ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň Mgr. Daniely Večerkové a JUDr. Miluše Farské ve věci žalobkyně: xxx xxx xxx xxx xxx, IČO xxx sídlem xxx, Praha zastoupená advokátem proti žalovanému: A. G. J. L., narozený dne xxx bytem xxx, Praha zastoupený advokátem o zaplacení 71 850 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 11. 2022, č. j. 47 C 163/2022-47 takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 38 800 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, jinak se v tomto výroku potvrzuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši 3 474 Kč a náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 13 244,80 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 21 850 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 900 Kč od 10. 11. 2021 do zaplacení a nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 3 474 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč měsíčně, splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž rozsudek nabude právní moci, to vše pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen některé z nich (výrok I.) a zamítl žalobu o zaplacení další částky 50 000 Kč (výrok II.). 2. Rozhodl tak o žalobě, jíž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 71 850 Kč s příslušenstvím za odtah a parkovné vozidla žalovaného zn. xxx, které bylo na základě rozhodnutí strážníka Městské policie dne 11. 10. 2021 odtaženo z místní komunikace v ulici xxx v Praze a umístěno na parkoviště provozované žalobkyní. 3. Soud I. stupně vzal za prokázané, že dne 11. 10. 2021 provedla žalobkyně na základě rozhodnutí strážníka Městské policie hlavního města Prahy odtah vozidla zn. xxx, jehož provozovatelem a vlastníkem byl žalovaný, z ulice xxx v Praze, kde tvořilo překážku provozu podle § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o silničním provozu“). Dopisem ze dne 4. 11. 2021 žalobkyně oznámila žalovanému odtažení vozidla a zároveň jej vyzvala k jeho převzetí na odtahovém parkovišti. Vozidlo převzal z odtahového parkoviště dne 4. 4. 2022 pan P. O., nar. xxx, který měl vozidlo v užívání na základě smlouvy o výpůjčce automobilu v období od 20. 1. 2021 do 1. 11. 2022. Žalovaný pobýval od září 2021 ve Francii, s krátkým pobytem v ČR v lednu 2022. Podle § 2 nařízení č. 1/2013 Sb. hl. m. Prahy, ve znění účinném od 1. 4. 2013, činí maximální cena za jeden nucený odtah 1 900 Kč a maximální cena za službu parkoviště činí za první až třetí i jen započatý den odtažení 250 Kč/den, od čtvrtého dne za každý i jen započatý den, maximálně však sto osmdesát dnů ode dne přitažení vozidla na parkoviště 400 Kč/den a od sto osmdesátého prvního dne 50 Kč/den. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částek za úplný odtah 1 900 Kč a za parkovné 69 950 Kč. 4. Z dikce § 45 odst. 4) zákona o silničním provozu vyplývá povinnost provozovatele vozidla, tj. žalovaného, nahradit náklady spojené s jeho odstraněním. Podle ustanovení § 2910 a § 2927 o.z. vzniká provozovateli vozidla vůči osobě, která byla k nucenému odtahu oprávněna, povinnost k náhradě škody, jež je dána náklady na odstranění vozidla za účelem zabezpečení provozu na pozemní komunikaci. Toto vyplývá z platné judikatury (viz nález Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 150/03, rozsudek Nejv. soudu sp. zn. 25 Cdo 813/2007 apod.). Za odstranění vozidla z pozemní komunikace je třeba považovat nejen samotný odtah vozidla z místa, kde tvoří překážku, ale i umístění vozidla na jiné vhodné místo. Náklady, které tak žalobci vznikly, jsou náklady na odstranění vozidla ve smyslu § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žaloba byla podána oprávněně, když žalovanému vznikla v důsledku odtahu jeho vozidla z místa, kde tvořilo překážku provozu, povinnost nahradit žalobkyni, která byla k takovému jednání oprávněna, náklady s tímto spojené. Soud však využil soud svého moderačního oprávnění dle § 2953 odst. 1 o.z. a náhradu škody přiměřeně snížil a uložil plnění ve splátkách. Plná náhrada škody by pro žalovaného představovala nepřiměřeně přísné opatření, když předmětný automobil byl podle smlouvy o výpůjčce v rozhodné době v užívání a dispozici třetí osoby a žalovaný se nacházel v zahraničí. Proto soud žalobkyni přiznal pouze částku 21 850 Kč, kterou považuje za přiměřenou s ohledem na okolnosti případu, a dále úroky z prodlení z částky 1 900 Kč ode dne 10. 