USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň Mgr. Daniely Večerkové a JUDr. Miluše Farské ve věci žalobkyně: U. sídlem A., B., SRN zastoupená advokátní kanceláří L. sídlem G., H, SRN proti žalovanému: D. T. M., narozený dne xxx bytem K., Praha o zaplacení 12 549,15 EUR s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 9. 2023, č. j. 24 EVC 3/2023-60 takto: Usnesení soudu I. stupně se mění tak, že se řízení nezastavuje. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 12 549,15 EUR s příslušenstvím, s odůvodněním, že žalovaný (míněno vozidlo žalovaného) byl odtažen žalobkyní v zastoupení dortmundské policie. 2. Napadeným usnesením soud I. stupně rozhodl, že se řízení zastavuje (výrok I.), žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 35 864,40 Kč k rukám právního zástupce žalovaného J. J., advokáta, do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II.), po právní moci usnesení bude žalobkyni vrácena část zaplaceného soudního poplatku ve výši 12 426 Kč (výrok III.) a soud vyzývá žalobkyni, aby do 10 dnů sdělila číslo účtu, na který má být soudní poplatek vrácen (výrok IV.). 3. Své rozhodnutí soud odůvodnil tím, že přezkoumal svou mezinárodní příslušnost (resp. pravomoc) a dospěl k závěru, že není dána. Podle čl. 7 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 (dále jen „Nařízení Brusel I bis“) platí, že „osoba, která má bydliště v některém členském státu, může být v jiném členském státě žalována, ve věcech týkající se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události.“ Dle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 11. 2013, čj. 28 Cdo 797/2013 se kvazideliktem dle Nařízení Brusel I bis rozumí také nárok z jednatelství bez příkazu nebo z bezdůvodného obohacení, za podmínky, že nesouvisí se smlouvou podle § 5 odst. 1 nařízení Brusel I. Z uvedených důvodů soud postupoval v souladu s čl. 7 odst. 2 Nařízení Brusel I bis a dle ustanovení § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), řízení z důvodu nedostatku své mezinárodní pravomoci zastavil, když příslušnost soudu záleží na tom, kde došlo ke škodní události a dle názoru soudu ke vzniku škody došlo v místě odtahu, tj. v Německé spolkové republice. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 146 odst. 2 o.s.ř., když řízení muselo být zastaveno z důvodů na straně žalobkyně a žalovanému vznikly náklady na právní zastoupení ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby v celkové výši 35 864,40 Kč. O vrácení soudního poplatku soud rozhodl v souladu s § 10 odst. 3 o.s.ř., zároveň uložil žalobkyni povinnost součinnosti k vrácení soudního poplatku. 4. Proti tomuto usnesení podal včasné odvolání žalovaný. Namítl, že vymáhaná částka 12 459,15 EUR je zcela neopodstatněná, veškeré škody způsobené vozidlem xxx jsou pokryté pojištěním, předmětné vozidlo havarovalo v SRN a od té doby je zadržené na parkovišti žalobkyně. Pojišťovna od žalovaného vymáhá dlužné pojistné za vozidlo. Soud se v rozhodnutí vůbec nezmínil o současném stavu majetku žalovaného. Žalovaný už splatil zbylé částky leasingu a předčasně ukončil leasingovou smlouvu. Žalovaný žádá, aby soud celou kauzu přešetřil, žádá o navrácení svého vozidla a zboží, které bylo ve vozidle v době havárie. Po havárii je poškozen i zdravotní a duševní stav žalovaného. Ze všech těchto důvodů žalovaný navrhuje, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. 5. Žalobkyně se k podanému odvolání nevyjádřila. 6. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž za tímto účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 7. V dané věci se jedná o řízení s cizím prvkem, žalobkyně je právnická osoba se sídlem v Německu, žalovaný je fyzická osoba s bydlištěm v České republice. Řízení bylo zahájeno dne 12. 7. 2022 návrhem na vydání evropského platebního rozkazu dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu (dále jen „Nařízení EVPR“). 8. Dle čl. 6 odst. 1 Nařízení EVPR se pro účely použití tohoto nařízení příslušnost soudu určí v souladu s příslušnými pravidly práva Společenství, zejména s nařízením (ES) č. 44/2001. 9. Nařízení (ES) č. 44/2001, ze dne 22. prosince 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I), bylo ovšem nahrazeno novějším Nařízením Brusel I bis, které se použije na řízení zahájená počínaje dnem 10. 1. 2015, tedy i na posuzované řízení. 