č. j. 17 A 3/2023‑ 47   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci   žalobce:         proti žalovanému:   X, narozen X, státní občan X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Petrem Václavkem sídlem Opletalova 25, Praha 1   Ministerstvo vnitra – Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4     o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2022, č. j. MV-189587-4/SO-2022,   takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění: I. Základ sporu 1.         Žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 12. 9. 2022, č. j. OAM-3949-39/ZR-2021. Rozhodnutím prvního stupně bylo žalobci zrušeno povolení k trvalému pobytu na území České republiky podle ustanovení § 77 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). 2.         Ministerstvo vnitra požádalo Ředitelství služby cizinecké policie o provedení lustrací v IS KODOS a z toho vyplynulo, že ke dni 10. 12. 2021 pobýval žalobce mimo území od 26. 7. 2016 do 21. 9. 2017, tedy období v délce 1 roku, 1 měsíce, 3 týdnů a 5 dnů; od 26. 9. 2017 do 2. 6. 2019, tedy období v délce 1 roku; 8 měsíců a 1 týden; od 8. 6. 2019 do 2. 10. 2021, tedy období v délce 2 let, 3 měsíců, 3 týdnů a 3 dnů. Cizinec tak pobýval mimo území států Evropské unie nepřetržitě po dobu delší než 12 měsíců, k čemuž nedoložil závažné důvody. II. Obsah žaloby a vyjádření žalované 3.         V podané žalobě žalobce namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Žalovaný se téměř s žádnou konkrétní odvolací námitkou žalobce nevypořádal, omezil se toliko na stručné závěry, kde nereflektoval ani obsah spisového materiálu ani obsah odvolání a tyto své závěry nijak blíže neodůvodnil. Žalobce též opakovaně poukazuje na nedostatečné zjištění skutkového stavu. 4.         Dále žalobce nesouhlasí se závěry správních orgánů, že jeho absence na území České republiky nebyla odůvodněna závažným důvodem. V případě cest do zahraničí v obdobích 26. 7. 2016 - 21. 9. 2017 a 26. 9. 2017 - 2. 6. 2019 bylo žalobcem prokázáno, že se nacházel v zahraničí v důsledku vyslání v České republice působící společností OMNIPOL, a. s. Tato skutečnost byla prokázána vyjádřením žalobce a především potvrzením společnosti OMNIPOL, a. s. Skutečnost, že žalobce nebyl v dané době přímým zaměstnancem této společnosti, tudíž jeho vztah ke společnosti OMNIPOL nelze uznat coby závažný důvod pro absenci na území způsobený pracovním vysláním do zahraničí, nelze akceptovat, neboť je pak zcela v rozporu s dikcí § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Správní orgán prvního stupně pouze formalisticky uzavřel, že v dané věci absentovala pracovní smlouva a přímý pracovněprávní vztah mezi žalobcem a společností OMNIPOL, a. s. To dle názoru žalobce představuje porušení zákona, neboť správní orgán se dostatečně nevypořádal s důvody, které uváděl na svou obranu, přičemž k výkladu zákonných ustanovení přistoupil se značným formalismem a v rozporu s textem zákona o pobytu cizinců. Žalovaný se pak s touto argumentací nevypořádal de facto vůbec. Jak žalobce uvedl při svém výslechu, v rozhodné době působil jako konzultant pro českou společnost OMNIPOL, a. s. V tomto období musela být smlouva o konzultační činnosti uzavřena se společností Scot Trade FZC, neboť společnost OMNIPOL, a.s. vstoupila na trh s vojenským materiálem a taková společnost nemůže ve Spojených arabských emirátech vykonávat činnost bez toho, aby byla zastoupena jinou společností, se sídlem ve Spojených arabských emirátech. 5.         Žalobce též konstatuje, že uvedl, že v uvedeném období prodělal několik lékařských zákroků, což doložil lékařskými zprávami. Tvrzení správního orgánu, že mu nic nebránilo podstoupit tyto zákroky v České republice, je však vytržené z kontextu celé situace. Žalobce opakuje, že mimo území České republiky pobýval z toho důvodu, že měl v cizině obchodní závazky spojené se svou výdělečnou činností. 6.         Ke své absenci na území v době mezi roky 2019 a 2021 pak žalobce opakovaně uváděl, že se nemohl vrátit zpět do České republiky z důvodu celosvětové epidemie koronaviru. Správní orgán pouze formálně hodnotil teoretickou právní možnost překročení státní hranice České republiky. Už se ale vůbec nezabýval faktickou možností žalobce vrátit se, žalovaný se pak omezil na výčet dob, kdy byl vyhlášen nouzový stav. Oba správní orgány pak rezignovaly na posouzení závažnosti tvrzení žalobce, že je příslušníkem rizikové skupiny osob, které může infekce nemocí Covid-19 ohrozit na životě. Žalobce je již starší a s ohledem na svůj zdravotní stav a věk je příslušníkem rizikové skupiny pro onemocnění Covid-19. Proto se po celou dobu pandemie v souladu s obecnými předpisy a doporučeními lékařů snažil izolovat, omezovat kontakty mimo domácnost a cestování, aby snížil riziko nákazy, která v jeho případě mohla vést k těžkému průběhu onemocnění. K normálnějšímu způsobu života se pak mohl vrátit až po dokončení úplného očkování – a ihned po jeho dokončení se také do České republiky vrátil, což je ve správním spisu prokázáno. Není tedy pro posouzení nepřítomnosti předmětné, zda formálně bylo umožněno držitelům trvalého pobytu se vrátit, či kdy byl vyhlášen nouzový stav na území České republiky, ale předmětné jsou konkrétní skutkové okolnosti žalobce, které tento také jednoznačně tvrdil a prokázal. 