11. 2021, neboť v tuto dobu již byl žalovaný v prodlení. 5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), a přiznal žalobkyni náhradu za zaplacený soudní poplatek 2 874 Kč a náklady nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 2 úkony po 300 Kč. 6. Proti výroku II. uvedeného rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Namítla, že moderační oprávnění soudu by nemělo sloužit k tomu, aby aprobovalo nezodpovědnost provozovatelů vozidel a omlouvalo jejich rezignaci na zákonné povinnosti. Pokud žalovaný vozidlo opravdu poskytl v lednu 2021 do užívání třetí osobě na základě smlouvy o výpůjčce, těžko tak učinil bez současného předání velkého a malého technického průkazu, když minimálně bez malého technického průkazu nelze vozidlo na pozemních komunikacích ani provozovat a řízení bez tohoto dokladu je obecně známým přestupkem. Rovněž pro praktické záležitosti související s provozem vozidla (např. vyzvednutí vozidla po jeho odtahu) je malý technický průkaz nezbytný. Pokud by žalovaný vozidlo do užívání propůjčil bez těchto dokladů a p. O. s tímto postupem souhlasil a vozidlo bez těchto dokladů převzal, jsou to oni, kdo by měl nést negativní důsledky svého jednání v rozporu se zákonem. To, že provozovatel své vozidlo údajně někomu zapůjčí a nemá ho k dispozici, ho nemůže zbavovat odpovědnosti související s provozováním vozidla, neboť v opačném případě by takto mohl argumentovat každý provozovatel vozidla a vyhýbat se povinnosti uhradit škodu, kterou odtahem způsobil žalobkyni. To by bylo v rozporu s dobrými mravy, navíc odpovědnost provozovatele je zde ze zákona objektivní, bez ohledu na zavinění. Není pravda, že se žalovaný o odtahu vozidla dozvěděl až v lednu 2022. Žalobkyně ho k vyzvednutí prokazatelně vyzvala již na počátku listopadu 2021. Pokud si žalovaný dopis ze schránky nevyzvedl, jde to k jeho tíži. Odjezdem do zahraničí nelze rezignovat na veškeré povinnosti a omlouvat tím důsledky, které má takový postup v právní sféře dotyčného. Žalovanému nic nebránilo, aby si zařídil vyzvedávání pošty ze schránky, aby plnou moc udělil písemně a zaslal ji poštou, stejně tak mohl zaslat poštou malý technický průkaz, pokud ho nepředal společně s vozidlem již v lednu 2021, čemuž je však těžké uvěřit. Pokud došlo k odtahu vozidla, které měla v užívání třetí osoba, tato osoba si tohoto odtahu ani po několika měsících nevšimla a provozovatel, který jí vozidlo zapůjčil, o tom nevěděl, nicméně vznikla mu povinnost uhradit žalobci náklady na odtah a parkovné jako škodu, pak by vypůjčitel měl provozovateli tuto škodu nahradit v rámci regresu. Jednání jiných osob v rámci jejich smluvního vztahu nelze přičítat k tíži žalobkyni. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví i co do částky 50 000 Kč, a uložil žalovanému povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení, případně aby rozsudek v napadených výrocích zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 7. Žalovaný k odvolání uvedl, že soud I. stupně přihlédl ke všem tvrzeným skutečnostem a řádně a správně je vyhodnotil, když následně využil svého moderačního oprávnění ve smyslu § 2953 o.z. Žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu č.j. 25 Cdo 546/2016-193, dle nějž je moderační právo namístě využít i tehdy, jestliže provozovatel sám situaci vedoucí k oprávněnému odtahu nevyvolal (např. tím, že vozidlo přenechal do užívání třetí osobě), a samozřejmě též tehdy, nebyl-li vůbec či po určitou dobu informován, že došlo k odtahu a kde se vozidlo nachází (srov. také rozsudek sp. zn. 25 Cdo 813/2007). Pokud by soud tato kritéria nepovažoval za důvody pro moderaci uplatněného nároku, postupoval by v rozporu s ustálenou judikaturou a šlo by o neúplné, a tudíž nesprávné právní posouzení věci. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. 8. Žalobkyně následně doplnila, že byť dříve bylo možné ze strany zapsaného provozovatele zbavit se odpovědnosti za odtah prokázáním, že vozidlo prodal (a tedy na místě ho nezanechal), nyní to již možné není a plně se uplatní evidenční princip zapsaného provozovatele (viz rozsudek Nejv. správního soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 1 As 318/2018, usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. III. ÚS 769/21). Pokud relevantním důvodem ke zproštění odpovědnosti zapsaného provozovatele není to, že vozidlo prodal, tím méně by takovým důvodem mělo být to, že vozidlo pouze dočasně zapůjčil. Tímto způsobem by se ke škodě žalobkyně pouze oceňovala nezodpovědnost provozovatele vozidla. 9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání při nařízeném jednání napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.) a po zopakování dokazování smlouvou o výpůjčce, výzvou ze dne 4. 11. 2021 a doručenkou ze dne 8. 11. 2021 dospěl k závěru, že odvolání je z větší části důvodné. 10. Ve věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je státním příslušníkem Francie. Mezinárodní příslušnost českých soudů je dána na základě čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), když žalovaný má bydliště v České republice. Rozhodným právem je v souladu s čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 31. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (nařízení Řím II) právo české. 11. Soud I. stupně učinil správná skutková zjištění ohledně provedení odtahu vozidla a jeho důvodu, umístění vozidla na střeženém parkovišti a datu jeho vyzvednutí, o uzavření smlouvy o výpůjčce mezi žalovaným a P. O., jakož i o cenách za nucený odtah a parkovné. 12. Odvolací soud doplňuje skutková zjištění soudu I. stupně následovně: 13. Smlouvou o výpůjčce automobilu ze dne xxx bylo prokázáno, že žalovaný v tento den předal P. O. jakožto vypůjčiteli předmětné vozidlo funkční a ve stavu způsobilém k užívání, za účelem, aby vypůjčitel automobil užíval. 14. Výzvou ze dne 4. 11. 2021 bylo prokázáno, že žalobkyně informovala žalovaného o provedeném odtahu vozidla, o tom, kde je vozidlo umístěno a za jakých podmínek si je může vyzvednout (po předložení dokladu totožnosti a ORV/OTP), a dále jej vyzvala k úhradě částek za odtah a střežení vozidla na parkovišti, včetně uvedení ceníku parkovného. Doručenkou ze dne 8. 11. 2021 bylo prokázáno, že v tento den byla výzva vhozena do schránky žalovaného na adrese xxx, Praha xxx. 15. Pokud jde o právní posouzení, soud I. stupně správně odkázal na rozsudek Nejv. soudu sp. zn. 25 Cdo 813/2007 ze dne 24. 9. 2008, z nějž vyplývá, že na základě § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu vzniká mezi provozovatelem vozidla a osobou, která byla k nucenému odtahu oprávněna a jíž škoda vznikla, závazkový odpovědnostní vztah. 16. Jde o vztah, který se právně kvalifikuje analogicky jako náhrada škody (srov. rozsudek Nejv. soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 25 Cdo 546/2016). Odpovědnost provozovatele vozidla je objektivní (provozovatel vozidla tvořícího překážku provozu na pozemní komunikaci je povinen k náhradě příslušných nákladů bez ohledu na to, kdo vznik této překážky skutečně zapříčinil) a vztahuje se nejen k samotným nákladům na odtah vozidla, ale též k nákladům na jeho další „úschovu“ (tzn. umístění a střežení na parkovišti). 