č. j. 3Ad 13/2020 - 43 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYMěstský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci   žalobce:  JUDr. P. Č., narozený dne X adresa pro doručování X proti žalované:  Státní tajemnice v Ministerstvu práce a sociálních věcí    sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha 2   o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 6. 2020 č. j. MPSV-2020/110611-332/1,  takto:  I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí, jímž žalovaná potvrdila rozhodnutí generálního inspektora Státního úřadu inspekce práce (dále též „služební orgán“) ze dne 16. 4. 2020 č. j. 1099/1.10/20-5. Tímto rozhodnutím služební orgán zamítl žádost státního zaměstnance (nyní žalobce) ze dne 11. 2. 2020 o doplacení platu do výše 100 % za období od července 2019 do skončení služebního poměru. 2. V předmětné věci ze správního spisu vyplývají tyto rozhodné skutečnosti: 3. Dne 1. 10. 2015 byl žalobce jako státní zaměstnanec podle § 190 odst. 1 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších přepisů (dále též „ZSS“), přijat do služebního poměru se vznikem služebního poměru ode dne  2. 11. 2015 a zařazen na služební místo inspektor PVP Oblastního inspektorátu práce pro hlavní město Prahu se sídlem v Praze, v oboru služby: pracovněprávní vztahy, platy, mzdy a jiné odměny za práci, zařazen byl do 10. platové třídy a 12. platového stupně. Plat mu byl určen celkem 26 220 Kč. Tvoří jej platový tarif 24 020 Kč, osobní příplatek 1 400 Kč a zvláštní příplatek 800 Kč. 4. Rozhodnutím služebního orgánu ze dne 20. 12. 2018 (č. j. 5901/1.10/15-11) byl státní zaměstnanec podle § 62 odst. 1 ZSS zařazen ode dne 31. 12. 2018 mimo výkon služby z organizačních důvodů (výrok I.) a podle § 62 odst. 2 ZSS ode dne 31. 12. 2018 plat státního zaměstnance činí ve výši 80 % měsíčního platu, tj. částku 24 976 Kč měsíčně (výrok II.). V odůvodnění služební orgán uvedl, že podle lékařského posudku ze dne 19. 12. 2018 státní zaměstnanec pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu služby inspektora PVP, přičemž zdravotní stav omezující tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti zaměstnance významné pro schopnost vykonávat službu trvá déle než 1 rok. Služební orgán posoudil, zda s ohledem na závěry lékařského posudku lze převést státního zaměstnance na jiné služební místo a dospěl k závěru, že podle jeho závěrů není ke dni vydání rozhodnutí žádné pro něj vhodné místo volné. Z tohoto důvodu rozhodl o zařazení státního zaměstnance mimo výkon služby z organizačních důvodů. Rozhodnutí učinil bez zbytečného odkladu, neboť právní účinky výše zmíněného lékařského posudku nastávají dnem jeho předání a státní zaměstnanec se vzdal práva na přezkoumání lékařského posudku. Před zařazením mimo výkon služby podle § 176 písm. d) ZSS měl státního zaměstnance celkem plat 31 220 Kč měsíčně. Ode dne zařazení mimo výkon služby, tj. ode dne 31. 12. 2018 činí plat státního zaměstnance 80 % z této částky, tj. 24 976 Kč měsíčně. Toto rozhodnutí státní zaměstnanec převzal dne 31. 12. 2018. 5. Dne 5. 8. 2019 (č. j. 5901/1.10/15-13) služební orgán podle § 72 odst. 1 písm. c) ZSS rozhodl o skončení služebního poměru státního zaměstnance podle § 72 odst. 1 písm. c) ZSS. Proti tomuto rozhodnutí podal státní zaměstnanec odvolání. 6. Rozhodnutím žalované ze dne 5. 12. 2019 č. j. MPSV-2019/199866-332/1 bylo rozhodnutí služebního orgánu ze dne 5. 8. 