Uložení povinnosti platit výživné osobě ve výkonu vazby nebo výkonu trestu nemůže být po 1. 7. 2021 v rozporu s nejlepším zájmem dítěte (viz nález Ústavního soudu ČR ze dne 6. 2. 2008, sp. zn. IV. ÚS 1181/07, a Stanoviska Kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. Cpjn 204/2012), neboť stanovení výživného není již překážkou, naopak je podmínkou, reálného zajištění potřebných prostředků na výživu dítěte jiným způsobem, a to prostřednictvím zákona č. 588/2020 Sb. Při dodržení podmínek zákona č. 588/2020 Sb. bude dítě vždy zaopatřeno sociální dávkou dle tohoto zákona.

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šrédlové a soudců Mgr. Lucie Králové a Mgr. Soni Burešové ve věci nezletilých: M. M., narozený dne xxx L. D., narozená dne xxx trvale bytem xxx, Praha zastoupeni kolizním opatrovníkem Městskou částí Praha xxx děti rodičů: K. M., narozená dne xxx trvale bytem xxx, Praha M. D., narozený dne xxx trvale bytem xxx, xxx t. č. věznice xxx, xxx, xxx o úpravě poměrů, úpravě styku, návrhu na svěřené nezletilé do péče otce a o zrušení vyživovací povinnosti otce o odvolání otce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. dubna 2022, č. j. 41 Nc 14015/2021 – 239, takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. potvrzuje. II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku III. mění tak, že dlužné výživné za období od 1. 2. 2021 do 31. 1. 2023 pro nezletilého M. v částce 60 000 Kč a pro nezletilou L. v částce 48 000 Kč je otec povinen splácet spolu s běžným výživným ve splátkách pro nezletilého M. 500 Kč měsíčně a pro nezletilou L. 500 Kč měsíčně, pod ztrátou výhody splátek, počínaje 15. 4. 2023. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem svěřil soud I. stupně obě nezletilé děti do péče matky (výrok I.), otci uložil platit na výživu nezletilého M. částkou 2.500 Kč měsíčně a na výživu nezletilé L. částkou 2.000 Kč měsíčně splatnými do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky od 1. 2. 2021 (výrok II.), určil, že dlužné výživné za období od 1. 2. 2021 do 30. 4. 2022 ve výši 37.500 Kč pro nezletilého a ve výši 30.000 Kč pro nezletilou L. je otec povinen uhradit k rukám matky v měsíčních splátkách po 2.500 Kč splatných spolu s běžným výživným počínaje květnem 2022 pod ztrátou výhody splátek (výrok III.), zastavil řízení o svěření nezletilé L. do péče otce a řízení o úpravě styku otce s nezletilými (výrok IV.), zamítl návrh otce na zrušení jeho vyživovací povinnosti k nezletilým (výrok V.), uložil matce vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce písemně formou doporučeného dopisu nebo prostřednictvím datové schránky informovat otce o nezletilých, a to o jejich zdravotním stavu, školních výsledcích, mimoškolních aktivitách a dalších podstatných záležitostech týkajících se nezletilých (výrok VI.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII.). 2. Matka se návrhem ze dne 24. 8. 2021 domáhala svěření nezletilých do její péče a určení vyživovací povinnosti otci, nesouhlasila, aby otec nezletilé vídal ve věznici, nesouhlasila s informováním otce o nezletilých. Matka by ráda s nezletilými začala nový život bez otce. 3. Otec se návrhem ze dne 10. 8. 2021 domáhal úpravy styku s nezletilými jednou měsíčně ve věznici xxx, určení povinnosti matce třikrát měsíčně podat otci písemnou zprávu o dětech. Návrhem ze dne 27. 9. 2021 se domáhal svěření nezletilé L. do jeho péče a návrhem ze dne 9. 12. 2021 se domáhal pozastavení jeho vyživovací povinnosti z důvodu vazebního stíhání od 3. 