USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré ve věci péče o nezletilé: a) R. V., narozena dne xxx bytem T., Z., G., Chorvatská republika b) T. V., narozen dne xxx bytem T., Z., G., Chorvatská republika oba zastoupeni Městskou částí Praha, IČO xxx, jako kolizním opatrovníkem sídlem U., Praha, jako kolizním opatrovníkem dětí rodičů: matka D. V., narozena dne xxx bytem M., Praha zastoupena advokátkou A. M. sídlem P., Praha otec R. V., narozen dne xxx bytem T., Z., G., Chorvatská republika o úpravě péče o nezletilé pro dobu do a po rozvodu, k odvolání matky proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 18. září 2023, č.j. 43 Nc 570/2023-40, takto: I. Usnesení soudu I. stupně se ve výrocích II. – IV. potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Shora označeným usnesením soud I. stupně podle čl. 18 Nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 ze dne 25. června 2019, o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (dále jen Nařízení č. 2019/1111), vyslovil, že k projednání a rozhodnutí této věci není mezinárodně příslušný (výrok II.), řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (výrok III.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). 2. Výrokem I. jmenoval opatrovníkem nezletilých pro řízení o úpravě péče Městskou část Praha, IČO xxx, sídlem U., Praha, na základě zjištění, že jako adresa trvalého bydliště nezletilých v České republice je podle zvláštních předpisů evidována adresa Praha, xxx. 3. Takto soud I. stupně rozhodl v řízení o úpravu poměrů nezl. R. a nezl. T. pro dobu do a po rozvodu manželství, zahájeném matkou dne 31. 8. 2023 podáním u Obvodního soudu pro Prahu 7. Mezinárodní příslušnost (pravomoc) českých soudů k řízení matka vyvozuje z tvrzení, že je v nejlepším zájmu nezletilých, aby o jejich poměrech rozhodoval český soud, neboť ačkoli se narodili v Chorvatsku a dosud zde žijí, v budoucnu chtějí žít a studovat v ČR, přičemž nezletilá R. již v ČR dálkově studuje. 4. Soud I. stupně posoudil otázku své mezinárodní příslušnosti k projednání a rozhodnutí ve věci podle Nařízení č. 2019/1111. 5. Na základě zjištění z návrhu matky, že nezletilí mají obvyklý pobyt na území Chorvatska, kde dosud fakticky bydlí, uzavřel, že 1/ české soudy nejsou k řízení příslušné podle článku 7 Nařízení č. 2019/1111, neboť to zakládá příslušnost soudů členského státu, na jehož území má dítě v době zahájení řízení obvyklý pobyt. Podle bodu 20 preambule Nařízení by pro zajištění nejlepšího zájmu dítěte měla být příslušnost určována v prvé řadě s ohledem na blízkost. Příslušným by tedy měl být soud členského státu, ve kterém má dítě obvyklý pobyt, s výjimkou určitých případů uvedených v tomto nařízení, například došlo-li ke změně pobytu dítěte, nebo na základě dohody nositelů rodičovské odpovědnosti. 2/ Vzhledem k uvedenému zjištění ohledně obvyklého bydliště nezletilých a jeho zachování ke dni zahájení řízení a absenci prorogační dohody rodičů rovněž nejsou dány skutkové předpoklady pro aplikaci pravidel mezinárodní příslušnosti podle v čl. 8 až 10 Nařízení č. 2019/1111. 3/ nezletilí mají nyní nejsilnější a nejbližší vazbu k Chorvatsku, kde se vedle jejich obvyklého pobytu nachází v současnosti těžiště jejich zájmu v podobě vzdělání a dalších aktivit, by měly být pro rozhodnutí ve věci příslušné soudy chorvatské. Na tuto skutečnost nemůže mít vliv ani to, že se matka po ukončení partnerského svazku s otcem rozhodla k návratu z Chorvatska zpět do České republiky. 6. Ve vztahu k argumentaci matky ve prospěch mezinárodní příslušnosti českých soudů k řízení ve věci péče o nezletilé R. a T., soud I. stupně vysvětlil, že pro založení příslušnosti českých soudů není postačující, že nezletilí (a jejich rodiče) jsou českými občany. Současné těžiště zájmů nezletilých je dáno v Chorvatsku, kde se nezletilí narodili a kde dlouhodobě a stále žijí. Nezletilá R. je součástí xxx. Podle zprávy spádové české základní školy nezletilého T. bylo zjištěno, že plní povinnou školní docházku v zahraničí. Význam studia nezletilé R. v ČR v tomto ohledu nelze přeceňovat, neboť nezletilá dle potvrzení o studiu a smlouvy o poskytnutí vzdělání sice studuje na xxx v Praze, nicméně tato vazba k Praze prostřednictvím studia je ryze formální, neboť se fakticky jedná o xxx školu poskytující xxx vzdělání, jíž nezletilá studuje on-line z Chorvatska – její vazba k ČR v tomto směru je tak pouze taková, že tato xxx škola má v ČR organizační složku, prostřednictvím které byla smlouva uzavřena. 