č. j. 3Ad 11/2020 - 64               ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY    Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci   žalobce:  JUDr. P. Č., narozený dne X adresa pro doručování X proti žalované:  Státní tajemnice v Ministerstvu práce a sociálních věcí    sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha 2   o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 5. 2020 č. j. MPSV-2020/55099-332/1,  takto:  I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí, jímž žalovaná potvrdila rozhodnutí generálního inspektora Státního úřadu inspekce práce (dále též „služební orgán“) ze dne 21. 1. 2020 č. j. 5901/1.10/15-15. Tímto rozhodnutím služební orgán rozhodl, že podle § 72 odst. 1 písm. d) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších přepisů (dále též „ZSS“), služební poměr státního zaměstnance (nyní žalobce) skončí z důvodu, že marně uplynula doba, po kterou byl zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů (výrok I.); podle § 72 odst. 4 ZSS služební poměr státního zaměstnance skončí uplynutím 10 dnů následujících po doručení tohoto rozhodnutí (výrok II.); a podle § 72 odst. 2 písm. c) zákona o státní službě má státního zaměstnance nárok na výplatu odbytného ve výši devítinásobku měsíčního platu, tj. ve výši 280 980 Kč (výrok III.). 2. V předmětné věci ze správního spisu vyplývají tyto rozhodné skutečnosti: 3. Dne 1. 10. 2015 byl žalobce jako státní zaměstnanec podle § 190 odst. 1 ZSS přijat do služebního poměru se vznikem služebního poměru ode dne  2. 11. 2015 a zařazen na služební místo inspektor PVP Oblastního inspektorátu práce pro hlavní město Prahu se sídlem v Praze, v oboru služby: pracovněprávní vztahy, platy, mzdy a jiné odměny za práci, zařazen byl do 10. platové třídy a 12. platového stupně. Plat mu byl určen celkem 26 220 Kč. Tvoří jej platový tarif 24 020 Kč, osobní příplatek 1 400 Kč a zvláštní příplatek 800 Kč. 4. Rozhodnutím o změně platu ze dne 29. 10. 2015 byl státnímu zaměstnanci ode dne 2. 11. 2015 změněn platový tarif na částku 24 750 Kč, dosavadní zařazení do platové třídy, platového stupně, osobní příplatek a zvláštní příplatek, se nemění. 5. Rozhodnutím o změně platu ze dne 23. 2. 2016 byl státnímu zaměstnanci ode dne 1. 3. 2016 stanoven osobní příplatek ve výši 1 820 Kč, celkový plat činil 27 370 Kč. 6. Rozhodnutím o změně platu ze dne 1. 11. 2016 byl státnímu zaměstnanci ode dne 1. 11. 2016 určen platový tarif ve výši 25 740 Kč, celkový plat činil 28 360 Kč. 7. Rozhodnutím o změně platu ze dne 16. 3. 2017 byl státnímu zaměstnanci ode dne 1. 4. 2017 přiznán osobní příplatek ve výši 2 000 Kč měsíčně, celkový plat činil 28 540 Kč. 8. Rozhodnutím o změně platu ze dne 21. 4. 2017 byl státnímu zaměstnanci ode dne 1. 5. 2017 přiznán zvláštní příplatek ve výši 900 Kč měsíčně, celkový měsíční plat činil 28 640 Kč. 9. Dne 24. 10. 2017 byl státnímu zaměstnanci podle nařízení vlády o platových poměrech státních zaměstnanců stanoven ode dne 1. 11. 2017 platový tarif 28 320 Kč, celkový plat činil 31 220 Kč. 10. Podle lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k práci ze dne 3. 12. 2018 (bez evidenčního čísla) státní zaměstnanec pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost. Na dokladu je uvedena poznámka „! NAHRAZEN NOVÝM POSUDKEM DNE 19. 12. 2018“. 11. Podle lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k práci/službě ze dne 19. 12. 2018 ev. č. 18121911 státní zaměstnanec pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost (zdravotní stav omezující tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti zaměstnance významné pro schopnost vykonávat službu trvá déle než 1 rok). Uvedený posudek byl podle razítka dne 19. 