USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Karetové a soudců Mgr. Alice Žáčkové a Mgr. Pavla Freiberta v právní věci žalobce: K. J., narozený xxx bytem Š., Praha zastoupený advokátem J. P: sídlem Č., Praha proti žalované: M. J. M., narozená xxx bytem Q., P., Francouzská republika zastoupená advokátem M. Š. sídlem O., Praha o vydání bezdůvodného obohacení, k odvolání žalované proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. ledna 2023, č. j. 15 C 335/2020-383, takto: Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl námitku mezinárodní nepříslušnosti soudů České republiky, uplatněnou ze strany žalované v podání doručeném soudu dne 23. 6. 2022. 2. Takto soud prvního stupně rozhodl v řízení, v němž se žalobce svou žalobou, doručenou soudu dne 30. 10. 2020, domáhá vůči žalované vydání bezdůvodného obohacení v podobě 708 bitcoinů s tím, že žalovaná měla toto plnění od žalobce vylákat lstí (předstíráním neexistujících skutečností, resp. vůle, kterou reálně neměla). 3. Soud prvního stupně napadené rozhodnutí založil na konstatování, že žalovaná je státní občankou Francouzské republiky s obvyklým bydlištěm tamtéž. V této věci se nejedná o spor ve věci majetkových poměrů v manželství, pravomoc (mezinárodní příslušnost) proto nelze dovozovat ze žalobcem odkazovaného nařízení Rady (EU) č. 2016/1103, provádějící posílenou spolupráci v oblasti příslušnosti, rozhodného práva a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech majetkových poměrů v manželství (dále jen „nařízení č. 2016/1103“). Účastníci sice byli manželé, formou notářského zápisu však měli ujednán smluvní majetkový manželský režim oddělených jmění. Majetkový spor mezi nimi proto není sporem podle ustanovení Čl. 3 cit. nařízení, neboť se netýká „majetkových vztahů mezi manželi navzájem vyplývajících z manželství nebo z jeho zrušení“. Soud prvního stupně za této situace aplikoval nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), dále jen „nařízení Brusel I bis“, z jehož ustanovení Čl. 7 odst. 2 plyne příslušnost soudu v případě deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti podle místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události. Soud prvního stupně má přitom za to, že ke škodné události došlo na území České republiky. Námitku uplatněnou ze strany žalované proto soud prvního stupně jako nedůvodnou zamítl analogicky podle ustanovení § 105 odst. 4 o. s. ř. 4. Proti tomuto rozhodnutí brojí žalovaná včasným odvoláním, v němž připomněla, že nesouhlasí s tvrzeními žalobce uvedenými v podané žalobě a z nichž je dovozován závěr o vzniku bezdůvodného obohacení na jeho straně. Nebylo prokázáno, že by žalobce poskytl žalobkyni jakékoli bitcoiny, a pokud by se tak stalo, lze z jím samotným uváděných tvrzení dovodit, že tak učinil v době trvání manželství účastníků dobrovolně, ať už jej k tomu vedla jakákoli pohnutka. Vylákání tohoto plnění ze strany žalované lstí nebylo nijak prokázáno a ze strany žalobce jde toliko o snahu uměle vytvořit splnění podmínek pro vydání bezdůvodného obohacení. Může tak jít o zcela odlišný právní titul, což pak má význam i pro určení příslušnosti soudu. Za této situace má žalovaná za nesprávný postup soudu prvního stupně, který pouze převzal tvrzení žalobce, aniž by se zabýval jejich pravdivostí či právní kvalifikací žalobcem uplatněného nároku (kupř. zda nesouvisí se smlouvou či náhradou nemajetkové újmy způsobené žalované). Pokud pak soud prvního stupně uzavřel, že ke škodné události došlo na území České republiky, není tento závěr jakkoli odůvodněn. V případě bitcoinu jde přitom