USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň Mgr. Daniely Večerkové a JUDr. Miluše Farské ve věci žalobkyně: Č., IČO xxx sídlem M., Praha zastoupená advokátkou E. V. sídlem O., Praha proti žalovanému: R. S., narozený dne xxx bytem L., Praha zastoupený opatrovníkem J. B. sídlem D., Praha o zaplacení 42 306 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 4. 2023, č. j. 56 C 126/2022-48 takto: Usnesení soudu I. stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 29. 10. 2022 domáhá zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, jakožto příspěvku dle zákona č. 168/1999 Sb., placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti. Žaloba se týká vozidla RZ xxx a období od 16. 9. 2019 do 30. 11. 2020. 2. Z důvodu neznámého pobytu byl žalovanému v řízení ustanoven opatrovník, který vznesl námitku nedostatku mezinárodní příslušnosti soudů České republiky. 3. Napadeným usnesením soud I. stupně námitku nedostatku mezinárodní příslušnosti soudů České republiky zamítl. 4. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že lustrací v Informačním systému základních registrů bylo zjištěno, že žalovaný je státním příslušníkem Maďarska s místem narození v T., Ukrajina. Jeho pobyt je v Informačním systému evidence obyvatel evidován v České republice na adrese L., Praha, v období od 5. 1. 2017 do 31. 12. 2017. Soud učinil pátrání po žalovaném a ze zpráv Ministerstva vnitra a Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, odbor cizinecké policie, ze dne 28. 6. 2022 zjistil, že žalovaný má na území ČR povolen přechodný pobyt občana EU s platností do 5. 3. 2027. Domovskou adresu nahlásil M., H., Ukrajina. Soud dospěl k závěru, že bydliště žalovaného se minimálně v minulosti nacházelo na území České republiky, žalovaný zde má stále povolen přechodný pobyt. Byť současné bydliště žalovaného nebylo pátráním zjištěno, s ohledem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie lze dovodit mezinárodní příslušnost (pravomoc) českých soudů i v případě, kdy současné bydliště žalovaného není známo, pokud se zde nacházelo jeho poslední známé bydliště (srov. rozsudek Soudního dvora EU C 327/10 Hypoteční banka a.s. proti Udo Mike Lindner). Z pátrání soudu nebylo pozitivně zjištěno, že by žalovaný nyní bydlel mimo území Evropské unie. Z toho, že se žalovaný narodil na Ukrajině, nelze jeho současné bydliště na území Ukrajiny dovodit. Ani skutečnost, že žalovaný má v Informačním systému evidence obyvatel evidovaný pobyt ukončen, nemůže vést bez dalšího k závěru, že odcestoval na Ukrajinu, dle soudu to nevede ani k závěru, že odcestoval z České republiky. Nadto sám opatrovník uvádí, že je pravděpodobné, že se žalovaný vrátil na území Ukrajiny nebo Maďarska, tedy členského státu Evropské unie. Jiné pozdější bydliště žalovaného zjištěno nebylo. Na věc proto dopadá nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení Brusel I bis“), dle jehož čl. 4 odst. 1 nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. S ohledem na toto ustanovení proto soud zamítl vznesenou námitku nedostatku mezinárodní příslušnosti českých soudů. 5. Proti uvedenému usnesení podal žalovaný včasné odvolání. Namítl, že závěr soudu, že současné bydliště žalovaného není známo a jeho poslední známé bydliště se nacházelo na území České republiky, je nesprávný anebo přinejmenším předčasný. Šetření, která soud provedl ke zjištění pobytu žalovaného, byla nedostatečná, zejména proto, že soud neprověřil, zda se žalovaný nezdržuje v místě svého trvalého pobytu na adrese M., H., popřípadě zda není možné mu do tohoto bydliště doručit žalobu. Bydlištěm se rozumí místo, kde se člověk zdržuje s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale. Z okolnosti, že žalovaný má na území České republiky povolen přechodný pobyt až do roku 2027, nelze ještě vyvozovat, že zde má bydliště, a to z vícero důvodů. Předně není známo, na jaké konkrétní adrese na území České republiky by se měl žalovaný zdržovat, v každém případě se nezdržuje na adrese, kde byl hlášen k pobytu do konce roku 2017. Pobyt na území České republiky měl navíc povahu přechodnou, a nemohl tedy mít charakter bydliště ve smyslu občanského zákoníku. Z toho, že žalovaný měl nahlášen pobyt na určité adrese na území České republiky jen do konce roku 2017, je nadto zřejmé, že se zde nyní ani přechodně nezdržuje, protože jinak by opět nahlásil adresu, na které pobývá. Žalovaný proto navrhuje, aby Městský soud v Praze napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a dále aby uložil soudu prvního stupně, aby provedl důkladnější pátrání po pobytu žalovaného v České republice a pokusil se doručit žalovanému žalobu na adresu jeho trvalého bydliště na Ukrajině, tak jako to učinil například ve svém usnesení č.j. 19 Co 43/2021-58 ze dne 10. 2. 