USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré v právní věci žalobkyně: A. K., narozena dne xxx bytem P., Praha zastoupena advokátkou Z. Š. sídlem P., .Praha proti žalované: W., a.s. zahraniční osoba registrovaná pod č. xxx sídlem K., B., Slovenská republika zastoupena advokátem R. T. sídlem P., Praha o náhradu škody na zdraví, o odvolání žalobkyně i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6. října 2022, č. j. 27 C 156/2015-284, takto: Rozsudek soudu I. stupně se zrušuje a věc se vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem rozhodl soud I. stupně takto: I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 630 345,30 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od 22. 9. 2015 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 5 933 718,20 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 123 363,20 Kč za dobu od 22. 9. 2015 do zaplacení zamítá. III. O zbylé části nároku a náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto konečným rozsudkem. 2. Z odůvodnění rozsudku soudem I. stupně vyplývá, že takto soud rozhodl o žalobě na náhradu škody na zdraví odůvodněné tím, že při dopravní nehodě, která se udála dne xxx na silnici č. x v Maďarsku, utrpěla žalobkyně těžká zranění jako spolujezdkyně, a to ve vozidle tov. zn. xxx, registrační značka xxx, řidiče P. K. Tato těžká zranění žalobkyně v žalobě specifikovala a uváděla, že v jejich důsledku zůstala ochrnuta na dolní část těla (poúrazová paraplegie), je inkontinentní a trpí závažnými psychickými poruchami. Je upoutána na invalidní vozík a odkázána na pomoc dalších osob. Žalobkyni byl dne 21. 10. 2013 přiznán pro invaliditu třetího stupně invalidní důchod, neboť z důvodu dlouhodobého nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 70 %. Osobní vozidlo výše uvedené tov. zn. bylo v době dopravní nehody pojištěno z titulu zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou z provozu motorových vozidel u žalované, pojistná událost byla vedena pod č. xxx. Žalobkyně uplatnila dne 18. 7. 2013 náhradu škody u žalované, a to v podobě bolestného blíže specifikovaného, které žalovaná likvidovala tak, že žalobkyni přiznala plnění ve výši 1 359 450 Kč s tím, že podle maďarského práva žalobkyni více nenáleží, dále požádala o náhradu za ztížení společenského uplatnění, které rovněž specifikovala a požadovala v částce 8 431 064 Kč. Žalobkyně požadovala ohodnotit bolestné a ZSU podle práva Slovenské republiky. Domáhala se též náhrady ztráty na výdělku za dobu pracovní neschopnosti. Soud uvedl, že posledně uvedený nárok není předmětem částečného rozsudku a bude o něm rozhodováno dodatečně. 3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila s tím, že učinila nesporným, že ke škodě došlo na území Maďarska v důsledku dopravní nehody popsané žalobkyní. Dle žalované se na odškodnění nároku žalobkyně užije jako rozhodné právo maďarské, veškeré nároky vyplývající z maďarského práva již žalovaná uhradila a další nároky žalobkyně považuje za nedůvodné. Závěr o rozhodném právu pro nároky žalobkyně žalovaná učinila s odkazem na Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosoudní závazkové vztahy (Nařízení Řím II), s ohledem na skutečnost, že Maďarsko není smluvním státem Haagské úmluvy o právu použitelném pro dopravní nehody ze dne 4. 5. 1971. Podle Nařízení Řím II je rozhodným právem právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody a bez ohledu na to, ve které zemi nebo v kterých zemí se projevily nepřímé následky této skutečnosti. Předpisy Slovenské republiky jsou tak nerozhodné. Podle maďarského práva, které nezná pojem bolestného či ztížení společenského uplatnění, se nahrazují nároky, jako jsou náklady na léčení, ztráty na výdělku, nemajetková újma, na tyto nároky žalovaná žalobkyni uhradila v přepočtu částku 1 359 450 Kč, jež odpovídá částce ve výši 15 000 000 maďarských forintů, dále uhradila žalobkyni částku ve výši 62 833 Kč na ztrátě na výdělku. Navrhla proto zamítnutí žaloby. 4. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování zjistil, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně utrpěla při dopravní nehodě dne 4. 8. 