č. j. 21 Az 31/2023‑ 20   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci žalobce: X., narozený dne X. bytem X. proti žalovanému:   Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34  Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 8. 2023, č. j.: OAM-717/ZA-ZA11-D02-2023 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou včas podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 8. 2023, č. j.: OAM-717/ZA-ZA11-D02-2023, jímž byla podle ustanovení § 10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), shledána nepřípustnou jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany a řízení o této žádosti bylo podle ustanovení § 25 písm. i) téhož zákona zastaveno. Dále bylo ve výroku konstatováno, že státem příslušným k posouzení podané žádosti podle čl. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen „Dublinské nařízení“), je Chorvatsko. II. Obsah žaloby 2. Žalobce v žalobě namítal, že žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice podal kvůli obavě o život, neboť ho v zemi původu opakovaně hledali vojáci a policisté. Patrně mu chtěli X. Dokonce i po útěku z X. vojáci a policisté nadále chodí do jeho domu a vyhrožují jeho blízkým. V České republice by si chtěl najít práci, má tu přátele, naproti tomu v Chorvatsku nikoho nezná a žijí tam X., kteří by na něho mohli donášet. Žalobce upozornil na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 28. 3. 2017, č. j.: 6 Azs 16/2017 - 61, podle kterého se správní orgány mají zabývat otázkou aplikace čl. 17 Dublinského nařízení s ohledem na specifické okolnosti hodné zřetele. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, když v něm nebyla zhodnocena aplikace čl. 17 Dublinského nařízení. Žalobce odkázal i na čl. 3 odst. 2 Dublinského nařízení a své předání do Chorvatska pokládá za nehospodárné. 3. Na základě výše uvedeného žalobce navrhl napadené rozhodnutí zrušit a vrátit věc žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil, když po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a žalobních námitek vyslovil s žalobou nesouhlas. Chorvatská republika je státem příslušným k posouzení žalobcovy žádosti o mezinárodní ochranu, jelikož žalobce podal žádost dne 17. 5. 2023 právě v Chorvatsku. Podle dostupných informací o zemi původu X. Žalobu navrhl žalovaný zamítnout. IV. Obsah správního spisu 5. Ze správního spisu bylo zjištěno, že podle záznamu o výsledku porovnávání otisků prstů v systému EURODAC žalobce podal dne 17. 5. 2023 žádost o mezinárodní ochranu v Chorvatsku. Mluví ukrajinsky a rusky, je svobodný, bezdětný, muslimského vyznání a cítí se zdráv. Dne X., odkud dne 17. 5. 2023 překročil chorvatskou hranici, do České republiky vstoupil ještě dne 17. 5. 2023. Mezi X. v Chorvatsku by mohli být X., kteří by prozradili místo jeho pobytu. V České republice se žalobce cítí bezpečněji, ale jeho X. prozatím neplánuje, že by sem přijela na delší dobu. 6. Chorvatsko akceptovalo žádost České republiky o převzetí žalobce s ohledem na čl. 20 odst. 5 Dublinského nařízení (odpověď Chorvatské republiky na žádost o převzetí doručená žalovanému dne 26. 6. 2023). 7. V chorvatském azylovém řízení nedochází k systémovým nedostatkům (Informace OAMP ze dne 1. 11. 2021). 8. Dne 2. 8. 2023 se žalobce mohl seznámit s podklady rozhodnutí, přičemž uvedl, že se nechce do Chorvatska vrátit, neboť se tam nebude cítit v bezpečí. 9. Dále žalovaný vydal žalobou napadené rozhodnutí ze dne 10. 8. 2023. V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 10.                      Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů ve smyslu ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k účinnosti článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 11.                      Soud ve věci rozhodl bez jednání, protože s tímto postupem vyslovili souhlas účastníci ve smyslu ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s. 12.                      Podle ust. čl. 3 odst. 2 prvního pododstavce Dublinského nařízení pokud nemůže být na základě kritérií vyjmenovaných v tomto nařízení určen příslušný členský stát, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný první členský stát, ve kterém byla žádost podána. 13.                      