USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Hany Kadlecové, LL. M., ve věci žalobci: a) Z. F., narozena dne xxx bytem C., Z. b) M. Ř., narozen dne xxx bytem M.,  B oba zastoupeni Mgr. M. V., advokátem sídlem J.,  B. proti žalované: V., S.A.,  sídlem P., E., B., Španělské království   zastoupena advokátem  J. S. sídlem V., Praha o 8 198 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. listopadu 2022, č. j. 33 EVC 12/2021-52, takto: Usnesení soudu I. stupně se potvrzuje. Odůvodnění: 1. Výrokem I. shora označeného usnesení soud I. stupně rozhodl, že se Soudnímu dvoru Evropské unie předkládají následující otázky: 1/ Má být článek 8 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen „Nařízení“) vykládán v tom smyslu, že platba na účet zprostředkovatele, skrze nějž došlo ke koupi letenek cestujícím, je platbou se solučními účinky i vůči samotnému cestujícímu?  2/ Má platba provedená leteckým dopravcem na účet zprostředkovatele, použitý při koupi letenky, obecně soluční účinek zbavující leteckého dopravce povinnosti k náhradě pořizovací ceny letenky cestujícímu ve smyslu článku 8 odst. 1 písm. a) Nařízení? Výrokem II. řízení přerušil podle § 109 odst. 1 písm. d) o. s. ř.   2. Předmětem řízení je požadavek žalobců na náhradu pořizovací ceny letenky podle článku 8 odst. 1 písm. a) Nařízení. Žalobci tvrdí, že zakoupili letenky žalované letecké společnosti na lety z Prahy do Barcelony a zpět, které se měly uskutečnit 18. 5. 2020 a 24. 5. 2020 a které byly posléze zrušeny. Zrušení letů bylo žalobcům oznámeno e-mailem 15. 4. 2020, žalobci si zvolili odškodnění postupem podle článku 8 odst. 1 písm. a) Nařízení, tj. náhradu pořizovací ceny letenky, jíž se jim však ke dni podání žaloby nedostalo. 3. Žalovaná se požadavku žalobců na zaplacení částky 8 198 Kč brání tvrzením, že pohledávku žalobců již dříve zcela uspokojila, když dne 20. 6. 2020 provedla úhradu částky 302,96 EUR (tedy ve výši a měně, kterou sama účtovala za zakoupené letenky) na platební kartu, jež byla použita při zakoupení letenek k předmětným letům. Poté, kdy žalobci doplnili svá tvrzení tak, že letenky zakoupili prostřednictvím zprostředkovatele – české společnosti W., a.s., (IČO 04591399), která se však vyjádřila tak, že žádnou vrácenou platbu od žalované neeviduje, žalovaná tvrdí, že plnila na, pro ni jedinou známou, platební kartu tohoto zprostředkovatele, kterého si zvolili žalobci; letečtí dopravci nemají možnost prověřovat, zda platební karta, z níž byl nákup uhrazen, byla vystavena k účtu cestujícího, či k účtu zprostředkovatele, jehož zapojení do kontraktačního procesu nemohou ovlivnit.   4. Soud I. stupně uzavřel, že posouzení důvodnosti nároku žalobců závisí na řešení otázky, „zda se způsobem odškodnění podle § 8 odst. 1 písm. a) Nařízení rozumí rovněž plnění na účet zprostředkovatele, tj. subjektu, který kontrahoval s leteckou společností namísto přímého styku cestujících s leteckou společností a z jehož platební karty byla odeslána úhrada kupní ceny předmětných letenek, a to s ohledem na zprostředkování.“ Vzhledem k tomu, že se judikatura Soudního dvora dosud výkladem článku 8 odst. 1 písm. a) Nařízení ve vztahu k solučním účinkům úhrady zprostředkovateli nákupu letenek nezabývala, dospěl soud I. stupně dospěl k závěru, že je nutno položit předběžnou otázku Soudnímu dvoru Evropské unie; v návaznosti na položení předběžné otázky řízení přerušil podle § 109 odst. 1 písm. d) o. s. ř. 5. Toto usnesení napadla žalovaná v celém rozsahu včasným a přípustným odvoláním. Vytýkala soudu I. stupně nesprávné posouzení podmínek pro přerušení řízení podle § 109 odst. 1 písm. d/ o. s. ř. (§ 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř.). Namítala, že není nutné, aby byly Soudnímu dvoru Evropské unie předloženy předběžné otázky tak, jak je vymezil soud I. stupně, který se nedostatečně zabýval právním vztahem vzniklým mezi cestujícími (žalobci) a zprostředkovatelem – společností W., a.s. Vymezení otázek je značně široké a nezohledňuje, jaká konkrétní práva a povinnosti založila smlouva o zprostředkování mezi žalobci a zprostředkovatelem a do jaké míry žalobci zmocnili zprostředkovatele k jednání s žalovanou. V této souvislosti žalovaná odkázala na Všeobecné obchodní podmínky zprostředkovatele W., a.s., z nichž dovozuje, že cestující poskytují této společnosti údaje potřebné pro vytvoření objednávky a zakoupení letenek u leteckého dopravce a zmocňují ji k předání