7. Z uvedených důvodů soud I. stupně podle článku 18 Nařízení č. 2019/1111 vyslovil mezinárodní nepříslušnost českých soudů k projednání a rozhodnutí věci a podle § 104 odst. 1 o. s. ř. řízení zastavil. O nákladech řízení bylo rozhodnutí podle § 23 z. ř. s., když soud I. stupně neshledal zvláštní okolnosti případu, odůvodňující výjimečné přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků. 8. Toto usnesení napadla matka v rozsahu výroků II. a III. Vytýkala soudu I. stupně, že neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností (§ 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř.), a v důsledku toho dospěl k nesprávným právním závěrům ohledně posouzení podmínek mezinárodní příslušnosti českých soudů (§ 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.). Matka s odkazem na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2244/2011 uvedla, že pro určení místní příslušnosti soudu je nezbytné posoudit mimo jiné i rodinné a sociální vazby dítěte k danému státu. Soud I. stupně dospěl k nesprávnému závěru, že těžiště zájmů nezletilých dětí je v Chorvatsku, aniž však provedl výslech účastníků a nezletilých dětí. Obě nezletilé děti mají silné rodinné a sociální vazby k České republice. Pobyt obou rodičů, a tedy i nezletilých dětí v Chorvatsku byl od počátku rodiči zamýšlen jako dočasný, založen pouze na pracovních povinnostech otce. Po rozpadu partnerského vztahu mezi rodiči nemá matka žádný právní, pracovní ani jiný titul pro setrvání na území Chorvatska; proto se o nezletilé nemůže ani na území Chorvatska starat. Přáním nezletilých dětí je přestěhovat se s matkou do České republiky. Matka nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že vazby nezletilé dcery k Praze jsou ryze formální. Ačkoliv je studium nezletilé dcery v České republice vedeno dálkovým způsobem (právě z důvodu jejího dočasného pobytu v zahraničí a sportovního vytížení), R. má se spolužáky vytvořeny osobní vazby a je s nimi v kontaktu. Nezletilá R. má v České republice vytvořeny rovněž vazby ve sportovním prostředí, když zde absolvovala mnoho sportovních soustředění. Z tohoto hlediska se však jeví přesun nezletilé dcery do České republiky jako optimální řešení – jedná se o její domovskou zemi, jejíž je státní občankou, má zde společenské i sportovní vazby a v neposlední řadě zde má rodinné zázemí v podobě prarodičů a širší rodiny. Je pravdou, že nezletilý T. plní povinnou školní docházku v zahraničí, avšak nelze opomenout, že je žákem mezinárodní školy (xxx), kterou pro něho rodiče vybrali právě s úmyslem, aby bylo možné usnadnit přechod syna do školy v České republice. Matka je tedy přesvědčena, že je v nejlepším zájmu nezletilých dětí, aby pro úpravu poměrů k nezletilým dětem byl příslušný český soud, i s ohledem na skutečnost, že je nanejvýš pravděpodobné, že vzhledem k rozpadu manželství rodičů nezletilých dětí budou obě děti nadále žít s matkou v České republice. Z uvedených důvodů matka navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně v odvoláním napadené části zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. 9. Otec ve vyjádření k odvolání matky především uvedl, že matka mylně informovala o pobytovém statusu rodičů i dětí v Chorvatské republice. Otec byl sice v roce 2008 vyslán xxx České republiky do Chorvatska, přičemž s touto pozicí se pojil xxx otce i jeho manželky (matky) v hostitelské zemi. Po skončení xxx otce v roce 2014 skončil status vyslaného pracovníka. Rodiče se však rozhodli žít trvale v Chorvatsku, na základě pobytové statusu tzv. dočasného pobytu (privremeni boravak); tento status byl udělen na dobu 5 let na základě deklarace rodičů, že se rodina rozhodla trvale žít v Chorvatsku, vykonávat práci, s tím, že děti budou studovat, rozvíjet své schopnosti v Chorvatsku. Po dalších 5 letech všichni členové rodiny získali od druhé poloviny roku 2020 postupně povolení k trvalému pobytu v Chorvatské republice. Důvodem ukončení partnerského soužití rodičů a přemístění bydliště matky do České republiky byla skutečnost, že