2021. 6. Žalobkyně se k podanému odvolání nevyjádřila. 7. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně, včetně řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a aniž za tímto účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.), dospěl k závěru, že nejsou podmínky ani pro potvrzení, ani pro změnu napadeného usnesení. 8. V projednávané věci jde o řízení s mezinárodním prvkem, když žalovaný je státním příslušníkem Maďarska, s trvalým pobytem na území Ukrajiny. 9. Soud I. stupně správně posuzoval svou mezinárodní příslušnost (jakožto jednu z podmínek řízení ve smyslu § 104 odst. 1 o.s.ř.) podle nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen "Nařízení Brusel I bis"). Vzhledem k maďarské státní příslušnosti žalovaného nelze na danou věc aplikovat dvoustrannou mezinárodní smlouvu mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech vyhlášenou pod č. 123/2002 Sb.m.s. 10. Pro závěr, zda jsou v dané věci na základě Nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušné soudy České republiky, je přitom rozhodné, na území jakého státu měl žalovaný bydliště k datu podání žaloby, a zda tento stát je členským státem EU (srov. čl. 4, čl. 7, čl. 62 Nařízení Brusel I bis). 11. Odvolací soud nesouhlasí s námitkou žalovaného, že pobyt na území České republiky nemohl mít charakter bydliště ve smyslu občanského zákoníku proto, že měl (z hlediska předpisů veřejného práva) pouze přechodnou povahu. Skutečnost, že z hlediska zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky pobývá cizinec na území ČR na základě potvrzení o přechodném pobytu, nevylučuje jeho úmysl žít zde s výhradou změny okolností trvale. Nelze přehlédnout, že k získání povolení k trvalému pobytu na území ČR stanoví zákon č. 326/1999 Sb. řadu dalších podmínek (např. několik let předchozího nepřetržitého pobytu na území ČR), které ne každý cizí státní občan s bydlištěm na území ČR splňuje. 12. Ze soudního spisu se podává, že soud I. stupně pátral po adrese bydliště žalovaného na území ČR poměrně pečlivě (činil dotazy nejen na Odbor cizinecké policie a Ministerstvo vnitra ČR, ale též na ČSSZ a Úřad práce, lustroval žalovaného v evidenci vězňů, v Informačním systému základních registrů, pokusil se mu doručit na poslední známou adresu v ČR). Ovšem za situace, kdy výsledky těchto šetření nenasvědčují tomu, že by měl žalovaný v ČR (i přes formální potvrzení o přechodném pobytu) k datu podání žaloby své faktické bydliště (od 1. 1. 2018 zde není nahlášen na žádné adrese, na poslední známou adresu se mu nedaří doručit, když tam nemá domovní schránku, není veden v evidenci Úřadu práce ani ČSSZ), bylo na soudu, aby též prověřil, zda se žalovaný nevrátil na svou domovskou adresu v cizině, která vyplývá z obsahu spisu (M., H., Ukrajina). Jestliže tak neučinil, je jeho závěr o tom, že poslední známé bydliště žalovaného je na území České republiky, předčasný. 13. Z uvedeného důvodu odvolací soud napadené usnesení soudu I. stupně podle § 219a o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení. 14. Na soudu I. stupně nyní bude, aby se (např. pokusem o doručení písemností žalovanému na jeho adresu na Ukrajině) pokusil ověřit, zda žalovaný má (resp. k datu zahájení řízení měl) bydliště na této adrese, a v závislosti na výsledku svého zjištění, aby znovu rozhodl o námitce mezinárodní nepříslušnosti. Pokud dospěje k závěru, že žalovaný bydliště na uvedené adrese na Ukrajině nemá, případně se uvedenou skutečnost nepodaří ověřit (a zároveň nebudou v mezidobí zjištěny jiné informace o bydlišti žalovaného), nezbude než při určení mezinárodní příslušnosti soudů vycházet z posledního známého bydliště žalovaného, jež se nachází v České republice (viz rozsudek Soudního dvora EU C-327/10 Hypoteční banka a.s. proti Udo Mike Lindner a navazující judikatura), a na základě této skutečnosti aplikovat ustanovení Nařízení Brusel I bis. Pokud soud dospěje k závěru, že žalovaný má bydliště na Ukrajině, tedy mimo území členských států EU, může být buď založena mezinárodní příslušnost českých soudů dle čl. 26 Nařízení Brusel I bis, pokud žalovaný tuto příslušnost přijme a řízení se bude účastnit (v případě zjištění adresy bydliště žalovaného samozřejmě pominou důvody pro ustanovení opatrovníka z důvodu neznámého pobytu), nebo soudu nezbyde, než posoudit pravomoc českých soudů dle příslušných ustanovení zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. 15. Shledá-li poté soud I. stupně námitku nedostatku pravomoci (mezinárodní příslušnosti) soudů České republiky nedůvodnou, usnesením ji (opět) zamítne. Shledá-li ji důvodnou, řízení dle § 104 odst. 1 o.s.ř. zastaví a rozhodne o náhradě nákladů řízení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. Praha 15. května 2023 JUDr. Ivana Kotrčová v. r. předsedkyně senátu