USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň Mgr. Daniely Večerkové a JUDr. Miluše Farské ve věci žalobce: Česká republika - xxx sídlem xxx, Praha proti žalované: xxx sídlem xxx, xxx, xxx zastoupená advokátem za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: xxx, nar. xxx bytem xxx, xxx, xxx zastoupený advokátem xxx o určení vlastnického práva k odvolání žalované a vedlejšího účastníka na straně žalované proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 11. 7. 2022, č.j. 5 C 155/2014-385 ve znění usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 6. 12. 2022, č.j. 5 C 155/2014-409 takto: Odvolání žalované strany proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 č.j. 5 C 155/2014-385 ze dne 11. 7. 2022 ve znění usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 č.j. 5 C 155/2014-409 ze dne 6. 12. 2022 se odmítá. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá určení, že je vlastníkem pozemku xxx o výměře xxx, xxx, v k.ú. xxx. 2. Usnesením ze dne 11. 7. 2022, č.j. 5 C 155/2014-385, opraveným usnesením ze dne 6. 12. 2022, č.j. 5 C 155/2014-409, soud I. stupně zamítl návrh žalované strany ze dne 16. 10. 2021 na položení předběžné otázky k Soudnímu dvoru Evropské unie. 3. Usnesení bylo odůvodněno tím, že dle čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie („SFEU“) má Soudní dvůr Evropské unie („SDEU“) pravomoc rozhodovat předběžné otázky pouze v případě, že se týkají Smluv, a případně platnosti a výkladů aktů vydaných orgány členských států. Toto řízení o určení vlastnického práva k pozemku není otázkou výkladu Smluv EU, když otázky ohledně vlastnictví k pozemku vyvstaly na základě dekretů prezidenta republiky po 2. světové válce a SDEU má dle své judikatury (rozhodnutí ve věci Komise v. Maďarsko C-235/17, dále ve spojených věcech „SEGRO“ Kft. v. Vas Megyei Kormányhivatal Sárvári Járási Földhivatala C-52/16, Günther Horváth v. Vas Megyei Kormányhivatal C-113/16) pravomoc vykládat unijní právo pouze pokud jde o jeho uplatňování v členském státě ode dne přistoupení k EU. Otázka vlastnictví pozemků trvá již od doby před vstupem ČR do EU, ve věci jde o právní úpravu přijatou dlouho před vstupem ČR do EU, založenou dekretem prezidenta republiky. Nejedná se tedy o aplikaci a interpretaci práva EU, ale o právo vnitrostátní. Protože zde není dán přesah s evropským prvkem, SDEU nemá pravomoc k rozhodování o předběžné otázce, tedy nelze takovou otázku předložit. Současně podle čl. 267 SFEU nemá soud I. stupně ani povinnost otázky položit, neboť je proti jeho rozhodnutí možné podat odvolání. Soud I. stupně sice dle judikatury SDEU nemusí odůvodnit nepředložení předběžné otázky (narozdíl od soudu, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky, viz rozsudek SDEU ve věci CILFIT), přesto k tomuto odůvodnění přistoupil. 4. Proti uvedenému usnesení podali žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované (společně též dále označovaní jako „žalovaná strana“ nebo „odvolatelé“) odvolání, v němž navrhli, aby usnesení soudu I. stupně bylo změněno nebo aby bylo zrušeno a věc vrácena soudu I. stupně k novému projednání. 5. Odvolání bylo odůvodněno tím, že vlastnictví předmětného pozemku nebylo zpochybňováno až do roku 2015, odvolatelé byli v katastru nemovitostí nepřetržitě zapsáni jako vlastníci předmětné nemovitosti a nemovitost také drží, opětovně byli potvrzeni jako vlastníci pozemku usnesením v dědickém řízení v r. 2013 a rozhodnutím katastrálního úřadu. Do roku 2015 žádný spor o předmětný majetek neexistoval, věc tak spadá do pravomoci SDEU. Datum nabytí účinnosti právního předpisu (dekretu), který má být dle soudu I. stupně v projednávané věci aplikován, je z tohoto pohledu nerozhodné. Žalobkyně dnes požaduje, aby soudy namísto správních orgánů, které k tomu byly dekretem oprávněny, vytvořily v tomto řízení nabývací titul k nemovitosti, jenž by nahradil chybějící konfiskační správní akt podle dekretu. Žaloba se opírá o § 985 občanského zákoníku, který byl přijat v roce 2014. Pokud soud žalobě vyhoví, budou odvolatelé zbaveni možnosti nadále využívat svá vlastnická práva k předmětné