USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň JUDr. Miluše Farské a Mgr. Daniely Večerkové ve věci žalobkyně: xxx a.s., IČO xxx sídlem xxx, Praha zastoupená advokátem proti žalovanému: D. G. R., narozený dne xxx bytem xxx, xxx, Španělsko o zaplacení 352 518,75 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. března 2023, č. j. 24 C 109/2022-47 takto: I. Usnesení soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 352 518,75 Kč s příslušenstvím. V návrhu uvedla, že s žalovaným s bydlištěm ve Španělsku, její právní předchůdce - xxx a.s., uzavřel dne xxx smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, zavázal se pro žalovaného zřídit a vést bankovní účet a žalovaný se zavázal platit za poskytované bankovní služby poplatky, žalovaný tuto povinnost nesplnil a vznikl mu dluh na poplatcích ve výši 3 500 Kč. Dne 30.10.2020 byla s žalovaným uzavřena smlouva o půjčce na kliknutí, žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 360 000 Kč, který žalovaný s dohodnutých splátkách nesplácel, vznikl mu dluh ve výši 349 018,75 Kč na jistině, ve výši 17 608,07 na kapitalizovaném smluvním úroku, ve výši 213,72 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení. 2. Shora uvedeným usnesením soud I. stupně řízení zastavil (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a že žalobkyni se po právní moci usnesení vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 14 100,80 Kč (výrok III.). 3. Zastavení řízení, dle ust. § 104 odst. 1 o.s.ř., odůvodnil soud I. stupně nedostatkem své mezinárodní příslušnosti, tedy neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení. Vyšel z toho, že žalovaný měl ke dni uzavření smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb adresu ve Španělsku (uvedenou v záhlaví tohoto usnesení), že žalovaný je španělským státním občanem, který neměl na území ČR povolen žádný druh pobytu dle zákona o pobytu cizinců, u českých státních orgánů není veden v žádných evidencích, na území ČR byl jen hlášen k ubytování od 11.9.2019 do 13.9.2019 v hotelu v xxx xxx, pouze Úřad práce ČR sdělil, že žalovaný byl do 30.8.2020 evidován jako uchazeč o zaměstnání, z evidence byl sankčně vyřazen, měl kontaktní adresu v Praze, xxx. Na tuto adresu se mu nepodařilo doručit soudní zásilku, s informací pošty, že je na ní neznámý, bylo mu doručováno na adresu do Španělska, zásilku si nevyzvedl. Dovodil, že jedinou adresou žalovaného a jeho jediným bydlištěm – posledním známým bydlištěm, je adresa ve Španělsku. 4. Soud I. stupně aplikoval Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 (Brusel I bis). Dovodil, že se jedná o spor ze spotřebitelské smlouvy, že mezinárodní příslušnost je třeba posoudit dle oddílu 4 čl. 17 až 19 Brusel I bis. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.10.2021 sp. zn. 23 Cdo 823/2020 i na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 39 Co 189/2022, 39 Co 205/2022. Za situace, kdy žalovaný neměl na území ČR nikdy žádný druh pobytu a bydliště má ve Španělsku, právní předchůdce žalobkyně uzavřením smlouvy s osobou s bydlištěm ve Španělsku projevil vůli navázat obchodní vztahy se spotřebiteli z tohoto státu (čl. 17 odst. 1 písm. c) Brusel I bis), uzavřel, že jde o žalobu proti spotřebiteli, která může být podána jen u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště (čl. 18 odst. 2 Brusel I bis), což ČR není. 5. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 146 odst. 2 o.s.ř., s tím, že žalobkyně zavinila zastavení řízení, žalovanému však žádné náklady nevznikly. O vrácení části zaplaceného soudního poplatku žalobkyni rozhodl podle ust. § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích. 6. Usnesení napadla žalobkyně včasným odvoláním. Namítala, že soud I. stupně na věc nesprávně aplikoval čl. 18 odst. 2 Brusel I bis, pro aplikaci tohoto článku však nebyla naplněna podmínka čl. 17 odst. 1 písm. c) Brusel I bis, neboť právní předchůdce neprovozoval podnikatelskou činnost v členském státě žalovaného, ani tuto činnost na členský stát bydliště spotřebitele nezaměřoval. Dovolávala se rozhodnutí ESD s argumentací, že pouhá skutečnost, že podnikatel uzavřel smlouvu s osobou, jenž má bydliště v jiném členském státě neznamená, že se podnikatel na stát bydliště klienta zaměřuje. Souhlasila s tím, že žalovaný má bydliště ve Španělsku, avšak na španělský trh se právní předchůdce nezaměřoval, podmínkou aplikovatelnosti oddílu 4 Brusel I bis je zaměření se na španělský trh, nikoli na spotřebitele s bydlištěm na tomto trhu. Navrhla, aby usnesení soudu I. stupně bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. 7. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a aniž za tímto účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 8. Žalobkyně se v tomto případě domáhá zaplacení žalované částky na základě smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb, uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností xxx a.s. Ve smlouvě je uvedena adresa bydliště žalovaného ve Španělsku. Z žalobkyní doložených listin neplyne, že by žalovaný bydlel či se zdržoval v České republice, žalovaný nikdy neměl na území ČR jako cizinec povolen žádný druh pobytu dle zákona o pobytu cizinců. 9. V dané věci se jedná o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je státním příslušníkem Španělska. Soud I. stupně správně posuzoval mezinárodní příslušnost k projednání a rozhodnutí této věci dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). 10. Podle čl. 5 odst. 1 Brusel I bis osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. 11. Podle oddílu 2, čl. 7 odst. 1 písm. a) Brusel I bis, osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Podle čl. 7 odst. 1 písm. b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. Podle judikatury Soudního dvora EU (rozsudek Soudního dvora EU C-249/16) pokud úvěrová instituce poskytla úvěr, je „místem na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty“ sídlo této instituce, pokud nebylo dohodnuto jinak. 12. Podle oddílu 4, článek 17 odst. 1 Brusel I bis, ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7: a) jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky; b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, nebo c) ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. Dle čl. 18 odst. 2 Brusel I bis smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Podle judikatury Soudního dvora EU (usnesení ze dne 3. 9. 2020 ve věci C-98/20) pojem „bydliště spotřebitele“ použitý v čl. 18 odst. 2 Brusel I bis musí být vykládán v tom smyslu, že se jím označuje bydliště spotřebitele ke dni podání žaloby. 13. Dle čl. 62 odst. 1 a 2 Brusel I bis pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl podán návrh, použije soud své právo. Nemá-li strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl návrh podán, použije soud pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v jiném členském státě, právo tohoto členského státu. 14. Dle čl. 26 odst. 1 Brusel I bis není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. Dle čl. 26 odst. 2 Brusel I bis ve věcech uvedených v oddílech 3, 4 nebo 5, v nichž je žalovaným pojistník, pojištěný, osoba oprávněná z pojistné smlouvy nebo poškozený, spotřebitel nebo zaměstnanec, soud před uznáním své příslušnosti podle odstavce 1 ověří, že je žalovaný informován o svém právu namítat nepříslušnost soudu a o účincích, které vyvolá jeho účast nebo neúčast v řízení před soudem. 15. Soudu I. stupně lze přisvědčit, že v dané věci nedošlo k založení mezinárodní příslušnosti soudu dle čl. 26 Brusel I bis, neboť žalovaný se řízení před soudem aktivně neúčastní. 16. Odvolací soud se dále zabýval tím, zda ve věci lze aplikovat čl. 17 a 18 Brusel I bis, jež se týkají spotřebitelských smluv. 