ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň JUDr. Miluše Farské a Mgr. Daniely Večerkové ve věci žalobkyně: xxx M. Z., narozená dne xxx bytem xxx, Praha zastoupená advokátem proti žalovanému: H. - G. L., narozený dne xxx bytem xxx, Praha zastoupený advokátem o zaplacení 116 413 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 8. července 2022 č.j. 25 C 176/2020-267 takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. o věci samé potvrzuje. II. Ve výroku II. o nákladech řízení státu se mění jen tak, že výše těchto nákladů činí 866 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje. III. Ve výroku III. o nákladech řízení mezi účastníky se mění jen tak, že výše těchto nákladů činí 58 854,40 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 14 713,60 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta. Odůvodnění: 1. Soud I. stupně napadeným rozsudkem, výrokem I. zamítl žalobu o zaplacení částky 116 413 Kč s příslušenstvím, výrokem II. zavázal žalobkyni k zaplacení nákladů řízení státu ve výši 1 955 Kč a výrokem III. žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 42 560 Kč, k rukám jeho právního zástupce. 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení uvedené částky na základě ústně sjednané smlouvy o dílo mezi účastníky. Předmětem této smlouvy mělo být provedení stavebních prací na pozemku žalovaného na adrese xxx, xxx. Její činnost měla spočívat v tom, že byla vedoucí projektu, koordinovala a dohlížela na veškeré prováděné práce, zajišťovala komunikaci mezi žalovaným a dělníky, řešila technické a estetické detaily. Měla vypracovat návrh a realizovat nejdříve rekonstrukci koupelny a poté realizaci zimní zahrady. Zpracovala cenové nabídky projektů a jejich konečnou podobu. Dílo bylo provedeno, dokončeno a předáno. Vystavenou fakturu na žalovanou částku splatnou 2.2.2017 žalovaný přes upomínku neuhradil 3. Žalovaný žádal žalobu zamítnout jako nedůvodnou. Uvedl, že s žalobkyní nikdy neuzavřel písemnou ani ústní smlouvu o dílo, jejímž předmětem by měly být stavební práce na jeho pozemku a jeho domě v xxx. Zdůraznil, že žalobkyně by takové práce jako OSVČ ani nemohla provádět, neboť na ně nemá podnikatelské, resp. živnostenské oprávnění. Namítl, že z její žaloby, ale ani ze samotné faktury není zřejmé, jaké konkrétní práce měla pro žalovaného vykonat. Navíc na realizaci zimní zahrady uzavřel dvě smlouvy o dílo, nikoliv se žalovanou, ale s firmou xxx, s.r.o. (3.8.2016) a s xxx, spol.s.r.o. (17.6.2016). Tyto firmy dílo provedly a žalovaný jim za ně zaplatil. Žalobkyně byla jen kontaktní osobou za situace, kdy v době uzavření smlouvy o dílo se společností V 3 S Group byla jednatelkou této společnosti (od 25.5.2016) a poté od 26.1.2017 i jejím jediným společníkem. Současně s uváděnou argumentací vznesl i námitku promlčení s tím, že počátek promlčecí lhůty je třeba počítat nikoliv od splatnosti faktury, ale od okamžiku, kdy případná pohledávka mohla být uplatňována a vymáhána, byť k samotnému vystavení faktury došlo později. 4. Soud I. stupně se nejdříve zabýval otázkou, zda je dána jeho pravomoc a příslušnost a s odkazem na § 6 odst. 1 ZMPS (zák. č. 91/2012 Sb.) a čl. 18 odst. 2 Nařízení Rady ES č. 1215/2012 (Brusel I.bis) dospěl ke kladnému závěru ohledně pravomoci a s odkazem na § 85 o.s.ř. ohledně místní příslušnosti. 5. Žalobkyni poučil dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. a vyzval ji k doplnění skutkových tvrzení i důkazních návrhů ohledně sdělení konkrétních činností, jež vykonávala pro žalovaného jako fyzická osoba a které jako jednatelka či zaměstnanec společnosti xxx s.r.o.; dále jakým způsobem a kdy byla zavřena smlouva o dílo, co konkrétně bylo ujednáno a navrhla důkazy ke svým tvrzením. 6. Žalobkyně upřesnila svá tvrzení v tom směru, že práce pro žalovaného vykonávala jako fyzická podnikající osoba a tak mu je i fakturovala. Před realizací zimní zahrady pro žalovaného stejným způsobem dělala návrh a rekonstrukci koupelny a opravy garáže a veškeré tyto práce byly na základě její fakturace bez problémů žalovaným uhrazeny. V uvedených případech i v případě zimní zahrady požadovala odměnu ve výši 10 % investičních nákladů. 