ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. Hany Kadlecové, LL. M. a Mgr. RNDr. Jany Zaoralové ve věci žalobkyně: E. M., narozena dne xxx bytem T., B. zastoupena advokátem J. V. sídlem N., Praha proti žalované: T., a. s., IČO xxx sídlem T., Praha zastoupena advokátem K. A. sídlem N., Praha o zaplacení 12 999 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. října 2022, č. j. 28 C 200/2022-68, takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 2 323,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované K. A. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozhodnutí, a to na základě tvrzení a argumentů podrobně uvedených v bodě 1. až 3. odůvodnění rozsudku soudu I. stupně. Konkrétně se domáhala vrácení kupní ceny v důsledku odstoupení od smlouvy pro její podstatné porušení ze strany žalované. Žalobkyně uvedla, že se žalovanou dne 3. 8. 2020 uzavřela kupní smlouvu, jejímž předmětem byla koupě mobilního telefonu xxx za kupní cenu 12 999 Kč. Žalobkyně tvrdila, že se na zakoupeném telefonu následně objevilo několik vad, které reklamovala. První reklamace proběhla dne 3. 10. 2020, druhá dne 5. 6. 2021, třetí 27. 9. 2021 a čtvrtá pak dne 4. 4. 2022. Žalovaná tyto reklamace vyřídila záruční opravou (v jednom z případů byla provedena i oprava výše popsaného mobilního telefonu), další reklamaci ze dne 9. 3. 2022 pak žalovaná odmítla s odůvodněním, že k reklamovanému příslušenství nebylo dodáno IMEI přístroje, ke kterému reklamovaná nabíječka patřila. Žalobkyně v důsledku reklamovaných vad dne 27. 4. 2022 písemně odstoupila od kupní smlouvy ze dne 3. 8. 2020, což žalované oznámila společně s předžalobní výzvou. 2. Žalovaná uplatněný nárok neuznala a navrhovala zamítnutí žaloby na základě tvrzení a argumentů podrobně rozvedených v bodě 4. a 5. odůvodnění rozsudku soudu I. stupně. Žalovaná argumentovala zejména tím, že samotný telefonní přístroj byl opravován pouze jednou, v ostatních případech se jednalo o vady sluchátek nebo nabíjecího adaptéru. Žalovaná zdůrazňovala, že předmětem kupní smlouvy byl mobilní telefon, nikoliv příslušenství mobilního telefonu. K uplatněným reklamacím uvedla, že v případě první reklamace ze dne 3. 10. 2020 byla předmětem reklamace sluchátka k mobilnímu telefonu, s popisem vady reproduktoru a chrčení sluchátek. Reklamace byla vyřízena výměnou sluchátek, neboť v případě vady příslušenství mobilních telefonů se oprava vzhledem k jeho nízké ceně standardně neprovádí. Dne 5. 6. 2021 došlo k druhé reklamaci s popisem vady reproduktoru telefonu a chrčení sluchátek. Vada byla odstraněna výměnou vadného komponentu telefonu (sluchátka samotného telefonu), opětovnou výměnou sluchátek a vyčištěním zvukovodů mobilního telefonu, přičemž zanesení zvukovodů telefonu není výrobní vadou, která by vznikla porušením nějaké povinnosti z její strany. V případě třetí reklamace ze dne 27. 9. 2021 byla namítána pouze vada příslušenství, tedy sluchátek, s popisem vady chrčení hlubokých tónů. Reklamace byla opět vyřešena výměnou sluchátek, i když k předchozí výměně došlo pouhé tři měsíce předtím. K případu čtvrté reklamace ze dne 4. 4. 2022 pak žalovaná uvedla, že se jednalo o reklamaci příslušenství, tentokrát nabíjecího adaptéru, a vada telefonu nebyla namítána. Z reklamačního protokolu je zřejmé, že zákazník v rámci popisu vady žádá o odstoupení od smlouvy, nicméně reklamace byla vyřízena výměnou nabíjecího adaptéru a žalobkyně si následně mobilní telefon a nový nabíjecí adaptér odmítla převzít. Žalovaná namítala zejména to, že tři ze čtyř uplatněných reklamací se týkaly výhradně příslušenství mobilního telefonu, nikoliv telefonu samotného. V této souvislosti argumentovala tím, že se právo odstoupit od smlouvy dle občanského zákoníku pojí pouze s vadou věci či její součásti, nikoliv s vadou příslušenství, přičemž o vadu věci, resp. její součásti, se jednalo pouze v případě druhé reklamace, kdy došlo k výměně sluchátka samotného telefonu, tedy k výměně jeho součásti. Nakonec žalovaná upozorňuje na zásadní nepoměr mezi diskomfortem žalobkyně způsobeným nefungujícím příslušenstvím telefonu, které lze dokoupit v rámci řádově stokorun, a odstoupením od kupní smlouvy uzavřené v srpnu 2020 na mobilní telefon za kupní cenu 12 999 Kč realizovaným v březnu, resp. dubnu 2022, tedy těsně před uplynutím záruční doby. 3. Soud I. stupně napadeným rozsudkem žalobu, podle které by žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 999 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 999 Kč za období od 29. 