12. 2018 doručen Státnímu úřadu inspekce práce. 12. Rozhodnutím služebního orgánu ze dne 20. 12. 2018 (č. j. 5901/1.10/15-11) byl státní zaměstnanec podle § 62 odst. 1 ZSS zařazen ode dne 31. 12. 2018 mimo výkon služby z organizačních důvodů (výrok I.) a podle § 62 odst. 2 ZSS ode dne 31. 12. 2018 plat státního zaměstnance činí ve výši 80 % měsíčního platu, tj. částku 24 976 Kč měsíčně (výrok II.). V odůvodnění služební orgán uvedl, že podle lékařského posudku ze dne 19. 12. 2018 státní zaměstnanec pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu služby inspektora PVP, přičemž zdravotní stav omezující tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti zaměstnance významné pro schopnost vykonávat službu trvá déle než 1 rok. Služební orgán posoudil, zda s ohledem na závěry lékařského posudku lze převést státního zaměstnance na jiné služební místo a dospěl k závěru, že podle jeho závěrů není ke dni vydání rozhodnutí žádné pro něj vhodné místo volné. Z tohoto důvodu rozhodl o zařazení státního zaměstnance mimo výkon služby z organizačních důvodů. Rozhodnutí učinil bez zbytečného odkladu, neboť právní účinky výše zmíněného lékařského posudku nastávají dnem jeho předání a státní zaměstnanec se vzdal práva na přezkoumání lékařského posudku. Před zařazením mimo výkon služby podle § 176 písm. d) ZSS měl státního zaměstnance celkem plat 31 220 Kč měsíčně. Ode dne zařazení mimo výkon služby, tj. ode dne 31. 12. 2018 činí plat státního zaměstnance 80 % z této částky, tj. 24 976 Kč měsíčně. Toto rozhodnutí státní zaměstnanec převzal dne 31. 12. 2018. 13. Dne 30. 5. 2019 služební orgán oznámil státnímu zaměstnanci zahájení správního řízení ve věci skončení služebního poměru. 14. Podle lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k práci/službě ze dne 19. 6. 2019 ev. č. 19061911 státní zaměstnanec je zdravotně nezpůsobilý a pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost ve smyslu zákona o specifických zdravotních službách v pracovních zařazeních: „inspektor inspekce práce, právník, vedoucí/představený, asistent, metodik-inspektor, správce ICT, ostatní místa v úřadu (personalista, účetní, referent VZ, referent odměňování/vzdělávání, rozpočtář, auditor, pověřenec GDPR…)“. 15. V protokolu o ústním jednání konaném dne 24. 6. 2019 státní zaměstnanec uvedl, že „nemá vůči probíhajícímu řízení připomínek, souhlasí s lékařskými posudky, vypracovanými dne 19. 12. 208 a 19. 6. 2019 … prohlašuje, že ničeho nechce doplnit, listinné důkazy považuje za dostatečné“. Protokol státní zaměstnanec podepsal, a je bez připomínek. 16. Dne 5. 8. 2019 (č. j. 5901/1.10/15-13) služební orgán podle § 72 odst. 1 písm. c) ZSS rozhodl o skončení služebního poměru státního zaměstnance podle § 72 odst. 1 písm. c) ZSS. Proti tomuto rozhodnutí podal státní zaměstnanec odvolání. 17. Rozhodnutím žalované ze dne 5. 12. 2019 č. j. MPSV-2019/199866-332/1 bylo rozhodnutí služebního orgánu ze dne 5. 8. 2019 (č. j. 5901/1.10/15-13) zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. V odůvodnění žalovaná uvedla, že služební orgán měl aplikovat postup podle § 72 odst. 1 písm. d) ZSS, a rozhodnout o nároku na výplatu odbytného podle § 72 odst. 2 ZSS. 18. Služební orgán (prvostupňovým rozhodnutím viz bod 1. tohoto rozsudku ze dne 21. 1. 