USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň Mgr. Daniely Večerkové a JUDr. Martiny Tvrdkové ve věci žalobkyně: xxx xxx sídlem xxx, xxx, xxx, xxx, Spojené státy americké, v ČR jednající prostřednictvím xxx, xxxx, IČO xxx sídlem xxx, xxx zastoupená advokátem proti žalovanému: xxx. P. P., narozený dne xxx bytem xxx, Praha zastoupený zmocněnkyní xxx M. P. bytem xxx, xxx o uložení povinnosti zdržet se zveřejnění důvěrných a citlivých informací k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 9. května 2023, č. j. 16 C 59/2022-235 takto: Usnesení soudu I. stupně se mění tak, že se řízení nezastavuje. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá, aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet se zveřejňování, jakoukoliv formou a jakýmikoliv prostředky, informací o žalobci, které obsahují jakékoliv informace, které nejsou veřejně přístupné a které žalobce nezveřejnil, zejména je povinen se zdržet zveřejňování informací týkajících se informačních technologií u žalobce, jejich složení, ochranných prostředků, informací o používaném hardwaru, informací o vnitřních záležitostech týkajících se žalobce, zejména týkajících se oddělení informačních technologií, vnitřních postupech a pravidlech žalobce, informací o zaměstnancích a dalších spolupracujících osobách žalobce, informací o vnitřní struktuře žalobce, informací o interních sporech u žalobce, o útocích na žalobce, na jeho zaměstnance a na systém informačních technologií, informací o bezpečnostních incidentech u žalobce a bezpečnostních incidentech týkajících se informačních technologií, informací o ekonomické situaci žalobce, o pracích, jednáních a úkolech prováděných žalovaným pro žalobce a informací o bezpečnostních opatřeních přijatých žalobcem. Uvedla, že žalovaný je její bývalý zaměstnanec, který se v pracovní smlouvě zavázal zachovávat mlčenlivost o záležitostech žalobkyně i po skončení pracovního poměru, tuto povinnost nedodržuje. 2. Žalovaný při prvním jednání soudu I. stupně nařízeném na 8.3.2023 vznesl námitku nedostatku místní příslušnosti, s tím, že ke dni podání žaloby měl adresu bydliště ve Slovenské republice, navrhl postoupení věci Okresnímu soudu v Trenčíně. 3. Shora uvedeným usnesením soud I. stupně řízení zastavil (výrok I.), žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 600 Kč, do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II.). 4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, z listin předložených žalovaným, že žalovaný má se zaměstnavatelem xxx a xxx s.r.o. uzavřený pracovní poměr od 1.4.2020, že xxx M. P. byl rozhodnutím Města xxx vyměřen poplatek za komunální odpad za roky 2020, 2021 a 2022 za 4 osoby, mimo jiné i za žalovaného a že žalovaný je hlášen k trvalému pobytu na Slovensku na adrese Trenčín, Smetanova 1655/7. 5. S odkazem na čl. 26 odst. 1 a čl. 22 Brusel I bis shledal jako důvodnou a včasnou námitku žalovaného (o místní nepříslušnosti), kterou dle obsahu posoudil jako námitku nedostatku mezinárodní příslušnosti (pravomoci) českého soudu. Dovodil, že námitka je včasná, neboť žalovaný se doposud k žalobě nevyjádřil a námitku vznesl na počátku prvního jednání, které bylo ve věci nařízeno. Rovněž dovodil, že námitka je důvodná, i přes skutečnost, že žalovaný je hlášen k pobytu i na území České republiky, není však rozhodující evidenční pobyt žalovaného, ale faktické bydliště a uzavřel, že s ohledem na prokázaný pracovní poměr žalovaného u zaměstnavatele se sídlem v T., lze mít za to, že v T. také bydlí a tento názor je podporován skutečností, že za jeho osobu byl stanoven poplatek za komunální odpad. Řízení zastavil dle § 103, § 104 odst. 1 věta prvá o.s.ř. pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, nedostatek pravomoci českého soudu věc projednat a rozhodnout. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. 6. Usnesení napadla žalobkyně včasným odvoláním. Namítala, že neměla možnost se vyjádřit k podání žalovaného ze dne 12.3.2023 a k listinám, které k němu byly přiloženy, jimiž se žalovaný snaží prokázat své faktické bydliště na Slovensku, a s odkazem na judikaturu Ústavního soudu dovozovala, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Tvrdila, že soud I. stupně nesprávně zjistil bydliště žalovaného, že informace v potvrzení o zaměstnání žalovaného u společnosti xxx a xxx s.r.o. jsou nepravdivé, neboť jediným společníkem a statutárním orgánem této společnosti je obecná zmocněnkyně a současně sestra žalovaného, potvrzení nedokazuje, že žalovaný již od dubna 2020 je u této společnosti zaměstnaný, když nebylo prokázáno, že za žalovaného jsou placeny povinné odvody, nebyla ani předložena pracovní smlouva, ani nebylo doloženo, že by žalovaný na Slovensku platil daň z příjmu, i kdyby byl žalovaný u této společnosti v pracovním poměru, není tím prokázáno, že na Slovensku skutečně bydlí, když jako xxx na xxx může svoji práci vykonávat i vzdáleně (ze zahraničí). Ani žádný jiný předložený dokument faktické bydliště žalovaného na Slovensku neprokazuje, osvědčení o státním občanství Slovenské republiky ani občanský průkaz SR o skutečném bydlišti nevypovídají, krom toho je žalovaný hlášen k trvalému pobytu i na území České republiky a má občanství České republiky. Existence faktického bydliště žalovaného v ČR vyplývá ze skutečností, že žalovaný není ani vlastníkem ani spoluvlastníkem bytu v domě na adrese T., S. , tam