17. Dle (výše uvedené) ustálené judikatury je třeba věc posuzovat též z hlediska ustanovení § 2953 odst. 1 o.z. (dříve § 450 obč. zák.), dle něhož z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme přitom zřetel zejména na to, jak ke škodě došlo, k osobním a majetkovým poměrům člověka, který škodu způsobil a odpovídá za ni, jakož i k poměrům poškozeného. Náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně. 18. V rozsudku sp. zn. 25 Cdo 546/2016 ze dne 27. 9. 2017 přitom Nejvyšší soud dovodil, že u tohoto specifického nároku musí být taková výjimka posuzována šířeji, neboť se nedotýká práva na odstranění nepříznivého zásahu do majetkové sféry poškozeného, nýbrž jeho zákonem upravené činnosti, která má svou výdělečnou stránku. Vedle ostatních obecných kritérií je proto třeba především zvažovat poměr výše požadované částky a zůstatkové ceny vozidla (zjevný nepoměr mezi výrazně nízkou hodnotou vozu oproti vysokým nákladům na jeho dlouhodobé parkování zakládá důvod k moderaci), moderační právo je namístě využít i tehdy, jestliže provozovatel sám situaci vedoucí k oprávněnému odtahu nevyvolal (např. tím, že vozidlo přenechal do užívání třetí osobě), a samozřejmě též tehdy, nebyl-li vůbec či po určitou dobu informován, že došlo k odtahu a kde se vozidlo nachází. 19. V daném případě žalovaný uplatnil jako skutečnosti, jež měly vést k moderaci náhrady, svůj pobyt mimo ČR (ve Francii) od září 2021 do ledna 2022, to, že o odtahu vozidla se dozvěděl až v lednu 2022, že vozidlo měl v dané době zapůjčen k užívání pan O. a proces vyzvednutí vozidla prodloužila nutnost zaslat z Francie panu O. malý technický průkaz vozidla. Odvolací soud ovšem tyto námitky shledává účelové, a z větší zčásti z hlediska moderace náhrady škody nevýznamné. 20. Informace o provedení odtahu vozidla se dostaly do dispozice žalovaného již dne 8. 11. 2021, kdy byla do jeho schránky vhozena první výzva žalobkyně. Bylo pouze na žalovaném, aby zajistil, jak bude v době jeho dočasného pobytu ve Francii nakládáno s korespondencí doručovanou na adresu jeho bydliště v Praze. Za zcela účelovou považuje odvolací soud námitku týkající se malého technického průkazu (osvědčení o registraci vozidla, „ORV/OTP“). Nejen, že již ve výzvě ze dne 4. 11. 2021 byl žalovaný informován o tom, že tento doklad je nutný k vyzvednutí vozidla ze střeženého parkoviště, především ale vozidlo zapůjčil žalovaný panu O. za účelem jeho užívání, a přitom bez osvědčení o registraci vozidla vozidlo fakticky užívat nelze (např. řidič motorového vozidla musí mít tento doklad u sebe při řízení, viz § 7 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. o silničním provozu, což je obecně známou skutečností). Je nelogické, aby žalovaný zapůjčil vozidlo k užívání osobě bez dokladu, bez kterého je užívat nemůže. Navíc, i pokud skutečně žalovaný v rozporu se vší logikou malý technický průkaz odvezl do Francie, zaslání dokladu poštou je otázkou několika dní, nikoli několika měsíců. 21. Pokud šlo o skutečnost, že v době provedení odtahu vozidla je neužíval žalovaný, ale pan O., odvolací soud neshledává, že v tomto případě, kdy k poskytnutí vozidla panu O. došlo na základě smlouvy o výpůjčce, by tato skutečnost měla být důvodem pro moderaci náhrady škody. Z hlediska zákona o silničním provozu je osobou povinnou k náhradě nákladů za odtah vozidla žalovaný, a to, že žalovaný dobrovolně smluvně přenechal vozidlo k dlouhodobému užívání třetí osobě, je ve vztahu k žalobkyni bez významu. Žalovaný má na základě § 2917 o.z. postih vůči osobě, která způsobila škodu, k jejíž náhradě je žalovaný povinen, a tento postih může případně uplatnit vůči panu O. (který dle žalovaného deklaroval, že za provoz vozidla v daném období přebírá odpovědnost). 22. Na základě shora uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že jediným důvodem moderace výše náhrady je v daném případě skutečnost, že o odtahu vozidla byl žalovaný uvědoměn s časovým odstupem cca 1 měsíc od odtahu (až 8. 