č. j. 17 A 80/2023‑ 83   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Ladislava Hejtmánka, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci   žalobce:         proti žalované:     V. Z. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Ondřejem Vaňkem se sídlem Olomouc, Riegrova 379/18     Digitální a informační agentura se sídlem Praha 3, Na Vápence 915/14   o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného správního orgánu, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění:   I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal ochrany před nezákonným zásahem a žádal, aby soud určil, že zásah žalované spočívající v nezaslání přístupových údajů k datové schránce Odpady Olomouckého kraje, z.s. do datové schránky žalobce byl nezákonný. II. Obsah žaloby 2. V podané žalobě žalobce tvrdil, že mu žalovaná řádným způsobem nezaslala, respektive nedoručila, přístupové údaje administrátora k datové schránce. K tomu žalobce uvedl, že mu byl statutárním orgánem spolku Odpady Olomouckého kraje, z.s., IČO 04148002, (dále jen „spolek“) dne 20. 3. 2023 zřízen účet administrátora dle § 8 odst. 7 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále jen „zákon č. 300/2008 Sb.“). Do datové schránky spolku bylo prostřednictvím Informačního systému datových schránek (dále jen „ISDS“) odesláno oznámení o vytvoření účtu administrátora. Do dne podání žaloby nebyly žalobci doručeny přístupové údaje administrátora k datové schránce spolku, čímž dle žalobce došlo k porušení § 10 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb. Dle žalobce je administrátor zvláštním druhem pověřené osoby podle § 8 odst. 6 zákona č. 300/2008 Sb., neboť jde o osobu, jejíž práva k datové schránce vyplývají z rozhodnutí (z pověření) osob uvedených v § 8 odst. 1 až 4 zákona č. 300/2008 Sb. Žalobce podotkl, že úprava administrátora je v zákoně č. 300/2008 Sb. strohá, avšak výše uvedené závěry podporuje i oficiální informační stránka datových schránek dostupná na https://info.mojedatovaschranka.cz/info/cs/96.html. Těmto závěrům též odpovídá důvodová zpráva k § 8 odst. 6 až 8 zákona č. 300/2008 Sb. Nakonec i § 10 a § 12 zákona č. 300/2008 Sb. obsahují úpravu pouze pro pověřené osoby. Administrátor, co se týče přístupu k odeslaným či přijatým zprávám, může mít stejná oprávnění jako běžná pověřená osoba a hlavní rozdíl mezi administrátorem a pověřenou osobou se dle žalobce nachází v tom, že administrátor může disponovat s právy k účtům pověřených osob. 3. Namítal, že vzhledem k tomu, že je držitelem datové schránky, tak mu měly být přístupové údaje doručeny prostřednictvím datové schránky v souladu s § 17 zákona č. 300/2008 Sb., k čemuž však nedošlo. Žalobce nepochyboval o tom, že povaha přístupových údajů administrátora datové schránky umožňuje jejich zaslání datovou schránkou. K tomu žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2019, č. j. 8 As 57/2019-57. 4. Závěrem žalobce poznamenal, že je mu známo, že žalovaná, resp. dříve Ministerstvo vnitra, přihlašovací údaje do datových schránek v minulosti v rozporu se zákonem č. 300/2008 Sb. doručovalo prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb i osobám se zřízenou datovou schránkou a domníval se, že tomu tak bylo i v jeho případě. III. Vyjádření žalované k podané žalobě a související vyjádření 5. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. 6. K podané žalobě žalovaná uvedla, že přístup oprávněné osoby v roli administrátora byl žalobci vytvořen dne 20. 3. 2023 tzv. samoobslužným způsobem přímo v nastavení datové schránky z účtu oprávněné osoby ve smyslu § 8 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., tj. statutárním orgánem právnické osoby, pana M. Š. Z identifikačních údajů založeného přístupového oprávnění administrátora (žalobce) jakožto fyzické osoby vyplývá, že tyto byly odlišné od evidenčních údajů přístupového oprávnění žalobce jakožto držitele datové schránky fyzické osoby. Zřizovatel účtu administrátora při jeho vytváření řádně nevyplnil jeho identifikační údaje, tak, jak jsou vedeny v registru obyvatel a v datové schránce fyzické osoby, kterou současně žalobce disponuje (z údajů evidovaných v ISDS o administrátorovi vyplynulo, že