je minoritním spoluvlastníkem jednoho - nejmenšího bytu jeho sestra xxx M. P., žalovaný je vlastníkem bytu v P., na adrese xxx, Praha, tuto xxxx adresu žalovaný uváděl na svých podáních k soudu, jde o adresu uváděnou jako adresa jeho bydliště v českém i slovenském katastru nemovitostí, současně i o adresu bydliště, dle jím používané datové schránky. Žalovaný hradil soudní poplatek z účtu u xxx, vedeného v českých korunách, přičemž banka eviduje jako jeho bydliště P. Rovněž namítala, že žalovaný neuplatnil včas námitku nepříslušnosti českých soudů, neboť ještě před jednáním soudu dne 8.3.2023 se aktivně účastnil řízení, např. podal odvolání (proti nařízenému předběžnému opatření), v němž nedostatek pravomoci nenamítal, aktivně se účastnil také jiných řízení před Obvodním soudem pro Prahu 10. Navrhla, aby usnesení soudu I. stupně bylo zrušeno a aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení. 7. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil. 8. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 9. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný podal dne 9.6.2022 odvolání proti usnesení ze dne 19.5.2022 č.j. 16 C 59/2022-122 o nařízení předběžného opatření, v tomto podání se mimo jiné vyjádřil k žalobě, navrhl, aby byla jako nedůvodná zamítnuta, námitku nedostatku mezinárodní příslušnosti českého soudu nevznesl. 10. Podle čl. 26 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I bis) není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle čl. 24 výlučně příslušný. 11. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.8.2016 sp. zn. 29 Nd 130/2016 článek 26 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis“) upravuje nejen mezinárodní příslušnost (pravomoc), ale také místní příslušnost soudu, u kterého byla žaloba podána. Vyjádří-li se žalovaný k žalobě, aniž by nejpozději současně s tímto vyjádřením namítl nedostatek příslušnosti dotčeného soudu, pak - nejde-li o některý z případů výlučné příslušnosti vypočtených v článku 24 nařízení Brusel I. bis - se nejpozději k tomuto okamžiku stane dotčený soud (mezinárodně i místně) příslušným. 12. Ze shora uvedeného vyplývá, že závěr soudu I. stupně o včasném vznesení námitky nedostatku mezinárodní příslušnosti českého soudu, není správný. 13. Odvolací soud nesdílí ani závěr soudu I. stupně o tom, že bylo prokázáno faktické bydliště žalovaného k datu zahájení řízení jen na území Slovenské republiky. V tomto směru dává za pravdu žalobkyni, že ani potvrzení o pracovním poměru žalovaného u xxx a xxx s.r.o., ani rozhodnutí o placení poplatku za komunální odpad, o faktickém bydlišti žalovaného nevypovídá. Faktické bydliště žalovaného na území SR nebylo prokázáno ani dalšími listinami (např. potvrzení o státním občanství Slovenské republiky, občanský průkaz SR) z nichž však soud I. stupně nevycházel. 14. V řízení vyšlo najevo, že žalovaný má státní občanství SR i ČR, je hlášen k trvalému pobytu jak na území SR tak i na území ČR, je vlastníkem bytové jednotky v Praze, je spoluvlastníkem chaty a pozemků na Slovensku, přičemž dle katastru ČR i SR je bydliště žalovaného v Praze, xxx. 15. Podle čl. 62 odst. 1 Brusel I bis pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl návrh podán, použije soud své právo. 16. Podle ust. § 85 odst. 1 věta druhá o.s.ř. má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. 17. O tom, že bydliště žalovaného bylo k datu zahájení řízení v České republice (případně se jednalo alespoň o jedno z jeho bydlišť) svědčí i další skutečnosti uváděné žalobkyní (např. korunový účet u peněžního ústavu v ČR, datová schránka s adresou v Praze), konečně o tom svědčí i podání žalovaného ze dne 15.12.2022 (č.l. 152 spisu), jímž žádal o odročení nařízeného jednání a uvedl, že se momentálně zdržuje na adrese trvalého pobytu ve Slovenské republice, z důvodu zdravotního stavu. Z databáze Městského soudu v Praze vyplývá, že ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 16 C 64/2020 a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Co 64/2022, žalobce jak v odvolání ze dne 19.12.2021 tak i ve vyjádření ze dne 28.3.2022 (necelý měsíc před podáním žaloby v této věci) opakovaně uváděl jako své bydliště Prahu, xxx, ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 16 C 56/2020 a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 23 Co 67/2022 žalobce rovněž v odvolání ze dne 17.12.2021 uváděl svoje bydliště na adrese v Praze, v podání ze dne 1.7.2022 sděloval, že jak on tak i jeho zmocněnkyně jsou občany SR s pobytem ve Slovenské republice, že oba mají rovněž pobyt v České republice na adrese xxx, Praha. 18. S ohledem na shora uvedené tedy lze i uzavřít, že žalovaný má dvě bydliště, a to jak v České republice tak i ve Slovenské republice (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.7.2011 sp. zn. 32 Cdo 1401/2011), žaloba tedy byla podána k českému soudu v souladu s čl. 22 Brusel I bis, podle bydliště žalovaného. 19. S ohledem na shora uvedené důvody bylo usnesení soudu I. stupně změněno dle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. tak, že se řízení nezastavuje, neboť mezinárodní příslušnost (pravomoc) českého soudu je dána. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10, ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, jen za podmínek stanovených v § 237 o.s.ř. Praha 26. července 2023 JUDr. Ivana Kotrčová v. r. předsedkyně senátu