ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré v právní věci žalobkyně: R. xxx P. S. sídlem L., H., SRN proti žalované: xxx xxx, a.s., IČO xxx sídlem xxx, Praha zastoupena advokátem pro zaplacení 1 027,52 EUR s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. května 2023, č. j. 22 EVC 3/2019-213, takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem rozhodl soud I. stupně takto: Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 027,52 EUR, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 027,52 EUR od 11. 5. 2017 do zaplacení, a spolu s poplatkem za prodlení ve výši 40 EUR, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradě nákladů řízení částku 2 818 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaná je povinna zaplatit České republice státem vynaložené náklady tohoto řízení ve výši 6 230 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 1. 2. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že takto soud rozhodl o žalobě odůvodněné tím, že žalovaná částka představuje dluh, který měla žalovaná žalobkyni zaplatit dle smlouvy o právních službách poskytnutých na území Spolkové republiky Německo. Žalobkyně jako advokátka poskytovala žalované od 10. listopadu 2014 právní služby, a to ve věci manipulovaného tachometru motorového vozidla, ve správním, trestním i civilním řízení, včetně mimosoudních jednání. Žalované vystavila fakturu č. xxx za mimosoudní zastoupení do 25. 11. 2014, dále fakturu č. xxx za uplatnění nároku u xxx, dále fakturu č. xxx za hotové výdaje tlumočníka u jednání před xxx. Výše uvedené faktury žalovaná plně uhradila. Následně žalobkyně žalované vystavila fakturu č. xxx dle § 2 a 13 německého advokátního tarifu, a to za služby poskytnuté do 5. 7. 2016, kterou žalované vyúčtovala termínový poplatek za první ústní jednání u soudu ve výši 945,60 EUR, což je úkon č. 3104 sazebníku poplatků, dále náklady na dopravu k jednání soudu při použití vlastního automobilu ve výši 2 × 15,96 EUR, což je úkon č. 7003 sazebníku, a náhradu za promeškaný čas v souvislosti s právním úkonem ve výši 50 EUR, což je úkon č. 7005 sazebníku. Celková odměna tak činila 1 027,52 EUR, která byla splatná dne 10. 5. 2017. Žalovaná však odměnu neuhradila. Žalobkyně proto požaduje dlužnou částku včetně 9% úroku z prodlení a paušálního poplatku z prodlení ve výši 40 EUR dle § 288 odst. 5 německého občanského zákoníku. 3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila s tím podstatným odůvodněním, že vyúčtováný termínovaný poplatek neuznává, neboť daňový doklad č. xxx, kterým žalobkyně vyúčtovala své služby, obsahoval zásadní vady, byl proto žalovanou žalobkyni vrácen. Navíc byl dodán žalované opožděně, po skončení účetního roku, žalované by proto vznikly náklady s vyhotovením opravného daňového přiznání dosahujícím minimálně výši žalované pohledávky. Nadto žalobkyně neposkytla žalované právní služby v dostatečné kvalitě, nemá proto nárok na úhradu právních služeb. Nadto se bránila i osobní schůzce se žalovanou, a to opakovaně. Namítla též promlčení pohledávky, neboť ústní jednání se konalo 3. 2. 2016 a žaloba byla podána až 18. 3. 2019. Dle stanoviska žalované se právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou řídí právním řádem České republiky, neboť sídlo žalobkyně je v České republice a spor projednává český soud. 4. Žalobkyně v reakci na stanovisko žalované uvedla, že služby poskytla řádně a včas. I kdyby však žalovaná měla vůči jejímu postupu námitky, neopravňuje jí to služby nehradit, pokud námitky neuplatnila formou nároku na náhradu škody, k čemuž odkázala na rozsudek xxx sp. zn. xxx ze dne xxx. Zastoupení žalované žalobkyní skončilo dne 5. 