č. j. 3A 13/2021 - 41        ČESKÁ  REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM  REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobce:  Ing. J. B.    bytem XXX    zastoupený advokátem Mgr. Pavlem Waldhansem    sídlem Marie Steyskalové 686/38, 616 00  Brno proti žalovanému:  Ministerstvo zemědělství    sídlem Těšnov 65/17, 110 00  Praha 1   řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 12. 2020, č. j. 66853/2020-MZE-14132  takto:    I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 12. 2020, č. j. 66853/2020-MZE-14132, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce, Mgr. Pavla Waldhanse, advokáta. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Státního zemědělského a intervenčního fondu (dále jen „SZIF“) ze dne 10. 8. 2020, č. j. SZIF/2020/0526753 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný nejprve konstatoval, že žalobci poskytl SZIF rozhodnutím sp. zn. 19/F1D/557/024053-EZ, č. j. SZIF/2020/0162261 ze dne 24. 2. 2020 dotace v rámci opatření ekologické zemědělství pro rok 2019 v souladu s nařízením vlády č. 76/2015 Sb., o podmínkách provádění opatření ekologické zemědělství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády č. 76/2015 Sb.“) v celkové výši 105 858,12 Kč. Na základě odvolání žalovaný zrušil prvostupňové rozhodnutí ze dne 24. 2. 2020, neboť odvolání shledal částečně důvodným, když konstatoval, že rozdělení a přečíslování dílu půdního bloku není důvod pro snížení způsobilé výměry; v ostatním bylo rozhodnutí potvrzeno. V novém řízení vydal SZIF dne 10. 8. 2020 rozhodnutí, jímž poskytl žalobci v souladu s nařízením vlády dotace v celkové výši 163 243,22 Kč. 3. Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl napadeným rozhodnutím.  4. Námitky žalobce lze rozdělit do následujících žalobních bodů: 5. V prvním žalobním bodu žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť skutkový stav nemá oporu ve spisovém materiálu. Podle žalobce jsou nesprávná skutková zjištění prvostupňového orgánu o rozdílnosti ploch, kdy v rámci administrativní kontroly SZIF byl zjištěn rozdíl mezi deklarovanou a zjištěnou plochou v rozsahu 5,49 ha, tj. rozdíl větší než 50 % zjištěné plochy. Snížení výměry bylo provedeno u půdního bloku 630-1190 3703/1 (dále jen „blok 1“) z 3,14 ha na 0 ha a u půdního bloku 630-1190 4401/2 (dále jen „blok 2“) z 2,22 ha na 0 ha. Správní orgány vyšly z protokolu o kontrole na místě provedené dne 17. 1. 2020, č. 3487/500/39/2019/D (dále jen „kontrola“), z něhož vyplývá, že na bloku 2 se nacházel travní porost na orné půdě a blok 1 měl být rozorán, s příznaky zbytků travního porostu a nenacházely se na něm posklizňové zbytky po jakékoli bílkovinné plodině. Dále z něho vyplývá, že při kontrole byly zjištěny rozdílné výsledky v deklaraci plodin a obhospodařování od kontrol z roku 2019 (zejména kontroly ze dne 1. 11. 2019, č. 3400/500/39/2019). Tento rozpor nebyl v prvostupňovém rozhodnutí vysvětlen. Žalobce namítá, že žalovaný ani SZIF se ve svých rozhodnutích nevypořádali s tím, že kontrolou ze dne 1. 11. 2019 bylo zjištěno, že na obou půdních blocích je orná půda splňující podmínky dotace, resp. žalovaný se nevypořádal se závěry předchozích kontrol. Dle žalobce nemůže metodika provádění kontroly odůvodnit rozdílnost závěrů o tom, co se na půdním bloku nachází. 6. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně namítá, nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí z důvodu, že se žalovaný nezabýval námitkou žalobce, dle níž nelze použít závěry kontroly ze dne 17. 1. 2020. Podle žalobce nelze provádět kontrolu dodržování podmínek dotace pro rok 2019 až dne 17. 1. 