2019 (č. j. 5901/1.10/15-13) zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. V odůvodnění žalovaná uvedla, že služební orgán měl aplikovat postup podle § 72 odst. 1 písm. d) ZSS, a rozhodnout o nároku na výplatu odbytného podle § 72 odst. 2 ZSS. Státnímu zaměstnanci náleží ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů podle § 62 odst. 1 ZSS do vykonatelnosti nového rozhodnutí služebního orgánu v navazujícím řízení plat podle posledního rozhodnutí o platu účinného před vydáním rozhodnutí o zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů ze dne 20. 12. 2018. 7. Služební orgán dne 21. 1. 2020 pod č. j. 5901/1.10/15-15 rozhodl o skončení služebního poměru státního zaměstnance tak, že podle § 72 odst. 1 písm. d) ZSS služební poměr státního zaměstnance skončí z důvodu, že marně uplynula doba, po kterou byl zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů (výrok I.); podle § 72 odst. 4 ZSS služební poměr státního zaměstnance skončí uplynutím 10 dnů následujících po doručení tohoto rozhodnutí (výrok II.); a podle § 72 odst. 2 písm. c) zákona o státní službě má státní zaměstnanec nárok na výplatu odbytného ve výši devítinásobku měsíčního platu, tj. ve výši 280 980 Kč (výrok III.). V odůvodnění shledal podmínky podle § 72 odst. 1 písm. d) ZSS, a konstatoval, že absentují vhodná služební místa během doby zařazení státního zaměstnance mimo výkon služby. Tato doba marně uplynula, aniž bylo možné zařadit státního zaměstnance na jiné vhodné místo. Služební orgán proto rozhodl o skončení služebního poměru státního zaměstnance. Současně uvedl, že služebnímu poměru státního zaměstnance (z rozhodnutí ze dne 1. 10. 2015 č. j. 5901/1.10/15-1) bezprostředně předcházel pracovní poměr u Státního úřadu inspekce práce ode dne 2. 4. 2012, v němž byl jmenovaný v souladu s § 33 odst. 3 zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZP“), vedoucím odboru inspekce III (PVP) Oblastního inspektorátu práce pro hlavní město Prahu. Státní zaměstnanec je ke dni vydání tohoto rozhodnutí (do dne 21. 1. 2020) proto nepřetržitě ve služebním poměru 7 let a 9 měsíců. Podle § 72 odst. 2 písm. c) ZSS mu proto náleží odbytné ve výši devítinásobku měsíčního platu. K jeho výši uvedl, že ode dne zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů do skončení služebního poměru státní zaměstnanec není a nebyl zařazen na žádném služebním místě, žádný nárok na vyšší platový tarif zde proto nevzniká. Služební orgán vychází proto z platového tarifu, na který státnímu zaměstnanci naposledy vznikl nárok či který mu byl naposledy určen v době, kdy byl na služebním místě zařazen. Plat ve smyslu § 176 písm. e) ZSS, na který státnímu zaměstnanci naposledy vznikl nárok, je plat, který mu přináležel před jeho zařazením mimo výkon služby z organizačních důvodů, tj. ke dni 30. 12. 2018. Celková výše měsíčního platu státního zaměstnance činila 31 220 Kč měsíčně, devítinásobek činí 280 980 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. 8. Rozhodnutím ze dne 7. 5. 2020 č. j. MPSV-2020/55099-332/1 žalovaná rozhodnutí služebního orgánu potvrdila. Konstatovala, že rozhodnutím ze dne 20. 12. 2018 č. j. 5901/1.10/15-11 byl státní zaměstnanec zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů podle § 62 odst. 1 ZSS. Dnem 30. 6. 