do kolonky číslo popisné bylo vyplněno číslo 96, což je ve skutečnosti číslo orientační, přičemž číslo orientační zůstalo nevyplněno, stejně tak část obce nebyla uvedena). Takto zřízené přístupové oprávnění nebylo ztotožněno s registrem obyvatel skrze tzv. agendový identifikátor fyzické osoby (AIFO). V případě, že nedojde k naprosté shodě osobních údajů přístupového oprávnění a ztotožnění obou účtů s registrem obyvatel, resp. jeden účet je ztotožněn s registrem obyvatel a druhý nikoli, ISDS tento stav nevnímá jako shodu mezi přístupem do datové schránky právnické osoby a fyzické osoby (totožné a vůči registru obyvatel ověřené identity), a nelze jím pak automatizovaným způsobem přístupové údaje do datové schránky žalobce přednostně zaslat, k čemuž došlo zrovna v tomto případě. O tom, jakým způsobem budou přístupové údaje při zřizování přístupového oprávnění vydány, je nicméně zřizovatel účtu již v okamžiku jeho vytváření informován. Z uvedeného pak nelze rovněž dovozovat, že přístupové údaje nebyly vůbec vydány (resp. doručovány), když byly doručovány listinným způsobem, zřizovatel účtu byl s tímto srozuměn a o doručení přístupových údajů existuje doklad. Správce ISDS v daném případě nemůže zodpovídat za konkrétní případy jednotlivých uživatelů datových schránek, který svým postupem vydání přístupových údajů k datové schránce právnické osoby administrátorovi do jeho schránky osoby fyzické osoby, neumožnily, resp. jej způsobily a dávají jej správci ISDS nyní za vinu. 7. Závěrem podotkla, že s ohledem na výše uvedené poznatky správce ISDS v souvislosti s informacemi získanými podanou žalobou, nad rámec uvedeného zajistil z moci úřední ztotožnění účtu administrátora s registrem obyvatel korekcí identifikačních údajů a zaslání přístupových údajů do datové schránky fyzické osoby žalobce, které byly prostřednictvím jeho přihlášení rovněž doručeny. 8. V replice ze dne 14. 8. 2023 žalobce uvedl, že nezná přesné znění zadaných údajů, které byly v rámci rozhraní datových stránek zadány pro vytvoření jeho účtu administrátora, nicméně nebude výše uvedená tvrzení žalované rozporovat. I přesto byl žalobce názoru, že žalovaná se nemůže zprostit své povinnosti zasílat písemnosti v souladu se správním řádem jen proto, že její systém není schopen automaticky ztotožnit nového uživatele datových schránek. 9. Žalobce se pozastavil nad tvrzením žalované, že systém vyžaduje naprostou shodu zadaných údajů s registrem obyvatel pro zaslání přístupových údajů do datové schránky, ale zároveň, navzdory neztotožnění žalobce v registru obyvatel, došlo k odeslání přístupových údajů k datové schránce žalobci poštou. Z tvrzení žalované dle žalobce plyne, že žalovaná při zakládání přístupových účtů k systému datových schránek nekontroluje existenci osoby, pro kterou se přístupový účet zakládá. Pokud žalobce nebyl žalovanou ztotožněn v registru obyvatel, tak žalovaná odesílala přístupové údaje k datové schránce potenciálně neexistující osobě. Dle názoru žalobce je povinností žalované, aby zajistila takový způsob fungování ISDS, který před každým odesláním přístupových údajů ztotožní osobu, které mají být přístupové údaje vydány. 10. Dále žalobce upozornil, že tvrzení žalované, že by zřizovatel účtu byl informován o tom, že přihlašovací údaje budou zasílány poštou je nepravdivé. Systém datových schránek zřizovatele účtu informuje o možnosti toho, že v případě, že osoba nebude ztotožněna s registrem obyvatel, jí budou přístupové údaje zaslány na v systému uvedenou adresu. Nikoliv však výslovně o (ne)ztotožnění a řešení situace konkrétního uživatele. 11. Dle žalobce není část obce při zadávání administrátora do ISDS povinnou náležitostí, a tedy není překvapivé, že nebyla vyplněna. 12. Tvrdil, že postup žalované bude porušovat zákon č. 300/2008 Sb. i v případě, kdy osoba, které bude zřízen účet nebude ztotožněna v evidenci obyvatel a současně nebude mít zřízenu datovou schránku. V tomto případě bude žalovaná doručovat přístupové údaje poštou na adresu uvedenou při zřizování účtu, a nikoliv na adresu v evidenci obyvatel, tedy doručování bude probíhat v rozporu s § 20 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). 