2020, kdy je půda obhospodařována již po sklizni z předcházejícího roku. Nacházela-li se na bloku 1 v roce 2019 vojtěška, je obtížné její přítomnost ověřovat v lednu roku 2020, kdy je půda odplevelena. Z fotografií půdy lze jen stěží usuzovat o hospodaření v průběhu roku 2019. Totéž platí i o bloku 2, který byl po sklizni ponechán ladem, neboť pro rok 2020 bylo plánováno jeho zařazení do kategorie tráva na orné půdě namísto orné půdy, k čemuž v roce 2020 skutečně došlo. Závěry o tom, že se na půdních blocích nachází travní porost či jeho zbytky jsou činěny ke dni 17. 1. 2020, z čehož nelze usuzovat o hospodaření v roce 2019. Dle ust. § 9 odst. 3 nařízení vlády č. 76/2015 Sb. je při posuzování užívané výměry zemědělské půdy a druhu zemědělské kultury rozhodné období do 31. prosince kalendářního roku, ke kterému se vztahuje žádost o dotaci. Zjištění konstatovaná ke dni 17. 1. 2020 tak nejsou relevantní. Rozhodný výskyt pokryvu půdy vojtěškou či prokazatelný výskyt posklizňových zbytků je nadto v období od 1. června do 15. července příslušného roku. Správní orgány tak postupovaly nezákonně, když své rozhodnutí založili na kontrole konané dne 17. 1. 2020. Žalovaný též zatížil napadené rozhodnutí nepřezkoumatelností, když se s touto námitkou v odvolacím řízení nezabýval. 7. Žalovaný v písemném vyjádření uvádí, že u žalobce byly realizovány celkem tři kontroly, proti nimž žalobce nepodal žádné námitky. Kontrola ze dne 17. 1. 2020 vycházela ze skutečného stavu dílů půdních bloků v době kontroly a dále ze stavu zjištěného při původní kontrole dne 1. 11. 2019. Z fotodokumentace pořízené při obou kontrolách je zřejmé, že se na půdních blocích v rozhodném období pro rok 2019 nacházela zemědělská kultura G – travní porost, nikoliv deklarovaná zemědělská kultura R – standardní orná půda. Přestože žalobce deklaroval v žádosti o poskytnutí dotace na půdním bloku 1 vojtěšku pro titul EZ-ROP, z kontroly ze dne 17. 1. 2020 vyplývá, že byl tento blok rozorán s příznaky zbytků travního porostu a na půdním bloku se nenacházely posklizňové zbytky po bílkovinné plodině. Na bloku 2 byl pak zjištěn travní porost na orné půdě, přičemž část byla neobhospodařovaná, s trvalým prvkem – příkopem. Žalovaný odmítá námitku nepřezkoumatelnosti, neboť rozhodnutí obou stupňů jsou řádně odůvodněna a podložena důkazními prostředky. Skutková zjištění mají oporu v kontrolních zjištěních, jakož i ve správním spisu. 8. Ke druhému žalobnímu bodu žalovaný konstatuje, že doplňková kontrola proběhla v souladu ust. § 21 odst. 2 zákona č. 255/2012, o kontrole (dále jen „kontrolní řád“). Z něj plyne možnost kontrolního orgánu provést tzv. došetření věci, je-li to zapotřebí k opravě zjištěných nesprávností v protokolu o kontrole. Důvod provedení kontroly dne 17. 1. 2020 je popsán v napadeném rozhodnutí. Kontroly na místě lze provádět i mimo rozhodné období pro dané kontrolované opatření, přičemž každé kontrolní zjištění musí být prokazatelné, což bylo splněno. Vzhledem k termínu provedení kontroly a agrotechnické praxi se nelze důvodně domnívat, že by travní porost na půdních blocích byl založen i rozorán až v roce 2020. Žalovaný se s touto námitkou vypořádal na str. 3 napadeného rozhodnutí. 9. Soud rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, neboť účastníci řízení s takovým projednáním výslovně souhlasili. Soud proto postupoval v souladu s ust. § 51 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). 10. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a věc posoudil takto: 11. Podle ust. § 21 odst. 2 kontrolního řádu Je-li to na základě podaných námitek nebo k opravě zjištěných nesprávností v protokolu o kontrole zapotřebí, provede kontrolující došetření věci. Výsledek došetření věci se zaznamená v dodatku k protokolu o kontrole, jehož stejnopis se doručí kontrolované osobě a přiloží k protokolu o kontrole. 