nemovitosti. Mezi opatření zakázaná čl. 63 odst. 1 SFEU jakožto omezení pohybu kapitálu patří taková opatření, která odrazují nerezidenty od investování v členském státě nebo odrazují rezidenty tohoto členského státu od investování v jiných státech. Řízení bylo zahájeno v roce 2014 v přesvědčení žalobkyně, že odvolatelé a jejich rodina jsou německé národnosti a jejich vlastnictví by proto mělo být podrobeno dodatečnému přezkumu podle etnicky diskriminačního ustanovení dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. To je samo o sobě neslučitelné s volným pohybem kapitálu. SDEU má navíc pravomoc přezkoumávat slučitelnost budoucích účinků situace, která vznikla před přistoupením, s unijním právem (viz věc C-318/13, X v. Finská republika, věc C-630/17, Milivojevič, a další), má proto pravomoc zabývat se návrhem na vydání rozhodnutí o předběžné otázce vyplývající z projednávané věci a použít na ni právo EU, i kdyby spor o majetek vznikl ještě před přistoupením. Jediný odkaz na judikaturu SDEU v napadeném rozhodnutí je nesprávný a ve skutečnosti podporuje názor, že SDEU je příslušný k projednání dané věci. Soud I. stupně navíc vydal napadené usnesení dříve, než odvolatelům zaslal podání žalobkyně ze dne 26. 7. 2022, odvolatelé tak neměli možnost se k tvrzením a argumentům protistrany vyjádřit, což je v rozporu se zásadou kontradiktornosti řízení. 6. Žalobkyně ve svém vyjádření zrekapitulovala argumentaci, s níž se domáhá určení svého vlastnického práva k předmětné nemovitosti. Dále poukázala na svá podání ze dne 30. 11. 2021 a 29. 6. 2022, týkající se příslušnosti SDEU k posouzení otázek položených stranou žalovanou, a doplnila, že judikatura SDEU zmíněná v odvolání je na posouzení předmětné věci nepřiléhavá. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil. 7. Strana žalovaná reagovala dalším vyjádřením, v němž zdůraznila, že mezi účastníky je nesporné, že jejich spor vznikl až 10 let po přistoupení ČR k EU, proto je na řízení časově aplikovatelné právo EU a je dána pravomoc SDEU ratione temporis toto řízení přezkoumat. Vyhoví-li soud žalobě, poruší tím zásadu volného pohybu kapitálu chráněnou právem EU, neboť žalovaná strana by byla zbavena možnosti nadále vykonávat svá majetková práva zapsaná v katastru, včetně práva pozemek užívat a nakládat s tím. Diskriminační ustanovení dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. je s volným pohybem kapitálu zjevně neslučitelné. Žalovaná strana proto setrvala na svém odvolacím návrhu. 8. Odvolací soud se nejprve zabýval přípustností podaného odvolání z hlediska ustanovení § 202 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), a v této souvislosti i charakterem napadeného rozhodnutí. 9. Podle článku 267 SFEU má SDEU pravomoc rozhodovat o předběžných otázkách týkajících se: a) výkladu Smluv, b) platnosti a výkladu aktů přijatých orgány, institucemi nebo jinými subjekty Unie. Vyvstane-li taková otázka před soudem členského státu, může tento soud, považuje-li rozhodnutí o této otázce za nezbytné k vynesení svého rozsudku, požádat SDEU o rozhodnutí o této otázce. Vyvstane-li taková otázka při jednání před soudem členského státu, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, je tento soud povinen obrátit se na SDEU. 10. Unijní právo neřeší formu rozhodnutí o žádosti o předběžné otázce a přípustnost opravných prostředků proti takovému rozhodnutí, v těchto bodech je proto třeba vycházet z práva vnitrostátního. 11. Občanský soudní řád zmiňuje položení předběžné otázky výslovně pouze v ust. § 109 odst. 1 písm. d), dle něhož soud řízení přeruší, jestliže rozhodl, že požádá SDEU o rozhodnutí o předběžné otázce. Forma rozhodnutí soudu o podání žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, případně o zamítnutí návrhu některého z účastníků na podání předběžné otázky, není v o.s.ř. stanovena, proto je třeba na základě § 167 odst. 1 o.s.ř. vycházet z toho, že takové rozhodnutí má formu usnesení. 12. Usnesení, jímž soud rozhodne pozitivně o položení předběžné otázky, je úzce spojeno s rozhodnutím o přerušení řízení dle § 109 odst. 1 písm. d) o.s.