ve své podstatě o počítačový software, ovladatelný z jakéhokoli místa na světě, a tedy bylo nezbytné zabývat se otázkou, kdy a kde mělo k údajnému převodu bitcoinů dojít. Ustanovení Čl. 7 odst. 2 Brusel I bis pak upravuje nikoli pouze mezinárodní, nýbrž i místní příslušnost konkrétního soudu, čímž se soud prvního stupně vůbec nezabýval. Pokud přitom byla místní příslušnost žalobcem dovozována z místa jeho bydliště na adrese Š., Praha, pak žalovaná upozornila na odlišnou adresu uvedenou v dřívější plné moci, jakož i v rozhovorech poskytnutých ze strany žalobce některým médiím. Žalovaná proto navrhla zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně změnu napadeného rozhodnutí tak, že námitce mezinárodní příslušnosti uplatněné žalovanou bude vyhověno, bude vysloveno, že k řízení je dána mezinárodní příslušnost soudů Francouzské republiky, a řízení bude pro nedostatek podmínek řízení zastaveno; současně žalovaná žádala náhradu nákladů řízení. 5. Žalobce ve svém vyjádření považuje napadené rozhodnutí za správné, odvolání žalované pak má za obstrukční jednání s cílem oddálit meritorní rozhodnutí. Žalobce je přesvědčen, že žalovaná předmětnou námitku v řízení ani řádně neuplatnila, když ji nijak neodůvodnila. I v podaném odvolání pak uplatňuje pouze obecnou argumentaci, kterou nijak blíže nekonkretizuje (tvrdí-li kupř., že by tu mohlo jít o vztah ze smlouvy). Pokud žalovaná zpochybňovala údaj o žalobcově bydlišti, pak žalobce zdůraznil, že jím uvedená adresa odpovídá místu jeho skutečného bydliště v době podání žaloby, přičemž právě v tomto místě došlo též ke vzniku škody (žalobce tu měl bydliště rovněž v době předmětného převodu bitcoinů) ve smyslu ustanovení Čl. 7 odst. 2 Brusel I bis. Žalobce proto navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí jako věcně správného. 6. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí i řízení, které předcházelo jeho vydání, a aniž by bylo třeba nařídit jednání (§ 214 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.), shledal, že odvolání je důvodné. 7. Odvolací soud především konstatuje, že námitka žalované uplatněná v podání datovaném dne 23. 6. 2022 skutečně směřuje vůči mezinárodní příslušnosti českých soudů a konkrétně Obvodního soudu pro Prahu 5, jak je zřetelné z obsahu citovaného podání (namítána je nepříslušnost českých soudů obecně, a to jak v rubrice podání, tak i v jeho textu pod bodem III.). Na tom ničeho nemění skutečnost, že žalovaná dále v textu podání nepřesně zmiňuje „místní“ nepříslušnost českých soudů, neboť každé podání je třeba posuzovat podle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.). Tím je zcela nepochybně právě nesouhlas žalované s příslušností českých soudů jako takových (obecně), tj. s příslušností mezinárodní, a to i s ohledem na její bezprostředně navazující polemiku s aplikovatelností nařízení č. 2016/1103, odkud právě žalobce mezinárodní příslušnost českého soudu dovozoval. 8. Dále lze konstatovat, že uplatněná námitka byla včasná, neboť byla obsahem prvního úkonu žalované vůči soudu v tomto řízení; nelze tak dovodit, že by mezinárodní příslušnost soudu mohla být založena účastí žalované na řízení (Čl. 8 odst. 1 nařízení č. 2016/1103, Čl. 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis). Za této situace soud posuzuje svou mezinárodní příslušnost i bez návrhu (Čl. 15 nařízení č. 2016/1103, Čl. 28 odst. 1 nařízení Brusel I bis). S ohledem na tuto skutečnost je zcela postačující, pokud žalovaná námitku uplatnila, aniž by bylo třeba ji podrobně odůvodňovat (v konkrétním případě nicméně byla námitka relevantně odůvodněna tím, že na věc není aplikovatelné nařízení č. 2016/1103). S ohledem na řádně a včas uplatněnou námitku pak bylo namístě o ní rozhodnout analogicky podle ustanovení § 105 odst. 4 o. s. ř. (srov. k tomu též soudem prvního stupně přiléhavě citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1926/2020). 