12. Podle ust. § 28 odst. 2 nařízení vlády č. 50/2015 Sb., o stanovení některých podmínek poskytování přímých plateb zemědělcům a o změně některých souvisejících nařízení vlády (dále jen „nařízení vlády č. 50/2015“) Plochou s bílkovinnými plodinami nebo jejich směsmi, kterou lze vyhradit jako plochu pro poskytnutí podpory na produkci bílkovinných plodin, se rozumí plocha s bílkovinnými plodinami nebo jejich směsmi, která je založena výsevem bílkovinné plodiny nebo směsi plodin různých rodů uvedených v odstavci 3, za předpokladu, že je zajištěn pokryv půdy nebo prokazatelný výskyt posklizňových zbytků v období minimálně od 1. června do 15. července příslušného kalendářního roku. 13. Podle ust. § 9 odst. 3 věty první nařízení vlády č. 76/2015 Při posuzování užívané výměry zemědělské půdy a druhu zemědělské kultury podle evidence využití půdy je rozhodné období ode dne doručení žádosti o dotaci do 31. prosince příslušného kalendářního roku. 14. Podle ust. § 3 odst. 2 nařízení vlády č. 307/2014 Sb., o stanovení podrobností evidence využití půdy podle uživatelských vztahů (dále jen „nařízení vlády č. 307/2014“) se standardní ornou půdou rozumí zemědělsky obhospodařovaná orná půda podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky, na které se za účelem produkce plodin pěstují v pravidelném sledu zemědělské plodiny, zemědělsky obhospodařovaná půda pod skleníky, pod pevným nebo přenosným krytem, a která není travním porostem podle odstavce 3. Odstavec 3 dále stanoví, že travním porostem se rozumí zemědělsky obhospodařovaná orná půda využívaná k pěstování trav nebo jiných pícnin podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky na přírodních plochách nebo uměle vytvořených plochách, která je zahrnuta do střídání plodin uživatele půdy na dobu kratší než 5 let. 15. Předně se soud zabýval uvedenou námitkou nepřezkoumatelnosti, neboť v případě shledání důvodnosti této námitky by bylo vyloučeno meritorní posouzení žaloby. Soud konstatuje, že vada nepřezkoumatelnosti představuje nejzávažnější nedostatky rozhodnutí, ať už jde o nesrozumitelnost rozhodnutí (z výroku není zřejmé, jaká práva či povinnosti jsou ukládány či deklarovány) či nedostatek důvodů odůvodnění (z rozhodnutí není zřejmé, na jakých úvahách správní orgán založil své rozhodnutí nebo není zřejmé, z jakých důkazů vycházel). Dílčí nedostatky rozhodnutí, je-li toto srozumitelné a ve svém celku osvětluje důvody, pro které bylo vydáno, nemohou způsobit vadu nepřezkoumatelnosti. Tyto závěry jsou v souladu s ustálenou judikaturou správních soudů, konkrétně lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017-38: „Současně je ovšem nutné zdůraznit, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 19. 2. 2008, čj. 7 Afs 212/2006-74, publ. pod č. 1566/2008 Sb. NSS). Není přípustné institut nepřezkoumatelnosti libovolně rozšiřovat a vztáhnout jej i na případy, kdy se správní orgán, resp. soud podstatou námitky účastníka řízení řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky a dopustí se (toliko) dílčího nedostatku odůvodnění. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů tak má místo zejména tehdy, opomene-li správní orgán či soud na námitku účastníka zcela (tedy i implicitně) reagovat (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, čj. 1 Afs 92/2012 45, či ze dne 29. 6. 2017, čj. 2 As 337/2016-64). Přehlédnout pak nelze ani fakt, že správní orgány a soudy nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí; takový postup shledal ústavně konformním i Ústavní soud (srov. nález ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, a rozsudek NSS ze dne 12. 3. 2015, čj. 9 As 221/2014-43).“ 16. Soud k této námitce konstatuje, že je důvodná. Přestože z napadeného rozhodnutí vyplývají důvody, proč nebyla na předmětné půdní bloky poskytnuta dotace (nenacházely se na nich pozůstatky vojtěšky, potažmo nešlo o ornou půdu), z prvostupňového ani napadeného rozhodnutí není zjevné, co vedlo správní orgány ke změně závěrů o výskytu vojtěšky a orné půdy, které byly zjištěny kontrolou na místě dne 11. 1. 