ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré v právní věci žalobce: Společenství vlastníků G., O., Praha, IČO xxx sídlem O., Praha zastoupen advokátem J. S. sídlem N., Praha proti žalovanému: A. M., narozen dne xxx bytem, Praha zastoupen opatrovníkem A. O. sídlem A., Praha o zaplacení částky 86 987 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 2. 2023, č. j. 60 C 562/2021-81, takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku ve věci samé (I.) potvrzuje a v nákladovém výroku (II.) mění jen tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 33 874 Kč, jinak se potvrzuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 11 809,60 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta J. S. Odůvodnění: 1. Napadeným rozhodnutím soud I. stupně uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 86 987 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Takto rozhodl v řízení, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení uvedené částky za neuhrazené zálohy na služby a platby za správu domu a pozemku poskytované v souvislosti s užíváním jednotky č. xxx ve vlastnictví žalovaného, v bytovém domě v ulici O., katastrální území Ž. (dále jen „byt“), kdy žalobce je společenstvím vlastníků jednotek daného domu. Žalovaný dle tvrzení žalobce neuhradil služby za období roku 2018 a 2019 v celkové výši 86 987 Kč, ačkoliv byl k uhrazení vyzván předžalobní výzvou. 2. Soud I. stupně zjistil skutkový stav z listinných důkazů, a to výpisu katastru nemovitostí, vyúčtování služeb a ostatních nákladů za rok 2018 a 2019, z poštovního podacího archu, předžalobní výzvy a výslechu svědka. Po citaci § 1180 odst. 1, § 1181, § 1968 a 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“) a § 2 písm. a) bodu 2, b) bodu 2, c) zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky souvisící s poskytováním plnění spojených s užíváním bytu a nebytových prostor v domě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 67/2013 Sb.“) a § 4 odst. 1, § 7 odst. 1, 2, 3, § 8 odst. 1 a 2 zákona č. 67/2013 Sb. uzavřel, že poskytovatelem služeb je podle § 2 písm. b) bodu 2 zákona č. 67/2013 Sb. žalobce a příjemce služeb žalovaný. Žalovaný má povinnost přispívat na správu domu a pozemku a platit zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby). Žalobce účtuje příjemci služeb výši nákladů a záloh na jednotlivé služby vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období, a to podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. Žalovaný neuhradil platby na zálohy na služby poskytované v souvislosti s využíváním jednotky ani platby za správu domu a pozemku za rok 2018 a 2019, ačkoliv mu byla vyúčtování řádně doručena a neuplatnil ani námitky podle § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, který ji neuhradil, a proto se dostal do prodlení. Žalobce má, kromě práva na zaplacení dlužné částky, podle § 1970 OZ právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky v zákonné výši s odkazem na § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. Námitkám žalovaného soud I. stupně nepřisvědčil, neboť žalovaný nijak neprokázal, že za žalovaná období skutečně zaplatil, což ani netvrdil. Oslyšel také jeho námitku k zaslání předžalobní upomínky, neboť žalobce soudu doložil podací lístek, ze kterého vyplývá odeslání předžalobní upomínky žalovanému, a dodal, že tato nemusí být doručena doporučeným způsobem, když z chování žalovaného je zřejmé, že svůj dluh nehodlá zaplatit. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Ustanovenému opatrovníku přiznal za zastupování žalovaného před soudem I. stupně odměnu ve výši 23 619,20 Kč. 3. Proti tomuto rozsudku podal odvolání do výroku I. a II. opatrovník žalovaného. Namítl, že z provedených důkazů nevyplývá, že by služby uvedené v předložených vyúčtováních byly skutečně v tvrzeném rozsahu poskytnuty, když v tomto ohledu soud I. stupně vycházel pouze z tvrzení žalobce. Žalobce by měl za účelem prokázání oprávněnosti svého nároku předložit důkazy, že uvedené vyúčtování za rok 2018 a 2019 bylo provedeno v souladu se skutečným stavem. Dále nebylo prokázáno, že se uvedená vyúčtování dostala do dispozice žalovaného. V rámci dokazování byl předložen poštovní podací arch ze dne 24. 4. 