2020 č. j. 5901/1.10/15-15) rozhodl o skončení služebního poměru státního zaměstnance tak, že podle § 72 odst. 1 písm. d) ZSS služební poměr státního zaměstnance skončí z důvodu, že marně uplynula doba, po kterou byl zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů (výrok I.); podle § 72 odst. 4 ZSS služební poměr státního zaměstnance skončí uplynutím 10 dnů následujících po doručení tohoto rozhodnutí (výrok II.); a podle § 72 odst. 2 písm. c) zákona o státní službě má státní zaměstnanec nárok na výplatu odbytného ve výši devítinásobku měsíčního platu, tj. ve výši 280 980 Kč (výrok III.). V odůvodnění shledal podmínky podle § 72 odst. 1 písm. d) ZSS, a konstatoval, že absentují vhodná služební místa během doby zařazení státního zaměstnance mimo výkon služby. Tato doba marně uplynula, aniž bylo možné zařadit státního zaměstnance na jiné vhodné místo. Služební orgán proto rozhodl o skončení služebního poměru státního zaměstnance. Současně uvedl, že služebnímu poměru státního zaměstnance (z rozhodnutí ze dne 1. 10. 2015 č. j. 5901/1.10/15-1) bezprostředně předcházel pracovní poměr u Státního úřadu inspekce práce ode dne 2. 4. 2012, v němž byl jmenovaný v souladu s § 33 odst. 3 ZP vedoucím odboru inspekce III (PVP) Oblastního inspektorátu práce pro hlavní město Prahu. Státní zaměstnanec je ke dni vydání tohoto rozhodnutí (do dne 21. 1. 2020) proto nepřetržitě ve služebním poměru 7 let a 9 měsíců. Podle § 72 odst. 2 písm. c) ZSS mu proto náleží odbytné ve výši devítinásobku měsíčního platu. K jeho výši uvedl, že ode dne zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů do skončení služebního poměru státní zaměstnanec není a nebyl zařazen na žádném služebním místě, žádný nárok na vyšší platový tarif zde proto nevzniká. Služební orgán vychází proto z platového tarifu, na který státnímu zaměstnanci naposledy vznikl nárok či který mu byl naposledy určen v době, kdy byl na služebním místě zařazen. Plat ve smyslu § 176 písm. e) ZSS, na který státnímu zaměstnanci naposledy vznikl nárok, je plat, který mu přináležel před jeho zařazením mimo výkon služby z organizačních důvodů, tj. ke dni 30. 12. 2018. Celková výše měsíčního platu státního zaměstnance činila 31 220 Kč měsíčně, devítinásobek činí 280 980 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. 19. Napadeným rozhodnutím (ze dne 7. 5. 2020 č. j. MPSV-2020/55099-332/1) žalovaná rozhodnutí služebního orgánu potvrdila. Konstatovala, že rozhodnutím ze dne 20. 12. 2018 č. j. 5901/1.10/15-11 byl státní zaměstnanec zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů podle § 62 odst. 1 ZSS. Dnem 30. 6. 2019 uplynula doba 6 měsíců, po níž státní zaměstnanec mohl být zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů podle § 62 odst. 1 ZSS. Na základě tohoto služební orgán rozhodl, že státnímu zaměstnanci uplynutím lhůty 10 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí skončí jeho služební poměr podle § 72 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 72 odst. 4 ZSS. Současně bylo rozhodnuto o výplatě odbytného ve výši devítinásobku měsíčního platu, tj. ve výši 280 980 Kč. Pro stanovení nároku bylo přihlédnuto k § 200 odst. 1 ZSS, podle kterého se do doby trvání služebního poměru státního zaměstnance, jemuž vznikl služební poměr nebo byl do něj přijat na základě přechodných ustanovení zákona o státní službě, započítává doba trvání pracovního poměru ve správním úřadu, který vzniku služebního poměru bezprostředně předcházel. Naposledy určený platový tarif státního zaměstnance činil 28 320 Kč, podle stanovení platového tarifu a změny platu ze dne 24. 10. 2017. Dalšími složkami platu byl osobní příplatek ve výši 2 000 Kč měsíčně z rozhodnutí o změně platu ze dne 16. 3. 2017 a zvláštní příplatek ve výši 900 Kč měsíčně z rozhodnutí o změně platu ze dne 21. 4. 