. 2012 (dále jen „nařízení Brusel I. bis“) a vycházel z konstantní judikatury Nejvyššího soudu, ze které vyplývá, že pokud spotřebitel své poslední známé bydliště opustil dříve, než na něj byla podána žaloba a neinformoval svého smluvního partnera o adrese svého nového bydliště, pravomoc rozhodnout o žalobě směřující proti spotřebiteli mají dle Soudního dvora EU soudy členského státu, na jehož území se nacházelo poslední známé bydliště spotřebitele a v této souvislosti odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2014, sp. zn. 30 Nd 317/2013 a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 17. 11. 2011 ve věci C 327/10. Dále uvedl, že i za situace, že by závěr o tom, že v daném případě nelze odběrné místo považovat za bydliště žalovaného a nejednalo by se tak o spotřebitele ve smyslu čl. 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I. bis, byla by založena pravomoc českých soudů rozhodnout dle čl. 7 odst. 1 písm. b) odrážka prvá nařízení Brusel I. bis (místo, kde měl závazek být splněn, tedy kam mělo zboží - elektřina a plyn - být dodáno). Věc posoudil podle právního řádu České republiky, podle čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž povaha závazku jako spotřebitelského byla posuzována ke dni, kdy byla smlouva uzavírána. České právo by i tak bylo rozhodné pro posuzovaný případ podle čl. 4 odst. 1 písm. a) citovaného nařízení. Postupoval proto podle českého právního řádu. 5. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, který podrobně popsal v bodě 24. rozsudku, jenž posoudil po právní stránce podle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění do 31. 12. 2021 (dále jen „zákon č. 458/2000 Sb.“) a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). 6. Ohledně smlouvy o dodávce elektřiny uzavřel, že tato byla uzavřena dle ust. § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. ve spojení s ust. § § 2079 odst. 1 o. z.; k jejímu ukončení došlo na základě žalovaným udělené plné moci ze dne 23. 8. 2019 zahájením dodávky novému odběrateli v souladu s čl. 5.2 obchodních podmínek; žalobkyně tak byla oprávněna žalovanému účtovat za spotřebu elektřiny cenu až do 21. 10. 2019, což také fakturou ze dne 24. 10. 2019 učinila. Jelikož žalovaný uhradil na tuto fakturu pouze částku 908 Kč, zbývá k úhradě za spotřebu elektřiny na základě této smlouvy a faktury částka 2 039 Kč včetně úroku z prodlení z této částky od 13. 11. 2019 do zaplacení a z částky 3 025 Kč od 8. 11. 2019 (den následující po splatnosti faktury) do 12. 11. 2019, kdy došlo k částečnému plnění. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán dle ust. § 1970 o. z. a jeho výše odpovídá nařízení vlády č. 351/20163 Sb. 7. Ohledně smlouvy o dodávkách plynu dovodil, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dle ust. § 72 zákona č. 458/2000 Sb. ve spojení s ust. § 2079 odst. 1 o. z. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný ohledně této smlouvy učinil jakékoliv právní jednání týkající se jejího ukončení, které bylo právně relevantní; toto v řízení ostatně ani nebylo tvrzeno. Žalovaný pouze přestal hradit zálohy na dodávky plynu, na základě čehož dle čl. 6. 2. podmínek došlo k ukončení smlouvy. Skutečnost, že žalovaný neučinil právní jednání spočívající ve vypovězení, dohodě se žalobkyní či včasným přepisem, nemůže jít k tíži žalobkyně; smlouva byla v období od 10. 1. 2019 do 10. 1. 2020 a od 11. 10. 2020 do 23. 6. 2020 platná a k jejímu ukončení došlo demontáží měřidla (plynoměru) ke dni 23. 6. 2020 z důvodu neplacení, což má soud prokázáno dopisem P., a.s. ze dne 14. 10. 2022. K námitce žalovaného, že žalobkyně mohla smlouvu ukončit pro neplacení záloh dříve, uvádí soud, že povinností žalobkyně není ukončit smlouvu pro neplacení záloh za dodávku plynu bez dalšího. Neplacení záloh za plyn navíc nevede k automatickému ukončení smluvního vztahu a žalobkyně tudíž neměla žádnou povinnost uvedený smluvní vztah ihned ukončovat. 