11. 2021). Na základě uvedeného odvolací soud moderoval výši náhrady nákladů za umístění vozidla na střeženém parkovišti na částku odpovídající 148 dnům (což je délka období od 8. 11. 2021 do 4. 4. 2022). Takto moderovaná výše nákladů na parkovné činí 58 750 Kč (3x250 Kč + 145x400 Kč), spolu s částkou za odtah vozidla 1 900 Kč činí celková výše částky, v níž byla žaloba důvodná, 60 650 Kč. 23. Vzhledem k tomu, že napadeným rozsudkem bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 21 850 Kč, je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit dalších 38 800 Kč. Pokud jde o lhůtu k plnění, odvolací soud neshledává důvod poskytovat žalovanému k plnění lhůtu delší, než obecnou lhůtu 3 dny od právní moci rozsudku (viz § 160 ost. 1 o.s.ř.), vzhledem k tomu, že od data vyzvednutí vozidla již uplynul více než 1 rok (od podání žaloby cca 11 měsíců), a žalovaný neuvedl žádné skutečnosti o svých majetkových poměrech, které by odůvodňovaly možnost plnění ve splátkách či v delším časovém horizontu. 24. Odvolací soud proto napadený rozsudek změnil v napadeném výroku II. podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 38 800 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, jinak (tzn. co do zamítnutí částky 11 200 Kč) jej v tomto výroku potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný. 25. Část výroku I., jež se týká věci samé, nebyla odvoláním dotčena a samostatně nabyla právní moci. 26. Pokud jde o náklady řízení před soudem I. stupně (o nichž bylo původně rozhodnuto v další části výroku I. napadeného rozsudku), vzhledem ke změně napadeného rozsudku o nich rozhodl soud odvolací podle § 224 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o.s.ř., když rozhodnutí o moderaci náhrady záviselo na úvaze soudu. Žalobkyni vznikly v řízení před soudem I. stupně náklady v celkové výši 3 474 Kč: soudní poplatek 2 874 Kč a náklady nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 2 úkony (sepis žaloby, předžalobní výzva) po 300 Kč. 27. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o.s.ř., když i v odvolacím řízení byla úspěšná žalobkyně (její částečný neúspěch závisel na úvaze soudu o moderaci náhrady). Žalobkyni, která byla v odvolacím řízení právně zastoupena, vznikly náklady odvolacího řízení v celkové výši 13 244,80 Kč: soudní poplatek z odvolání 2 500 Kč, odměna advokáta dle § 7 a.t. z tarifní hodnoty (skutečně přiznané částky) 38 800 Kč ve výši po 2 660 Kč za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (příprava a převzetí zastoupení, sepis odvolání, účast u odvolacího jednání), 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a 21% DPH z nákladů právního zastoupení 1 864,80 Kč. Písemné vyjádření žalobkyně ze dne 17. 5. 2023, které bylo odvolacímu soudu předloženo až při odvolacím jednání, odvolací soud nepovažoval za účelně učiněný úkon právní služby, proto je ve výpočtu náhrady nákladů řízení nezohlednil. 28. Veškeré náklady řízení odvolací soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 29. Odvolací soud podotýká, že žalobkyně zaplatila na základě nesprávné výzvy soudu na soudním poplatku z odvolání částku 3 593 Kč, tedy částku vyšší, než je poplatková povinnost odpovídající předmětu odvolacího řízení 50 000 Kč (dle položky 22 bod 1. písm. a) ve spojení s položkou 1 bod 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků činí v tomto případě správná výše soudního poplatku z odvolání 2 500 Kč). Na soudu I. stupně proto bude, aby postupem dle § 10 odst. 1 a 2 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích rozhodl o vrácení přeplatku na soudním poplatku, a vrátil jej žalobkyni. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. Praha 18. května 2023 JUDr. Ivana Kotrčová v. r. předsedkyně senátu