Podle ust. čl. 17 odst. 1 prvního pododstavce Dublinského nařízení odchylně od čl. 3 odst. 1 se může každý členský stát rozhodnout posoudit žádost o mezinárodní ochranu, kterou podal státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti, i když podle kritérií stanovených tímto nařízením není příslušný. 14.                      Soud předně uvádí, že dle kritérií Dublinského nařízení je státem příslušným k posouzení žalobcovy žádosti skutečně Chorvatsko. Žalovaný kritéria řádně vyhodnotil na s. 2 až 4 napadeného rozhodnutí, s jeho závěry se lze ztotožnit. Na žalobce není aplikovatelné žádné z kritérií čl. 8 až 15 Dublinského nařízení, z žaloby navíc není zřejmé opačné tvrzení, žalobce toliko obecně zmínil nesouhlas s příslušností Chorvatska, aniž vyslovil, jaké z kritérií by měl naplňovat. Nelze-li určit příslušný členský stát dle stanovených kritérií, je státem příslušným k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu první členský stát, v němž byla žádost podána (čl. 3 odst. 2 první pododstavec Dublinského nařízení); žalobce podal první žádost o mezinárodní ochranu v Chorvatsku, proto je státem příslušným k posouzení azylové žádosti Chorvatsko. 15.                      Z ničeho nevyplývají ani možné systémové nedostatky v chorvatském azylovém řízení. Dle Informace OAMP ze dne 1. 11. 2021 probíhá azylové řízení v Chorvatsku standardně, k dispozici bývá žadatelům tlumočník i právní pomoc, přijímací střediska vykazují dostatečné kapacity a podmínky v nich nenaznačují existenci systémových nedostatků ve smyslu čl. 3 odst. 2 druhého pododstavce Dublinského nařízení, žadatelé nejsou v praxi zajišťováni v průběhu standardního azylového řízení. 16.                      Žalovaný v napadeném rozhodnutí řádně odůvodnil, proč nepřistoupil k aplikaci diskrečního ustanovení čl. 17 Dublinského nařízení a neposoudil tak žalobcovu žádost o mezinárodní ochranu i přes svou nepříslušnost. Žalovaný uvedl, že žalobce netrpí zdravotním omezením, v České republice nemá kulturní vazby, nikdy zde nebyl a jeho X. Zhodnocení žalovaného ohledně neaplikování diskrečního ustanovení čl. 17 Dublinského nařízení shledává soud dostatečným a adekvátním. K úvahám stran čl. 17 Dublinského nařízení se vyslovil NSS, který v první právní větě k rozsudku ze dne 5. 1. 2017, č. j.: 2 Azs 222/2016 – 24, uvedl: „Čl. 17. odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 (právo atrahovat si posuzování žádosti o mezinárodní ochranu nepříslušným členským státem) neznamená právo tohoto státu k libovůli, nýbrž jeho povinnost hledat a nacházet racionální řešení přiměřená konkrétním okolnostem. Pokud z okolností případu plyne, že je hodný zvláštního zřetele, je na místě úvahu o aplikaci uvedeného ustanovení učinit.“ Na druhou stranu NSS dospěl k závěru, že povinnost převzít příslušnost na základě čl. 17 Dublinského nařízení státu nevzniká ani tehdy, nastane-li výjimečná situace (vizte rozsudek NSS ze dne 7. 12. 2017, č. j.: 1 Azs 398/2017 – 25). Žalovaný při svých úvahách libovůli neprojevil, naopak zhodnotil všechny relevantní skutečnosti a dospěl k logicky odůvodněnému závěru o neaplikování diskrečního ustanovení čl. 17 Dublinského nařízení na žalobcovu věc. Soud s žalovaným rovněž souhlasí, že žalobce nemá zdravotní omezení a k území České republiky ho nevážou žádné příbuzenské poměry. Pokud jde o možné nebezpečí ze strany X., tito žijí i v České republice. Zájem pobývat v České republice, jakož ani hospodárnost pak nepředstavují zřetele hodné důvody, pro něž by bylo namístě o aplikaci diskrečního ustanovení čl. 17 Dublinského nařízení vůbec uvažovat. 17.                      Co se týče rozsudku NSS ze dne 28. 3. 2017, č. j.: 6 Azs 16/2017 - 61, na žalobcovu věc nedopadá, jelikož v něm bylo judikováno, že okolností hodnou zvláštního zřetele může být rodinná situace žadatele. Žalobce je přitom svobodný, bezdětný, v České republice nemá příbuzné a ani s nikým blízkým do České republiky nepřicestoval. 18.                      Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl. 19.                      O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 30. října 2023 JUDr. Václav Kočka-Amort, v.r. samosoudce     Shodu s prvopisem potvrzuje K. R.