7.         Dále žalobce správním orgánům obou stupňů vytýká rezignaci na hodnocení dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života. V této souvislosti žalobce zejména poukazuje na své podnikatelské aktivity a ekonomické vazby a na to, že na území ČR má syna. Taktéž zdůrazňuje, že v žádné jiné zemi nemá zaručenu trvalou možnost setrvání. Žalobce i jeho syn mají od OSN přiznaný status uprchlíka. 8.         Žalobce navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí. 9.         Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě plně odkazuje na odůvodnění svého rozhodnutí. 10.     Žalovaný navrhuje, aby soud žalobu zamítl. III. Posouzení žaloby 11.     Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 12.     Při jednání, které se konalo u zdejšího soudu dne 25. 9. 2023, setrvaly obě strany na svých dosavadních návrzích i argumentech. 13.     Žaloba není důvodná. 14.     Podle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců Ministerstvo zruší platnost povolení k trvalému pobytu, jestliže cizinec pobýval mimo území států Evropské unie nepřetržitě po dobu delší než 12 měsíců, pokud nebyla odůvodněna závažnými důvody, zejména těhotenstvím a narozením dítěte, závažným onemocněním, studiem nebo odborným školením anebo pracovním vysláním do zahraničí. 15.     Soud pokládá z hlediska následného posouzení projednávané věci za potřebné předeslat, že žalobci byla vytýkána tři období přesahující nepřetržitých 12 měsíců, jež vedla ke zrušení pobytového oprávnění. Jednalo se o tato období: -          od 26. 7. 2016 do 21. 9. 2017, -          od 26. 9. 2017 do 2. 6. 2019, -          od 8. 6. 2019 do 2. 10. 2021. 16.     K tomu, aby napadené rozhodnutí obstálo z hlediska zákonnosti [tj. z hlediska naplnění dikce § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců], plně postačuje, obstojí-li z  tří citovaných období byť jediné. S ohledem na právě uvedené soud zdůrazňuje, že žalobce nikdy, ani ve správním řízení ani v řízení před soudem, nezpochybňoval období od 26. 7. 2016 do 21. 9. 2017, resp. neuváděl žádné závažné důvody ve smyslu § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců vztahující se právě k tomuto období. Žalobcem tvrzené závažné důvody (vyslání na pracovní cestu do zahraniční, hospitalizace, pandemie koronaviru) se vztahují až k následujícím obdobím počínaje 26. 9. 2017. 17.     Za právě popsaného stavu proto soudu nezbývá než konstatovat, že obstojí závěr správních orgánů o aplikovatelnosti § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců na projednávanou věc a o naplnění v něm stanoveného důvodu pro zrušení povolení k trvalému pobytu. 18.     To pak znamená, že by bylo rozporným se zásadou hospodárnosti, aby se soud zabýval dalšími obdobími nepřítomnosti žalobce na území ČR a námitkami k těmto následujícím obdobím směřujícími. 19.     Vzhledem k uvedenému nemůže být úspěšná ani námitka nepřezkoumatelnosti pro nevypořádání se s odvolacími námitkami, neboť žalobce v nich (přinejmenším výslovně a konkrétně) nebrojil proti období od 26. 7. 2016 do 21. 9. 2017. 20.     Nemůže být úspěšná ani námitka nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Přestože se jedná v posuzované věci o správní řízení z moci úřední, závažné důvody ve smyslu § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, které bránily ve využívání pobytového oprávnění po dobu delší než nepřetržitých 12 měsíců, budou zpravidla ležet na straně cizince, popřípadě budou známy jen cizinci, a proto zpravidla právě cizince bude tížit břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně těchto závažných důvodů. Jinými slovy, zpravidla nebude v moci správních orgánů disponovat znalostí těchto závažných důvodů, aniž by je sám cizinec vyjevil. Ve vztahu i období od 26. 7. 2016 do 21. 9. 2017 cizinec žádné důvody své nepřítomnosti na území ČR nevyjevil ani správním orgánům, ani později soudu. 21.     Konečně soud neshledává důvodnou ani námitku, že správní orgány obou stupňů rezignovaly na hodnocení dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života. V posuzované věci není na místě věcně posuzovat takový dopad. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 4. 11. 2017, č. j. 9 Azs 288/2016-30, uvedl: [33] Skutečnost, že zákonodárce do zákona výslovně nezakotvil nutnost zkoumat přiměřenost dopadů rozhodnutí o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu dle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, nepovažuje Nejvyšší správní soud za náhodnou. Nastavení podmínek pro zrušení trvalého pobytu dle daného ustanovení je totiž takové povahy, že nutně nevyžaduje korektiv v podobě zkoumání přiměřenosti dle § 174a zákona o pobytu cizinců. Cizinec svým jednáním může zabránit nastoupení podmínek pro zrušení platnosti trvalého pobytu dle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců tím, že přeruší svou nepřítomnost na území členských států Evropské unie tak, aby nešlo o nepřetržitou nepřítomnost po dobu delší než 12 měsíců. Jde o podmínku pro zachování platnosti povolení k trvalému pobytu, která je v zákoně již od 27. 