2019 uplynula doba 6 měsíců, po níž státní zaměstnanec mohl být zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů podle § 62 odst. 1 ZSS. Na základě tohoto služební orgán rozhodl, že státnímu zaměstnanci uplynutím lhůty 10 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí skončí jeho služební poměr podle § 72 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 72 odst. 4 ZSS. Současně bylo rozhodnuto o výplatě odbytného ve výši devítinásobku měsíčního platu, tj. ve výši 280 980 Kč. Pro stanovení nároku bylo přihlédnuto k § 200 odst. 1 ZSS, podle kterého se do doby trvání služebního poměru státního zaměstnance, jemuž vznikl služební poměr nebo byl do něj přijat na základě přechodných ustanovení zákona o státní službě, započítává doba trvání pracovního poměru ve správním úřadu, který vzniku služebního poměru bezprostředně předcházel. Naposledy určený platový tarif státního zaměstnance činil 28 320 Kč, podle stanovení platového tarifu a změny platu ze dne 24. 10. 2017. Dalšími složkami platu byl osobní příplatek ve výši 2 000 Kč měsíčně z rozhodnutí o změně platu ze dne 16. 3. 2017 a zvláštní příplatek ve výši 900 Kč měsíčně z rozhodnutí o změně platu ze dne 21. 4. 2017. Celková výše měsíčního platu státního zaměstnance podle kritérií stanovených v § 176 písm. e) a § 144 odst. 1 ZSS, § 123 odst. 1 ZP a § 1 odst. 1 nařízení vlády č. 304/2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, činí 31 220 Kč měsíčně, devítinásobek tohoto platu pak 280 980 Kč. Výše odbytného byla státnímu zaměstnanci určena v souladu s § 176 písm. e) ZSS. Dále žalovaná uvedla, že předmětem daného řízení je rozhodování o skončení služebního poměru a rozhodování o odbytném, nikoli o dalších případných nárocích, které státnímu zaměstnanci podle jeho tvrzení přináležejí. Proti tomuto rozhodnutí brojí žalobce samostatnou žalobou vedenou zdejším soudem pod sp. zn. 3 Ad 11/2020. 9. Dne 12. 2. 2020 byla služebnímu orgánu doručena žádost státního zaměstnance ze dne 11. 2. 2020 „o proplacení platu, při postavení mimo službu, do výše 100 % - z a s l á n í“ (dále též „žádost“). V žádosti státní zaměstnanec požadoval doplatek platu do výše 100 % za období od července 2019 do skončení služebního poměru. 10. Služební orgán rozhodnutím (ze dne 16. 4. 2020 č. j. 1099/1.10/20-5) zamítl žádost státního zaměstnance ze dne 11. 2. 2020. V odůvodnění uvedl, že úvahy vyslovené žalovanou v rozhodnutí ze dne 5. 12. 2019 č. j. MPSV-2019/199866-332/1 ohledně platu státního zaměstnance v době po uplynutí šestiměsíčního zařazení mimo výkon služby směřovaly nad rámec předmětu posuzovaného řízení, jímž bylo skončení služebního poměru. Služební orgán problematiku vyplacení 100 % platu v předmětném období posoudil v širším kontextu. Podle § 62 odst. 2 ZSS ode dne zařazení mimo výkon služby (podle odst. 1) činí plat státního zaměstnance 80 % měsíčního platu. Vzhledem k tomu, že v tomto ustanovení je vymezen pouze okamžik počátku doby, od kterého činí plat státního zaměstnance 80 % měsíčního platu, tak koncovým okamžikem této doby, do kterého činí plat státního zaměstnance 80 % měsíčního platu, je okamžik skončení jeho služebního poměru. Tento závěr lze dovodit z rozdílnosti dikce použité v § 62 odst. 2 ZSS a v § 63 odst. 2, § 64 odst. 2 a § 65 odst. 2 ZSS, ve kterých zákonodárce specifikoval dobu, po kterou státnímu zaměstnanci přísluší, resp. nepřísluší plat. Podle platného závěru č. 6 poradního sboru náměstka ministra vnitra pro státní službu a podle platného metodického pokynu náměstka vnitra pro státní službu č. 2/2019 přísluší státnímu zaměstnanci od okamžiku marného uplynutí doby šesti měsíců, po kterou může být zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů, do okamžiku skončení jeho služebního poměru plat ve výši 80 % měsíčního platu. Pokud se státní zaměstnanci v různých služebních úřadech ocitnou v identické právní situaci, která jim