2. 2021 do jeho propuštění. 4. Své návrhy na úpravu styku a svěření nezletilé do jeho výchovy vzal otec zpět, soud I. stupně řízení o nich dle § 96 o.s.ř. zastavil (výrok IV.). 5. Kolizní opatrovník navrhl svěření nezletilých do péče matky, stanovení vyživovací povinnosti otce 500 Kč měsíčně na každého nezletilého a uložení povinnosti matce informovat jednou měsíčně otce ohledně nezletilých prokazatelným způsobem. 6. Soud I. stupně po provedeném dokazování zjistil, že otec je ve vazbě bez pracovního zařazení, je obžalován ze zločinu týrání svěřené osoby, zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí a přečinu ohrožování výchovy dítě, čehož se měl dopustit na své družce K. M. a nezletilém M. 7. Matka s nezletilými žije v xxx od 28. 2. 2022 na dobu nejvýše 1 roku (do 27. 2. 2023). Matka vede domácnost v pořádku a čistotě, nezletilé děti jsou čisté, matka se jim věnuje, vaří jim. Matka si vyřídila dávky hmotné nouze a státní sociální podpory, snaží se plnit nastavený individuální plán. Nezletilý M. neplní povinnou předškolní docházku, dle matky by měl mít roční odklad povinné školní docházky. Nezletilá L. je zatím v péči matky, matka by ji ráda umístila do MŠ. Matka odmítla pomoc s finančním hospodařením, pravidelně si zajišťuje potraviny a hygienu v potravinové bance ve xxx. Hmotné závazky ze smlouvy o poskytování sociální služby nemá matka řádně uhrazené. 8. Matka je vyučená xxx, nepracuje, je v pracovní neschopnosti. Nezletilá L. nebyla přijata do MŠ, matka o ni doma pečuje. Matka pobírá doplatek na bydlení 6 680 Kč měsíčně, příspěvek na živobytí 8 030 Kč měsíčně, jiné příjmy nemá. Matka je těhotná, s otcem nenarozeného dítěte nežije. Matka nyní bydlí v bytě 1kk, od května 2022 by měli mít byt 2kk, kde měsíčně hradí náklady ve výši 7 700 Kč. Matka hradí stravné pro nezletilého M. v MŠ asi 800 Kč měsíčně. Od září 2022 by měla nezletilá L. nastoupit do MŠ, stravné a školkovné budou asi 1 600 Kč měsíčně. M. nastoupí buď do 1. třídy ZŠ, nebo k předškolnímu vzdělávání. Nezletilí jsou zdraví. Rodiče nežijí ve společné domácnosti od února 2021, od této doby na výživu nezletilých otec nepřispívá. 9. Otec má základní vzdělání, pracoval dříve jako xxx s příjmy asi 25 000 Kč měsíčně čistého, jiné příjmy otec neměl, je nemajetný. Otec nemá žádné úspory, naopak má dluhy asi 200 000 Kč z krátkodobých půjček. Otec má další vyživovací povinnost k synovi T. v částce 2 000 Kč měsíčně, toto výživné za otce hradí jeho babička. Na oba nezletilé otec od února 2021, od doby svého zadržení, výživné neplatí. Představoval by si výživné 2 – 3 000 Kč měsíčně. 10. Soud I. stupně dle § 907 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o.z.“) svěřil obě nezletilé děti do péče matky, která je schopna o ně řádně pečovat. Nezletilí jsou na péči matky zvyklí, potřebují stabilní rodinné zázemí tak, aby se vyrovnali s celou rodinnou situací. Proti otci je vedeno trestní řízení, je obžalován z trestných činů týrání nezletilého M. a matky (výrok I.). 11. Otec od rozpadu společné domácnosti s matkou v únoru 2021 neplatí výživné, potřeby nezletilých zajišťuje výlučně matka. Otec má další vyživovací povinnost k synovi T. 2 000 Kč měsíčně. Ačkoli otec není ve věznici pracovně zařazen, v minulosti pracoval jako xxx s příjmem minimálně 25 000 Kč měsíčně. Nebýt skutečnosti, že se otec sám o svůj příjem připravil svým protiprávním jednáním, byl by otec schopen minimálně tohoto výdělku. Otec nadto uvedl, že v případě běžného příjmu před uvězněním by byl schopen hradit výživné ve výši 2 – 3 000 Kč měsíčně na dítě, což ostatně koresponduje s výší výživného na jeho dalšího syna T. Soud I. stupně tak otci stanovil dle § 913 o.z. vyživovací povinnost ve výši 2 500 Kč měsíčně pro M. a 2 000 Kč měsíčně pro L., a to od února 2021 (výrok II.). 