4. 2006, tudíž tato podmínka nemůže být nikterak překvapivá. Při plánování svých cest mimo členské státy Evropské unie tak cizinci musí počítat i s touto podmínkou a své cesty přizpůsobit tak, aby nenaplnili důvody pro zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu uvedené v § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, pokud se chtějí uvedenému následku vyhnout. [34] Před nepřijatelně tvrdými dopady dané ustanovení cizince chrání prostřednictvím toho, že nepřetržitá nepřítomnost cizince na území členských států Evropské unie delší než 12 měsíců není důvodem pro zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu tehdy, je-li nepřítomnost odůvodněna závažnými důvody. Správní orgán je tak v řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu povinen umožnit cizinci sdělit, jaké důvody jej vedly k nepřítomnosti na území členských států Evropské unie, a v případě sdělení těchto důvodů prověřit, zda nespadají pod neurčitý právní pojem „závažné důvody“, jehož obsah zákon přibližuje demonstrativním výčtem. Použití neurčitého právního pojmu umožňuje flexibilně reagovat na široké spektrum možných situací a jeho prostřednictvím lze zohlednit relevantní okolnosti řešeného případu, které se týkají nepřítomnosti cizince na území členských států Evropské unie. [35] Zákonodárce prostřednictvím § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců nastavil podmínky pro povolení k trvalému pobytu tak, že k zachování platnosti daného povolení je nutno jej ve stanoveném rozsahu využívat. Jde o legitimní požadavek, k němuž mohl zákonodárce sáhnout. S ohledem na délku 12 měsíců nepřetržité nepřítomnosti, značně široké území v podobě území členských států Evropské unie, vůči němuž je nepřítomnost posuzována, a korektivu v podobě závažných důvodů pro nepřítomnost na tomto území lze konstatovat, že podmínky pro zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu v § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců nejsou pojaty natolik přísně, aby bylo nutné je doplňovat o zkoumání přiměřenosti dle § 174a daného zákona. [36] Zcela jistě se mohl zákonodárce rozhodnout do zákona vložit požadavek na zkoumání přiměřenosti dopadů rozhodnutí dle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců do soukromého a rodinného života. K tomuto kroku však u daného ustanovení nepřistoupil. Zkoumání přiměřenosti dopadů rozhodnutí dle zmíněného ustanovení do soukromého a rodinného není nezbytné ani z hlediska čl. 8 odst. 1 Úmluvy. Na základě § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců je možno platnost povolení k trvalému pobytu zrušit jen v případě faktického nevyužívání takového povolení nepřetržitě po dobu 12 měsíců, a to v situaci, kdy návratu na území členských států Evropské unie cizinci nebrání závažné důvody. Jde tak o postup samotného cizince, který se rozhodl, že se po dobu přesahující 12 měsíců dobrovolně zřekne osobního kontaktu s osobami na tomto území, a to navíc za situace, kdy mu musí být známy podmínky udržení platnosti povolení k trvalému pobytu vyplývající z daného zákonného ustanovení. Jak již bylo uvedeno v bodě [34] shora, samotný § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců má v sobě nastaveny takové podmínky pro svou aplikaci, které brání nepřijatelně tvrdým dopadům na cizince; jde o podmínky, které současně garantují dodržení čl. 8 odst. 1 Úmluvy. [37] Nejvyšší správní soud může shrnout, že správní orgány nemají při rušení platnosti povolení k trvalému pobytu dle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců povinnost prověřit přiměřenost dopadů svého rozhodnutí na základě § 174a daného zákona. Ani čl. 8 odst. 1 Úmluvy nevyžaduje posuzování podmínek pro zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu dle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců nad rámec kritérií zmíněných v daném zákonném ustanovení. Správní orgán má však povinnost zkoumat všechny podmínky zmíněné v § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, tj. i existenci či neexistenci závažných důvodů k nepřítomnosti cizince na území členských států Evropské unie, k čemuž musí poskytnout možnost cizinci uvést tvrzení. 22.     Tedy ani v nyní posuzované věci, v níž také bylo rozhodováno podle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, neměly správní orgány povinnost prověřovat přiměřenost dopadů svého rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 23.     Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. 24.     O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, avšak žalovanému v řízení žádné náklady nad rámec jeho běžných činností nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.   Praha 25. září 2023   Milan Tauber v. r. předseda senátu     Shodu s prvopisem potvrzuje M. V.