7. 2016, od té doby žalovaná žádnou náhradu škody neuplatnila. Neúspěch ve sporu nemá vliv na řádné splnění advokátních povinností, k tomu odkázala na závěry rozsudku xxx č. j. xxx ze dne 30. 10. 2007. Na splatnost termínovaného poplatku byla žalovaná upozorněna dopisem ze dne 4. 9. 2014, jehož přijetí žalovaná potvrdila dne 10. 9. 2014. 5. Po provedeném dokazování soud I. stupně uzavřel, že žaloba je důvodná. 6. Soud I. stupně s odkazem na čl. 4 bod 1. písm. b) Nařízení Řím I dospěl k závěru, že právní vztah mezi účastníky se posuzuje dle německého hmotného práva, neboť žalobkyně je advokátkou se sídlem v xxx a právní služby poskytovala na území Spolkové republiky Německo. Byť má žalobkyně oprávnění poskytovat právní služby i na území České republiky, z žádné listiny ani skutečnosti nelze dovodit, že žalobkyně poskytovala služby jako česká advokátka. Nadto, s odkazem na zbytkovou klauzuli čl. 4 bod 3 a 4 Nařízení Řím I, dle které se právní vztah posuzuje podle právního řádu té země, ke kterému má smlouva nejužší vztah, s přihlédnutím ke skutečnosti, že právní služby se poskytovaly na území Německa, je zřejmé, že smlouva o právních službách uzavřená mezi účastníky má nejužší vztah právě k právnímu řádu Německa. Proto soud na spor aplikoval německé hmotné právo. 7. Po skutkové stránce uzavřel, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o poskytování právních služeb, dle německého řádu se jednalo o smlouvu o obstarání cizí záležitosti, která je založena na vztahu služební smlouvy. K uvedenému odkázal na závěry rozsudku vrchního xxx xxx xxx (bod 5. právní věty rozsudku č.j. xxx ze dne 30. 10. 2007), který byl přiložen žalobkyní k žalobě. Žalovaná vystavila žalobkyni plnou moc k jejímu zastupování. Žalobkyně žalovanou v letech 2014–2016 skutečně zastupovala. Žalobkyně žalované vystavila v průběhu trvání zastoupení několik faktur, ty žalovaná uhradila. Tyto skutečnosti nebyly mezi stranami sporné. Spornou zůstala odměna vyúčtovaná žalobkyní fakturou č. xxx ze dne 25. 7. 2017 na částku 1027,52 EUR, kterou žalobkyně vyúčtovala za právní služby poskytnuté v souvislosti s ústními jednáními konanými u xxx xxx xxx ve dnech 3. 2. 2016 a 4. 4. 2016. Odměna se skládá ze tří samostatných nároků, a to termínového poplatku ve výši 945,60 EUR, cestovného ve výši 31,94 EUR a náhrady za ztrátu času ve výši 50 EUR. 8. Samotné poskytnutí právních služeb nebylo žalovanou sporováno, s výjimkou námitky jejich kvality. Splatnost vyúčtovaných služeb však není vázána na kvalitu jejich provedení, tuto kvalitu mohla žalovaná namítat pouze v rámci nároku na náhradu škody, což vyplývá z rozsudku xxx xxx xxx sp. zn. xxx ze dne 12. 2. 2020, předloženého žalobkyní. Žalovaná však takovou žalobu nepodala a žádný nárok neuplatnila. Ze závěrů odkazovaného rozsudku německého soudu přitom vyplývá, že žalovaná jako klient nemůže očekávat, že právní zástupce bude pracovat bezplatně. Právní zástupce zpravidla nemusí svého klienta bez vyzvání informovat o tom, že jeho právní činnost je zpoplatněna a o výši své odměny. Smlouvy o poskytování právních služeb jsou vždy uzavírány za podmínek zákonné odměny podle zákona o odměnách advokátů, a to bez nutnosti zvláštních ujednání. Nadto na možnost účtování termínového poplatku žalovaná upozorněna byla, a to v dopise ze dne 4. 9. 2014, kterým žalobkyně předběžně vyčíslila náklady zastupování, přičemž tehdy vyčíslený termínový poplatek činil 1 035,60 EUR, což je částka vyšší než nakonec účtovaná. 