2020, na kterém není uvedeno správné jméno žalovaného a ani z něj nevyplývá, jaká konkrétní listina byla zasílána. Nelze mít také bez dalšího za to, že vyúčtování byla skutečně vhazována do schránky žalovaného, když svědek hovořil pouze o praxi. Zpochybňuje i přiznané náklady řízení, neboť není zřejmé, jaké úkony byly právním zástupcem žalobce provedeny. Soud I. stupně na základě provedených důkazů nedospěl ke správným skutkovým zjištěním, a z tohoto důvodu rozhodl nesprávně. Navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne a znovu rozhodne o nákladech řízení. 4. Žalobce ve vyjádření k uvedenému odvolání označil námitku neposkytnutí služeb žalovanému dle předložených vyúčtování a neuplatnění námitek k němu ve třicetidenní lhůtě za novum v odvolacím řízení a s ohledem na skutečnost, že řízení bylo koncentrováno, má za to, že by k nim neměl odvolací soud přihlížet. Dále uvedl, že individuální zjištění k vyúčtování služeb není technicky možné, neboť je využívána společná infrastruktura. Individuální poskytování služeb (např. odvoz odpadu či poskytování tepla) není možné ani právně. Bez uvedených služeb by nebylo možné byt obývat. Vznesení námitky k vyúčtování ve třicetidenní zákonné lhůtě je pak součástí důkazního břemene žalovaného, aniž by žalovaný takový důkaz předložil. K doručování pak uvedl, že žalovanému bylo bezúspěšně a opakovaně doručováno prostřednictvím pošty na adresu trvalého bydliště v ČR a dále mu byla obě vyúčtování fyzicky vhozena do schránky v domě. Žalovaný se měl možnost s oběma zásilkami fyzicky seznámit, nadto podle stanov čl. XIII odst. 2 písm. i) je povinen žalobci oznámil změnu údajů týkajících se správy domu a pozemku, tedy i případné adresy pro doručování, což neučinil. Navrhuje, aby odvolací soud odvolání zamítl a přiznal žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení. 5. Odvolací soud, poté co zjistil, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal odvolání dle § 212 a § 212a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 6. S ohledem na mezinárodní prvek sporu, který je dán cizí státní příslušností žalovaného (Republika Kazachstán), soud I. stupně správně mlčky dovodil svoji mezinárodní pravomoc. Vzhledem k neexistenci dvoustranné smlouvy s Kazachstánem a vzhledem k tomu, že v době zahájení sporu již byla Česká republika členským státem Evropské unie, soud použil přímo aplikovatelné nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). Podle článku 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. Soudní dvůr Evropské unie ve věci C-327/10 dovodil, že není-li pobyt žalovaného znám, lze vést řízení proti němu s opatrovníkem, ustanoveným podle vnitrostátních právních předpisů. Vysvětlil, že sice dochází k omezení práva žalovaného na obhajobu, je však třeba upřednostnit právo žalobce na účinnou ochranu jeho práv (bod 53). Opatrovník ustanovený osobě neznámého pobytu podle ust. § 29 o. s. ř. má stejné postavení jako advokát, jemuž účastník udělil plnou moc (§ 31 odst. 2 o. s. ř.), a je oprávněn ke všem procesním úkonům, které může učinit jím zastupovaný účastník, tedy i k podání vyjádření k žalobě. Odvolací soud zastává názor, že řízení se může žalovaný aktivně účastnit i prostřednictvím svého opatrovníka, který je oprávněn ke všem procesním úkonům, které náleží účastníku řízení, je proto oprávněn svou aktivní účastí v řízení založit i příslušnost soudu daného státu. K tomu došlo i v daném případě, neboť opatrovník žalovaného se podáním z 19. 10. 2022 řízení aktivně účastnil, námitku nedostatku mezinárodní příslušnosti soudu nevznesl. K založení příslušnosti tak došlo podle článku 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis. Soud I. stupně také správně mlčky dovodil aplikaci českého práva na daný spor s odkazem na čl. 4 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (srov. rozhodnutí SDEU C-25/18). 7. Dále se odvolací soud zabýval konkrétní námitkou koncentrace řízení a žalobkyní namítaných novot. Z obsahu spisu vyplývá, že řízení nebylo koncentrováno ve smyslu § 118 odst. 1 o. s. ř., a to již z toho důvodu, že o koncentraci řízení nebyli účastníci během jednání poučeni, což vyplývá z protokolů o jednání založených ve spise. Nicméně se účastníkům dostalo poučení dle § 119a o. s ř., ve kterém se odráží princip neúplné apelace v odvolacím řízení. Z obsahu podání opatrovníka žalovaného učiněných v rámci řízení a z obsahu protokolů o jednáních však vyplývá, že již v prvním vyjádření ve věci učiněném dne 19. října 2022 ve spojení s přednesem při prvním jednáním ve věci dne 5. 