2019. Z protokolu o této kontrole jednoznačně vyplývá, že se na bloku 1 nacházel porost vojtěšky a blok 2 sestává z orné půdy. Z tohoto protokolu naopak neplynou závěry, že by se na půdních blocích nacházel travní porost či jeho zbytky – tyto závěry vyplývají až z doplňkové kontroly ze dne 17. 1. 2020. Jestliže žalovaný namítá, že zjištění travního porostu na předmětných blocích nasvědčuje tomu, že se travní porost na blocích musel nacházet již dříve, pak si je nutno položit otázku, jak je možné, že ke zjištění travního porostu nedošlo již při kontrole dne 1. 11. 2019. Lze sice přisvědčit žalovanému, že travní porost či jeho zbytky se na půdních blocích nevyskytnou znenadání. Touto logikou lze však dospět i k závěru, že travní porost by se musel na půdních blocích nacházet již v době kontroly dne 1. 11. 2019. 17. Soud si je vědom, že správní orgány zdůvodnily odlišné závěry při kontrolách tím, že „terénní inspektoři neměli při provedení kontroly č. 3487/500/39/2019 (ze dne 1. 11. 2019) postupovat v souladu s nastavenou metodikou SZIF, mimo jiné byly chybně určené způsobilosti a druhy zemědělských kultur.“ Toto zdůvodnění však soud považuje za zcela nedostatečné. Nejenže spojení „inspektoři neměli postupovat“ lze chápat dvojím způsobem, tj. buď inspektoři nepostupovali, nebo inspektoři tak postupovali, ačkoliv neměli (byť se lze domnívat, že se jedná o první variantu), v napadeném rozhodnutí není objasněno, jakých konkrétních chyb se měli inspektoři dopustit v důsledku (ne)postupování dle metodiky SZIF. Zajisté nelze paušálně požadovat, aby každé pochybení při kontrole bylo objasněno do nejmenších detailů, avšak v případě, kdy se závěry dvou kontrol rozchází tak zásadním způsobem, že druhá kontrola zcela popírá závěry přijaté v kontrole předchozí, je na místě tyto rozpory podrobně zdůvodnit. Tomu však správní orgány nedostály. 18. Soud se též ztotožňuje se žalobcem, že při posuzování naplnění podmínek pro přiznání dotace v rámci opatření ekologické zemědělství je třeba závěry o tom, jaké plodiny a kultury se na jednotlivých půdních blocích nachází, činit co možná nejblíže době, která je rozhodná pro pěstování té které plodiny. Kontrolu (pokud to nebylo možné provést v době pěstování vojtěšky) tak je třeba provést co nejdříve po sklizni (nebo během ní), kdy lze spolehlivě deklarovat posklizňové zbytky po takové plodině. Správní orgány opřely svá rozhodnutí o kontrolu ze dne 17. 1. 2020 z důvodu, že předchozí kontrola nebyla provedena procesně správně. Vzhledem ke skutečnosti, že kontrola z listopadu roku 2019 zjistila přítomnost vojtěšky a orné půdy (byť měla být provedena nesprávně), závěry kontroly provedené více než o dva měsíce později nemají takovou důkazní hodnotu, jako kdyby byla kontrola provedena v době pěstování či bezprostředně po sklizni. Lze tak žalobci přisvědčit, že závěry kontroly provedené v roce následujícím po roce, na který se vztahuje žádost o dotaci (byť v prvním měsíci) nenesou takovou důkazní váhu, zejména v situaci, kdy zcela vyvrací závěry učiněné při dřívější kontrole. Zajisté nelze vyloučit, že i doplňková kontrola provedená následující rok může odůvodnit změnu závěrů učiněných v rámci dřívější kontroly, zvláště pokud došlo k pochybení kontrolních pracovníků. Tato změna však musí být důkladně zdůvodněna ve správních rozhodnutích. Zcela jistě nelze připustit, aby správní orgán provádějící kontrolu „otočil o 180°“ a tento krok stroze odůvodnil vadným provedením dřívější kontroly. Přestože se jednalo o doplňkovou kontrolu, vztahující se ke kontrole z roku 2019, samotná kontrola na místě proběhla až v roce 2020. Tuto skutečnost je třeba též brát v potaz. V extrémním případě by totiž mohlo docházet k situacím, že doplňková kontrola bude provedena v polovině následujícího roku, kdy už předmětné půdní bloky budou obsahovat jiné plodiny, budou ponechány ladem, apod. Nelze se ztotožnit se žalobcem, že závěry z kontroly ze dne 17. 