USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň Mgr. Zdeňky Winklerové a JUDr. Ivety Veselé ve věci manžela: M. P. K., narozený dne xxx bytem xxx, Praha zastoupený advokátem a manželky: M. K., narozená dne xxx bytem xxx, Praha zastoupená advokátem o rozvod manželství, k odvolání manžela proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 24. ledna 2023, č. j. 10 C 320/2021-164, takto: Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně soud přerušil řízení postupem podle § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), do doby pravomocného skončení řízení ve věci vedené před soudem Superior Court of the District of Columbia, Spojené státy americké, pod sp. zn. xxx, neboť ve věci vedené před soudem Superior Court of the District of Columbia, Spojené státy americké, sp. zn. xxx, je k návrhu manželky projednáván rozvod účastníků, vypořádání jejich majetku a výživné. 2. Proti tomuto usnesení podal manžel včas přípustné odvolání a navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil nebo zrušil. Vytkl soudu, že nedostal možnost se k návrhu manželky na přerušení řízení vyjádřit a rozsáhle argumentoval k problematice nesplnění podmínek dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2652/2011 ze dne 16. 5. 2012, a komentáři k občanskému soudnímu řádu s akcentem, že je vždy chybné, pokud soud rozhodne o přerušení řízení těsně před rozhodnutím o věci samé, které se čekalo dne 13. 2. 2023. Zdůraznil, že americký soud neřeší otázku předběžnou pro toto řízení, ale konkurenční. Poukázal na čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svoboda na délku tohoto řízení. Podle manželky by nemělo o rozvodu být rozhodnuto dříve, než bude rozhodnuto o vypořádání majetku a výživném. Z rozhodnutí amerického soudu z 10. 1. 2023 neplyne, že pokud by o rozvodu rozhodl český soud, zamezilo by to americkému soudu rozhodnout o dalších otázkách a manželka pak ani nepředložila relevantní právní úpravu, ze které by to mělo vyplývat. Manželka dlouhodobě možnost dohody o vypořádání společného jmění a výživného odmítá, se zástupcem manžela nekomunikuje, jednání u českého soudu ignoruje a různými kroky oddaluje rozhodnutí českého soudu. Manželka rovněž ve snaze odročit jednání u českého soudu uvedla, že společná dcera účastníků má nádorové onemocnění a musí se podrobit operativnímu zákroku, což nebyla pravda. Manželka s rozvodem manželství souhlasí, sama jej u amerického soudu navrhuje a nemá zájem na dalším společném životě s manželem. To, že o výživném a vypořádání společného jmění manželů není rozhodováno českým soudem, je důsledek neochoty manželky k jednání o dohodě. Manželka až po zahájení řízení účelově změnila místo svého pobytu, což nyní uvádí jako důvod (procesní ekonomie), aby účastníci nemuseli cestovat do České republiky z USA. Opomíjí však, že manžel již tyto náklady vynaložil v souvislosti se zahájením řízení a opakovanou účastí. S ohledem na to, že soud měl 13. 2. 2023 rozhodnout, tak lze argument o procesní ekonomii odůvodňující přerušení řízení považovat za absurdní. 3. Manželka se k odvolání nevyjádřila. 4. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. ve spojení s § 1 a § 28 z. ř. s. odvoláním napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a aniž nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), shledal odvolání důvodným. 5. O mezinárodní příslušnosti obvodní soud rozhodl zcela přiléhavě, proti tomuto rozhodnutí nikdo z účastníků nebrojil, a proto lze na odůvodnění tohoto usnesení plně odkázat. 6. Podle obsahu spisu toto řízení bylo zahájeno dne 8. 10. 2021 a manžel se domáhá rozvodu manželství. Manžel je státní příslušník USA, manželka je státní příslušnice USA i ČR. Žaloba a předvolání k jednání byly pro manželku uloženy na poště dne 5. 11. 2021 a dne 19. 11. 2021 jí byly na adrese trvalého pobytu vhozeny do schránky, doručenka se soudu vrátila 23. 11. 2021. Na jednání dne 30. 11. 2021 se manželka nedostavila, a soud proto stanovil další termín jednání na den 4. 1. 2022, předvolání bylo pro manželku uloženo na poště dne 7. 12. 2021 a dne 21. 12. 2021 jí bylo na adrese trvalého pobytu vhozeno do schránky, doručenka se soudu vrátila 27. 12. 2021. Dne 30. 12. 2021 manželka požádala o odročení jednání a potvrzení od lékaře, jejím ošetřujícím praktickým lékařem je xxx xxx xxx z ordinace na Praze. Rovněž vyrozumění o odročení jednání bylo manželce doručeno uložením na poště a následným vhozením do schránky. Všechny doručenky ve spise mají charakter veřejné listiny (§ 50f odst. 3 o. s. ř.) a proto se údaje v nich považují za pravdivé, na tom nemůže nic změnit pouhé opačné tvrzení manželky. V prvním vyjádření ve věci samé manželka uvedla, že české soudy jsou nepříslušné a sama plánuje zahájit řízení o rozvod u amerického soudu. Námitku mezinárodní nepříslušnosti obvodní soud zamítl usnesením ze dne 17. 