USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré v právní věci manželky: V. S. C. S. L., narozena dne xxx bytem Ch., K. zastoupena advokátkou V. V. sídlem J., K. a manžela: K. H., narozen dne xxx bytem H., B. zastoupen advokátem M. P. sídlem N., Č. o rozvod manželství, k odvolání manželky proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 24. srpna 2023, č. j. 8 C 2/2023-35, takto: Usnesení soudu I. stupně se potvrzuje. Odůvodnění: 1. Soud I. stupně (Obvodní soud pro Prahu 7) vyslovil svou místní nepříslušnost k projednání a rozhodnutí shora označené věci (výrok I.) a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soud v Českých Budějovicích jako soudu místně příslušnému (výrok II.). 2. Takto soud I. stupně rozhodl v řízení zahájeném návrhem manželky podaným dne 3. 1. 2023 u Obvodního soudu pro Prahu 7. Manželka tvrdila, že odcizení obou manželů se postupně natolik prohloubilo, že se z posledního společného bydliště manželů na adrese u K., Praha přestěhovala do K., kde v době podání návrhu bydlela a měla stálé zaměstnání. 3. K jednání nařízenému na 29. 5. 2023 se manžel nedostavil. Před zahájením jednání hovořil soud I. stupně telefonicky s manželem, který sdělil, že namítá místní nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu 7 ve věci a z uvedeného důvodu se nedostaví na jednání. 4. Manželka ohledně posledního společného bydliště uvedla, že manželé na Praze x společně bydleli v nájemním bytě, přičemž nájemní smlouva byla uzavřena jménem manžela. Manžel se měl v uvedeném bytě zdržovat i ke dni podání návrhu na rozvod manželství, do Č. se odstěhoval až později po podání návrhu. 5. K dotazu soudu I. stupně manžel písemně sdělil, že v době podání návrhu na rozvod manželství bydlel na adrese H., B., okres Č. Lustrací v ISZR bylo dále zjištěno, že manžel byl ke dni podání návrhu, tj. ke dni 3. 1. 2023 přihlášen k trvalému pobytu, na adrese H., B., okres Č. 6. Soud I. stupně především dospěl k závěru, že je za dané procesní situace oprávněn zkoumat svou místní příslušnost k projednání a rozhodnutí věci (§ 105 odst. 1 o. s. ř.). Nebyla provedena příprava jednání podle § 114c o. s. ř, manžel dne 29. 5. 2023 před zahájením prvního jednání telefonicky soudu sdělil (viz úřední záznam), že vznáší námitku místní nepříslušnosti zdejšího soudu a na jednání se z uvedeného důvodu nedostaví. Učinil tak při prvním úkonu ve věci, který mu příslušel. 7. Soud I. stupně po skutkové stránce uzavřel, že v posledním společném bydlišti manželů – v nájemním bytě v Praze, ani v jiném místě v obvodu tohoto soudu nebydlel v den zahájení řízení žádný z manželů. Po právní stránce dospěl k závěru, že k řízení je tedy podle § 373 z. ř. s. místně příslušný obecný soud manžela, který návrh nepodal. Při určení obecného soudu manžela (§ 85 odst. 1 o. s. ř.) vycházel ze sdělení manžela, který uvedl, že v době podání návrhu fakticky bydlel na adrese H., B., okres Č., která je rovněž adresou jeho trvalého pobytu registrovaného podle zvláštních předpisů. 8. Z uvedených důvodů soud I. stupně podle § 105 odst. 1 a 2 o. s. ř. vyslovil svou místní nepříslušnost a současně rozhodl o postoupení věci Okresnímu soudu v Českých Budějovicích jako soudu místně příslušnému. 9. Toto usnesení napadla manželka včasným a přípustným odvoláním. Namítala, že v této věci s mezinárodním prvkem, daným státní příslušností manželky k Portugalské republice, měl soud při zkoumání své místní příslušnosti primárně vycházet z pravidel, která jsou upravena v Nařízení Rady EU č. 2201/2003, které stanoví, že příslušným soudem pro rozvod manželství je soud, na jehož území měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí. Manželka trvá na tom, že manželé společně naposledy bydleli v České republice, na adrese K., v Praze. K tomuto tvrzení navrhla jako důkaz prohlášení svědka, podle něhož manželé na této adrese na podzim roku 2022 společně bydleli, a že také v době podání návrhu zde manžel bydlel. Manželka dále namítala, že soud I. stupně nepřípustně zkoumal svou místní příslušnost poté, když již dne 29. 