4. 2022 do zaplacení, zamítl (výrok I.) a současně uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 6 969,60 Kč (výrok II.). 4. Takto soud I. stupně rozhodl na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou podrobně rozvedeny a obsaženy v písemném odůvodnění prvostupňového rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat. 5. Žalobkyně napadla rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním. Dle žalobkyně dospěl soud I. stupně na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobkyně brojila proti závěru soudu I. stupně, že odstoupení od kupní smlouvy z důvodu opakujícího se výskytu vady na věci vedlejší je nepřípustné. Poukazovala na to, že všechny reklamace byly uplatněny bezodkladně po zjištění vady, žalovaná je uznala za oprávněné. Reklamaci ze dne 9. 3. 2022 žalovaná řádně nevyřídila, zamítla ji, a žalobkyni proto vzniklo právo na odstoupení od kupní smlouvy. Soud I. stupně však ve svém rozhodnutí konstatoval, že pro vady příslušenství od kupní smlouvy odstoupit nelze. Žalobkyně odkazovala na ustanovení § 510 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), z něhož dovozovala, že právo žalobkyně na odstoupení od kupní smlouvy nemůže být limitováno skutečností, že reklamované vady byly žalovanou posouzeny jako vady příslušenství či vady součásti věci, a na ustanovení § 2169 odst. 2 OZ, z něhož podle žalobkyně jednoznačně vyplývá, že veškerá práva a povinnosti týkající se věci hlavní se vztahují rovněž na příslušenství věci, a proto není rozhodné, zda vady postihly věc hlavní či pouze její příslušenství. Na podporu své argumentace předložila výčet soudních rozhodnutí, která řeší obdobnou tématiku, jmenovitě rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 33 Cdo 1323/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR sp. zn. Rc 22/83, dále odkazovala na rozhodnutí soudů I. stupně. Žalobkyně se podrobně zabývala rozlišením pojmů věc hlavní, vedlejší a příslušenství věci. Namítala, že se soud I. stupně dopustil (ne)eurokonformního výkladu definice zboží podle Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/ES ze dne 25. 5. 1999 (dále jen „Směrnice“). Navíc o tom, zda se jedná o vadu mobilního telefonu či pouze příslušenství, rozhodovala pouze žalovaná. Tímto se však soud I. stupně nezabýval a přijal jednoznačný závěr, že se jednalo převážně o vady příslušenství. Žalobkyně je přesvědčena, že nefunkčnost sluchátek lze stavit na roveň nefunkčnosti reproduktoru mobilního telefonu. Závěrem žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalované uloží povinnost uhradit jí žalovanou částku včetně požadovaného příslušenství, případně navrhovala zrušení prvostupňového rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. 6. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobkyně stručně zrekapitulovala jeho obsah a vypořádala se s jednotlivými odvolacími důvody. Podrobně se vyjádřila zejména k nesprávnému právnímu posouzení věci a uzavřela konstatováním, že by měl odvolací soud předmětný rozsudek jako věcně správný potvrdit a přiznat žalované náhradu nákladů odvolacího řízení. 7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle § 212 a § 212a o. s. ř., aniž nařizoval jednání. Žalobkyně i žalovaná totiž s rozhodnutím bez nařízeného jednání souhlasily, přičemž namítán byl v zásadě jen nesprávný právní závěr soudu I. stupně (§ 214 odst. 3 o. s. ř.). 8. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně zjistil řádně a procesně správným způsobem skutkový stav věci (což potvrzuje ve svém odvolání rovněž strana žalující, když se její námitky vymezují v zásadě jen proti právnímu posouzení) a tento také správně posoudil i po právní stránce. 9. Spočívaly-li odvolací námitky žalobkyně o nesprávném právním posouzení v řešení otázky, zda je odstoupení od kupní smlouvy z důvodu opakujícího se výskytu vady na věci vedlejší (3x reklamovaná vada sluchátek) přípustné, ztotožnil se odvolací soud zcela se závěry soudu I. stupně, na které v plném rozsahu odkazuje. Odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně konstatuje a doplňuje, že příslušenství k mobilnímu telefonu mohou tvořit různé doplňky, které si lze k tomuto zařízení dokoupit. Jedná se zejména o pomůcky sloužící k ochraně či zlepšení funkčnosti telefonu, které však lze obecně označit za produkty zvyšující uživatelský komfort, nikoliv za komponenty, které v případě jejich oddělení od věci hlavní, tj. od mobilního telefonu, zásadním způsobem snižují její hodnotu či její řádné fungování. Mobilní telefon lze bezesporu používat i bez sluchátek, aniž by byla narušena jeho primární funkce, kterou je uskutečňování telefonních hovorů. V přezkoumávaném řízení bylo bezpečně prokázáno, že samotný mobilní telefon (tj. věc hlavní) byl opravován toliko jednou, žádná další závada se u něj nevyskytla. Ostatní reklamace se týkaly výlučně sluchátek (3x) a nabíjecího kabelu (1x), které žalovaná vždy řešila výměnou dané věci, mobilní telefon mohl být jinak (a také byl) řádně užíván (což žalobkyně ani nijak nezpochybňovala). Navíc z textu uzavřené kupní smlouvy vyplývá, že jejím předmětem byl toliko mobilní telefon bez dalšího, žádná zmínka o tom, že byl mobilní telefon prodáván s příslušenstvím, zde nefiguruje. Obdržela-li žalobkyně spolu s telefonem i sluchátka, došlo k tomu nad rámec této smlouvy. Odkazovala-li žalobkyně na ustanovení § 510 odst. 2 OZ a dovozovala-li, že právo na odstoupení od smlouvy nemohlo být limitováno skutečností, že opětovně reklamované vady postihly příslušenství věci, konstatuje odvolací soud, že je nutno striktně rozlišovat, co je součástí věci a co jejím příslušenstvím. Součást věci je s věcí hlavní obvykle fyzicky spojena a nelze ji od věci hlavní oddělit, aniž by nedošlo ke znehodnocení věci hlavní. Naproti tomu příslušenství věci je obvykle určeno k tomu, aby bylo trvale užíváno s věcí hlavní, aniž by však šlo o její součást. V posuzovaném případě lze s žalobkyní souhlasit potud, že sluchátka byla určena k používání s mobilním telefonem, avšak fungování mobilního telefonu nebylo od využívání sluchátek odvislé, bylo možno jej řádně používat i bez nich, sluchátka pouze zlepšovala uživatelský komfort žalobkyně. Lze tedy hovořit o tom, že se jednalo o příslušenství, v komentářové literatuře označované jako nepodstatné. Z textu § 510 odst. 2 OZ se podává, že se má za to, že se právní jednání a práva a povinnosti týkající se hlavní věci týkají i jejího příslušenství. Podle § 2169 odst. 2 OZ (ve znění účinném do 5. 1. 2023) pak právo na dodání nové věci, nebo výměnu součásti má kupující i v případě odstranitelné vady, pokud nemůže věc řádně užívat pro opakovaný výskyt vady po opravě nebo pro větší počet vad. V takovém případě má kupující i právo od smlouvy odstoupit. Věc v právním smyslu pak občanský zákoník definuje jako vše, co je rozdílné od osoby a slouží k potřebě lidí (§ 489 OZ). Nazíráno optikou těchto zákonných ustanovení má odvolací soud za to, že příslušenství věci následuje osud věci hlavní, nikoliv obráceně. Výklad výše uvedených ustanovení je potom třeba činit v logických souvislostech respektujících systém právního předpisu, tj. občanského zákoníku, nikoliv účelově separovat jednotlivá ustanovení v závislosti na potřebách použité právní argumentace. Vyskytla-li se v konkrétním případě 1x vada na mobilním přístroji, tedy