USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň JUDr. Miluše Farské a Mgr. Daniely Večerkové ve věci žalobkyně: xxx a.s., IČO xxx sídlem xxx, Praha zastoupená advokátem proti žalovanému: M. A. R., narozený dne xxx bytem xxx, xxx, Polsko zastoupený opatrovníkem xxx o 4 477,47 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. srpna 2022, č. j. 68 C 389/2020-38 takto: I. Usnesení soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 4 477,47 Kč s příslušenstvím. V návrhu uvedla, že s žalovaným s bydlištěm v B., xxx xxx, její právní předchůdce - xxx a.s., uzavřel dne 16.11.2017 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, zavázal se pro žalovaného zřídit a vést bankovní účet a žalovaný se zavázal platit za poskytované bankovní služby poplatky, tuto povinnost nesplnil a vznikl mu dluh v žalované výši. 2. Shora uvedeným usnesením soud I. stupně řízení zastavil (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 3. Zastavení řízení, dle ust. § 104 odst. 1 o.s.ř., odůvodnil soud I. stupně nedostatkem své mezinárodní příslušnosti, tedy neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení. Vyšel z toho, že žalovaný měl ke dni uzavření smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb adresu v Polsku (uvedenou v záhlaví tohoto usnesení), stejná adresa byla zjištěna i dotazem na Ministerstvo xxx ČR, že žalovaný je polským státním občanem, který neměl na území ČR povolen žádný druh pobytu dle zákona o pobytu cizinců, na území ČR byl jen hlášen k ubytování od 24.1.2019 do 30.6.2019 v D. –R., s.r.o., xxx, xxx xxx – xxx, o pobytu žalovaného v ČR nebyly zjištěny žádné informace, nepodařilo se ho kontaktovat ani na adrese v Polsku. Soud I. stupně aplikoval Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 (Brusel I bis). Dovodil, že se jedná o spor ze smlouvy, jejímž předmětem je bankovní služba spočívající ve vedení účtu, nejedná se o koupi movitých věcí na splátky či půjčku nebo úvěrový obchod k financování koupě takových věcí, mezinárodní příslušnost je třeba posoudit dle oddílu 4 čl. 17 až 19 Brusel I bis, bydliště spotřebitele je třeba posuzovat ke dni podání žaloby (usnesení SDEU C-98/20). Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.10.2021 sp. zn. 23 Cdo 144/2020 (správně jde o sp. zn. 23 Cdo 823/2020 – pozn. odv. soudu). Za situace, kdy žalovaný neměl na území ČR nikdy žádný druh pobytu a trvalý pobyt má v Polsku, nelze aplikovat čl. 26 Brusel I bis, a právní předchůdce žalobkyně uzavřením smlouvy s osobou s bydlištěm v Polsku projevil vůli navázat obchodní vztahy se spotřebiteli z tohoto státu (čl. 17 odst. 1 písm. c) Brusel I bis), uzavřel, že jde o s žalobu proti spotřebiteli, která může být podána jen u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště, což ČR není. 4. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. (správně § 146 odst. 2 o.s.ř. pozn. odv. soudu), s tím, že žalobkyně zavinila zastavení řízení, žalovanému však žádné náklady nevznikly. 5. Usnesení napadla žalobkyně včasným odvoláním. Poukazovala na to, že obsah pojmu bydliště není totožný s obsahem pojmu trvalý pobyt (30 Cdo 444/2004), že bydlištěm osoby se rozumí místo, kde osoba bydlí s úmyslem se zde trvale zdržovat, kde má byt, rodinu, kde pracuje, jestliže tam také bydlí. Uvedla, že žalovaný v době podpisu smlouvy o poskytování bankovních služeb měl za místo výkonu práce sjednanou xxx xxx, že lze usuzovat, že v ČR měl bydliště, neboť je nepravděpodobné, že by z Polska do místa výkonu práce dojížděl (350km), smlouva byla rovněž podepsána v xxx xxx. Dovolávala se rozhodnutí ESD C-327/10 a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2405/2011, o mezinárodní příslušnosti soudu dle posledního známého bydliště žalovaného – spotřebitele. Dále dovozovala, že i pokud by žalovaný bydliště v ČR neměl, byla by dána mezinárodní příslušnost českého soudu, neboť podmínka dle čl. 17 odst. 1 písm. c) Brusel I bis není splněna, její právní předchůdce se svojí podnikatelskou činností nezaměřuje na jiný stát než na ČR, odkazovala na rozhodnutí ESD ve spojené věci C-585/08, C-144/09, a uzavřela, že v takovém případě by měl být aplikován čl. 7 odst. 1 písm. b) odrážka druhá Brusel I bis, tedy příslušnost by měla být určena dle soudu místa, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty, tj. sídlo jejího právního předchůdce v Praze. Navrhla zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. 6. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a aniž za tímto účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 7. Žalobkyně se v tomto případě domáhá zaplacení žalované částky na základě smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb, uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností R. a.s., dne 16. 11. 2017. Z této smlouvy vyplývá, že byla uzavřena na pobočce R. a.s. v xx xxx, ve smlouvě je uvedena adresa trvalého pobytu žalovaného v Polsku (xxx, xxx, Polsko), stejná adresa je i v připojené pracovní smlouvě - o pracovním poměru na dobu určitou, z přiložených listin ovšem neplyne, že by žalovaný bydlel či se zdržoval na adrese xxx, xxx, či na jakékoliv jiné adrese v ČR. V pracovní smlouvě je sice zmíněna možnost zaměstnavatele zajistit pro zaměstnance na jeho žádost ubytování, ovšem bez jakýchkoliv dalších údajů o tom, že by žalovaný takovou žádost vznesl. Dle zpráv Ředitelství služby cizinecké policie a Ministerstva vnitra ČR potom plyne, že žalovaný, polský státní příslušník, byl v ČR hlášen k ubytování od ledna do června 2019 v M. H., nikdy neměl na území ČR jako cizinec povolen žádný druh pobytu dle zákona o pobytu cizinců. 8. V dané věci se jedná o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je státním příslušníkem Polska. Soud I. stupně správně posuzoval mezinárodní příslušnost k projednání a rozhodnutí této věci dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). 9. Podle čl. 5 odst. 1 Brusel I bis osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. 10. Podle oddílu 2, čl. 7 odst. 1 písm. a) Brusel I bis, osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Podle čl. 7 odst. 1 písm. b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. Podle judikatury Soudního dvora EU (rozsudek Soudního dvora EU C-249/16) pokud úvěrová instituce poskytla úvěr, je „místem na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty“ sídlo této instituce, pokud nebylo dohodnuto jinak. 11. Podle oddílu 4, článek 17 odst. 1 Brusel I bis, ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7: a) jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky; b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, nebo c) ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. Dle čl. 18 odst. 2 Nařízení smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Podle judikatury Soudního dvora EU (usnesení ze dne 3. 9. 2020 ve věci C-98/20) pojem „bydliště spotřebitele“ použitý v čl. 18 odst. 2 Nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že se jím označuje bydliště spotřebitele ke dni podání žaloby. 12. Dle čl. 62 odst. 1 a 2 Nařízení pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl podán návrh, použije soud své právo. Nemá-li strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl návrh podán, použije soud pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v jiném členském státě, právo tohoto členského státu. 13. Dle čl. 26 odst. 1 Nařízení není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. Dle čl. 26 odst. 2 Nařízení ve věcech uvedených v oddílech 3, 4 nebo 5, v nichž je žalovaným pojistník, pojištěný, osoba oprávněná z pojistné smlouvy nebo poškozený, spotřebitel nebo zaměstnanec, soud před uznáním své příslušnosti podle odstavce 1 ověří, že je žalovaný informován o svém právu namítat nepříslušnost soudu a o účincích, které vyvolá jeho účast nebo neúčast v řízení před soudem. 14. Soudu I. stupně lze přisvědčit, že v dané věci nedošlo k založení mezinárodní příslušnosti soudu dle čl. 26 Nařízení, neboť žalovaný se řízení před soudem aktivně neúčastní. 15. Odvolací soud se dále zabýval tím, zda ve věci lze aplikovat čl. 17 a 18 Nařízení, jež se týkají spotřebitelských smluv. 