matka navázala vztah s jiným mužem, opustila rodinu, a sdělila, že bude žít s novým partnerem. Obě nezletilé děti, R. V. a T. E. V. se narodily v Z. v Chorvatsku a celý svůj život trvale žíjí v Z. v Chorvatsku a mají silné rodinné a sociální vazby v Chorvatsku. Těžiště zájmů nezletilých dětí je v Chorvatsku. Nezl. R. získala v roce xxx chorvatské občanství. Podkladem pro získání chorvatského občanství byl chorvatský původ rodiny otce, propojení pracovních aktivit otce s Chorvatskem a u dcery vzdělání v Chorvatsku a její aktivity v oblasti sportu, včetně podpory xxx a podpory na úrovni xxx, když je xxx ve dvou sportech – xxx a xxx. Vzdělává se ve výukovém programu, který je vhodný pro její sportovní kariéru; lze studovat i v programu denního studia v dané škole (xxx), která působí i v Z. Nezl. R. v mladších kategoriích jezdila do České republiky na sportovní kempy, které byly spojeny i s návštěvou rodin a zvoleny zejména z důvodu, aby před konáním zkoušek z českého jazyka měla i konverzaci s vrstevníky. Do x. třídy základní školy nezl. R. vykonávala zkoušky i v české základní škole, ale od x. třídy již ne, neboť se rodiče rozhodli, že budou žít trvale v Chorvatsku a že nezl. R. nebude pokračovat ve studiu v České republice. Po přesunu do fáze xxx, se nezl. R. již v kempů v České republice neúčastní. Primárním jazykem pro R. je angličtina, dále pak chorvatština a čeština. Čeština byla v rodině udržována pouze v tzv. hovorové formě; možnost, aby dcera i syn navštěvovali kurz českého jazyka u xxx v Z., resp. konali zkoušky z českého jazyka v Chorvatsku, matka opakovaně odmítla. Nezl. T. E. plní povinnou školní docházku v chorvatské mezinárodní škole. Škola je akreditována u chorvatského Ministerstva školství a má schválený vzdělávací program (dle britského kurikula). Není pravdou, že tento typ školy je pouze pro cizince, kteří žijí v Z. Primárním jazykem je angličtina, s tím, že T. je zařazen do výuky chorvatštiny jako Chorvat a není zařazen do výuky chorvatštiny pro cizince. 10. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu I. stupně v rozsahu napadeném odvoláním včetně řízení, jež předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), aniž bylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.); dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 11. Projednávaná věc je věcí s mezinárodním prvkem, daným bydlištěm nezletilých dětí na území jiného členského státu Evropské unie (Chorvatské republiky). 12. Obvyklé bydliště dítěte na území jiného členského státu, než ve kterém bylo řízení zahájeno, zakládá mezinárodní prvek ve smyslu článku 81 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie. Proto bylo namístě, že se soud I. stupně bez návrhu zabýval posouzením mezinárodní příslušnosti (pravomoci) českých soudů podle Nařízení č. 2019/1111. 13. Podle čl. 2 bodu 7 Nařízení se „rodičovskou zodpovědností“ rozumějí veškerá práva a povinnosti fyzické nebo právnické osoby týkající se dítěte nebo jmění dítěte, která jsou jí svěřeny rozhodnutím, ze zákona nebo právně závaznou dohodou, včetně práva péče o dítě a práva na styk s dítětem. 14. Podle bodu 12 úvodních ustanovení Nařízení č. 2019/1111 jsou pravidla pro určení příslušnosti ve věcech rodičovské zodpovědnosti stanovená tímto nařízením formulována s ohledem na nejlepší zájmy dítěte, zejména na blízkost. To znamená, že příslušným by měl být především soud členského státu, ve kterém má dítě své obvyklé bydliště, s výjimkou určitých případů změny bydliště dítěte, nebo soud určený dohodou nositelů rodičovské zodpovědnosti. 15. Podle čl. 7 odst. 1 Nařízení jsou soudy členského státu příslušné ve věci rodičovské zodpovědnosti k dítěti, které má v době podání žaloby obvyklé bydliště na území tohoto členského státu. Podle čl. 7 odst. 2 Nařízení se pravidlo uvedené v odstavci 1 tohoto článku použije s výhradou článků 8 až 10. 