3. 2022, č. j. 10 C 320/2021-63, které nabylo právní moc dne 8. 4. 2022. Manželka poté opakovaně žádala o prodloužení lhůt k vyjádření, na žádné z nařízených soudních jednání se osobně nedostavila (tedy nejen 30. 11. 2021, ale ani 19. 7. 2022, 18. 10. 2022); popisovala však, že se vrátila do USA, ale nemá tam kde bydlet, a že v lednu 2022 zahájila řízení o rozvod manželství u amerického soudu. V podání ze dne 18. 1. 2023 manželka navrhla odročení jednání nařízeného na 13. 2. 2023 a přerušení řízení s ohledem na to, že americký soud se rozhodl pokračovat v řízení a uložil jim předložit toto rozhodnutí českému soudu (což má manželka za splněné tím, že soudu předložila toto rozhodnutí v anglickém jazyce). Přerušení řízení manželka navrhla na základě tvrzení, že na spor účastníků nelze pohlížet restriktivně. Podle českého právního řádu se jedná o 3 samostatné otázky (rozvod, výživné, vypořádání společného jmění manželů), ale podle práva státu Washington DC se tyto otázky řeší současně, a proto má manželka za to, že je vhodným fórem pro řešení rozvodu právě americký soud, jeho rozhodnutí manželka považuje za oboustranně spravedlivé. Má za to, že zde není překážka litispendence, neboť předmět řízení u amerického soudu je širší. 7. Soud prvého stupně přerušil v posuzovaném případě řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., podle něhož pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. 8. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Posouzení podmínek pro přerušení řízení je do značné míry na úvaze soudu a musí výrazně odrážet okolnosti konkrétního případu (srov. usnesení ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1868/2014). Důvody k přerušení řízení jsou dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která má podstatný význam pro řešení daného případu, vztahuje se k danému skutkovému stavu a soud je oprávněn si ji vyřešit sám podle ustanovení § 135 odst. 2 o. s. ř. Hlavní důvod pro přerušení řízení spočívá v hospodárnosti řízení, tj. aby stejná otázka nebyla posuzována nadbytečně dvakrát. Soud přitom bere v úvahu i stav (pokročilost) obou řízení tak, aby eventuální přerušení mělo vůbec praktický smysl s ohledem na předpokládanou délku řízení, na jehož skončení hodlá soud vyčkat (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3568/2013). Z hlediska hospodárnosti řízení je pak třeba vždy posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, tj. zda nebude účelnějším, vyřeší-li si soud otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, předběžně sám (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). 9. Podle čl. 38 bod 2 Listiny základních práv a svobod každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Tento článek vychází z čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (kterou je Česká republika vázána) a podle kterého každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem. Obě normy pak vychází z premisy, že z hlediska očekávání daných potřebami každodenního života není důvod činit rozdíl mezi spravedlností opožděnou a spravedlností odmítnutou (justice delayed is also justice denied). 10. Soud tak měl při rozhodování o návrhu manželky na přerušení řízení zvažovat průběh celého řízení a vypořádat se s tím, že se nejedná jen o další z celé řady obstrukčních úkonů manželky, na což však rezignoval, a již jen proto je jeho rozhodnutí nesprávné. 11. Obvodní soud se pak nezabýval ani úvahami o vlivu předpokládané délky řízení vedeného u amerického soudu na toto řízení, a rovněž proto lze napadené rozhodnutí shledat minimálně předčasné. Z obsahu spisu přitom nelze učinit žádnou bližší představu o předpokládané délce řízení u amerického soudu. 12. Zejména však obvodní soud blíže nevysvětlil, jaký vliv na jeho rozhodnutí bude mít případné rozhodnutí amerického soudu o rozvodu manželství, zejména však obvodní soud nevzal v potaz vliv mezinárodního prvku na toto řízení a na poměry účastníků. 13. Podle § 26 odst. 1 věta prvá zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“) cizincem se rozumí fyzická osoba, která není státním občanem České republiky. Podle § 28 odst. 1 ZMPS je-li někdo v rozhodné době státním občanem České republiky a považuje-li ho za svého občana také jiný stát, je rozhodné státní občanství České republiky. 