7. Následně soud provedl rozsáhlé dokazování, výslechem obou účastníků, svědků xxx F. D. (za firmu xxx), J. K. (ohledně prací na garáži) a dále množstvím listin. Zjistil, že žalobkyně je v obchodním rejstříku zapsána jako jednatelka společnosti xxx od 25.5.2016 a jako jediný společník od 26.1.2017. Od 2.6.2004 byla podnikatelkou se živnostenským oprávněním pro obchod a služby neuvedené v přílohách 1-3 živnostenského zákona a pro návrhářskou, designerskou a aranžerskou činnost. Pro žalovaného před realizací zimní zahrady pracovala na rekonstrukci koupelny a opravě garáže. Žalovaný uzavřel dvě smlouvy o dílo, a to s xxx 3.8.2016, jejímž předmětem bylo zhotovení stavebních částí dle projektové dokumentace a zadání objednatele zimní zahrady. Druhá smlouva o dílo byla uzavřena 17.6.2016 s firmou xxx s.r.o. na výrobu a montáž zimní zahrady. Žalovaný odsouhlasil rozpočet zimní zahrady ve výši 1 124 134 Kč, přičemž mu byla poskytnuta sleva za zpoždění s dokončením díla. 8. Dle tvrzení žalobkyně provedení díla z její strany představovalo činnosti v rámci projektového řízení (tzv. project management), kdy řídila a realizovala projekt, což zahrnovalo například vyřizování objednávek, specifikaci a výběr zařizovacích prvků, dodání a dopravu zboží, zajištění výroby zboží na zakázku, specifikace materiálů a osobní návštěvy žalobkyně v dodavatelských firmách. 9. Žalovaný popřel, že by s žalovanou uzavřel jako fyzickou osobou smlouvu o dílo s uvedeným předmětem s tím, že pokud něco z uvedených prací vykonávala, stalo se tak za firmu xxx, za jejíž práce zaplatil fakturovanou částku. 10. Soud se zabýval dále tím, dle jakého práva je třeba věc posoudit. S odkazem na § 87 odst. 1 ZMPS a na Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008 (Řím I) čl. 4 bod 1 písm. b) dovodil, že věc je třeba posoudit dle práva českého, konkrétně § 2586 a násl., § 1970 o.z. a § 2 vl. nař. 351/2013 Sb. 11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud I. stupně k závěru, že žalobě nelze vyhovět, neboť žalobkyně neunesla důkazní břemeno a s určitostí neprokázala uzavření smlouvy o dílo s žalovaným a zejména její obsah. Konstatoval, že ač výpověď žalobkyně zněla věrohodně, zůstalo nejasné, které činnosti vykonávala žalobkyně pro žalovaného svým vlastním jménem a které jménem společnosti xxx na základě smlouvy o dílo. Nebylo prokázáno, zda žalovaný uhradil všechny platby uvedené společnosti či žalobkyni a zda žalovaným schválený rozpočet obsahuje i odměnu za práci žalobkyně. Té se přes poučení soudem nepodařilo prokázat rozhodující skutečnosti pro přiznání jí vymáhaného nároku. 12. Soud proto žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a o nákladech řízení státu dle § 148 odst. 1 o.s.ř. 13. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání, v němž polemizovala zejména se závěrem soudu, že neunesla důkazní břemeno v této věci. Tvrdila, že mezi ní jako fyzickou osobou a žalovaným byla uzavřena dle § 2586 o.z. ústní smlouva o dílo, jejíž předmětem bylo provedení stavebních prací na pozemku žalovaného. Žalobkyně zde byla v pozici vedoucí projektu, koordinovala a dohlížela na veškeré prováděné práce, zajišťovala komunikaci mezi žalovaným a dělníky, řešila technické i estetické detaily. Při jednání s žalovaným vystupovala jako podnikající fyzická osoba. Žalovaný proti vyúčtování odměny za stejné činnosti na ostatních projektech (garáž, koupelna) nic nenamítal a veškeré faktury žalobkyni řádně uhradil. Má za to, že dle provedeného dokazování došlo k zavedení podnikatelské praxe, dle které docházelo k pravidelnému uzavírání ústních smluv o dílo a následné úhradě za provedené práce. Namítla, že jednatelkou společnosti xxx a její společnicí se stala až od 26.1.2017. Soudu vytkla nekonzistentní hodnocení důkazů v její neprospěch. Poukázala na to, že soud její výpověď hodnotil jako věrohodnější než výpověď žalovaného, přesto k ní nepřihlédl. Má za to, že unesla důkazní břemeno ohledně ceny díla i sjednané odměny. Pokud by se tak nestalo, měl soud stanovit odměnu ve výši obvyklé (§ 2586 odst. 2 o.z.), jež měla být stanovena znaleckým posudkem. Soud vytkla, že nebyla v tomto směru poučena dle § 118a o.s.