9. Soud dále zjistil, že žalobkyně vyúčtovala své služby řádně. Dle sazebníku odměn, který tvoří přílohu k německému advokátnímu tarifu, ve spojení s § 13 německého advokátního tarifu, zjistil, že výše odpovídá těmto právním předpisům. Uvedené soud ověřil i na stránkách xxx. 10. Soud I. stupně neuznal za důvodnou ani námitku promlčení, neboť podle § 199 odst. 1 bod první německého občanského zákoníku začíná obecná promlčecí lhůta plynout koncem roku, v němž došlo ke vzniku nároku. Jelikož nároky vznikly v roce 2016, počíná promlčecí lhůta běžet až od konce roku 2016, tj. 31. 12. 2016. Dle německého právního řádu tak žalobkyně podala žalobu včas. 11. Žalobě bylo proto vyhověno, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení, ve výši 9 % ročně z dlužné částky, s odkazem na § 246 a § 288 odst. 1 německého občanského zákoníku. Běh úroku z prodlení stanovil soud ode dne následujícího po splatnosti faktury, tj. 11. 5. 2017. Dále byla přiznána paušální částka ve výši 40 EUR dle § 288 odst. 5 německého občanského zákoníku. 12. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že zcela úspěšná žalobkyně má právo na nárok na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 318 Kč a z nákladů nezastoupeného účastníka, ve výši 300 Kč za každý z pěti úkonů žalobkyně, dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 13. O nákladech státu za tlumočné vzniklé v souvislosti s překladem listin bylo rozhodnuto dle neúspěchu žalované ve sporu a skutečnosti, že tyto náklady byly pravomocně vyčísleny částkou 6 230 Kč. 14. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. 15. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalovaná. V odvolání namítala, že rozsudek soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soud I. stupně totiž nepřípustně aplikoval na spor německé právo, ačkoliv měl na zjištěný skutkový stav aplikovat právní řád České republiky. V tomto směru soud I. stupně nesprávně vyložil čl. 4 bod 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 (tzv. Řím I), neboť smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel obvyklé bydliště. Členství žalobkyně v advokátní komoře v xxx měl totiž soud I. stupně za prokázané až v roce 2017. Přitom žalobkyně požaduje úhradu za údajné advokátní služby, které měla poskytnout žalované již v roce 2016. Soud tak nezjistil, zda žalobkyně měla oprávnění v roce 2016 provozovat podle práva Německa jakékoliv právní služby kdekoliv na území Německa a v jakémkoliv rozsahu. Členství v xxx ohledně žalobkyně v roce 2016 nebylo soudem vůbec zjišťováno. V takovém případě nemohla žalobkyně účtovat odměnu v souladu s německými právními a stavovskými předpisy. Je tak zjevné, že na věc měl být aplikován právní řád České republiky. Pokud by tento aplikován byl, musel by soud dospět k závěru, že uplatněný nárok žalobkyně je promlčen, a to alespoň částečně. V doplnění odvolání dále žalovaná namítala, že soud I. stupně se nevěnoval její obraně spočívající v námitce, že žalobkyně neposkytla právní služby ve sporu, který byl veden před německým soudem, kvalitně. K tomuto tvrzení navrhla řádné důkazy svědeckými výpověďmi, které soud opominul. Soud se s touto námitkou vypořádal toliko tím, že údajně splatnost nároku za právní služby není vázána na kvalitu právního zastoupení, přičemž odkázal na jakýsi rozsudek xxx sp. zn. xxx ze dne 12. 2. 2020. Taková rozhodovací praxe však není pro české soudy relevantní. Soud I. stupně k uvedenému nevysvětlil, proč tuto údajnou rozhodovací praxi vzal v úvahu, proto je jeho rozsudek nepřezkoumatelný. 16. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek v odvolacím řízení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. 17. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalované poukazovala na správnost závěrů soud I. stupně. Prokázala, že je advokátkou na území Německa od 5. 8. 2004. Jak vyplývá z potvrzení xxx xxx xxx ze dne 5. 1. 2022, žalobkyně je od 5. 8. 2004 zapsána v xxx jako advokátka, se sídlem advokátní kanceláře v xxx, xxx 3. Dále je potvrzováno, že žalobkyně byla členkou i v roce 2017. Nadto z plné moci udělené žalovanou žalobkyni vyplývá, že se jedná o právní vztah zastoupení advokátkou. Obvyklé bydliště žalobkyně je na území Německa, má zde rodinu. Nepodléhá systému sociálního a zdravotního pojištění na území České republiky, jejím středem zájmů tedy není území České republiky. Odvolání žalované je tak liché. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako správný potvrdil. 18. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle § 212 a § 212a o. s. ř., a to při nařízeném jednání. Nevyhověl návrhu žalované na odročení odvolacího jednání odůvodněného tím, že žalovaná od 20. 10. 2019 nemá – dle údajů v obchodním rejstříku – uvedenou osobu oprávněnou za tuto společnost jednat, neboť jediný člen statutárního orgánu, který byl doposud oprávněn za společnost jednat, pan J. E., zemřel. Odvolací soud posoudil tuto námitku dle § 29 odst. 2 o. s. ř., dle něhož může soud ustanovit opatrovníka účastníku – právnické osobě, který nemůže před soudem činit procesní úkony a plnit procesní povinnosti proto, že tu není osoba, který by ve smyslu § 21 o. s. ř. mohla za ni jednat. V dané věci však hypotéza shora uvedené právní normy nenastala, neboť žalovaná, a to jako společnost s právní subjektivitou, která je stále evidována v obchodním rejstříku jako společnost existující, smrtí statutárního zástupce nezanikla a má svého právního zástupce s procesní plnou mocí – advokáta xxx J. H., který je oprávněn za ni v této věci vykonávat procesní práva a povinnosti. 19. Odvolací soud dle § 213 odst. 2 o. s. ř. opakoval dokazování potvrzením xxx xxx xxx, předsednictvo, ze dne 5. ledna 2022, značka xxx, z něhož vyplývá, že žalobkyně je od 5. 8. 2004 v xxx připuštěna jako advokátka a se svou kanceláří s adresou xxx, xxx, je zapsána v seznamu advokátů. Je členkou xxx a členství existovalo již v roce 2017. 20. Po takto opakovaném dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že žaloba byla soudem I. stupně posouzena zcela správně. Z potvrzení, které bylo opakováno k důkazu v odvolacím řízení, vyplývá, že žalobkyně byla advokátkou již v době poskytování právní služby v roce 2016, což je souladné i s dalšími provedenými důkazy, zejména s plnou mocí, kterou udělila žalovaná žalobkyni k zastupování v řízení a k dalším právním službám, v níž byla žalobkyně označena jako advokátka. Nadto z obsahu spis – prvního vyjádření žalované v této věci – plyne, že žalobkyni jako advokátku poskytující právní služby na území Německa doporučil žalované nynější advokát žalované xxx H. Námitky žalované uvedené v odvolání, že v době poskytnutí právní služby v roce 2016, za kterou žalovaná žalobkyni nezaplatila, nebyla advokátkou, je tak nedůvodná. Jiné odvolací námitky týkající se skutkových zjištění nebyly v odvolání namítány. Pokud se týká aplikace německého práva na daný spor, soud I. stupně danou problematiku posoudil zcela správně, v souladu s Nařízením Řím I, neboť z provedených důkazů vyplývá, že žalobkyně má sídlo na území Německa, právní služby byly poskytovány na území