16. Úprava poměrů nezletilého (svěření do péče rodiče a určení styku s rodičem) spadá pod pojem rodičovské zodpovědnosti podle článku 2 bod 7 Nařízení. Matka v návrhu ani netvrdila, že by se byli rodiče na mezinárodně příslušném soudu shodli (článek 10 Nařízení), dále nebylo tvrzeno ani nevyšlo najevo, že se nezletilé děti zákonným způsobem přestěhovaly z Chorvatska, kde s rodiči dlouhodobě (každý od svého narození) vedli rodinnou domácnost (čl. 8 Nařízení), a nebylo ani tvrzeno, že došlo k protiprávnímu přemístění nebo zadržení některého z nezletilých (článek 9 Nařízení). Soudu I. stupně tedy nelze nic vytknout, pokud se zabýval hraničním určovatelem zakládajícím obecnou příslušnost soudu v řízeních o rodičovské zodpovědnosti k dítěti (čl. 7, čl. 2 bod 7 Nařízení), tedy otázkou, kde měly obě nezletilé děti v době zahájení řízení obvyklé bydliště, a pokud posuzoval skutečnosti rozhodné pro posouzení místa obvyklého bydliště dítěte k okamžiku podání návrhu na zahájení řízení u soudu (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2374/2012), tedy v posuzované věci ke dni 31. 8. 2023. 17. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2244/2011, na které odvolatelka poukazuje, zdůraznil požadavek na autonomní výklad pojmu obvyklého pobytu podle čl. 7 odst. 1 Nařízení. Nařízení neobsahuje žádnou definici pojmu „obvyklý pobyt, resp. obvyklé bydliště“; jeho smysl a dosah musí být určeny zejména s ohledem na cíl vyplývající z bodu 12 odůvodnění nařízení, podle něhož jsou pravidla pro určení příslušnosti, která stanoví, formulována s ohledem na nejlepší zájem dítěte, a zejména na blízkost (rozsudky A, EU:C:2009:225, body 31 a 35, jakož i Mercredi, EU:C:2010:829, body 44 a 46). V těchto rozsudcích Soudní dvůr rovněž rozhodl, že obvyklé bydliště dítěte musí vnitrostátní soud určit s přihlédnutím ke všem konkrétním skutkovým okolnostem v každém jednotlivém případě (rozsudky A, EU:C:2009:225, body 37 a 44, jakož i Mercredi, EU:C:2010:829, body 47 a 56). Uvedené znamená, že kromě fyzické přítomnosti dítěte v členském státě musí i z dalších skutečností vyplývat, že tato přítomnost nemá v žádném případě pouze dočasnou či příležitostnou povahu a že bydliště dítěte odpovídá místu, které vykazuje určitou míru integrace dítěte v rámci sociálního a rodinného prostředí (rozsudky A, EU:C:2009:225, body 38 a 44, jakož i Mercredi, EU:C:2010:829, body 47, 49 a 56). Za tím účelem je třeba přihlédnout zejména k trvání, pravidelnosti, podmínkám a důvodům pobytu na území členského státu a přestěhování rodiny do tohoto státu, ke státní příslušnosti dítěte, k místu a podmínkám školní docházky, k jazykovým znalostem, jakož i k rodinným a sociálním vazbám dítěte v uvedeném státě (rozsudky A, EU:C:2009:225, body 39 a 44, jakož i Mercredi, EU:C:2010:829, body 48, 49 a 56). 18. Soud I. stupně v daném případě plně respektoval výše uvedené judikatorní závěry. Rozhodné skutečnosti, tedy že nezletilá R. a nezletilý T. E. ke dni zahájení řízení bydleli na základě dlouhodobé souhlasné vůle rodičů v Chorvatské republice (jiném členském státě EU), že tato přítomnost neměla pouze dočasnou či příležitostnou povahu a že do sociálního prostředí v Chorvatsku jsou plně integrováni, jednoznačně vyplývají ze žalobního tvrzení matky, podle nichž se zde nezletilí narodili a od té doby dosud zde na základě souhlasné vůle rodičů žijí, absolvují školní docházku a aktivity odpovídající jejich věku a zaměření. Z uvedených důvodů nelze soudu I. stupně důvodně vytknout, že za účelem zjištění relevantních skutečností neprovedl výslech účastníků ani nezletilých dětí; vzhledem k prokázání rozhodných skutečností samotným žalobním tvrzením, jemuž nikdo neodporoval, by šlo o úkony nadbytečné. 19. Skutečnost, že děti si přejí bydlet s matkou v České republice, resp. možnosti jejich budoucí integrace do sociálního, kulturního, resp. sportovního prostředí v České republice, jsou z hlediska zkoumání podmínek místní příslušnosti nerozhodné. 20. Z výše uvedeného vyplývá, že pokud soud I. stupně dospěl k závěru, že v dané věci není dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) českých soudů věc projednat a rozhodnout, je tento závěr správný, a nastaly tak podmínky pro zastavení řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Odvolací soud proto usnesení soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil. 21. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1, 2 a § 23 z. ř. s., když žádné okolnosti případu neodůvodňují přiznání jejich náhrady některému z účastníků řízení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Praha 20. prosince 2023 JUDr. Marcela Kučerová v. r. předsedkyně senátu