12. Zpětným stanovením vyživovací povinnosti vznikl otci dluh na výživném za období od února 2021 do dubna 2022 celkem 37 500 Kč pro M. a 30 000 Kč pro L. Tento dluh je povinen otec zaplatit ve splátkách tak, aby byl dluh co nejdříve nezletilým uhrazen (výrok III.). 13. Současně soud I. stupně zamítl návrh otce na zrušení jeho vyživovací povinnosti k nezletilým. Otec, který deklaruje zájem o nezletilé, se svým protiprávním jednáním sám uvedl do své životní situace. Avšak oba nezletilí potřebují péči nejen osobní, ale i materiální (výrok V.). 14. Soud I. stupně stanovil matce informační povinnost vůči otci ohledně nezletilých dle § 907 odst. 3 o.z. a § 890 o.z. (výrok VI.). 15. Uvedený rozsudek napadl ohledně výroků II. a III. včasným odvoláním otec. Namítal, že ve vazbě je od 1. 2. 2021 na základě křivého obvinění matky. Tedy o svůj příjem se nepřipravil úmyslně. Ve vazbě není možné pracovní zařazení. Placení výživného 2 500 Kč a 2 000 Kč a splácení dluhu je tak nereálné. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení nebo aby od 1. 2. 2021 pozastavil vyživovací povinnost otce do jeho propuštění nebo přihlédl k návrhu kolizního opatrovníka na výživné 500 Kč na každé z nezletilých. 16. Matka a kolizní opatrovník požadovali potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. 17. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v mezích podaného odvolání (výroky II., III. a akcesorický výrok VII.) dle § 212 a § 212a o.s.ř. a důkazní řízení dále doplnil. 18. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 5. 2022, sp. zn. 4 T 134/2021, bylo zjištěno, že otec byl odsouzen pro zločin týrání svěřené osoby, pro zločin týrání svěřené osoby žijící ve společném obydlí a pro přečin ohrožování výchovy dítěte (po delší dobu fyzicky a psychicky týral nezletilého M. a svou družku K. M.) k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 roků. Rovněž byl otec uznán povinným zaplatit nezletilému M. nemajetkovou újmu ve výši 148 000 Kč. Odvolání otce proti rozsudku bylo zamítnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2022, sp. zn. 5 To 183/2022. 19. Dle výpisu z centrální evidence vězňů byl otec, uvězněný od 3. 2. 2021, umístěn ve věznici xxx, xxx, xxx 20. Dle zprávy věznice ze dne 29. 11. 2022 bylo zjištěno, že otec je pracovně zařazen od 24. 10. 2022. 21. Při jednání odvolací soudu dne 18. 11. 2022 uvedl otec, že od konce října je ve věznici pracovně zařazen jako telefonní operátor s příjmem 8 100 Kč měsíčně hrubého. Při jednání odvolacího soudu dne 27. 1. 2023 uvedl, že pracoval jen do 30. 11. 2022, od té doby pracovně zařazen není. Očekává, že začne opět pracovat od února 2023. 22. Matka při jednání odvolacího soudu dne 27. 1. 2023 uvedla, že dne 11. 8. 2022 se jí narodil syn A., který není dítětem otce. Otec A. matce finančně vypomáhá, např. v lednu 2023 jí dal 2 000 Kč. Kupuje oblečení a nutné věci i pro M. a L. Matka nepracuje, je na rodičovské dovolené. Na sociálních dávkách má 13 600 Kč měsíčně, z toho je 8 330 Kč rodičovský příspěvek. S dětmi bydlí v azylovém domě za 8 600 Kč měsíčně. M. navštěvuje nultý ročník základní školy (v důsledku týrání ze strany otce nebyl schopen nástupu do první třídy), matka zaplatila 5 000 Kč na celý školní rok v září 2022. Na kroužky nechodí, obědy má ve škole zdarma. L. chodí do mateřské školy, kde matka hradí školkovné 850 Kč měsíčně a lednu 2023 zaplatila jednorázový příspěvek do rodičovského fondu 1 500 Kč. Obědy má L. zdarma. Její zdravotní stav je zhoršený, má sníženou hybnost kostí, matka s ní chodí a hrazené rehabilitace a bude s ní chodit plavat do veřejného bazénu. 