2017. Celková výše měsíčního platu státního zaměstnance podle kritérií stanovených v § 176 písm. e) a § 144 odst. 1 ZSS, § 123 odst. 1 ZP a § 1 odst. 1 nařízení vlády č. 304/2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, činí 31 220 Kč měsíčně, devítinásobek tohoto platu pak 280 980 Kč. Výše odbytného byla státnímu zaměstnanci určena v souladu s § 176 písm. e) ZSS. Dále žalovaná uvedla, že předmětem daného řízení je rozhodování o skončení služebního poměru a rozhodování o odbytném, nikoli o dalších případných nárocích, které státnímu zaměstnanci podle jeho tvrzení přináležejí. 20. Žalobce v podané žalobě namítá nesprávnou výši přiznaného odbytného. Žalobce byl 20 měsíců v dlouhodobé pracovní neschopnosti od 6. 3. 2017 do 28. 11. 2018, do práce nastoupil dne 29. 11. 2018, následně byl zařazen mimo výkon služby. Podle žalobce služební orgán nesprávně určil odbytné podle platového výměru z roku 2017 s platem ve výši 31 220 Kč, aniž by přihlédl k výdělku, kterého by žalobce pravděpodobnému dosáhl v roce 2018, což žalovaná též nesprávně posoudila. Žalobce v rozhodném období předcházejícího čtvrtletí neodpracoval zákonem požadovaných 21 dnů. Má proto za to, že služební orgán porušil ZSS i zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZP“), protože měl použít § 355 ZP. Žalobce uvádí, že byl nucen chodit do práce po datu 3. 12. 2018, ačkoli doložil v pořadí první lékařský posudek o zdravotní nezpůsobilosti k výkonu služby, a též i po datu 19. 12. 2018, kdy doložil v pořadí druhý lékařský posudek o zdravotní nezpůsobilosti k výkonu služby. Služební orgán neměl připustit, aby žalobce vykonával službu podle § 113 ZSS, a na jinou práci jej nepřevedl. Dále žalobce tvrdí, že služební orgán porušil povinnosti podle ZSS a ZP tím, že chybně stanovil žalobci plat za měsíce listopad 2018 a prosinec 2018, který měl být také určen z výdělku pravděpodobného, kterého by žalobce dosáhl v roce 2018. Proto byla vadně určena i výše 80 % z platu a odbytného, při zařazení žalobce mimo výkon služby. Nesprávným úředním postupem služebního orgánu byla práva žalobce krácena. Požadoval, aby soud zajistil evidenci pracovní doby za období roku 2018 a výplatní pásky za období roku 2018. 21. Žalovaná v písemném vyjádření navrhla zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Uvedla, že rozhodnutím služebního orgánu ze dne 20. 12. 2018 č. j. 5901/1.10/15-11 byl žalobce od 31. 12. 2018 zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů s 80 % měsíčního platu, tj. částkou 24 976 Kč. Dnem 30. 6. 2019 uplynula zákonná doba 6 měsíců, po níž mohl být žalobce zařazen mimo výkon služby podle § 62 odst. 1 ZSS.  Při stanovení odbytného postupoval služební orgán podle § 72 odst. 2 ZSS a jeho výši určil podle § 176 ZSS. Naposledy určený platový tarif žalobce ke dni 30. 12. 2018 činil 28 320 Kč, dalšími složkami platu byl osobní příplatek ve výši 2 000 Kč a zvláštní příplatek ve výši 900 Kč. Tento způsob stanovení platu odpovídá metodologii sekce pro státní službu Ministerstva vnitra a je služebními úřady aplikován jednotně. Nejedná se o průměrný výdělek. Neztotožňuje se s žalobcem, že pro výši odbytného měl být rozhodný tzv. pravděpodobný výdělek podle § 355 ZP. Ten má být použit pouze v případech, kdy zákon stanoví použití průměrného výdělku za určité období a nelze jej stanovit. K výplatě odbytného se aplikuje § 176 ZSS, což vylučuje použití průměrného i pravděpodobného výdělku pro stanovení odbytného. Stanovení platu po dobu mimo výkon služby není předmětem tohoto řízení. Rovněž v tomto případě však služební orgán postupoval podle § 176 ZSS. K námitkám žalobce, že mu byl nesprávně vypočítán plat za měsíce listopad a prosinec 2018 a k dalším žalobcem požadovaným plněním, žalovaná uvedla, že uvedené nároky nejsou předmětem řízení o skončení služebního poměru a výplatě odbytného. Samostatným řízením je řešena žádost žalobce o doplatek platu ve výši rozdílu 100 % a 80 % platu za období od července 2019 do doby skončení služebního poměru. 