5. 2023 jednal ve věci samé, vyslechl manželku a nařídil další jednání na 31. 7. 2023. Učinil tak přesto, že manžel měl v telefonickém rozhovoru se soudem před zahájením jednání uplatnit námitku místní nepříslušnosti. Manželka zdůraznila, že považuje postoupení věci Okresnímu soudu v Českých Budějovicích jako soudu místně příslušnému za neefektivní; předpokládá, že by se musela dostavit k tomuto soudu za účelem svého účastnického výslechu, což by jí způsobilo potíže, neboť se v současné době převážně zdržuje v zemi svého trvalého bydliště (Portugalsko). 10. Manžel ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozhodnutí soudu I. stupně. Uvedl, že ke dni podání žaloby bydlel na adrese H., B. v Č., kde byl dlouhodobě hlášen k trvalému pobytu podle zvláštních předpisů a kde spolu s manželkou také bydleli. V současné době bydlí na adrese U., Č., v domě, který manžel koupil za účelem vedení společné domácnosti s manželkou. V Č. je dlouhodobě centrum životních zájmů manžela, kdy je zde více než 10 let zaměstnán a konala se zde rovněž svatba účastníků. Manžel dále uvedl, že je sice pravdou, že vlastní rovněž nemovitosti v P. a v Praze, z toho však, stejně jako z faktu, že byl nájemcem bytu v Praze, nelze vyvozovat, že zde bydlí. Byt v Praze 7 manžel pronajal pro ukrajinskou uprchlickou rodinu s třemi malými dětmi. 11. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu I. stupně včetně řízení, jež předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a aniž bylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání manželky není důvodné. 12. Z předloženého spisu odvolací soud zjistil, že k jednání dne 29. 5. 2023 v 9:00 hod. byli účastníci obesláni doručením do datových schránek (č. l. 13). Ze zrušeného referátu ze dne 29. 5. 2023 (č. l. 14 p. v.) je zřejmé, že soud I. stupně původně uvažoval o odročení jednání na 31. 7. 2023, vzhledem k tomu, že manžel se k nařízenému jednání nedostavil. Podle úředního záznamu ze dne 29. 5. 2023 na č. l. 15 však soud I. stupně posléze hovořil telefonicky s manželem; kontakt poskytla k jednání se dostavivší manželka. Manžel sdělil, že se k jednání nedostaví, neboť Obvodní soud pro Prahu 7 není k řízení místně příslušný. Soud I. stupně posléze (referát ze dne 29. 5. 2023, č. l. 14 p. v.) adresoval manželovi výzvu k doplnění námitky místní nepříslušnosti (č. l. 16). Podle obsahu spisu nebylo jednání nařízené na 29. 5. 2023 konáno, tedy ani zahájeno jednání o věci samé. 13. Podle článku 3 písm. a) odst. ii) Nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (dále jen „Nařízení“), účinného ke dni podání žaloby, platí, že ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy členského státu, na jehož území měli manželé poslední obvyklý pobyt, pokud zde jeden z nich bydlí. 14. Soud I. stupně citované ustanovení Nařízení mlčky aplikoval při posouzení (a dovození) mezinárodní příslušnosti (pravomoci) českých soudů k projednání a rozhodnutí této věci s mezinárodním prvkem. Rozhodnou skutečností je žádným z účastníků nezpochybňovaná skutečnost, že manželé, přestože krátce bydleli i v Portugalsku, měli poslední společné bydliště před ukončením partnerského soužití na území České republiky, kde manžel stále bydlí. Provedení manželkou navrženého důkazu k prokázání faktu, že manželé naposledy společně bydleli v Praze, je tedy nadbytečné. 