2012, popsané v žalobě, škodu na zdraví. Vycházel dále ze znaleckých posudků J. P. a M. K., ze kterých vzal za prokázané, která zranění žalobkyně utrpěla při dopravní nehodě. Tato zranění v rozhodnutí specifikoval v bodě 5 svého rozsudku, na což se pro stručnost odkazuje. Zabýval se dále problematikou své pravomoci a aplikace hmotného práva. Dovodil, že podle čl. 11 bod 1 písm. b) a podle čl. 13 bod 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (dále jen Brusel I. Bis), je dána jeho pravomoc, s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalobkyně má bydliště v obvodu soudu I. stupně. Pokud se týká rozhodného práva, vycházel z Nařízení Řím II, konkrétně z čl. 4 bod 1, s přihlédnutím k výjimkám uvedeným v bodě 2, 3 čl. 4 tohoto nařízení, a uzavřel, že jelikož k dopravní nehodě a poškození zdraví žalobkyně došlo na území Maďarské republiky, je na hmotněprávní nároky žalobkyně třeba aplikovat právo maďarské. 5. Uvedené právo soud zjistil dotazem na maďarské ministerstvo spravedlnosti, které soudu I. stupně objasnilo příslušné právní normy a jejich výklad. Soud vycházel i s § 84 odst. 1 písm. e) a § 355 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (označeného jako „starý o. z.“). V intencích maďarského práva, které doplnil o výkladová pravidla vyplývající z „mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (ICF)“, vypracované Světovou zdravotnickou organizací (WHO), která je do soudní praxe českých soudů promítnuta metodikou Nejvyššího soudu ke stanovení nemajetkové újmy, soud I. stupně uzavřel, že je možno vycházet ze znaleckých posudků znalce V. K. o stanoveném bodovém ohodnocení újmy na zdraví žalobkyně, dále z údajů o průměrné mzdě v Maďarsku v době bezprostředně před nehodou, a s ohledem na věk a svůj závěr o odškodnění zmařeného (byť neskončeného) lidského života žalobkyně stanovil výši odškodnění v částce 8 306 400 Kč. Tato částka odpovídá 100 % pomyslného odškodnění, jelikož však znalec stanovil procento obtíží v hodnotě 38,82 %, tato hodnota odpovídá částce 3 224 544,50 Kč. Tuto částku znalec doporučil zvýšit o 10 % z důvodu zohlednění věku žalobkyně, tj. o 322 455 Kč. Výsledná částka pak činí 3 546 999,50 Kč. Bolestné určené znalcem ve výši 2 036 bodů při určení hodnoty jednoho bodu na 207,66 Kč stanovil na částku 422 795,76 Kč, součet obou částek tak činí 3 989 795,30 Kč. Od této částky soud odečetl částku již vyplacenou, tj. 1 359 450 Kč, výsledná částka činí 2 630 345,30 Kč. Soud dále uvedl, že odškodnění finančního nároku žalobkyně lze úročit jen ode dne vyhlášení rozsudku, nikoliv však přiznat úroky z prodlení zpětně ode dne vzniku škody. Soud I. stupně proto žalobě vyhověl co do částky 2 630 345,30 Kč s příslušenstvím od 22. 9. 2015 do zaplacení, co do zbytku žalobu zamítl. 6. Proti tomuto rozsudku podaly včasné odvolání žalobkyně i žalovaná. 7. Žalobkyně ve svém odvolání především namítala nesprávnost závěru soudu I. stupně, že rozhodným právem hmotným je právo maďarské. Tento závěr ve výsledku vedl k přiznání zcela nepřiměřeně nízké náhrady bolestného a ztížení společenského uplatnění, a to i ve srovnání se slovenskou (i českou) právní úpravou odškodnění bolestného a ztížení společenského uplatnění. Dle žalobkyně není právem rozhodným právo maďarské. Při vyčíslení nároku dle slovenských předpisů žalobkyně postupovala již z důvodu, že se obrátila v rámci prvotního řešení věci na Českou kancelář pojistitelů, přičemž Českou kanceláří pojistitelů bylo žalobkyni sděleno, že v daném případě se poškozená může plnění domáhat od pojistitele vozidla, kterým je žalovaná slovenská pojišťovna. Poškozená je přitom občankou Slovenské republiky a náhrady škody se domáhá ve výši dle slovenských právních předpisů. Žalobkyně se přitom neztotožňuje s výkladem soudu I. stupně. V kolizní normě čl. 4 odst. 1 Nařízení Řím II se používá hraniční určovatel lex loci damni infecti zohledňující právo země, v níž došlo ke škodnímu ději; přednost dostává místo, v němž se projevil škodný následek, jak zkonstatoval i Ústavní soud České republiky v nálezu ze dne 6. 6. 