22. Žalobce v replice setrval na žalobní argumentaci a doplnil, že žalovaný nevzal v potaz jeho argumenty ohledně nesprávného výpočtu platu. Dále uvedl, že rozhodnutí služebního orgánu ze dne 20. 12. 2018 mělo být vyhotoveno již po datu 3. 12. 2018. Toto rozhodnutí mu bylo předáno až dne 31. 12. 2018 na právním oddělení osobou, která nebyla personalistou. Došlo tím k porušení povinností podle GDPR, protože dotyčná osoba se seznamovala s jeho osobními daty a citlivými údaji. Okolnosti postavení mimo službu i skončení služebního poměru považuje žalobce za zmatečné, vykazující řadu nesprávností a pochybení. Žalobce nemohl výši platu rozporovat v odvolání, protože služební orgán mu výplatní pásky za období 11/2018 až 08/2019 dal až po urgenci. V té době neměl doklad, o který by se mohl v odvolání proti rozhodnutí služebního orgánu ze srpna 2018 opřít. Žalobce požadoval doplnit důkazy o výdělek za období měsíců 07/2018, 08/2018 a 9/2018 na pracovní pozici „inspektor“ v 10. platové třídě, na stejné pozici, jakou zastával žalobce. 23. Žalovaná v duplice setrvala na své argumentaci. Uvedla, že v srpnu 2018 nemohl služební orgán z povahy věci výplatní pásky za budoucí období poskytnout. Konstatovala, že služební orgán o skončení služebního poměru rozhodl dne 21. 1. 2020, předchozí rozhodnutí služebního orgánu ze dne 5. 8. 2019 o skončení služebního poměru, bylo v odvolacím řízení zrušeno. 24. Žalobce v triplice argumentoval shodně jako výše, a doplnil, že pro stanovení výše platu za listopad 2018 byl užit platový výměr z předchozí doby před dlouhodobou pracovní neschopností žalobce. Upozornil, že existuje několik soudních rozhodnutí k pravděpodobnému výdělku a odkázal na ZP. 25. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“), a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). O věci samé rozhodl bez nařízení jednání, jelikož žalobce i žalovaná s tímto postupem ve lhůtě stanovené soudem písemně souhlasili (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). 26. Soud vycházel z této právní úpravy v rozhodném znění: 27. Podle § 62 odst. 1 ZSS nemůže-li být státní zaměstnanec v případech uvedených v § 61 odst. 1 písm. b) až g) nebo § 61 odst. 2 písm. a) převeden na jiné služební místo, protože žádné vhodné není volné, nebo nemůže-li být v případech uvedených v § 70 odst. 3 zařazen na volné služební místo, zařadí se mimo výkon služby, nejdéle však na 6 měsíců. 28. Podle § 62 odst. 2 ZSS ode dne zařazení mimo výkon služby podle odstavce 1 činí plat státního zaměstnance 80 % měsíčního platu. 29. Podle § 72 odst. 1 písm. d) ZSS služební orgán rozhodne o skončení služebního poměru, uplynula-li marně doba, po kterou byl státní zaměstnanec zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů. 30. Podle § 72 odst. 2 písm. c) ZSS při skončení služebního poměru na dobu neurčitou z důvodu podle odstavce 1 písm. d) má státní zaměstnanec nárok na výplatu odbytného. Při nepřetržité době trvání služebního poměru nepřesahující 9 let, ale přesahující 6 let, přísluší odbytné ve výši devítinásobku měsíčního platu. 31. Podle § 72 odst. 4 ZSS služební poměr skončí uplynutím 10 dnů následujících po dni doručení rozhodnutí, jde-li o případy podle odstavce 1 písm. a) a d), nebo uplynutím 60 dnů následujících po dni doručení rozhodnutí, jde-li o případy podle odstavce 1 písm. b) a c). 