15. Nařízení Brusel II (resp. další Nařízení Rady (EU), o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti, včetně citovaného Nařízení č. 2019/1111) upravuje pouze příslušnost mezinárodní, která se v českém právu tradičně označuje jako pravomoc. Z tohoto pohledu je třeba rozumět užitému výrazu „příslušnost“ jako synonymu pojmu pravomoc, jak jej zná české mezinárodní právo procesní. Proto soud I. stupně nepochybil, pokud otázku místní příslušnosti českých soudů k řízení řešil podle českého práva (§ 373 z. ř. s., § 85 odst. 1 o. s. ř.). 16. Soud I. stupně byl rovněž podle § 105 odst. 1 o. s. ř., věty prvé, oprávněn zkoumat svou místní příslušnost k řízení, neboť ze spisu vyplývá, že ve věci samé nebylo jednáno. Nicméně i v opačném případě by oprávnění soudu zkoumat svou místní příslušnost vyplývalo z § 105 odst. 1 o. s. ř., věty druhé, neboť manžel uplatnil námitku místní nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 7 při prvním úkonu, který mu v řízení příslušel. 17. Podle § 11 odst.1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný, přičemž pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. 18. Podle § 383 z. ř. s. je pro řízení o rozvod manželství příslušný soud, v jehož obvodu mají nebo měli manželé poslední společné bydliště v České republice, bydlí-li v obvodu tohoto soudu alespoň jeden z manželů; není-li takového soudu, je příslušný obecný soud manžela, který nepodal návrh na zahájení řízení, a není-li ani takového soudu, obecný soud manžela, který podal návrh na zahájení řízení. 19. Podle § 85 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. 20. Podle § 80 o. z. má člověk bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale; takový úmysl může vyplývat z jeho prohlášení nebo z okolností případu. Uvádí-li člověk jako své bydliště jiné místo než své skutečné bydliště, může se každý dovolat i jeho skutečného bydliště. Proti tomu, kdo se v dobré víře dovolá uvedeného místa, nemůže člověk namítat, že má své skutečné bydliště v jiném místě (odst. 1). Nemá-li člověk bydliště, považuje se za ně místo, kde žije. Nelze-li takové místo zjistit, anebo lze-li je zjistit jen s neúměrnými obtížemi, považuje se za bydliště člověka místo, kde má majetek, popřípadě místo, kde měl bydliště naposledy (odst. 2). 21. Z předloženého spisu odvolací soud zjistil, že manžel uvedl, že ke dni zahájení řízení bydlel na adrese H., B. v Č., s tím, že na této adrese je rovněž dlouhodobě hlášen k trvalému pobytu a je zde zaměstnán. Manžel se takto vyjádřil k rozhodným znakům „bydliště“ ve smyslu § 80 o. z., tj. jak ke složce volní (že se v tomto místě zdržoval s úmyslem trvale zde bydlet), tak ke složce faktické a určující, že v tomto místě má své společenské a sociální vazby. Ze spisu se naopak nepodává žádná indicie nasvědčující tomu, že by se manžel dni zahájení řízení zdržoval na jiné než jím označené adrese, k níž se, podle jeho sdělení, vázal i jeho úmysl žít tam s výhradou změny okolností trvale. Vzhledem k tomu, že uvedená adresa leží v obvodu Okresního soudu v Českých Budějovicích, soud I. stupně nepochybil, pokud uzavřel, že tento soud je obecným soudem manžela – a vzhledem k dalším okolnostem případu podle § 373 z. ř. s. soudem místně příslušným k rozhodnutí ve věci rozvodu manželství, a podle § 105 odst. 2 o. s. ř. rozhodl o postoupení věci. 22. Vzhledem k tomu, že odvolací námitky nebyly způsobilé zvrátit správné závěry soudu I. stupně, odvolací soud usnesení soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil. 23. O nákladech odvolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím odvolacího soudu se řízení nekončí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha 20. prosince 2023 JUDr. Marcela Kučerová v. r. předsedkyně senátu