23. Dle § 913 odst. 2 věta prvá o.z. při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. 24. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 2. 2008, sp. zn. IV. ÚS 1181/07, a dle Stanoviska Kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. Cpjn 204/2012, (shodně i nález Ústavního soudu ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. II. ÚS 3480/20): Zbavil-li se rodič svým úmyslným jednáním, pro které byla na něj uvalena vazba a pro něž byl následně odsouzen k trestu odnětí svobody, objektivní možnosti plnit svoji vyživovací povinnost vůči svému nezletilému dítěti, nelze tuto skutečnost přičítat k tíži tohoto dítěte, jež podle čl. 32 odst. 4 Listiny má základní právo na rodičovskou výchovu a péči. Opačný výklad by vedl k extrémnímu důsledku, podle něhož by se rodič úmyslným trestným činem vůči nezletilému dítěti, příp. druhému z rodičů s následným uvalením vazby a uložením trestu odnětí svobody po pravomocném odsouzení vyživovací povinnosti vůči svému nezletilému dítěti „zbavil“, resp. „mohl zbavit“. To však znamená také to, že soud výživné odsouzenému povinnému rodiči nestanoví tehdy, bylo-li by jeho stanovení v rozporu s nejlepším zájmem dítěte, neboť právě taková skutečnost by šla k tíži dítěte. Je-li povinný odsouzen k dlouhodobému trestu odnětí svobody, nedisponuje žádným majetkem, z nějž by bylo možné výživné hradit, a zároveň není ve výkonu trestu odnětí svobody pracovně zařazen a tuto skutečnost nemůže ovlivnit, a byla-li by za takové situace povinnému uložena povinnost hradit výživné, přestože by bylo zcela zjevné, že výživné nebude možné vymoci, byl by takový postup v rozporu s nejlepším zájmem dítěte, jelikož stanovení povinnosti hradit výživné povinnému rodiči, které by však reálně dítěti nebylo vyplaceno, může být překážkou zajištění potřebných prostředků jiným způsobem. Jakkoliv tedy lze spáchání trestného činu s následkem odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody kvalifikovat jako zbavení se příjmu bez vážného důvodu ve smyslu § 913 odst. 2 o. z., v takovém případě, kdy nelze reálně očekávat vymožení výživného s ohledem na situaci povinného, by stanovení výživného tomuto povinnému bylo v rozporu s principem nejlepšího zájmu dítěte, který je podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte předním hlediskem při jakékoliv činnosti týkající se dětí. 25. Posuzování výdělkových možností a schopností povinné osoby, která je ve výkonu trestu, z hlediska potencionality příjmů podpořil ústavní soud i v dalších svých rozhodnutích, např. v usnesení ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. I. ÚS 798/20, nebo v usnesení ze dne 4. 5. 2021, sp. zn. IV. ÚS 974/21 (i když zde byly povinnými osobami osoby dříve majetné). 26. Z uvedeného je zřejmé, že stanovení výživného osobám ve výkonu trestu odnětí svobody má dva aspekty. 27. Jednak určení výše výživného. Obecně platí pro určení výše výživného princip potencionality příjmů dle § 913 odst. 2 věta prvá o.z., kdy povinná osoba se odsouzením k trestu odnětí svobody za úmyslný trestný čin zbavila objektivní možnosti plnit svou vyživovací povinnost. 