32. Podle § 176 písm. e) ZSS platem státního zaměstnance se pro účely odbytného, rozumí součet měsíčních částek platového tarifu, příplatku za vedení, příplatku za službu ve ztíženém pracovním prostředí, osobního příplatku a zvláštního příplatku, na které státnímu zaměstnanci naposledy vznikl nárok nebo které mu byly naposled určeny. 33. Před vlastním vypořádáním žalobních námitek soud považuje za vhodné uvést, že předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí služebního orgánu (ze dne 21. 1. 2020 č. j. 5901/1.10/15-15), jímž bylo rozhodnuto o skončení služebního poměru žalobce podle § 72 odst. 1 písm. d) ZSS a stanoveno odbytné ve výši 280 980 Kč podle § 72 odst. 2 písm. c) ZSS, a na něj navazující napadené rozhodnutí žalované (ze dne 7. 5. 2020 č. j. MPSV-2020/55099-332/1), jímž žalovaná rozhodnutí služebního orgánu potvrdila a odvolání žalobce zamítla. 34. Námitky žalobce týkající se údajného nesprávného úředního postupu služebního orgánu, který měl spočívat v tom, že služební orgán nutil žalobce chodit do práce poté, co dne 3. 12. 2018 předal vedoucímu inspektorovi OIP Praha lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k práci, a též po dni 19. 12. 2018, jdou nad rámec mantinelů předmětného soudního přezkumu, jenž žalobce podanou žalobou vymezil soudu. Shodně též námitky žalobce směřující proti výpočtu 80 % platu, které žalobce pobíral po dobu zařazení mimo výkon služby, nemohl soud v tomto řízení s ohledem na daný rozsah soudního přezkumu vypořádat. O stanovení platu po dobu zařazení žalobce mimo výkon služby ve výši 80 % měsíčního platu v částce 24 976 Kč měsíčně, rozhodl služební orgán rozhodnutím ze dne 20. 12. 2018 č. j. 5901/1.10/15-11. Proti tomuto rozhodnutí mohl žalobce brojit samostatně odvoláním, jak má uvedeno v poučení na str. 3 tohoto rozhodnutí. Současně ani z protokolu o ústním jednání ze dne 24. 6. 2019 shora popsaného nevyplývá, že by žalobce byl s uvedenou částkou nespokojen. Naopak k dotazu služebního orgánu uvedl, že „nemá vůči probíhajícímu řízení připomínek, souhlasí s lékařskými posudky, vypracovanými dne 19. 12. 208 a 19. 6. 2019 … prohlašuje, že ničeho nechce doplnit, listinné důkazy považuje za dostatečné“. Protokol žalobce podepsal, žádné připomínky k němu neměl. Rozhodnutí o zařazení mimo výkon služby a stanovení platu po tuto dobu proto nemůže být žalobcem úspěšně napadáno, neboť se míjí s meritem věci tohoto soudního přezkumu (důvod tj. výše odbytného). 35. Ani námitkami žalobce nově vznesenými v replice ze dne 29. 12. 2020 se nemohl soud s ohledem na lhůtu podle § 72 odst. 1 s. ř. s. zabývat. Žalobce v replice nově namítal, že žalovaný nevzal v potaz jeho argumenty týkající se nesprávného výpočtu platu, že rozhodnutí vypracované dne 20. 12. 2018 mělo být vypracováno již po 3. 12. 2018, že předáním rozhodnutí vypracovaného dne 20. 12. 2018 až 31. 12. 2018 na právním oddělení osobou nezastávající pozici personalisty došlo k porušení povinností v rámci GDPR, že postavení žalobce mimo službu i skončení jeho služebního poměru je od samého počátku zmatečné a vykazuje řadu nesprávností a pochybení. Podle § 71 odst. 2 s. ř. s. platí, že rozšířit žalobu o další žalobní body může žalobce jen ve lhůtě pro podání žaloby, která podle § 72 odst. 1 s. ř. s. činí dva měsíce ode dne, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem. S ohledem na uvedené se soud novými žalobními body uplatněnými v podané replice ze dne 29. 12. 2020 nezabýval. 