8. K námitce žalovaného, že pokud žalobkyni žalovaný zmocnil k ukončení smlouvy o dodávce elektřiny a následně přestal hradit zálohy na dodávku plynu, mohla z tohoto žalobkyně dovodit, že obdobné ukončení právního vztahu si žalovaný přál i u smlouvy o dodávce plynu, soud I. stupně uvedl, že ať již cizinec nebo občan České republiky s průměrným rozumem dle ust. § 4 odst. 1 o. z., měl by si být vědom, že když uzavře dvě různé smlouvy, tak k ukončení každé jednotlivé smlouvy je třeba učinit samostatné právní jednání. 9. Soud I. stupně ohledně faktur za spotřebu plynu v období od 10. 1. 2019 do 10. 1. 2020 a od 11. 1. 2020 do 23. 6. 2020 uzavřel, že cena byla fakturována žalovanému v souladu s ceníkem a rozhodnutím č. 4 Energetického regulačního úřadu, fakturované částky odpovídají cenovým ujednáním a rozhodnutím mezi účastníky sjednanými a žalobkyně má na zaplacení této částky za vyúčtování spotřeby plynu právo, neboť nadále trval smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným a je to tak žalovaný, kdo je povinen cenu plynu za toto období uhradit. 10. Soud I. stupně shledal nedůvodnou námitku žalovaného, že došlo k ukončení nájemního vztahu a od září 2019 žalovaný elektřinu ani plyn neodebíral, přesto jsou mu účtovány. Soud I. stupně uzavřel, že nemožnost užívat prostory s odběrným místem, resp. zánik nájemního vztahu a nemožnost odebírat plyn dodávaný žalobkyní není právní skutečností, na jejímž základě by došlo k zániku smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným. 11. Žalobě proto vyhověl i ohledně požadavku na zaplacení částky 23 357 Kč na základě faktury č. 4100105711 splatné dne 10. 2. 2020 včetně úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti faktury v souladu s ust. § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a na zaplacení částky 14 845 Kč na základě faktury č. 4102194630 splatné dne 27. 7. 2020 včetně úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti faktury dle ust. § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a tyto přiznal ve věci plně úspěšné žalobkyni, a to za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 610 Kč, odměnu advokáta z tarifní hodnoty ve výši 40 241 Kč za 10 úkonů právní služby po 2 740 Kč dle ust. § 6 a 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) za převzetí zastoupení, předžalobní upomínku, žalobu, účast na jednání dne 2. 8. 2022, doplnění žalobních tvrzení ze dne 31. 8. 2022, účast na jednání dne 4. 10. 2022, vyjádření k výzvě soudu ze dne 20. 10. 2022, účast na jednání dne 10. 11. 2022, vyjádření k výslechu svědka ze dne 29. 11. 2022, účast na jednání dne 13. 12. 2022, náhrada hotových výdajů za 10 úkonů právní služby po 300 Kč dle ust. § 13 a. t. a dále náhrada za 21 % DPH, celkem ve výši 38 394 Kč. 13. Výrok o odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného opatrovníka žalovaného odůvodnil ust. § 140 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 7 a. t. tak, že ustanovený opatrovník má právo na odměnu za 8 úkonů právní služby po 2 740 Kč (převzetí zastoupení, vyjádření ze dne 28. 7. 2022, vyjádření ze dne 27. 9. 2022, vyjádření ze dne 30. 11. 2022 a účast na jednání dne 2. 8. 2022, 4. 10. 2022, 10. 11. 2022 a 13. 12. 2022), náhradu hotových výdajů za 8 úkonů právní služby po 300 Kč a dále náhradu za 21 % DPH, celkem 29 427,20 Kč. 14. Proti tomuto rozsudku podal opatrovník žalovaného odvolání, v němž zpochybnil pasivní legitimaci žalovaného, s nímž není v žádném kontaktu a není mu proto známo, zda nedošlo ke zneužití osobních dat žalovaného k uzavření smluv na poskytování energií. Svědek F. M. sice uvedl, že žalovaný byl nájemcem bytu, není však prokázáno, že smlouvy se žalobkyní uzavřel právě žalovaný. Opatrovník žalovaného uvedl, že plyn byl na jméno žalovaného odebírán i několik měsíců potom, kdy tento v předmětném bytě nebydlel, což též vzbuzuje pochybnost o jeho pasivní legitimaci, jakož i e-mailová adresa žalovaného znějící xxx. 15. Žalobkyni opatrovník žalovaného vytkl, že dále dodávala plyn, aniž by odebrala plynoměr a zastavila dodávky, přestože z ukončení smlouvy o dodávkách elektřiny žalobkyně věděla o skutečnosti, že se žalovaný z předmětného bytu odstěhoval. Opatrovník žalovaného žalobkyni vytkl, že dodávky plynu zastavila až v létě 2020 i přes neplacení záloh. 