ř. Pokud měl soud za to, že cena díla nebyla dostatečně prokázána, měl žalobkyni upozornit na svůj právní názor. To neučinil a měl neúměrně vysoké nároky při prováděném dokazování, tj. zatížil žalobkyni mírou důkazu neodpovídající civilnímu soudnímu řízení. Soudu vytkla, že ji měl upozornit na svůj právní názor. Dále to, že nevyslechl jí navrženého svědka J. P., údajně pro nadbytečnost. Navrhla změnu rozsudku tak, že její žalobě bude vyhověno. 14. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl rozsudek jako věcně správný potvrdit. Argumentoval stejně jako v průběhu řízení. Zdůraznil, že realizace zimní zahrady byla zcela samostatným projektem. V souvislosti s ním uzavřel dvě smlouvy o dílo se dvěma již jmenovanými společnostmi. Upozornil na to, že v průběhu celého řízení nebyla schopna žalobkyně tvrdit a prokázat, co mělo být předmětem jí tvrzené smlouvy. Naprostá většina jí uvedených činností jako např. zajištění a zaplacení projektu, zajištění stavebních a výkopových prací, pokládka izolace apod. byla dle smlouvy ze dne 3.8.2016 provedena společností xxx a té byly také zaplaceny. Soud dospěl dle jeho názoru ke správnému závěru, že uzavření smlouvy o dílo mezi účastníky nebylo prokázáno a za této situace nebyl důvod zkoumat výši obvyklé odměny dle § 2586 odst. 2 o.z. 15. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalobkyně rozsudek soudu I. stupně a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a § 212a o.s.ř., postupem dle § 214 odst. 1 o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 16. Soud I. stupně provedl dostatečné dokazování, z něhož dovodil správné skutkové i právní závěry s nimiž souhlasí i odvolací soud. 17. Dle § 2586 odst. 1 o.z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Nyní v občanském zákoníku nově platí, že mají-li strany vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny díla, platí za ujednanou cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek (§ 2586 odst. 2 o.z.) 18. Dle § 559 o.z. každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. 19. Žalobkyni se v projednávané věci nepodařilo prokázat uzavření smlouvy o dílo a především její obsah. Situace byla komplikována i tím, že na rekonstrukci či zřízení zimní zahrady na pozemku žalovaného byly žalovaným prokazatelně uzavřeny dvě písemné smlouvy o dílo se dvěma výše jmenovanými společnostmi a žalobkyně v době jejich uzavření byla prokazatelně jednatelkou jedné z nich (xxx s.r.o.). Těmto společnostem bylo žalovaným za dílo zaplaceno. 20. Není pravdou, že na žalobkyni byly soudem kladeny enormní důkazní nároky a že by nebyla řádně soudem poučena. Dokonce hned u prvního jednání 24.9.2021 byla žalobkyně poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., jak je třeba tvrzení doplnit a co musí být v řízení prokázáno. Současně již tehdy soud apeloval na strany sporu, aby zvážily účelnost vedení řízení za situace, kdy měla být uzavřena ústní smlouva o dílo. Upozornil, že uzavření smlouvy a její obsah se bude prokazovat velmi obtížně. 21. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, žalobkyně se stala jednatelkou společnosti xxx s.r.o. 25.5.2016 a jejím jediným společníkem 26.1.2017 (viz úplný výpis z obchodního rejstříku). Žalovaný uzavíral smlouvu o dílo s uvedenou společností v době, kdy žalovaná byla její jednatelkou. Této společnosti za provedení díla i zaplatil. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by žalovaný s ní jako fyzickou osobou uzavřel další smlouvu o dílo, a tudíž ani její obsah. 22. Pokud žalobkyně argumentovala tvz. „podnikatelskou praxí“ mezi účastníky s poukazem na to, že pro žalovaného před zimní zahradou dělala rekonstrukci jeho koupelny a opravu garáže, ta nemůže obstát. Předchozí činnosti pro žalovaného sice vykonávala také bez písemné smlouvy a dostala za ně zaplaceno, ale bylo to za situace, kdy nebyla jednatelkou společnosti s níž žalovaný na stejnou zakázku uzavřel písemnou smlouvu o dílo. Navíc lze souhlasit se žalovaným, že vybudování zimní zahrady bylo zcela samostatným projektem. 