9. Vlastní posouzení otázky mezinárodní příslušnosti provedené soudem prvního stupně pak je rovněž správné. 10. Lze především souhlasit s tím, že s ohledem na tvrzení (nesporné) ohledně sjednaného manželského majetkového režimu oddělených jmění je předmětná pohledávka zcela nezávislá na tom, zda vznikla mezi manželi či nikoli, nevyplývá tedy z manželství či jeho zrušení ve smyslu ustanovení Čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení č. 2016/1103, a citované nařízení proto není na věc aplikovatelné. 11. Správně pak soud prvního stupně vyšel za této situace z právní úpravy obsažené v nařízení Brusel I bis, přičemž příslušnost českých soudů není založena ani obvyklým bydlištěm žalované (Čl. 4) ani její účastí na řízení (Čl. 26 odst. 1). Žalovaná pak může být před českými soudy žalována pouze za podmínky, že tu jsou splněny předpoklady mezinárodní příslušnosti podle jiných ustanovení citovaného nařízení (Čl. 5 odst. 1). 12. Soudem prvního stupně pak správně aplikoval ustanovení Čl. 7 odst. 2 cit. nařízení, neboť žalobou uplatněný nárok, jak jej žalobce vymezil, je bezpochyby případem deliktní, případně kvazideliktní odpovědnosti, neboť je tvrzeno, že žalovaná předmětné plnění vylákala od žalobce lstí (předstíráním neexistujících skutečností, resp. vůle, kterou reálně neměla). Pro určení mezinárodní příslušnosti přitom je určující právě vymezení projednávaného nároku provedené žalobcem, neboť teprve mezinárodně příslušný soud pak může v dalším řízení provádět dokazování směřující k objasnění tvrzených skutečností a meritornímu posouzení uplatněného nároku. Nelze proto shledat důvodnými námitky žalované v tom směru, že soud prvního stupně pochybil, pokud se otázkou pravdivosti žalobcových tvrzení nijak nezabýval. Správný je pak i ten závěr soudu prvního stupně, že k tvrzené škodě mělo dojít zde v České republice, neboť škoda je zde představována majetkovým úbytkem ve sféře žalobce, který tu má (a měl i v době předmětného převodu, jakož i v době zahájení řízení) své bydliště. Z hlediska mezinárodní příslušnosti (řešené ve výroku napadeného rozhodnutí) je přitom zcela bez významu, je-li toto bydliště na žalobcem uváděné adrese v obvodu soudu prvního stupně, či na jiné adrese tvrzené žalovanou v obvodu jiného pražského obvodního soudu; to by mohlo mít význam toliko pro příslušnost místní, jež však předmětem tohoto rozhodnutí není a ani odvolací soud se jí proto zabývat nemůže (§ 212a odst. 6 o. s. ř.). 13. Tyto závěry, týkající se toliko mezinárodní příslušnosti soudu, nijak nepředjímají další průběh řízení, v němž může být následně na základě provedeného dokazování vyvráceno, že by žalovaná předmětné plnění od žalobce protiprávně vylákala, případně může být zjištěn právní důvod umožňující jí, aby si sporné plnění, bude-li jeho poskytnutí zjištěno, ponechala. Předmětem tohoto nynějšího rozhodnutí je tak výhradně určení soudu, který je (mezinárodně) příslušný k provedení tohoto řízení a k rozhodnutí o projednávaném nároku, ať už bude konečné meritorní rozhodnutí jakékoli. 14. S ohledem na vše shora uvedené tedy odvolací soud napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání zkoumá dovolací soud (§ 239 o. s. ř.). Praha 28. července 2023 JUDr. Helena Karetová v. r. předsedkyně senátu