1. 2020 jsou zcela nerelevantní (v případě řádného odůvodnění a podložení důkazy by nebylo vyloučené je akceptovat), v daném případě jsou však významně zpochybněny právě nedostatkem zdůvodnění a důkazů. 19. Závěry z kontroly ze dne 17. 1. 2020 nijak nereflektují dříve přijaté závěry, a stejně jako rozhodnutí orgánů obou stupňů pouze deklarují přítomnost trav a nepřítomnost vojtěšky. Soud shodně se žalobcem považuje za velice nepravděpodobné, že pouhé (ne)postupování v souladu s metodikou SZIF by mělo za následek přijetí zcela opačných závěrů v rámci dvou kontrol. Pokud by tomu tak bylo, bylo opět povinností správních orgánů tyto rozpory podrobně zdůvodnit. 20. Soud pro doplnění konstatuje, že napadené rozhodnutí též nemá oporu ve spisovém materiálu. Správní spis obsahuje protokoly o kontrole, kontrolní listy dílů půdních bloků, průvodku ke kontrole, výsledky kontroly dílů půdních bloků a snímky půdních bloků z ortofotomapy, v nichž je na jednotlivých částech zaneseno, kde se nacházela vojtěška (vzhledem ke kontrole ze dne 1. 11. 2019), potažmo zbytky travního porostu (kontrola ze dne 17. 1. 2020). Z ortofotomapy samotné však není možné rozpoznat, zda se na předmětných částech skutečně vojtěška či travní porost nacházely. Správní spis neobsahuje žádné fotografie, které by jednoznačně dokládaly, že se na předmětných blocích nachází zbytky travního porostu, potažmo vojtěšky. Ze spisu rovněž nelze seznat, v jakém rozsahu měly být předmětné bloky pokryty travním porostem. 21. S ohledem na shora uvedené soud konstatuje, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů odůvodnění, neboť z něj nelze seznat, co vedlo kontrolující osoby při kontrole dne 17. 1. 2020 k přijetí zcela opačných závěrů než při kontrole provedené dne 1. 11. 2019. Rovněž z napadeného rozhodnutí není zřejmé, jakým způsobem kontrolující osoby pochybily při kontrole ze dne 1. 11. 2019, a proč takové pochybení mělo vést ke změně stanoviska kontrolujícího orgánu. Ze spisového materiálu rovněž nelze seznat, na základě jakých důkazů (fotografií) správní orgány dospěly k závěru, že se na předmětných půdních blocích nachází namísto vojtěšky travní porost. Zjištěný skutkový stav tak nemá oporu ve spisovém materiálu. 22. Z těchto důvodů Městský soud v Praze zrušil napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost a rozpor se spisovým materiálem (§ 76 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení dle ust. § 78 odst. 4 s. ř. s. 23. Podle ust. § 78 odst. 5 s. ř. s. je žalovaný vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku. V dalším řízení bude na žalovaném, aby znovu posoudil výsledky jednotlivých kontrol a podrobně zdůvodnil, k jakým pochybením při kontrole dne 1. 11. 2019 došlo a z jakého důvodu byly závěry doplňkové kontroly diametrálně odlišné. Žalovaný též v dalším řízení posoudí, v jakém rozsahu měly být půdní bloky pokryty travním porostem a závěry ohledně přítomnosti trav, resp. nepřítomnosti vojtěšky, řádně podloží důkazy. 24. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce měl ve věci úspěch, proto mu soud přiznal náhradu nákladů řízení. Tu představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč a náklady na zastoupení advokátem za dva úkony právní služby [příprava a převzetí zastoupení a podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)]) po 3 100 Kč [§ 7 bod 5 ve vazbě na § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu] a dále režijní paušál ve výši 2 x 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Zástupce žalobce je plátcem DPH a odměna se proto zvyšuje o zákonnou sazbu 21 % tj. o 1 428 Kč. Celková výše odměny tak činí 11 228 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.   Praha 17. ledna 2023   JUDr. Ludmila Sandnerová, v. r. předsedkyně senátu       Shodu s prvopisem potvrzuje M. J.