23. V průběhu řízení byli slyšeni kromě samotných účastníků i dva svědci xxx F. D. za firmu xxx s.r.o., který uvedl, že s žalobkyní spolupracoval a konzultoval s ní zakázku zimní zahrady. Dílo přebíral a zakázku hradil žalovaný. K obsahu smlouvy o dílo mezi účastníky nebyl schopen nic uvést. Popisoval jen to, že s žalobkyní konzultoval detaily technického typu, připravenost stavby apod. Právní postavení žalobkyně ho nezajímalo. 24. Svědek J. K. hovořil o spolupráci s žalobkyní ohledně rekonstrukce koupelny žalovaného a opravy jeho garáže. Uvedl, že platby byly realizovány žalobkyní. O vybudování zimní zahrady neuvedl ničeho stejně jako o obsahu údajně ústně uzavřené smlouvy o dílo mezi účastníky. Žalobkyní navržený svědek P. se nedostavil a soud jeho další předvolání shledal nadbytečným. Právě nevyslechnutí tohoto svědka žalobkyně soudu vytýkala. K odvolacímu jednání se žalobkyně ani její právní zástupce bez omluvy nedostavili a odvolací soud nemohl učinit doplňující dotaz, čeho se výpověď tohoto svědka měla týkat, čeho měl být ve vztahu k projednávané věci svědkem. U odvolacího jednání přítomný žalovaný uvedl, že pan P. byl jednatelem společnosti, která byla subdodavatelem společnosti xxx s.r.o. a prováděla výkopové práce. Jmenovaný na stavbě řídil své pracovníky, ale nebyl účasten žádného jednání mezi ním a žalobkyní. 25. Co se týče tzv. ceny obvyklé ve smyslu § 2586 odst. 2 o.z., i zde odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření (existence) smlouvy o dílo a její obsah, nelze zadávat znalecký posudek ke stanovení výše obvyklé odměny. 26. Pokud jde o námitku promlčení vznesenou žalovaným, ta není důvodná s odkazem na § 619 a § 629 o.z. 27. Dle § 619 o.z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne běžet promlčecí lhůta ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo se o nich dozvědět měla a mohla. 28. Dle § 629 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky. 29. V tomto případě by počátek promlčecí lhůty mohl (teoreticky) začít běžet okamžikem dokončení a předání díla, což bylo 23.11.2016. Za situace, kdy žaloba byla podána 31.10.2019, byla podána včas. 30. Odvolací soud z uvedených důvodů napadený rozsudek ve výroku o věci samé (I.) dle § 219 o.s.ř. potvrdil jako věcně správný. 31. Pokud jde o výrok II. o nákladech řízení státu, ten změnil jen ohledně jejich výše dle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř., jinak tento výrok rovněž jako věcně správný potvrdil dle § 219 o.s.ř. Vycházel přitom, z § 18 o.s.ř. s tím, že každý má právo jednat ve své mateřštině, což představuje rovnost účastníků. Náklady spojené s tím, že účastník jedná před soudem ve své mateřštině, platí stát a účastníkům nelze uložit, aby hradili státu tyto náklady ani postupem dle § 148 odst. 1 o.s.ř. (viz rozhodnutí publikované pod R 21/1986). Z uvedeného vyplývá, že žalobkyni jako procesně neúspěšné účastnici řízení byly uloženy k náhradě tyto náklady jen ve výši 866 Kč, tj. ohledně částky soudem přiznaného a vyplaceného svědečného svědka J. K. a nikoliv již náklady tlumočného ve výši 1 089 Kč. 32. Změny ve smyslu § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. doznal i výrok III. rozsudku ohledně výše nákladů řízení mezi účastníky, jinak byl rozsudek i v tomto výroku potvrzen. Žalovanému byly přiznány náklady právního zastoupení dle vyhl. č. 177/1996 Sb. za celkem 8 úkonů právní služby po 5 780 Kč (včetně písemného závěrečného návrhu žalovaného), 8 režijních paušálů po 300 Kč a DPH 10 214,40 Kč, tj. celkem 58 854,40 Kč. 33. Výrok o nákladech odvolacího řízení byl učiněn dle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že v odvolacím řízení procesně úspěšnému žalovanému byly přiznány náklady, které vynaložil na odvolací řízení. Jedná se o náklady právního zastoupení advokátem dle vyhl. č. 177/1996 Sb. za 2 úkony právní služby po 5 780 Kč (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu 12.1.2023), dva režijní paušály po 300 Kč a DPH ve výši 2 556,60 Kč, tj. celkem 14 713,60 Kč. Poučení: Proti rozsudku je dovolání přípustné z podmínek § 237 o.s.ř., a to do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně. Praha 12. ledna 2023 JUDr. Ivana Kotrčová v. r. předsedkyně senátu