36. Žalobce v podané žalobě nikterak nesporuje skončení služebního poměru, ani důvody, které k tomuto rozhodnutí žalovaného vedly. Brojí toliko proti stanovené výši odbytného, resp. nesouhlasí se stanovením částky, z níž byla výše odbytného vypočtena. Stěžejní námitkou je, že odbytné mělo být počítáno z výše výdělku, kterého by žalobce pravděpodobného dosáhl za předcházející kalendářní čtvrtletí roku 2018, nikoliv z výše platu, který mu byl stanoven v roce 2017. 37. Podle § 72 odst. 2 ZSS má státní zaměstnanec při skončení služebního poměru na dobu neurčitou z důvodu marného uplynutí doby, po kterou byl státní zaměstnanec zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů, nárok na výplatu odbytného. Výše odbytného je podle dotčeného ustanovení počítána jako několikanásobek (který se určí podle doby nepřetržitého trvání služebního poměru) měsíčního platu. Při stanovení výše odbytného jsou tedy rozhodné dva faktory. Zaprvé nepřetržitá doba trvání služebního poměru, podle níž se stanovuje násobek měsíčního platu, a zadruhé měsíční plat. Žalobce v podané žalobě sporuje toliko druhý činitel, jímž je výše měsíčního platu, z níž bylo odbytné vypočteno. V triplice žalobce výslovně uvedl, že dobu trvání služebního poměru pro účely výpočtu odbytného nikdy nerozporoval. 38. V  § 176 písm. e) ZSS je vymezen pojem platu pro účely odbytného. Platem státního zaměstnance pro výpočet odbytného se rozumí součet měsíčních částek platového tarifu, příplatku za vedení, příplatku za službu ve ztíženém pracovním prostředí, osobního příplatku a zvláštního příplatku, na které státnímu zaměstnanci naposledy vznikl nárok nebo které mu byly naposled určeny. Ustanovení § 176 písm. e) ZSS klade důraz na to, že měsíční částky, jejichž součet představuje plat státního zaměstnance, jsou částky, na které zaměstnanci naposledy vznikl nárok nebo které mu byly naposledy určeny. Z uvedené zákonné konstrukce vyšel i služební orgán při výpočtu odbytného pro žalobce, žalovaná postup výpočtu odbytného podrobně popsala ve druhém odstavci na str. 7 napadeného rozhodnutí. Uvedla, že „[n]aposledy určený platový tarif k 30. 12. 2018 stanovený dle nařízení vlády č. 304/2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, činil částku ve výši 28 320,- Kč dle Stanovení platového tarifu a změny platu, č. j. 5901/1.10/15-9, ze dne 24. 10. 2017, které účastník řízení osobně převzal dne 30. 10. 2017. Dalšími složkami platu ve smyslu § 176 písm. e) zákona o státní službě byl osobní příplatek ve výši 2 000,- Kč měsíčně, naposledy přiznaný dle rozhodnutí o změně platu, č. j. 5901/1.10/15-7, ze dne 16. 3. 2017, které účastník osobně převzal dne 31. 3. 2017 a zvláštní příplatek ve výši 900,- Kč měsíčně, naposledy přiznaný dle rozhodnutí o změně platu, č. j. 5901/1.100/15-8, ze dne 21. 4. 2017, které účastník řízení osobně převzal dne 28. 4. 2017. Celková výše měsíčního platu účastníka řízení podle kritérií stanovených v § 176 písm. e) a § 144 odst. 1 zákona o státní službě, dále v § 123 odst. 1 zákoníku práce a § 1 odst. 1 nařízení vlády č. 304/2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, činí 31 220 Kč měsíčně a devítinásobek tohoto platu pak činí 280 980,- Kč.“ Soud se zde citovaným postupem žalované ohledně vypočtení výše odbytného, resp. měsíčního platu, z nějž je odbytné počítáno, ztotožňuje. Žalovaná provedla výpočet měsíčního platu žalobce v souladu s ust. § 176 písm. e) ZSS, přičemž výsledný výpočet má svou oporu v doloženém spisovém materiálu. Jednotlivá rozhodnutí o změně platu žalobce, jimiž byly určeny jednotlivé složky platu, jsou součástí správního spisu, a soud je konstatuje shora. Žalobce skutečnosti v nich uvedené nikterak nesporuje, pouze namítá, že měsíční plat měl být počítán z výše pravděpodobného výdělku za předcházející čtvrtletí roku 2018, přičemž mu byla chybně stanovena výše platu za měsíce listopad 2018 a prosinec 2018, která měla být taktéž určena z pravděpodobného výdělku. 