1. 2023 rozporoval jednotlivé položky vyúčtování, neboť žalobkyně nijak nespecifikovala, z jakého důvodu vznikl dluh v konkrétní výši, nedoručení předžalobní výzvy žalovanému a doručení vyúčtování na špatné jméno. Lze tedy uzavřít, že námitky vznesené v odvolacím řízení jsou námitkami, které byly vzneseny a řešeny již v řízení před soudem I. stupně. Daná námitka žalobce je tak nedůvodná. 8. Dle konstantní judikatury je podmínkou splatnosti nedoplatku za služby poskytované v souvislosti s užíváním bytu skutečnost, že vyúčtování bylo řádně, tj. v souladu s předpisy, které jej regulují, provedeno a nájemce s ním byl seznámen (viz stanovisko NS ze dne 16. července 1981, Cpj 164/80). O vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu lze hovořit a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. Tyto závěry je třeba aplikovat i v poměrech bytového spoluvlastnictví a vyúčtování služeb provedeného podle zákona č. 67/2013 Sb. (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 356/2018 a sp. zn. 26 Cdo 4637/2018). Soud v řízení o zaplacení nedoplatku (přeplatku) zkoumá, zda vyúčtování služeb bylo provedeno řádně a stalo se splatným. Tím, zda je vyúčtování služeb řádné, se soud zabývá bez ohledu na to, zda proti němu podal příjemce služeb námitky (srov. § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb.), neboť ani absence námitek nemůže zhojit případné nesprávnosti ve vyúčtování, a to i s odkazem na zákon č. 67/2013 Sb., který s podáním námitek žádné následky ani nespojuje, pouze stanoví povinnost poskytovateli služeb na ně nejpozději do 30 dnů od jejich doručení reagovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2778/2019). Náležitosti vyúčtování služeb obecně upravuje ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. Podle citovaného ustanovení musí vyúčtování služeb obsahovat, vedle celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby, také skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, a to jak podle citovaného zákona, tak vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 269/2015 Sb., ve znění účinném do 1. listopadu 2021 (dále jen „vyhláška“). Je tedy zřejmé, že podání námitek nemá vliv na posouzení řádnosti vyúčtování, které soud zkoumá z úřední povinnosti. 9. Podle § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. musí vyúčtování obsahovat skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování a dále náležitosti stanovené v bodě a) až g) vyhlášky upravující vyúčtování nákladů na vytápění a nákladů na poskytování teplé vody. Jde-li o ostatní poskytované služby, jejichž vyúčtování nebylo v rozhodné době jiným zvláštním či prováděcím předpisem stanoveno, měla by obsahovat kromě náležitostí uvedených v § 7 odst. 2 citovaného zákona minimálně údaje o ceně za službu a údaj o množství dodané služby. Účelem takto podrobné úpravy je možnost vlastníka nemovitosti z obsahu vyúčtování zjistit takové určité informace, na základě kterých bude schopen identifikovat, zda požadovaná úhrada odpovídá jeho spotřebě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4742/2010). Jen kompletní vyúčtování může vyvolat splatnost nedoplatku. 10. Soud I. stupně z listinných důkazů při stanovení výše nedoplatku vycházel právě z vyúčtování služeb a ostatních nákladů za rok 2018 za rok 2019, včetně jejich příloh, které obsahují náležitosti stanovené shora citovaným zákonem i vyhláškou, z nichž mohl vlastník jednotky jednoznačně určit celkové náklady za jednotlivé komodity, předepsané zálohy, rozdíl, zaplacené zálohy, finanční vyrovnání, celkové náklady na odběrné místo a náklady na správu domu a pozemku či zálohově hrazené služby. Vyúčtování spolu s přílohami obsahují konkrétní kritéria výpočtu jednotlivých částek, ať už podle osob, rozměrů bytu, spoluvlastnických podílů, je uveden součet všech jednotek za zvolené odběrné místo, který je vynásoben počtem měsíců podle data vyúčtování, spotřeba příjemce služeb v příslušných jednotkách, které byly pro dané bytové jednotky naměřeny či jinak určeny v případě absence individuálního měřícího zřízení, a to s odkazem na § 3 – § 5 vyhlášky, a je uvedena výsledná hodnota pro konkrétní odběrné místo. 