16. Žalobkyni opatrovník žalovaného vytkl formalistický přístup spočívající ve formalistickém konceptu formulářových smluv, a to přesto, že odběratelem energií je spotřebitel, v tomto případě spotřebitel cizozemský. Opatrovník žalovaného poukázal na systém vytvořený žalobkyní s tím, že se jedná o extrémně složitý systém, jehož je třeba k převodu médií a žalobkyně tak spoluzavinila, že spotřebitel tedy žalovaný nepochopil, že musí vyplnit více listin. 17. Opatrovník žalovaného zdůraznil, že žalobkyně se snaží vymoci pohledávku za dodávky energií po žalovaném, ačkoli plyn odebírala nová nájemnice předmětné nemovitosti, v níž je odběrné místo a žalobkyně by měla na této osobě uplatňovat pohledávku po 22.9.2019. Opatrovník žalovaného namítl, že nárok žalobkyně není po právu v rozsahu dodávek energií poté, co se žalovaný z pronajatého bytu odstěhoval a tím dal jednoznačně najevo, že nemá zájem o dodávky energií a přestal platit zálohy za jejich odběr. Postup žalobkyně a mechanismus převodu a ukončení dodávek energií označil opatrovník žalovaného za nesouladné s právem na ochranu spotřebitele. 18. Opatrovník žalovaného navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobu zamítl. 19. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako správného s tím, že se všemi odvolacími námitkami opatrovníka žalovaného se již vypořádal soud I. stupně. V průběhu řízení před soudem I. stupně bylo prokázáno, že obě předmětné smlouvy o dodávce energií byly uzavřeny se žalovaným, bylo prokázáno též to, že žalovanému bylo dostatečně zřejmé a pochopitelné, jaké povinnosti pro něj plynou z obou smluv. Žalobkyně odmítla opakovanou argumentaci opatrovníka žalovaného, že žalovaný je cizozemským spotřebitelem bez znalosti reálií České republiky a měl by proto požívat vyšší míru ochrany. Žádné zákonné ustanovení neupravuje vyšší míru ochrany či nadstandardní informace k přepisu na třetí osobu ve vztahu k cizinci a soud I. stupně správně odkázal na rozum průměrného člověka podle § 4 odst. 1 o.z. 20. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání podle § 212 a § 212a o. s. ř. a odvolání opatrovníka žalovaného neshledal důvodným. 21. Soud I. stupně se správně nejprve zabýval tím, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání věci vzhledem k tomu, že žalovaný je státní příslušník Izraele. Jeho závěr, že mezinárodní příslušnost českých soudů je třeba posoudit podle nařízení Brusel I bis shledal odvolací soud správným. V řízení bylo pečlivým šetřením soudu I. stupně prokázáno, že žalovaný se nadále zdržuje na území Evropské unie, při posouzení pravomoci proto správně postupoval podle čl. 17 odst. 1 písm. c) Nařízení Brusel I bis tedy podle posledního známého bydliště spotřebitele, neboť s Izraelem a nemá Česká republika uzavřenu dvoustrannou smlouvou. 22. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu podrobně zjištěného soudem I. stupně na základě provedených důkazů, který je detailně popsán pod bodem 24 rozsudku. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku opatrovníka žalovaného zpochybňující jeho pasivní legitimaci. Skutečnost, že žalovaným v bytě na adrese odběrného místa bydlel byla v řízení prokázána svědeckou výpovědí pronajímatele tohoto bytu F. M. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně nemá důvod pochybovat o tom, že obě smlouvy, jak smlouvu ze dne 8. 