na věci hlavní, a tato byla řádně odstraněna a jiná se již na věci hlavní nevyskytla, nelze dovodit, jak činila žalobkyně, že opakované závady výlučně postihující příslušenství automaticky vedou k možnosti odstoupení od smlouvy. V konkrétním případě navíc sluchátka představovala nejlevnější verzi tohoto příslušenství. Je obecně známou informací, že výrobci mobilních telefonů odstranili ze svých balení nabíjecí adaptéry a sluchátka s odůvodněním, že spousta uživatelů toto příslušenství už dávno má a nové nepotřebuje. Za této situace tudíž dovozovat právo žalobkyně na odstoupení od smlouvy při opakované vadě takto nepodstatného příslušenství, které nota bene již ani není s mobilními přístroji dodáváno, a očekávat vrácení kupní ceny je zcela nedůvodným a neoprávněným požadavkem. 10. Argumentovala-li žalobkyně dále tím, že nefunkční sluchátka lze postavit na roveň nefunkčnímu reproduktoru mobilního telefonu, odvolací soud tento názor nesdílí, jelikož reproduktor mobilního telefonu je zabudovanou součástí telefonu, jak bylo uvedeno výše. V případě jeho poruchy nelze mobilní telefon, na rozdíl od vadných sluchátek, řádně užívat. 11. Odkazovala-li žalobkyně na Směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne 25. 5. 1999, tato byla od 1. 1. 2022 nahrazena Směrnicí 2019/771 ze dne 20. 5. 2019. Nicméně v obecné rovině stále platí, že tato nová směrnice z původní směrnice 1999/44/ES vychází a její pravidla aktualizuje tak, aby odrážel potřeby technologického vývoje, zejména pak v oblasti tzv. chytrých výrobků. Občanský zákoník pak požadavky na soulad se směrnicemi transponoval do příslušných zákonných ustanovení. Žalobkyně poukazovala zejména na to, že směrnice definuje spotřební zboží tak, že se jedná o vše, co je spotřebiteli dle smlouvy dodáno. Tuto definici však dle jejího názoru soud I. stupně nerespektoval. K tomuto odvolací soud konstatuje, že v čl. 1 směrnice 1999/44 je definován pojem „spotřební zboží“ tak, že se jím míní všechny hmotné movité předměty. Směrnice žádným způsobem neřeší dělení věcí na hlavní, příslušenství či jiné rozlišení. Nelze tudíž dovozovat, že by výklad soudu I. stupně byl s touto směrnicí v rozporu. 12. Soud I. stupně tudíž učinil jediný správný a možný závěr, že nebyly naplněny předpoklady ustanovení § 2169 odst. 2 OZ o odstoupení od smlouvy. 13. Závěrem odvolací soud dodává, že se s žalobkyní neztotožnil ani stran odkazů na judikaturu Nejvyššího soudu (jmenovitě 33 Cdo 1323/2013, Rc 22/83 a 33 Cdo 2979/2012). Se žalobkyní lze sice souhlasit v tom, že tato rozhodnutí řeší otázku opětovného výskytu vad na věci, otázku, co lze považovat za výskyt stejné vady a právo spotřebitele v případě reklamace třetí stejné vady vznést požadavek na odstoupení od smlouvy. Nutno však podotknout, že zmiňovaná rozhodnutí nedopadají na případy, v nichž se opětovné vady vyskytly výlučně na příslušenství věci. 14. Vzhledem k tomu, že odvolací námitky žalobkyně nebyly způsobilé zvrátit správné právní závěry soudu I. stupně, postupoval odvolací soud dle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení. 15. Ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení plně úspěšná žalovaná. Té vznikly v odvolacím řízení náklady právního zastoupení dle § 6, § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), ve výši 1 620 Kč za 1 úkon právní služby (vyjádření k odvolání), 1 paušální náhradu dle § 13 odst. 4 AT ve výši 300 Kč, zvýšeno o 21% DPH z částky 1 920 Kč ve výši 403,20 Kč. Celkem jí přísluší náhrada ve výši 2 323,20 Kč. Platební místo odvolací soud určil dle § 149 odst. 1 o. s. ř. a lhůtu dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím soudu I. stupně, za podmínek § 237, § 239 a následujících o. s. ř., neboť se jedná o vztah ze spotřebitelských smluv. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat dovolací soud. Dovolatel musí být zastoupen advokátem. Praha 8. března 2023 JUDr. Marcela Kučerová v. r. předsedkyně senátu