17. Ve věci jde o spor ze smlouvy o bankovních službách, která se netýká profesionální nebo podnikatelské činnosti žalovaného. Nejedná se o koupi movitých věcí na splátky nebo o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí ve smyslu čl. 17 odst. 1 písm. a) a b) Brusel I bis. O spotřebitelskou smlouvu ve smyslu čl. 17 odst. 1 písm. c) Brusel I bis by se jednalo tehdy, kdyby smlouva byla uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel (ke dni uzavření smlouvy) bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. Z tohoto pohledu je významné, kde bylo k datu uzavření smlouvy bydliště žalovaného. Pokud by bylo v České republice, šlo by o spotřebitelskou smlouvu dle uvedeného ustanovení, neboť společnost xxx a.s. provozuje podnikatelskou činnost jako banka v České republice, a nebylo by ani pochyb o příslušnosti českých soudů. Pokud by bydliště žalovaného bylo ve Španělsku, nutno zodpovědět otázku, zda se právní předchůdce žalobkyně svojí činností spočívající v poskytování bankovních služeb na Španělsko zaměřoval. 18. Ze zjištění soudu I. stupně z žalobkyní předložených listin nelze dovodit, že by bydliště žalovaného bylo v České republice (a to ani k datu podání žaloby, ani k datu uzavření smlouvy o poskytování bankovních služeb). Žalovaný sám jako adresu trvalého bydliště ve smlouvě uvedl svou adresu ve Španělsku a z žádných údajů nelze dovodit, že by měl v České republice bydliště ve smyslu § 80 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tedy místo, kde se zdržoval s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale. Konečně i žalobkyně tvrdí, že bydliště žalovaného je ve Španělsku. 19. Otázkou výkladu čl. 15 odst. 1 písm. c) Brusel I (obsahově totožný s čl. 17 odst. 1 písm. c) Brusel I bis) se zabýval Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 19.10.2021 sp. zn. 23 Cdo 823/2020, i v návaznosti na závěry přijaté ESD v rozhodnutích na něž žalobkyně odkazuje (C-585/08 a C-144/09), se závěrem, že je podstatné, zda žalobkyně (banka) byla připravena uzavírat smlouvy o bankovních službách se spotřebiteli z jiného státu. 20. V této věci právní předchůdce žalobkyně nepochybně byl připraven uzavírat smlouvy o bankovních službách se spotřebiteli z jiného státu, neboť právě takovou smlouvu s žalovaným uzavřel, ačkoliv si musel být vědom, že žalovaný v České republice nemá bydliště, a uzavírání obdobných smluv se spotřebiteli z jiného státu je odvolacímu soudu známo z jeho úřední činnosti. Jinak řečeno, jestliže právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným, španělským občanem s bydlištěm ve Španělsku, smlouvu o poskytování bankovních služeb, na Španělsko se zaměřoval, podmínky čl. 17 odst. 1 písm. c) Brusel I bis byly naplněny, příslušnost se řídí ustanovením článku 18 odst. 2 Brusel I bis, podle něhož lze podat žalobu pouze v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, což ke dni zahájení řízení nebylo v České republice. 21. Nutno dodat, že čl. 18 odst. 2 Brusel I bis slouží k ochraně spotřebitele, jako slabší strany, dle nastavených kritérií pro určení příslušnosti má být předcházeno takové možnosti, aby žalovaný byl žalován u soudu členského státu, jehož příslušnost nemohl předpokládat. Jestliže v době uzavření smlouvy bylo oběma stranám jasné, že žalovaný má bydliště ve Španělsku, pak žalovaný mohl logicky předpokládat, že právě u španělského soudu by měl být žalován. Právní předchůdce žalobkyně, který uzavřel spotřebitelskou smlouvu se spotřebitelem s bydlištěm ve Španělsku mohl a měl předpokládat, že v případě vzniku pohledávek za žalovaným, je bude muset uplatňovat u soudu dle bydliště spotřebitele, totéž platí pro žalobkyni, která pohledávku za žalovaným odkoupila. 22. Mezinárodní příslušnost nelze určit dle ust. čl. 7 odst. 1 písm. a) a b) Nařízení. 23. Na základě shora uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že nedostatek mezinárodní příslušnosti soudů České republiky je dán, a tedy je dán důvod k zastavení řízení dle § 104 odst. 1 o.s.ř. Odvolací soud proto napadené usnesení podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení a vrácení části soudního poplatku. 24. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. á contrario, za situace, kdy žalobkyně s odvoláním neupěla, a žalovanému v této fázi řízení žádné náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jen za podmínek stanovených v ust. § 237 o.s.ř. Praha 9. června 2023 JUDr. Ivana Kotrčová předsedkyně senátu