zakládá určité finanční nároky, neměly by tyto nároky být uspokojovány v různých úřadech různým způsobem. Sekce pro státní službu Ministerstva vnitra České republiky vydává a publikuje své metodiky a stanoviska s předpokladem, že je služební úřady budou vnímat jako důvěryhodná vodítka pro svou praxi. Bude tím nastavena jednotná výkladová, interpretační a aplikační praxe. Služební orgán považuje uvedený kontext za podstatný pro posouzení povahy a závaznosti právní úvahy odvolacího orgánu vyslovené v rozhodnutí č. j. MPSV-2019/199866-332/1, a má za to, že ji nelze v daném případě aplikovat. Státní zaměstnanec nemá nárok, aby mu za období ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů až do skončení jeho služebního poměru přináležel plat podle posledního rozhodnutí o platu účinného před vydáním rozhodnutí o zařazení mimo výkon služby, a že takový nárok není založen ani individuálně rozhodnutím žalované č. j. MPSV-2019/199866-332/1. Proti tomuto rozhodnutí podal státní zaměstnanec odvolání. 11. Napadeným rozhodnutím (ze dne 30. 6. 2020 č. j. MPSV-2020/110611-332/1) žalovaná zamítla odvolání žalobce a rozhodnutí služebního orgánu potvrdila. Uvedla, že k otázce doplatku do plné výše platu státního zaměstnance od marného uplynutí doby, po kterou byl zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů, tj. od 1. 7. 2019 do skončení jeho služebního poměru, se vyjádřila v odůvodnění rozhodnutí ze dne 7. 5. 2020 č. j. MPSV-2020/55099-332/1. V tomto rozhodnutí uvedla, že metodický pokyn náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 2/2019 v čl. 67 odst. 1 stanoví, že v době od marného uplynutí doby, po kterou byl státní zaměstnanec zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů, do skončení služebního poměru přísluší státnímu zaměstnanci plat ve výši 80 % měsíčního platu, protože se postavení státního zaměstnance fakticky nemění a státní zaměstnanec i nadále nevykonává službu. V návaznosti na odlišný právní názor na otázku týkající se výše měsíčního platu od okamžiku marného uplynutí doby šesti měsíců, po kterou může být státní zaměstnanec zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů, uvedený v předchozím rozhodnutí ze dne 5. 12. 2019 č. j. MPSV-2019/199866-332/1, zdůraznila, že metodické vedení náměstka ministra vnitra pro státní službu setrvalo názorově v rámci problematiky i v novém výše uvedeném Metodickém pokynu náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 2/2019 na uvedeném stanovisku, vyhodnotil služební orgán výši vyplacení částky odpovídajícím způsobem. V návaznosti na názor náměstka ministra vnitra pro státní službu, od něhož není důvod se odchýlit, ode dne marného uplynutí doby šesti měsíců, po kterou může být státní zaměstnanec zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů, tj. v daném případě od dne 1. 7. 2019, náleželo státnímu zaměstnanci 80 % platu na jeho původním služebním místě a nikoliv 100 % platu, neboť postavení státního zaměstnance se v důsledku marného uplynutí doby šesti měsíců, po kterou byl zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů, do doby skončení jeho služebního poměru fakticky nezměnilo, a i nadále službu nevykonával. Žalovaná se ztotožnila s postupem služebního orgánu. 12. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobce podanou žalobou. 13. Žalobce v podané žalobě namítá nesprávný postup služebního orgánu. Žalobce byl 20 měsíců v dlouhodobé pracovní neschopnosti od 6. 3. 2017 do 28. 11. 2018, do práce nastoupil dne 29. 11. 