28. Jednak vymahatelnost výživného, resp. reálná schopnost povinné osoby platit z výdělku dosahovaného ve výkonu trestu takto určené výživné z pohledu existence potencionální překážky zajištění potřebných prostředků pro výživu nezletilého jiným způsobem (zejména prostřednictvím sociálního systému). Tuto úvahu, kterou obsahuje výše uvedená judikatura, je dle odvolacího soudu nutno korigovat na základě následné právní úpravy. 29. Dne 1. 7. 2021 nabyl účinnosti zákon č. zákona č. 588/2020 Sb., o náhradním výživném pro nezaopatřené dítě. Principem této úpravy je, že pokud fyzická osoba, která má k nezaopatřenému dítěti vyživovací povinnost, tuto svou povinnost neplní, a je proti ní vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí, může být výživné pro nezaopatřené dítě placeno státem (úřadem práce) jako sociální dávka. Pohledávka výživného, která takto přešla na stát, je nadále vymáhána státem (úřadem práce). 30. Z tohoto důvodu pak uložení povinnosti platit výživné osobě ve výkonu vazby nebo výkonu trestu nemůže být po 1. 7. 2021 v rozporu s nejlepším zájmem dítěte, neboť stanovení výživného není již překážkou, naopak je podmínkou, reálného zajištění potřebných prostředků na výživu dítěte jiným způsobem. Při dodržení podmínek zákona č. 588/2020 Sb. bude dítě vždy zaopatřeno sociální dávkou dle tohoto zákona. 31. Použití principu potencionality příjmů otce dle § 913 odst. 2 o.z. je v tomto případě zvýrazněno i okolností, že otec je ve výkonu trestu odnětí svobody za zvlášť zavrženíhodný násilný úmyslný trestný čin namířený proti nezletilému M. a matce. 32. Soud I. stupně tedy postupoval správně, pokud otci vyměřil výživné v korelaci s jeho předchozím výdělkem 25 000 Kč, kterého dosahoval jako řidič taxi, a s přihlédnutím k jeho další vyživovací povinnosti k synovi T. Výživné 2 500 Kč na nezletilého M. a 2 000 Kč na nezletilou L. je přiměřené a odpovídá jejich odůvodněným potřebám. Správně byl určen počátek platební povinnosti od 1. 2. 2021, od tohoto data otec neplatí žádné výživné. Pracovní zařazení otce ve věznici bylo jen krátkodobé (od 24. 10. do 30. 11. 2022). 33. Odvolací soud proto postupoval dle § 219 o.s.ř. a napadený rozsudek ve výroku II. jako věcně správný potvrdil. 34. Výrok III. rozsudku soudu I. stupně byl změněn zejména v důsledku běhu času a v důsledku nejednoznačně uvedené splatnosti tohoto dluhu v rozsudku soudu I. stupně. Otec po rozhodnutí soudu I. stupně nic nezaplatil. Takto dlužné výživné činí od 1. 2. 2021 do 31. 1. 2023 pro M. 60 000 Kč (24x2500) a pro L. 48 000 (24x2000). Tento dluh bylo otci uloženo splácet ve splátkách po 500 Kč na každé z nezletilých dětí počínaje 15. 4. 2023, pod ztrátou výhody splátek (pro nesplnění byť jedné splátky se stane splatným celý dluh). 35. Pokud bude otec v budoucnu ve výkonu trestu pracovně zařazen, umožní mu jeho příjem alespoň částečně reálné placení výživného (§ 2 vyhl. č. 10/2000 Sb.), ve zbytku je na matce, aby využila dobrodiní zákona č. 588/2020 Sb. Náhradní výživné se stanovuje jako rozdíl výše měsíční dávky výživného určené v exekučním titulu a částečného plnění výživného v příslušném měsíci, nejvýše však ve výši 3 000 Kč měsíčně (§ 4 odst. 1 zákona č. 588/2020 Sb.). 36. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. a dle § 23 z.ř.s. 37. Přezkumnou činností odvolacího soudu zůstaly nedotčeny výroky I., IV., V. a VI. rozsudku soudu I. stupně, neboť proti nim nebylo podáno odvolání. Poučení: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Praha 27. ledna 2023 JUDr. Jana Šrédlová v. r. předsedkyně senátu