ř., proti němuž je odvolání přípustné. Proto se v odborné literatuře objevuje závěr, že i proti samotnému rozhodnutí předběžnou otázku položit je odvolání přípustné, byť se poté ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu s přihlédnutím k povaze a smyslu čl. 267 SFEU neuplatní úprava obsažená v § 226 odst. 1 o.s.ř. ohledně vázanosti soudu prvního stupně odlišným názorem odvolacího soudu (viz Občanské soudní řízení. 2. část. Soudcovský komentář. Autoři: Jaromír Jirsa aj. Nakladatelství Wolters Kluwer, Praha 2019). 13. Pokud jde však o napadené rozhodnutí, jímž byl vznesený návrh na položení předběžné otázky zamítnut, odvolací soud dospěl k závěru, že se jedná o usnesení, jímž se upravuje vedení řízení, ve smyslu § 202 odst. 1 písm. a) o.s.ř. 14. K tomuto závěru vedou odvolací soud následující důvody: 15. Vzhledem k tomu, že vnitrostátní soud, jemuž byl spor předložen, nese odpovědnost za soudní rozhodnutí, jež má být vydáno, je pouze na tomto soudu, aby s ohledem na konkrétní okolnosti věci posoudil jak nezbytnost žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání jeho rozhodnutí, tak relevanci otázek, které klade Soudnímu dvoru (srov. Doporučení SDEU pro vnitrostátní soudy o zahájení řízení o předběžné otázce, Úřední věstník Evropské unie ze dne 8. 11. 2019, 2019/C 380/01, odst. 3.). V dané věci navíc soud I. stupně není soudem, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky, proto není dle čl. 267 SFEU povinen předběžnou otázku položit, byť by v řízení před ním otázka výkladu Smluv nebo výkladu aktů přijatých orgány, institucemi nebo jinými subjekty Unie vyvstala. 16. Napadené usnesení, jímž byl návrh na položení předběžné otázky zamítnut, tedy toliko upravuje další průběh řízení (v žádném případě nepředjímá meritorní rozhodnutí), a v daném případě, kdy bylo usnesení odůvodněno (což u usnesení o vedení řízení není nezbytné – srov. § 169 odst. 2 o.s.ř.,) zároveň informuje účastníky o tom, z jakých důvodů soud svůj procesní postup (nepoložení předběžné otázky) zvolil. 17. Podle § 202 odst. 1 písm. a) o.s.ř. není odvolání proti usnesení, jímž se upravuje vedení řízení, přípustné. 18. Protože podané odvolání směřuje proti usnesení, proti němuž není podle § 202 odst. 1 písm. a) o.s.ř. odvolání přípustné, odvolacímu soudu nezbylo, než odvolání odmítnout podle § 218 písm. c) o.s.ř. 19. Na nepřípustnosti odvolání ničeho nemění skutečnost, že napadené usnesení obsahuje nesprávné poučení o přípustnosti odvolání (k tomu srov. např. usnesení Nejv. soudu 29 Odo 62/2001 ze dne 26. 9. 2001). 20. Usnesením o vedení řízení není soud vázán (§ 170 odst. 2 o.s.ř.), není tedy vyloučeno, aby soud I. stupně v dalším průběhu řízení k položení předběžné otázky přistoupil, shledá-li takový postup nezbytný a pro řízení relevantní. Nesmí přitom spustit ze zřetele, že předběžná otázka nemá být prostředkem vznášení hypotetických či irelevantních otázek ze strany procesních účastníků (srov. usnesení Nejv. soudu sp. zn. 28 Cdo 913/2008 ze dne 3. 4. 2008) a pokud je zjevné, že výklad nebo posouzení platnosti pravidla Společenství, o které vnitrostátní soud žádá, nemají žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení nebo jestliže se jedná o hypotetický problém, Soudní dvůr žádost předloženou vnitrostátním soudem zamítne jako nepřípustnou (rozsudek SDEU ze dne 19. 4. 2018 ve věci C-152/17, Consorzio Italian Management, Catania Multiservizi SpA proti Rete Ferroviaria Italiana SpA). 21. Přestože potom požadavek na řádné zdůvodnění nepoložení předběžné otázky směřuje především na „soud poslední instance“, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva ve smyslu čl. 267 SDEU (srov. např. rozsudek SDEU ze dne 6. 10. 2021 ve věci C-561/19, Consorzio Italian Management, Catania Multiservizi SpA proti Rete Ferroviaria Italiana SpA), i soud I. stupně by měl v případě, že přes návrh účastníka předběžnou otázku nepoloží, vysvětlit důvody tohoto svého postupu v odůvodnění svého rozhodnutí o věci samé (viz nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1434/17). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. Praha 26. ledna 2023 JUDr. Ivana Kotrčová v. r. předsedkyně senátu