13. Žalobce konstatoval, že pokud byly žalobci přístupové údaje doručovány poštou, jak uvádí žalovaná, tak to znamená, že nesprávné zadání čísla ve výsledku nemělo vliv na identifikaci adresy žalobce, kterou má žalobce vedenou v evidenci obyvatel, protože na tuto adresu bylo doručováno. Ačkoliv tedy zadané údaje žalované nepostačovaly k automatickému ztotožnění žalobce v evidenci obyvatel, tak byly dostačující pro zaslání přihlašovacích údajů na skutečnou adresu trvalého pobytu žalobce, ač zřizovatelem účtu měla být uvedena adresa nesprávná. Žalobce doplnil, že zadaná adresa X., vůbec neexistuje. 14. K námitce žalované o uplatnění fikce doručení dle § 24 správního řádu žalobce namítal, že k fikci doručení může dojít pouze v tom případě, je-li doručováno v souladu s pravidly nastavenými ve správním řádu, což dle § 19 odst. 1 správního řádu znamená i doručení do datové schránky, má-li ji adresát zřízenu. Správní řád pro každé doručování předpokládá řádné ztotožnění osoby, které má být doručováno, aby doručování mohlo být provedeno v souladu s v něm uvedenými pravidly. 15. Uzavřel, že žalovaná při zakládání účtů administrátorů neplní své zákonné povinnosti a neověřuje existenci osoby, pro kterou je účet zakládán. Pokud zadané údaje nebyly správné, resp. podle nich nebylo možné osobu ztotožnit, tak žalovaná neměla přístupové údaje vydat a učet založit. Pokud žalovaná účet založila, tak žalobce důvodně předpokládal, že mu přístupové údaje budou doručovány v souladu se správním řádem. Protože se tak nestalo a přístupové údaje nebyly žalobci doručeny, tak došlo k zásahu do jeho práv a žalovaná se tak dopustila nezákonného zásahu. 16. Žalovaná ve vyjádření ze dne 24. 8. 2023 s tvrzením žalovaného nesouhlasila. IV. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze 17. Jelikož se žalobce domáhal pouze určení toho, že zásah byl nezákonný, vyšel soud podle § 87 odst. 1 část věty za středníkem zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu. Soud při zjišťování skutkového stavu vycházel zejména z dokazování provedeného během ústního jednání, přičemž vzal v potaz jednotlivé argumenty účastníků řízení. 18. K ústním jednání konanému dne 1. 9. 2023 se dostavil toliko žalobce. Soud pak v souladu s § 49 odst. 3 s. ř. s. věc projednal bez účasti žalované. Žalobce při ústním jednání setrval na svých předchozích vyjádřeních. 19. Soud během ústního jednání provedl následující důkazy: -          listinou označenou „Detail žádosti REF22649148“, ze které vyplývá, že spolek dne 20. 3. 2023 požádal o přidání uživatele pro svoji datovou schránku, přičemž téhož dne byla žádost schválena. -          listinou označenou „Informace o uživateli v žádosti: REF22649148“. Z uvedené listiny vyplývá, že uživatel s ID 85f2xy, v pozici administrátora, zřídil žalobci administrátorské oprávnění, konkrétně číst zprávy, číst zprávy do vlastních rukou, posílat zprávy, zobrazovat seznamy a dodejky, vyhledávat schránky, mazat zprávy v trezoru, měnit nastavení.  Žalobce byl v žádosti identifikován datem narození a adresou konkrétně ulice: X, popisné číslo: 96, obec: X, číslo orientační, číslo evidenční, část obce a kontaktní adresa nebyly vyplněny. -          Podle doručenky ze dne 22. 3. 2023 byla žalobci na adresu X zaslána ze strany Ministerstva vnitra zásilka do vlastních rukou. Adresát byl vyzván k vyzvednutí zásilky a bylo zanecháno poučení. Zásilka byla připravena k vyzvednutí dne 23. 3. 2023 a nebyla vyzvednuta. Odesílateli pak byla vrácena dne 5. 4. 2023 20. Soud při posouzení věci vyšel z následující právní úpravy: -          Podle § 154 odst. 1 správního řádu jestliže správní orgán vydává vyjádření, osvědčení, provádí ověření nebo činí sdělení, která se týkají dotčených osob, postupuje podle ustanovení této části, podle ustanovení části první, obdobně podle těchto ustanovení části druhé: § 10 až § 16, § 19 až § 26, § 29 až § 31, § 33 až § 35, § 37, § 40, § 62, § 63, a obdobně podle těchto ustanovení části třetí: § 134, § 137 a § 142 odst. 1 a 2; přiměřeně použije i další ustanovení tohoto zákona, pokud jsou přitom potřebná. 21. Soud o podané žaloby uvážil následovně: 22. Z dokazování, které soud provedl během ústního jednání, vyplývá, že žádostí ze dne 20. 3. 