potřebných údajů tomuto leteckému dopravci a k tomu, že zprostředkovatel uhradí kupní cenu letenek. Žalovaná nemá vliv na to, jaké údaje v rámci zakoupení letenek od zprostředkovatele obdrží a jejich správnost ani nikterak neověřuje. Žalovaná jako letecký dopravce disponuje pouze údaji uvedenými v rámci PNR – passenger name record, které v případě platby on-line mohou zahrnovat i údaje o platbě, resp. platební metodě užité v rámci rezervace. Pokud cestující požádají o vrácení kupní ceny letenek z titulu zrušeného letu a zároveň žalované nesdělili zvláštní číslo účtu pro vrácení kupní ceny, má žalovaná za to, že jsou připraveni přijmout plnění na platební místo (platební kartu), z něhož byla uhrazena cena letenek při jejich zakoupení, a to i při výkladu §1957 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Zmocnili-li tedy žalobci zprostředkovatele k tomu, aby u žalované zakoupil předmětné letenky – a tedy ji předal potřebné údaje k prodeji letenek vč. údajů o platební kartě, nelze žalované vytýkat, že plnila jediným způsobem, který jí byl dostupný. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně za účelem pokračování v řízení. 6. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení a řízení mu předcházející podle § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem bylo nutno nařizovat jednání podle § 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 7. Podle § 109 odst. 1 písm. d/ o. s. ř. soud řízení přeruší, jestliže rozhodl, že požádá Soudní dvůr Evropských společenství o rozhodnutí o předběžné otázce. 8. Vzhledem k tomu, že v případě, kdy nastane procesní situace, vymezená v § 109 odst. 1 o. s. ř. pod písm. a) – d), je soud povinen řízení přerušit, závisí v daném případě posouzení důvodnosti odvolání na tom, zda soud I. stupně oprávněně přistoupil k položení předběžné otázky, resp. zda řešení dané věci vůbec závisí na výkladu evropského práva. 9. Odvolatel namítá absenci důvodu, s nímž ustanovení § 109 odst. 1 písm. d) o. s. ř. spojuje povinnost řízení přerušit. Zpochybňuje závěr soudu I. stupně, že vyřešení shora uvedených předběžných otázek k výkladu článku 8 odst. 1 písm. a) Nařízení je nezbytné pro vydání rozhodnutí v této věci, námitkou, že otázku účinků platby náhrady pořizovací ceny letenky cestujícímu ve smyslu článku 8 odst. 1 písm. a) Nařízení č. 261/2004 na účet zprostředkovatele, skrze nějž došlo ke koupi letenek cestujícím, vůči cestujícímu, lze, s ohledem na skutkové okolnosti daného řízení, řešit aplikací předpisů národního práva. 10. Se soudem I. stupně lze souhlasit v tom, že řešení problému, předkládaného soudem I. stupně formou předběžné otázky k Soudnímu dvoru EU, není z hlediska výkladu článku 8 odst. 1 písm. a) Nařízení očividné (tzv. acte clair ); odvolatel sám pak nezmiňuje žádnou judikaturu Soudního dvora EU, která by se věnovala účinkům platby náhrady pořizovací ceny letenky cestujícímu ve smyslu článku 8 odst. 1 písm. a) Nařízení č. 261/2004 na účet zprostředkovatele, skrze nějž došlo ke koupi letenek cestujícím, vůči cestujícímu; takové rozhodnutí nedohledal ani odvolací soud, otázku tedy nelze považovat za acte éclairé. 11. Vzhledem k tomu, že v daném případě je předmětem řízení peněžité plnění, nepřesahující částku 10 000 Kč, není proti rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Takto je soud I. stupně v postavení soudu, který o věci rozhoduje v posledním stupni; má tedy povinnost za splnění podmínek uvedených v čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie položit předběžnou otázku k výkladu unijního práva Soudnímu dvoru EU, pokud má o výkladu práva Evropské unie rozumné pochybnosti. 12. Řešení přípustnosti soudem I. stupně předkládaných předběžných otázek výkladu článku 8 odst. 1 písm. a) Nařízení, do jejíhož rámce spadá i (odvolatelem namítané) posouzení, zda vůbec byla položena komunitárněprávní otázka, však náleží Soudnímu dvoru EU, který je jediný oprávněný konečně a autoritativně vykládat obsah práva EU. 13. Za tohoto stavu jsou splněny předpoklady § 109 odst. 1 písm. d) o. s. ř. pro obligatorní přerušení řízení; odvolací soud proto napadené usnesení soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil. 14. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení soud I. stupně rozhodne v rámci rozhodnutí, jímž bude řízení skončeno. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. Praha 31. ledna 2023 JUDr. Marcela Kučerová v. r. předsedkyně senátu