16. Ve věci jde o spor ze smlouvy o bankovních službách, která se netýká profesionální nebo podnikatelské činnosti žalovaného. Nejedná se o koupi movitých věcí na splátky nebo o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí ve smyslu čl. 17 odst. 1 písm. a) a b) Nařízení. O spotřebitelskou smlouvu ve smyslu čl. 17 odst. 1 písm. c) Nařízení by se jednalo tehdy, kdyby smlouva byla uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel (ke dni uzavření smlouvy) bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. Z tohoto pohledu je významné, kde bylo k datu uzavření smlouvy bydliště žalovaného. Pokud by bylo v České republice, šlo by o spotřebitelskou smlouvu dle uvedeného ustanovení, neboť společnost R. a.s. provozuje podnikatelskou činnost jako banka v České republice, a nebylo by ani pochyb o příslušnosti českých soudů. Pokud by bydliště žalovaného bylo v Polsku, nutno zodpovědět otázku, zda se právní předchůdce žalobkyně svojí činností spočívající v poskytování bankovních služeb na Polsko zaměřoval. 17. Ze zjištění soudu I. stupně z žalobkyní předložených listin nelze dovodit, že by bydliště žalovaného bylo v České republice (a to ani k datu podání žaloby, ani k datu uzavření smlouvy o poskytování bankovních služeb). Žalovaný byl sice pravděpodobně po určitou dobu zaměstnán v České republice, sám však jako adresu trvalého bydliště ve smlouvě uvedl svou adresu v Polsku a z žádných údajů nelze dovodit, že by měl v České republice bydliště ve smyslu § 80 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tedy místo, kde se zdržoval s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale. Argumentaci žalobkyně spočívající na úvaze, že pokud žalovaný v České republice pracoval, musel zde mít i bydliště, je nutno jako spekulativní odmítnout, stejně jako odkaz na rozhodnutí ESD C-327/10 a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2405/2011, o mezinárodní příslušnosti soudu dle posledního známého bydliště žalovaného – spotřebitele, když žádné, tudíž ani poslední známé bydliště žalovaného se nenacházelo v ČR, ale v Polsku. 18. Otázkou výkladu čl. 15 odst. 1 písm. c) Brusel I (obsahově totožný s čl. 17 odst. 1 písm. c) Brusel I bis) se zabýval Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 19.10.2021 sp. zn. 23 Cdo 823/2020, i v návaznosti na závěry přijaté ESD v rozhodnutích na něž žalobkyně odkazuje (C-585/08 a C-144/09), se závěrem, že je podstatné, zda žalobkyně (banka) byla připravena uzavírat smlouvy o bankovních službách se spotřebiteli z jiného státu. 19. V této věci právní předchůdce žalobkyně nepochybně byl připraven uzavírat smlouvy o bankovních službách se spotřebiteli z jiného státu, neboť právě takovou smlouvu s žalovaným uzavřel, a uzavírání obdobných smluv ze spotřebiteli z jiného státu je odvolacímu soudu známo z jeho úřední činnosti, ačkoliv si musel být vědom, že žalovaný v České republice nemá bydliště. Jinak řečeno, jestliže právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným, polským občanem s bydlištěm v Polsku, smlouvu o poskytování bankovních služeb, na Polsko se zaměřoval, podmínky čl. 17 odst. 1 písm. c) Brusel I bis byly naplněny, příslušnost se řídí ustanovením článku 18 odst. 2 Brusel I bis, podle něhož lze podat žalobu pouze v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, což ke dni zahájení řízení nebylo v České republice. 20. Mezinárodní příslušnost nelze určit dle ust. čl. 7 odst. 1 písm. a) a b) Nařízení. 21. Na základě shora uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že nedostatek mezinárodní příslušnosti soudů České republiky je dán, a tedy je dán důvod k zastavení řízení dle § 104 odst. 1 o.s.ř. Odvolací soud proto napadené usnesení podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení. 22. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. á contrario, za situace, kdy žalobkyně s odvoláním neupěla, a žalovanému v této fázi řízení žádné náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jen za podmínek stanovených v ust. § 237 o.s.ř. Praha 5. ledna 2023 JUDr. Ivana Kotrčová v. r. předsedkyně senátu