39. Pro účely stanovení odbytného ve smyslu ZSS je určující výše měsíčního platu, který se v souladu s § 176 písm. e) tohoto zákona stanoví jako součet měsíčních částek platového tarifu, příplatku za vedení, příplatku za službu ve ztíženém pracovním prostředí, osobního příplatku a zvláštního příplatku, na které státnímu zaměstnanci naposledy vznikl nárok nebo které mu byly naposled určeny. Není proto rozhodující výdělek, kterého by žalobce pravděpodobně dosáhl (pokud by nebyl v pracovní neschopnosti), jak namítá žalobce, nýbrž měsíční plat, na který mu jako státnímu zaměstnanci naposledy vznikl nárok nebo který mu byl naposled určen. V dané věci tak pro určení výše měsíčního platu žalobce byla rozhodující výše platu ke dni postavení mimo službu. Žalobce byl postaven mimo službu rozhodnutím ze dne 20. 12. 2018 č. j. 5901/1.10/15-11 s účinností od 31. 12. 2018 (což nesporuje). Poté již žalobce nebyl zařazen na žádném služebním místě, byl tzv. v dispozici. Při určení výše platu pro účely odbytného musí služební orgán vycházet z platového tarifu a jednotlivých příplatků, které žalobci naposledy příslušely, kdy byl zařazen na služebním místě. Plat, na který žalobci naposledy vznikl nárok nebo který mu byl naposled určen, podrobně popsala žalovaná na str. 7 napadeného rozhodnutí ve shora citované pasáži, přičemž vycházela z jednotlivých doložených rozhodnutí o změně platu žalobce. Výši měsíčního platu pro výpočet odbytného byla proto stanovena v souladu s § 176 písm. e) ZSS. 40. V projednávané věci nebylo namístě aplikovat § 355 ZP, jak tvrdí žalobce, a vyjít při výpočtu odbytného z výše průměrného, resp. pravděpodobného, výdělku žalobce. Soud připomíná, že ZSS představuje speciální právní předpis, jenž upravuje služební poměr státních zaměstnanců. Jeho vztah k ZP je založen na tzv. principu delegace. To znamená, že ustanovení ZP se pro služební poměr použije toliko, pokud ZSS tak výslovně stanoví, a v rozsahu, který stanoví. ZSS obsahuje úpravu odbytného v ustanoveních § 72 odst. 1 a § 176 písm. e), přičemž tento postup zákonem stanovený pro výpočet odbytného je nutné respektovat. ZSS v tomto ohledu nikterak neodkazuje na ustanovení ZP. Ani tato námitka žalobce proto není důvodná. 41. Soud dospěl s ohledem na shora uvedené k závěru, že správní orgány postupovaly při výpočtu částky, z níž je počítána výše odbytného, v souladu s ZSS. Postup výpočtu výše odbytného je podrobně popsán v rozhodnutí služebního orgánu i napadeném rozhodnutí a je opřen o konkrétní podklady, jež jsou součástí správního spisu. Žalobní argumentace, že výše odbytného byla počítána ze špatné částky, je nedůvodná. 42. Návrhy žalobce na provedení důkazů evidencí pracovní doby za období roku 2018 a výplatními páskami za období roku 2018 a v replice navrženým výdělkem žalobce za období měsíců 07/2018, 08/2018 a 9/2018 na pracovní pozici „inspektor“ v 10. platové třídě, shledal soud nadbytečné. 43. Na základě uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. 44. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měla plný úspěch žalovaná, avšak žalované v řízení žádné náklady nad rámec jejích běžných činností nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.   Praha 17. března 2023   JUDr. Ludmila Sandnerová, v. r. předsedkyně senátu