2023 spolek požádal Ministerstvo vnitra [působnost Ministerstva vnitra v této věci od 1. 4. 2023 přešla na žalovanou (viz zákon č. 471/2022 Sb.)] o zřízení administrátorského přístupu do své datové schránky ve prospěch žalobce. V podané žádosti spolek identifikoval žalobce prostřednictvím data narození a adresy. V rámci adresy spolek do popisného čísla uvedl orientační číslo, orientační číslo (stejně jako část obce) zůstalo spolkem nevyplněno. Uvedené skutkové okolnosti nejsou mezi účastníky řízení sporné. Přihlašovací údaje do datové schránky spolku tak byly žalobci zaslány prostřednictvím doručovatele poštovních služeb na adresu X. 23. Podstata sporu mezi účastníky řízení spočívá v obecné rovině v posouzení, zda je povinností žalované ztotožnit osobu, v jejíž prospěch jsou zřízeny přístupové údaje do datové schránky třetí osoby, s registrem obyvatel, případně s identifikačními údaji držitele datové schránky. Od tohoto posouzení se pak odvíjí odpověď na otázku, kterou se soud zabývá v projednávaném případě, a to zda žalovaná pochybila, tedy zda se dopustila nezákonného zásahu, když žalobci zaslala přihlašovací údaje do datové schránky spolku na adresu uvedenou v žádosti spolku, či nikoliv. 24. Pro posouzení uvedené otázky soud považoval za rozhodné, jakou povahu má zřízení přístupových údajů do datové schránky. Obdobnou otázkou se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 17. 10. 2013, č. j. 6 Ans 1/2013-66, ve kterém konstatoval, že „Ze znění zákona o elektronických úkonech vyplývá, že zákonodárce neměl v úmyslu podrobit zřizování datové schránky postupu ve správním řízení dle části druhé a části třetí správního řádu. Naopak je zde patrná tendence směřující k liberalizaci a maximálnímu zjednodušení a zrychlení postupu při zřizování datových schránek, ať už na žádost či ex lege. Nejenže tedy nelze dovodit úmysl zákonodárce podrobit Ministerstvo vnitra povinnosti vydávat ve věci zřizování datových schránek rozhodnutí ve smyslu § 67 a násl. správního řádu (zákon Ministerstvu vnitra přikazuje zřízení provést, nikoliv o něm „rozhodnout“), ale v zákoně dokonce absentuje výslovný odkaz na správní řád. Použije se proto § 177 odst. 2 správního řádu odkazující na část čtvrtou. Tento závěr odpovídá též důvodové zprávě k zákonu o elektronických úkonech (Poslanecká sněmovna 2006–2010, tisk 445/0), která se ani v obecné ani ve zvláštní části procesním postupem při zřizování datových schránek (na rozdíl od aspektů informatických a technických) nijak blíže nezabývá, resp. pouze parafrázuje zákonná ustanovení. Zákon o elektronických úkonech neobsahuje ani povinnost zahájit správní řízení dle části druhé a třetí správního řádu následně, po vydání vyrozumění o nemožnosti zřídit datovou schránku, resp. neupravuje možnost podání opravného prostředku proti zaslanému vyrozumění, které zákon ani jako rozhodnutí výslovně neoznačuje. Zřízení (resp. nezřízení a na něj navazující vyrozumění) datové schránky tak mají povahu tzv. jiných úkonů ve smyslu § 158 správního řádu. Postup vedoucí od podání žádosti až ke zřízení datové schránky, resp. k vydání vyrozumění dle § 5 odst. 6 zákona o elektronických úkonech, je upraven v části čtvrté správního řádu.“ (poznámka: zdůraznění provedl zdejší soud). 25. Soud si je plně vědom skutkové odlišnosti projednávaného případu od případu Nejvyššího správního soudu, kdy se Nejvyšší správní soud zabýval zřízením datové schránky jako takové, zatímco v projednávaném případě jde o zřízení přístupových údajů do již existující datové schránky. Tyto skutkové odlišnosti však dle soudu nejsou pro projednávaný případ rozhodné. Jestliže totiž uvedené závěry Nejvyšší správní soud učinil v případě prvotního a zásadního úkonu, tj. zřízení datové schránky jako takové, musí se v souladu se zásadou a maiori ad minus vztahovat i na úkony navazující a podružné, tj. na zřízení uživatelských oprávnění dalších osob k datové schránce. Opačný přístup by nedával smysl. 26. Je-li zřízení datové schránky, respektive zřízení přístupových údajů do datové schránky ve prospěch třetí osoby jiným úkonem podle § 154 a násl. správního řádu, pak je rozhodná právní úprava dopadající na zřízení přístupových údajů obsažena ve smyslu § 154 správního řádu ve čtvrté části tohoto zákona a dále v první a ve stanovených případech v druhé části tohoto zákona. Ostatní ustanovení správního řádu se použijí jen tehdy, jsou-li potřebná.  