2017, sp. zn. II. ÚS 155/16. V intencích tohoto nálezu by mělo být zohledněno bydliště poškozeného, v případě žalobkyně by se pak jednalo o právo české, které je co do výše náhrady za bolestné a ZSU srovnatelné s právem slovenským. Žalobkyně zastává názor, že Maďarsko není zemí, kde škoda vznikla, nýbrž zemí, ve které pouze došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, tedy k dopravní nehodě. Zemí, kde škoda žalobkyni vznikla, je u náhrady nemajetkové újmy (bolestné, ZSU) buď Slovensko, či Česká republika, ve které žalobkyně trvale žije přes 20 let. V této souvislosti žalobkyně uvedla, že bolestné se hodnotí až po ustálení zdravotního stavu a trvalé následky se hodnotí podle obou úprav až po roce od nehody. Žalobkyni přitom škoda vznikla v Maďarsku, kterým pouze náhodně projížděla ze Slovenska do Chorvatska na dovolenou, tedy v zemi, která nemá bližší vazby k žalobkyni. Z rozhodnutí soudu I. stupně a přiznaných náhrad je přitom zjevné, že maďarská právní úprava je co do výše náhrady za bolestné a ZSU zcela nesrovnatelná s náhradami, které soudy přiznávají obdobně poškozeným podle slovenské i české právní úpravy. Soud I. stupně podle čl. 26 Nařízení Řím II měl tak odmítnout použití příslušného ustanovení maďarského práva pro zjevnou neslučitelnost s veřejným pořádkem místa soudu. 8. Žalobkyně dále v odvolání namítala nepřiměřenost přiznané částky bolestného a ZSU pro případ, že se odvolací soud ztotožní se závěrem soudu I. stupně o aplikaci maďarského hmotného práva. Nebylo totiž možno vycházet z české metodiky Nejvyššího soudu, mimo jiné proto, že v době vzniku nároku žalobkyně ani metodika neexistovala. Nadto soud aplikoval metodiku nesprávně, k tomu žalobkyně uváděla konkrétní výhrady, namítala, že ve znaleckém posudku byly jednotlivé položky hodnoceny neúplně, např. nebyly zohledněny některé operace. Nesouhlasila ani se závěrem znalce o 38,82 % stanovených dle metodiky, např. znalec nezohlednil žádná omezení žalobkyně v důsledku vážných psychických poruch. Dále soud nevzal v úvahu, že posudek je pouze jedním z podkladů pro stanovení výše odškodnění ZSU, nevzal v úvahu aktivní předúrazový stav žalobkyně spojený i s výchovou nezletilé dcery, kdy měl přiznat odškodnění nad již zvýšené ohodnocení bolestného a ZSU. Znalecký posudek podle tzv. metodiky totiž neurčuje definitivní výši náhrady, je jen podkladem z hlediska lékařského pro soud, který jediný o výši náhrady může rozhodnout. K uvedenému poukazovala na svá tvrzení a důkazy o způsobu života žalobkyně před nehodou, jakož i o omezeních, která v důsledku dopravní nehody život žalobkyně ztěžuje v současné době, resp. v rozhodné době po úrazu. Namítla, že soud I. stupně postupoval zcela mechanicky podle metodiky, nikoliv však v souladu se zákonem. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a její žalobě o odškodnění bolestného a SZU v plném rozsahu vyhověl. 9. Proti rozsudku podala včasné odvolání i žalovaná, a to v rozsahu vyhovujících výroků o věci samé. V odvolání především namítala, že soud I. stupně sice správně posuzoval nároky žalobkyně podle maďarského práva, toto však nesprávně aplikoval. V dané věci totiž nemohou být hodnoceno bolestné a ZSU českým znalcem, neboť maďarské právo takové pojmy vůbec nezná a obecně se hradí pouze blíže nespecifikovaná nemajetková újma. Není tak zřejmé, k čemu by mělo sloužit samotné bodové hodnocení, které znalec v této věci specifikoval. Tento znalecký posudek nemůže být pro věc relevantní, a to ani po doplnění výslechem znalce, hodnocení, byť jen bodové, podle maďarského práva neexistuje a je bezvýznamné. Soud měl tak při aplikaci maďarského práva postupovat důsledně, a to tak, že bude posuzovat nároky pouze dle maďarského práva, a to způsobem v souladu s tímto právem a příslušnou judikaturou. Takto byl založen zcela zásadní nepoměr k jiným případům dopravních nehod, které se řídí maďarským právem, rozsudek tak ve svém důsledku nemůže být spravedlivý. Existuje judikatura maďarských soudů, na kterou žalobkyně opakovaně poukazovala, kterou však soud I. stupně nevzal v potaz. Navíc žalovaná založila do spisu znalecký posudek maďarského soudního znalce, jehož závěry však soud I. stupně zcela pominul a nevypořádal se s ním. Podle maďarského znalce by částka odškodnění měla představovat částku maximálně cca 2 000 000 Kč. Žalovaná též založila do spisu rozhodnutí maďarského soudu, ani toto soud I. stupně ve svém rozsudku nezohlednil a ani se s ním nevypořádal. Nadto žalobkyně požadovala nároky bolestného a ZSU podle českého práva, nebylo tak možné jí bez dalšího přiznat nároky dle práva maďarského, pokud je ani netvrdila či neprokazovala. Soud tak rozhodl o jiném nároku, než je požadován v žalobě. Ke změně žalobních tvrzení přitom nedošlo. Závěry soudu I. stupně proto nemohou obstát. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobu zamítl, popřípadě jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. 10. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalované opakovala, že dle jejího názoru není rozhodným právem právo maďarské, ale právo slovenské, popřípadě české. K uvedenému odkazovala na obsah svého odvolání. 11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle § 212 a § 212a o. s. ř. Dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. 12. Soud I. stupně správně posoudil svoji pravomoc a na jeho závěry v této otázce učiněné lze pro stručnost odkázat. Správně též odmítl stanovisko žalované, že s ohledem na skutečnost, že Česká republika je signatářem mezinárodní úmluvy o právu použitelném pro dopravní nehody ze dne 4. 5. 1971, je třeba aplikovat tuto úmluvu a bez dalšího vycházet z odkazu této úmluvy na hmotné právo maďarské. Jak soud I. stupně správně uzavřel, v této věci bylo nutno vycházet z předpisu Evropské unie, konkrétně z Nařízení Řím II. Kolizní normu tohoto nařízení vztahující se na danou věc však soud I. stupně nevyložil správně. 13. Podle čl. 1, 3 Nařízení Řím II 1. Nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti. 3. Vyplývá-li ze všech okolností případu, že je civilní delikt zjevně úžeji spojen s jinou zemí, než je země uvedená v odstavci 1 nebo 2, použije se právo této jiné země. Zjevně užší vztah k jiné zemi by mohl být založen zejména na již existujícím vztahu mezi stranami, jakým může být například smlouva, který úzce souvisí s daným civilním deliktem. 14. Podle výkladové Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/103/ES, ze dne 16. září 2009, o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontrole povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění, konkrétně dle odstavce „(2) Pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel (pojištění motorových vozidel) je zvlášť důležité pro evropské občany, ať již jsou pojištěnými osobami nebo poškozenými dopravní nehodou“. „(30) Právo odvolat se na pojistnou smlouvu a uplatnit nárok přímo vůči pojišťovně je velmi důležité pro ochranu poškozeného v důsledku dopravní nehody motorového vozidla. S cílem usnadnit účinnou a rychlou likvidaci škody a pokud možno zamezit nákladným soudním řízením by přímý nárok vůči pojišťovně pojišťující osoby, která odpovídá za škodu, pro případ občanskoprávní odpovědnosti měl být rozšířen na všechny poškozené v důsledku dopravní nehody motorových vozidel“. 15. Z výše uvedeného závazného Nařízení Řím II, vykládaného v souladu se Směrnicí o pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel, plyne, že žalobkyně jako poškozená při dopravní nehodě má právo dovolat se hmotného práva slovenského, byť není sama smluvní stranou pojistné smlouvy. Jako poškozená spolujezdkyně však byla účastníkem dopravní nehody, k níž došlo při střetu vozidel řidiče P. K. zn. xxx, reg. zn. xxx s dalším neznámým vozidlem, přičemž vozidlo zn. xxx, reg. zn. xxx bylo v rozhodné době nehody (dle nesporných tvrzení účastníků) pojištěno u žalované. Tímto pojistným vztahem je dán z hlediska aplikace hmotného práva „zjevně užší vztah k jiné zemi“, tj. konkrétně ke Slovensku, a to ve smyslu čl. 4 odst. 3 Nařízení Řím II, jehož právě měl soud v souladu s argumentací žalobkyně na spor správně aplikovat. V této souvislosti je nutno zdůraznit i skutečnost, že k předmětné dopravní nehodě na území Maďarska došlo při přejezdu této země do Chorvatska, kam jela žalobkyně jako spolujezdkyně pouze na dovolenou; k této zemi proto daný spor zjevně žádný užší vztah nemá a bylo by v rozporu s principem spravedlivé ochrany práv žalobkyně jako poškozené, aby byla odškodněna podle předpisů země, ke které nemá žádný vztah a na jejímž území došlo ke škodě jen náhodně. 16. Jelikož soud I. stupně neposuzoval nároky žalobkyně dle předpisů slovenského práva, nemohou být jeho závěry správné, neboť z výčtu právních předpisů, které soud aplikoval, vyplývá, že právo slovenské použito nebylo. Aplikace chybného hmotného práva v této věci má za následek, že závěry soudu I. stupně nelze přezkoumat. Již z tohoto důvodu bylo třeba napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení (§ 219a odstavec 1 písm. b/ o. s. ř. a § 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. Praha 4. května 2023 JUDr. Marcela Kučerová v. r. předsedkyně senátu