11. Ze shora uvedeného je zřejmé, že námitka žalovaného ohledně skutečné spotřeby daného bytu neobstojí, neboť daný byt neměl instalovaná měřidla, a spotřeba tak byla stanovena dle výše uvedené vyhlášky (§ 3 odst. 5 a § 4 odst. 3), což odpovídá žalobcem předloženému vyúčtování, resp. rozúčtování. Soud I. stupně tak správně z těchto důkazů mlčky uzavřel, že jednotlivá vyúčtování nemají vady a jsou způsobilá založit splatnost nedoplatků z nich vyplývajících. 12. K sporovanému doručení daných vyúčtování bylo výslechem svědka prokázáno, že osobně daná vyúčtování spolu s přílohami vložil do schránky jednotlivých spoluvlastníků. Za situace, kdy věrohodnost tohoto svědka nebyla zpochybněna, odvolací soud uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že se žalobkyní tvrzená vyúčtování dostala do dispoziční sféry žalovaného. Je namístě upozornit na skutečnost, že žalovaný je zastoupen opatrovníkem, neboť soudu se nepodařilo zjistit místo, kam je mu možné doručovat soudní písemnosti. Právní jednání činěné vůči takovéto nepřítomné osobě je nutno posoudit dle § 570 OZ, který ho má za perfektní v okamžiku, kdy projev vůle došel do sféry dispozice adresáta, tj. dostal se tam, kde bude pro adresáta snadno dosažitelný, například dopis ve schránce, oznámení o uložení zásilky na poště. Sférou dispozice se rozumí všechna místa, na kterých se potencionálně adresát může s právním jednáním seznámit. Výslechem svědka bylo prokázáno, že se daná vyúčtování dostala do dispoziční sféry žalovaného již tím, že byla vložena do schránky označené jeho jménem, a bylo tak na žalovaném, zda se s nimi seznámí, či nikoliv, aniž by bylo seznámení se s obsahem vyloučeno za situace, kdy má adresát v daném místě bydliště, ale nezdržuje se tam. V tomto ohledu je i další námitka zástupce žalovaného nedůvodná, neboť svědek daná vyúčtování vhazoval do schránek osobně, již tímto vhozením měli vlastníci jednotlivých bytů možnost se s vyúčtováním seznámit, aniž bylo významné, zda vedle tohoto způsobu seznámení existoval i jiný způsob zasílání vyúčtování. Z výše uvedeného vyplývá, že byla splněna i druhá podmínka splatnosti nedoplatku (kromě podmínky řádnosti vyúčtování). 13. K doručení předžalobní výzvy je třeba dodat, že § 142a o. s. ř. nestanoví povinnost žalobci předžalobní výzvu žalovanému doručit, ale odeslat, což bylo prokázáno podacími lísky advokáta žalobkyně. 14. K nákladům řízení odvolací soud uvádí, že soud I. stupně vycházel z tarifní hodnoty sporu s tím, že právní zástupce žalobce provedl 6 úkonů. Z obsahu spisu však vyplývá, že právní zástupce žalobce provedl 5 úkonů – převzetí příprava, podání žaloby, 2x jednání a vyjádření k výzvě soudu. Úkon vyčíslení nákladů řízení, který byl zaslán soudu dne 13. 2. 2023 bez jeho vyžádání, měl odvolací soud za neúčelný. Náklady řízení před soudem I. stupně tak v dané věci představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 4 350 Kč, náklady právního zastoupení za 5 úkonů z tarifní hodnoty 86 987 Kč ve výši á 4 580 Kč, paušální náhrada za 5 úkonů ve výši á 300 Kč za 5 úkonů a dále DPH je ve výši 21 %, tj. celkem 33 874 Kč. 15. S ohledem na daný závěr odvolací soud ve smyslu § 219 o. s. ř. rozsudek ve věci samé jako věcně správný potvrdil a v nákladovém výroku dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil pouze co do výše přiznané částky. 16. O náhradě nákladů řízení odvolacího bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce měl neúspěch pouze v nepatrné části nesprávně přiznaných nákladů řízení. Náleží mu tedy za odvolacího řízení náhrada nákladů, která spočívá ve dvou úkonech, a to za vyjádření k odvolání a odvolací řízení ve výši 4 580 Kč za úkon, 2 paušálů ve výši 300 Kč a 21 % DPH, tj. 11 809,60 Kč. Tu odvolací soud uložil procesně neúspěšnému žalovanému zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.) ve lhůtě 3 dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 17. Soud I. stupně neopomene rozhodnout o odměně opatrovníka v souvislosti s odvolacím řízením. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6, ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, a to za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř. Praha 24. května 2023 JUDr. Marcela Kučerová v. r. předsedkyně senátu