Dle soudu z žádných částí správního řádu uvedených v § 154 správního řádu nelze dospět k závěru o povinnosti žalované ztotožnit osobu, v jejíchž prospěch jsou zřízeny přístupové údaje do datové schránky třetí osoby, s registrem obyvatel, případně s identifikačními údaji držitele datové schránky. Tuto povinnost neupravuje žádné ustanovení čtvrté části správního řádu, této povinnosti se netýká žádné ze zákonodárcem uvedeného ustanovení druhé části správního řádu a konečně tuto povinnost nelze dovodit ani ze základních zásad činnosti správních orgánů upravených v prvé části správního řádu. Netížila-li žalovanou povinnost ztotožnit žalobce s registrem obyvatelem, případně s identifikačními údaji držitele datové schránky, pak nelze dospět k jinému závěru, než že žalovaná nepochybila, když poté, kdy nedošlo ke ztotožnění žalobce s registrem obyvatel, zaslala žalobci přístupové údaje do datové schránky spolku na adresu uvedenou v žádosti tohoto spolku. Ostatně na to, že v případě, že nedojde ke ztotožnění osoby s registrem obyvatel, budou přístupové údaje zaslány poštou, byl spolek upozorněn. Tuto skutečnost pak nečiní účastníci řízení spornou. Pro úplnost soud uvádí, že povinnost žalované ztotožnit osobu s registrem obyvatel by defacto vylučovalo, aby se oprávněnou osobou nebo administrátorem stala osoba, která není evidována v registru obyvatel. Pro takový postup však nelze v zákoně č. 300/2008 Sb. a rovněž ve správním řádu nalézt oporu.  27. Zaslání přihlašovacích údajů žalobci prostřednictvím doručovatele poštovních služeb na adresu uvedenou spolkem je v projednávaném případě nutno klást k tíži spolku, nikoliv žalované. Pouze a výlučně spolek je oprávněn rozhodnout komu dle § 8 odst. 6 a 7 zákona č. 300/2008 Sb. zřídí přístupové údaje do své datové schránky, respektive jakým způsobem tuto osobu identifikuje. Současně má soud za zcela přiměřený požadavek, aby předmětný spolek znal úplné identifikační údaje žalobce a tyto odpovídajícím způsobem vyplnil do stanoveného formuláře. Výše uvedené je plně v souladu se zásadou spolupráce a součinnosti správních orgánů a účastníků řízení. 28. Za nerozhodnou pro posouzení projednávaného případu soud považuje skutečnost, zda spolek byl upozorněn na zaslání přihlašovacích údajů poštou, či nikoliv. Tento postup totiž nemůže nic změnit na závěru soudu, že žalovaná nebyla povinna identifikovat žalobce s registrem obyvatel. 29. Rovněž za nerozhodnou pro posouzení projednávaného případu považuje soud skutečnost, zda spolek vyplnil kolonku označující část obce, či nikoliv. V projednávaném případě bylo podstatné a rozhodující, že spolek zaměnil v rámci identifikačních údajů žalobce popisné číslo s číslem orientačním. Absence vyplnění části obce nebyla určující. 30. Odkaz žalobce na porušení § 20 správního řádu nepovažuje soud za relevantní. V tomto případě žalobce opomíjí § 19 odst. 4 správního řádu, ve smyslu kterého může být doručováno na adresu, která je mu účastníkem řízení sdělena. Uvedl-li spolek jako adresu žalobce X, nelze dospět k jinému závěru, než že vůle spolku byla taková, že přihlašovací údaje mají být žalobci doručeny právě na tuto adresu. 31. Soud přisvědčuje závěru žalobce, že nesprávné uvedení popisného čísla nemělo vliv na identifikaci adresy žalobce při doručování prostřednictvím poštovního doručovatele. V tomto případě poštovní doručovatel respektoval, že byť v ulici X neexistuje popisné číslo 96, nachází se zde budova s tímto orientačním číslem. Na tuto adresu byly žalobci doručovány přihlašovací údaje do datové schránky spolku. V. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 32. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce na ochranu před nezákonným zásahem není důvodná, a proto ji podle § 87 odst. 3 s. ř. s. zamítl. 33. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému správnímu orgánu důvodně vynaložení náklady v řízení nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.   Praha dne 1. září 2023     Ladislav Hejtmánek v. r. předseda senátu   Shodu s prvopisem potvrzuje M. V.