9. 2018 o dodávkách elektřiny, tak smlouvu ze dne 24. 10. 2018 o sdružených dodávkách plynu uzavřel žalovaný osobně. Námitky opatrovníka žalovaného jsou pouhou konspirací, aniž by je opatrovník žalovaného podpořil jakýmikoliv důkazy. Skutečnost, že smlouvy o odběru energií uzavřel žalovaný je potvrzena též tím, že žalovaný zmocnil žalobkyni k ukončení smluvního vztahu se stávajícím dodavatelem elektřiny na základě udělené plné moci ze dne 23. 8. 2019. V řízení bylo tedy dostatečně prokázáno, že žalovaný obě smlouvy na odběr energií uzavřel, ohledně ukončení smlouvy na odběr elektrické energie udělil plnou moc žalobkyni, ohledně smlouvy na dodávku plynu zůstal nečinný. 23. Postup soudu I. stupně, který zjištěný skutkový stav posoudil podle zák. č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích, shledal odvolací soud zcela správným. Žalobkyně dodávala žalovanému elektrickou energii a plyn na základě uzavřené smlouvy, a to až do doby, kdy došlo ohledně odběru elektrické energie k ukončení smlouvy, ohledně plynu, kdy došlo k demontáži plynoměru ke dni 23. 6. 2020. Za období odběru elektrické energie i odběru plynu vyúčtovala žalobkyně žalovanému částky uvedené ve fakturách, a to v souladu s tehdy platným ceníkem. 24. Odvolací námitky opatrovníka žalovaného, že žalobkyně měla postupovat ohledně ukončení odběru plynu shodně jako ohledně ukončení smlouvy o odběru elektrické energie, shledal odvolací soud shodně se soudem I. stupně lichými. Žalobkyně na základě plné moci za žalovaného ukončila odběr elektrické energie, odběr plynu ukončit nemohla, neboť k tomuto právnímu jednání nebyla žalovaným zmocněna. Soud I. stupně se dostatečně vypořádal s námitkami opatrovníka žalovaného, že žalovaný jako spotřebitel nemohl vědět, že když uzavře dvě smlouvy, musí též dvě smlouvy ukončit, a to odkazem na ust. § 4 odst. 1 o. z. Pro posouzení povinnosti žalovaného zaplatit za dodávku elektřiny a dodávku plynu až do ukončení smluvního vztahu není podstatný názor opatrovníka žalovaného, jak měla žalobkyně postupovat, rozhodující je, že za období, po nějž byl žalovaný ve smluvním vztahu se žalobkyní je povinen uhradit, jak dodávku elektřiny, tak i dodávku plynu. Žalobkyně pak není povinná ihned po nezaplacení zálohy odebrat plynoměr a předpokládat, že žalovaný nemá v úmyslu dále energie odebírat. 25. Žalobkyně oprávněně vyúčtovala žalovanému za dodávku elektřiny a plynu za období do ukončení obou smluv a bylo pouze na žalovaném, kdy a zda smluvní vztah ukončí. Skutečnost, že v odběrném místě patrně energie odebíral jiný zákazník, nemá na vztah mezi žalobkyní a žalovaným vliv, dává pouze žalovanému možnost po této osobě uplatnit nárok za jí spotřebované energie. Ve smluvním vztahu se žalobkyní byl žalovaný a vůči němu žalobkyně správně uplatnila svůj nárok. 26. Odvolací soud proto postupoval podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně v odvoláním dotčených výrocích I. a II. jako správný potvrdil z důvodů v něm uvedených. 27. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., náklady řízení byly přiznány v odvolacím řízení plně úspěšné žalobkyni. Výše nákladů odvolacího řízení spočívá v nákladech na právní zastoupení advokátem a byla stanovena z tarifní hodnoty ve výši 40 241 Kč za jeden úkon právní služby po 2 740 Kč podle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., za jednu náhradu hotových výdajů po 300 Kč a DPH 21 % ve výši 638,40 Kč tak, že celková výše nákladů vzniklých žalobkyni v odvolacím řízení činí částku 3 678,40 Kč, kterou bylo žalovanému uloženo zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně. Poučení Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání jen za podmínek ustanovení § 237 o.s..ř. do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Praha 20. června 2023 JUDr. Blanka Chlostová v. r. předsedkyně senátu