Německa a týkaly se sporu vedeného před německým soudem podle německého práva. S tímto právním posouzením právního vztahu před německým soudem byla ostatně žalovaná srozuměna, když dříve za poskytnuté právní služby, vyúčtované dle německého právního řádu – německého advokátního tarifu, žalobkyni řádně platila. Z žádného důkazu uvedeného žalovanou současně nevyplývá, že by v roce 2016 či poté došlo k nějaké změně, která by měla vliv na rozhodné skutečnosti vztahující se k hraničnímu určovateli odkazujícímu na německé hmotné právo. Skutečnost, že žalobkyně má oprávnění jako usazený advokát zastupovat i na území České republiky, sama o sobě neprokazuje, že by žalobkyně byla oprávněna zastupovat klienty jen podle práva tuzemského. Není důvodná ani námitka nesprávné aplikace německého práva v důsledku odkazu soudu na německou judikaturu. Odkazuje-li kolizní právní norma na cizí právo, znamená to, že soud aplikuje cizí právo tak, jak by jej aplikoval cizí (tj. v dané věci německý) soud; bylo proto zcela namístě, aby soud vycházel nejen z obsahu cizího práva – občanského zákoníku Německa, ale i z judikatury německých soudů, kterou mu žalobkyně řádně doložila, neboť nebylo povinností soudu I. stupně, aby toto právo znal (§ 121 o. s. ř.). Kromě judikatury xxx žalobkyně ke svému tvrzení o právu na odměnu, a to bez ohledu na skutečnost, že žalovaná považuje poskytnuté právní služby vyúčtované předmětnou fakturou za nekvalitní, je možno odkázat i na další judikát xxx xxx, ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. xxx, který stanoví, že „odpovědnost právního zástupce za poskytnutou záruku přichází v úvahu pouze tehdy, pokud právní zástupce svému klientovi jasně a jednoznačně sdělí, že nad rámec pečlivého plnění svých povinností vyplývajících ze služební smlouvy hodlá bez ohledu na zavinění zaručit, že klient v důsledku poskytnuté služby dosáhne určitých úspěchů“. V dané věci nebylo žalovanou ani tvrzeno, že by žalobkyně žalované zaručila úspěch ve sporu; z čehož plyne, že by mohla uplatnit svoji námitku vadného právního zastupování jen tehdy, pokud by prokázala, že žalobkyně nepostupovala při plnění svých povinností advokáta pečlivě. K uvedenému tvrzení o nepečlivosti žalobkyně však žalovaná žádná relevantní tvrzení neuvedla, neboť předestřela pouze svoje laické názory na důvody neúspěchu. Především však je nutno poukázat na prvotní reakci žalované, která žalobkyni vrátila předmětnou fakturu s tím, že je opožděná a pro žalovanou s ohledem na terminologii (později ze strany žalobkyně vysvětlenou) nesrozumitelná, nikoliv tedy z důvodu, že by sporovala kvalitu poskytnutého právního zastoupení ze strany žalobkyně. 21. Z výše uvedeného vyplývá, že odvolací námitky žalované důvodné nejsou, odvolací soud proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek jako správný potvrdil, včetně akcesorického nákladového výroku, proti němuž ostatně žalovaná ani žádné výhrady nevznesla. 22. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 a § 151 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná a náklady jí vznikly za právní zastoupení advokátem, který v řízení učinil 3 úkony (vyjádření k odvolání, příprava k jednání a účast při jednání odvolacího soudu), dle vyhlášky č. 254/ 2015 Sb. Celková náhrada nákladů řízení byla stanovena k zaplacení žalované dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř., tj. k rukám advokáta v třídenní pariční lhůtě. Poučení: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Praha 29. listopadu 2023 JUDr. Marcela Kučerová v. r. předsedkyně senátu