14. Podle § 51 odst. 1, 2 věta prvá ZMPS pravomocná cizí rozhodnutí ve věcech rozvodu manželství … byl-li alespoň jedním z účastníků řízení státní občan České republiky, se v České republice uznávají, nebrání-li tomu ustanovení § 15 odst. 1 písm. a) až e), jen na základě zvláštního rozhodnutí. Vyslovit, že se uznává rozhodnutí ve věci uvedené v odstavci 1, přísluší Nejvyššímu soudu. 15. Podle § 15 odst. 1 písm. b) ZMPS pokud v dalších ustanoveních tohoto zákona není stanoveno něco jiného, nelze pravomocná cizí rozhodnutí uznat, jestliže o témže právním poměru se vede řízení u českého soudu a toto řízení bylo zahájeno dříve, než bylo zahájeno řízení v cizině, v němž bylo vydáno rozhodnutí, jehož uznání se navrhuje. 16. Z obsahu spisu je zřejmé, že řízení o rozvod manželství účastníků bylo v České republice zahájeno dříve než v USA. Z citovaných ustanovení ZMPS pak vyplývá, že americký rozsudek o rozvodu manželství státního občana ČR lze uznat v České republice jen rozhodnutím Nejvyššího soudu, avšak jen tehdy, pokud by v řízení USA bylo zahájeno dříve než v ČR, což zde splněno není. 17. Účastníci (a rovněž americký soud) by tak měli vzít v potaz, že případný rozsudek amerického soudu o rozvodu manželství účastníků nebude v České republice způsobilý uznání, což může účastníkům způsobit výrazné problémy. 18. Rovněž pro americký soud totiž platí mezinárodně platná zásada, že ve věcech s mezinárodním prvkem je bezvýjimečná potřeba dodržení mezinárodních postupů a pravidel s ohledem na požadavek vzájemné důvěry mezi jednotlivými státy; nerespektování pravomoci českých soudů byť i jen v individuální věci má pak obecně přesah na posuzování otázky reciprocity do budoucích řízení jiných osob v podobném postavení. 19. Obvodní soud se tak měl zaměřit především na tuto otázku a vysvětlit, proč je v zájmu účastníků vystavit je situaci, kdy dojde k tzv. kulhavému manželství; pro část světa na ně bude pohlíženo jako na rozvedené a pro část světa budou stále manželi, a zejména, proč je ochoten respektovat zásah cizího soudu do vlastní pravomoci. 20. Odvolacímu soudu totiž především není jasné, co zamýšlí obvodní soud učinit poté, co americký soud rozhodne (zda řízení zastaví, nebo manželství také rozvede nebo návrh na rozvod zamítne). Každé z těchto řešení má svá zjevná úskalí a ani jedno nelze proto doporučit. 21. Argumentace manželky o tom, že americký soud může upravit vícero otázek manželů v rámci jednoho řízení, pomíjí, že rovněž české soudy znají typ řízení o rozvodu, kde je současně vypořádána otázka výživného i vypořádání společného jmění manželů (§ 757 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). To, že této možnosti účastníci nevyužili, tak nemůže mít na rozhodování soudu o vhodnosti přerušení řízení o rozvodu žádný vliv. Navíc není vyloučeno ani to, že by český soud rozhodl o otázce rozvodu a americký soud ve zbývajících otázkách. 22. Za tohoto stavu nezbývá než konstatovat, že přerušení řízení o rozvod manželství nelze považovat za ekonomické jen z důvodu vedení později zahájeného řízení u amerického soudu s částečným překryvem předmětu řízení. Navíc nemůže převážit hledisko ekonomiky řízení (z pohledu manželky se ve skutečnosti jedná o hledisko nákladovosti cesty k soudu) nad zájmem na zachování mezinárodních pravidel a suverenity České republiky. 23. Přiléhavá byla rovněž odvolací námitka, že soud vyhověl návrhu manželky, aniž dal prostor manželovi se k této otázce vyjádřit. Tato vada však již byla dalším průběhem řízení zhojena. 24. Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 1 z. ř. s. a § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil obvodnímu soudu k novému rozhodnutí. 25. V případě opětovného vyhovění návrhu na přerušení řízení obvodní soud své rozhodnutí náležitě odůvodní s ohledem na shora popsaná kritéria. 26. Nad rámec otázky řešené ve výroku přezkoumávaného usnesení lze k otázce rozhodného práva lze uvést tolik, že skutečně neexistuje relevantní dvoustranná mezinárodní smlouva a ani přímo aplikovatelné nařízení EU, které by otázku rozhodného práva pro rozvod manželů upravovalo závazně pro Českou republiku (protože ČR se posílené spolupráce - nařízení č. 1259/2010 - neúčastní). Tuto otázku je tak v souladu s § 2 ZMPS nutno řešit dle § 50 ZMPS, který odkazuje na právo rozhodné pro osobní poměry manželů (§ 49 ZMPS), avšak s přihlédnutím k důsledkům vyplývajícím z ust. § 28 odst. 1 ZMPS. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha 8. března 2023 JUDr. Blanka Kapitánová v. r. předsedkyně senátu