10. Soud I. stupně proto správně posuzoval svou mezinárodní příslušnost (pravomoc) dle Nařízení Brusel I bis. Nesprávně se ovšem soustředil pouze na výklad ustanovení čl. 7 odst. 2 Nařízení Brusel I bis, týkající se zvláštní příslušnosti ve věcech deliktní a kvazideliktní odpovědnosti, a zcela pominul jeho ostatní ustanovení. 11. Podle čl. 4 odst. 1 Nařízení Brusel I bis nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Podle čl. 5. odst. 1 Nařízení Brusel I bis osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. 12. Podle čl. 7 odst. 2 Nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události. 13. Podle čl. 26 odst. 1 Nařízení Brusel I bis není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. 14. V daném případě má žalovaný bydliště na území České republiky, bez ohledu na svou státní příslušnost může být proto na základě čl. 4 odst. 1 Nařízení Brusel I bis žalován na území České republiky. V dané věci není dána výlučná příslušnost dle čl. 24 (oddíl 6 kapitoly II) Nařízení Brusel I bis, ani nejde o spor ve věci pojištění, spotřebitelské smlouvy nebo individuální pracovní smlouvy, kde se mezinárodní příslušnost určuje dle oddílů 3, 4 a 5 kapitoly II Nařízení Brusel I bis. 15. Vzhledem k tomu, že jde o spor týkající se kvazideliktní odpovědnosti, uplatní se vedle obecné mezinárodní příslušnosti dle čl. 4 odst. 1 Nařízení Brusel I bis alternativně zvláštní příslušnost dle čl. 7 odst. 2 Nařízení Brusel I bis. Znamená to, že žalobkyně při podání svého žalobního návrhu mohla zvolit, zda jej podá u soudu příslušného dle čl. 4 odst. 1 (tedy u soudu členského státu bydliště žalovaného) nebo u soudu příslušného dle čl. 7 odst. 2 (u soudu místa, kde došlo ke škodné události). Žalobkyně zvolila první z možností a žalobní návrh podala u soudu příslušného na základě čl. 4 odst. 1 Nařízení Brusel I bis. V průběhu zahájeného řízení již nemůže tuto svou volbu měnit a žádat o postoupení věci soudu v Německu (jak žalobkyně činí ve svém podání z 3. 8. 2023). Soudy České republiky jsou ve věci nadále mezinárodně příslušné dle čl. 4 odst. 1 Nařízení Brusel I bis. 16. Kromě toho nelze přehlédnout, že žalovaný se řízení před soudem v České republice účastní ve smyslu čl. 26 odst. 1 Nařízení Brusel I bis, když se již vyjádřil ve věci samé (poprvé ve svém podání ze dne 26. 7. 2022), aniž by nedostatek mezinárodní příslušnosti soudů České republiky namítal. I pokud by tudíž při zahájení řízení mezinárodní příslušnost českých soudů nebyla dána, byla by založena účastí žalovaného na řízení podle čl. 26 odst. 1 Nařízení Brusel I bis. 17. Na základě shora uvedeného odvolací soud shledal, že mezinárodní příslušnost soudů České republiky je dána, nedostatek podmínek řízení a důvod pro zastavení řízení dle § 104 odst. 1 o.s.ř. tedy nebyl naplněn. Odvolací soud proto napadené usnesení změnil za použití § 220 odst. 1 o.s.ř. tak, že se řízení nezastavuje. 18. Nad rámec shora uvedeného odvolací soud dodává, že řízení se již nachází ve stadiu po podání odporu proti evropskému platebnímu rozkazu a ve smyslu čl. 17 odst. 1 Nařízení EVPR pokračuje podle pravidel běžného občanského soudního řízení, neboť žalobkyně výslovně nepožádala, aby v případě podání odporu řízení skončilo. Podle čl. 17 odst. 1 poslední věta Nařízení EVPR tím, že žalobkyně uplatnila svůj nárok pomocí řízení o evropském platebním rozkazu, není dotčeno její postavení podle vnitrostátního práva v následném běžném občanském soudním řízení. 19. Soud I. stupně by proto měl odstranit pochybnosti o řádném zastoupení žalobkyně v řízení, neboť dle obsahu spisu soudu dosud nebyla předložena plná moc právního zástupce žalobkyně k zastupování v tomto řízení, ani není zřejmé, který advokát (z kanceláře L.) tímto zástupcem je. Účastník si přitom může pro řízení zvolit zástupcem advokáta, kterému udělí plnou moc pro celé řízení (§ 25 odst. 1 o.s.ř.), tímto zástupcem však ve smyslu § 24 odst. 1 o.s.ř. musí být fyzická osoba (konkrétní advokát). 20. Odvolací soud dále podotýká, že žalobkyně se sice v probíhajícím řízení nemůže domáhat postoupení své věci k soudu v Německu, je však oprávněna vzít – v souladu s ustanovením § 96 o.s.ř. – svou podanou žalobu zpět. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jen za podmínek stanovených v ust. § 237 o.s.ř. Praha 10. listopadu 2023 JUDr. Ivana Kotrčová v. r. předsedkyně senátu