2018, následně byl zařazen mimo výkon služby. V souladu s rozhodnutím žalované ze dne 5. 12. 2019 č. j. MPSV-2019/199866-332/1, žalobce požádal dne 11. 2. 2020, aby mu služební orgán doplatil plat z vyplácené výše 80 % do výše 100 % za dobu od července 2019, tj. za období od uplynutí šesti měsíců, kdy byl zařazen mimo výkon služby, do doby skončení služebního poměru. Vinou služebního orgánu bylo totiž prodlužováno skončení služebního poměru žalobce. Služební orgán vydal vadné rozhodnutí (ze dne 5. 8. 2019), proti kterému se žalobce úspěšně odvolal, rozhodnutí služebního orgánu bylo zrušeno (ze dne 5. 12. 2019), a ve věci bylo znovu rozhodováno. Žalobce po tuto dobu nemohl nastoupit na lépe placené místo. Žalovaná vycházela z nesprávných podkladů, a tudíž věc nesprávně vyhodnotila. Podle žalobce průtahy byly dány na straně služebního orgánu, což by mělo jít k tíži služebnímu orgánu, žalobci měl být od 1. 7. 2019 do skončení služebního poměru vyplácen plat ve výši 100 %. Opačný postup by byl nesprávný a krátil by práva žalobce. Služební orgán tím, že žalobci nevyplatil dlužnou částku od července 2019 do doby rozhodnutí žalované a následně pak neposkytoval plat žalobci ve výši 100 % do skončení služebního poměru, nepostupoval v souladu s § 106 odst. 3 ZSS. Takovýmto postupem služebního orgánu mohlo dojít i k porušení pracovněprávních předpisů. Dále žalobce uvádí, že služební orgán mu chybně stanovil plat za měsíce listopad 2018 a prosinec 2018, který měl být také určen z výdělku pravděpodobného, kterého by žalobce dosáhl v roce 2018. Proto byla vadně určena i výše 80 % z platu. Požadoval, aby soud zajistil výplatní pásky za období roku 2019 do skončení služebního poměru a písemný pokyn, aby žalobci nebyl doplacen plat do 100 % a také nebyl mu poskytován plat ve výši 100 % při postavení žalobce mimo službu. 14. Žalovaná v písemném vyjádření navrhla zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Uvedla, že dne 11. 2. 2020 žalobce požádal o doplatek platu do výše 100 % za období od uplynutí šesti měsíců jeho zařazení mimo výkon služby, tj. od července 2019, do doby skončení služebního poměru. Služební orgán žádost zamítl, jelikož žalobci náleží plat ve výši 80 % měsíčního platu podle § 62 odst. 2 ZSS, a ve vztahu k § 63 odst. 2, § 64 odst. 2, § 65 odst. 2 ZSS, v nich zákonodárce přesně vymezil začátek a konec doby, po kterou náleží či nenáleží plat. Tento výklad služební orgán opřel o metodický pokyn náměstka vnitra pro státní službu č. 2/2019, kterým se stanoví podrobnosti ke změnám služebního poměru a o závěr č. 6 poradního sboru náměstka vnitra pro státní službu ze dne 3. 6. 2016. Důvodnost takového postupu odvozuje poradní sbor ze znění § 62 odst. 2 ZSS, kdy zákon výslovně nestanoví konec takového opatření, s přihlédnutím k situaci, kdy po marném uplynutí doby zařazení mimo výkon služby státní zaměstnanec službu nadále nevykonává a již vykonávat nemůže, neboť je dán zákonný důvod skončení služebního poměru. Žalovaná shledala argumentaci služebního orgánu za jako přiléhavou a odpovídající metodickému vedení nadřízeného služebního orgánu. V rozhodnutí žalované ze dne 5. 12. 2018 č. j. MPSV-2019/199866-332/1, je uvedeno, že ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty k zařazení mimo výkon služby až do skončení služebního poměru přináleží plat podle posledního rozhodnutí o platu účinného před vydáním rozhodnutí o zařazení mimo výkon služby, tj. 100 % platu. Žalovaná při rozhodování o odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí považovala za podstatné, že předmětem rozhodnutí žalované č. j. MPSV-2019/199866-332/1 je skončení služebního poměru žalobce a přiznání odbytného. Otázka výše platu po uplynutí doby šesti měsíců zařazení mimo výkon služby předmětem uvedeného rozhodnutí nebyla. Dále považovala za podstatné, že její závěr o doplatku platu do 100 % neodpovídal metodickému pokynu náměstka vnitra pro státní službu. 15. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“), a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Městský soud rozhodl o věci samé bez nařízení jednání, jelikož žalovaná s tímto postupem vyjádřila souhlas a žalobce se ve lhůtě stanovené soudem k takovému vyřízení věci nevyjádřil, souhlasil s ním proto konkludentně (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). 16. Soud vycházel z této právní úpravy v rozhodném znění: 17. Podle § 62 odst. 1 ZSS nemůže-li být státní zaměstnanec v případech uvedených v § 61 odst. 1 písm. b) až g) nebo § 61 odst. 2 písm. a) převeden na jiné služební místo, protože žádné vhodné není volné, nebo nemůže-li být v případech uvedených v § 70 odst. 3 zařazen na volné služební místo, zařadí se mimo výkon služby, nejdéle však na 6 měsíců. 18. Podle § 62 odst. 2 ZSS ode dne zařazení mimo výkon služby podle odstavce 1 činí plat státního zaměstnance 80 % měsíčního platu. 19. Podle § 72 odst. 1 písm. d) ZSS služební orgán rozhodne o skončení služebního poměru, uplynula-li marně doba, po kterou byl státní zaměstnanec zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů. 20. Před vlastním vypořádáním žalobních námitek soud považuje za vhodné uvést, že předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí služebního orgánu (ze dne 16. 4. 2020 č. j. 1099/1.10/20-5), jímž byla zamítnuta žádost žalobce o doplacení platu do výše 100 % za období od července 2019 do skončení služebního poměru, a na něj navazující napadené rozhodnutí žalované (ze dne 30. 6. 2020 č. j. MPSV-2020/110611-332/1), jímž žalovaná rozhodnutí služebního orgánu potvrdila a odvolání žalobce zamítla. 21. Námitky žalobce týkající se výpočtu poskytované částky 80 % platu, kterou žalobce pobíral po dobu zařazení mimo výkon služby, jdou nad rámec mantinelů předmětného soudního přezkumu, jenž žalobce podanou žalobou vymezil soudu. Této skutečnosti si byl ostatně vědom sám žalobce, když dotčenou skupinu námitek v žalobě uvedl spojením „byť tato skutečnost bezprostředně nesouvisí s projednávanou věcí“. Námitky žalobce směřující proti výpočtu 80 % platu, které žalobce pobíral po dobu zařazení mimo výkon služby, nemohl soud v tomto řízení s ohledem na daný rozsah soudního přezkumu vypořádat. O stanovení platu po dobu zařazení žalobce mimo výkon služby ve výši 80 % měsíčního platu, tj. 24 976 Kč měsíčně, rozhodl služební orgán prvního stupně rozhodnutím ze dne 20. 12. 2018 č. j. 5901/1.10/15-11. Proti tomuto rozhodnutí mohl žalobce brojit samostatně odvoláním, jak má uvedeno v poučení na str. 3 tohoto rozhodnutí. Rozhodnutí o zařazení mimo výkon služby a stanovení platu po tuto dobu není předmětem tohoto soudního řízení, jím je toliko rozhodnutí o žádosti žalobce o doplacení platu do výše 100 % za období od uplynutí doby šesti měsíců, po kterou byl žalobce zařazen mimo výkon služby, do skončení služebního poměru. 22. Žalobce se v souzené věci domáhá doplatku platu do výše 100 % za období od uplynutí doby šesti měsíců, po kterou byl zařazen mimo výkon služby, do skončení služebního poměru. Mezi účastníky řízení není sporné, že po tuto dobu byl žalobci poskytován plat ve výši 80 % měsíčního platu, který žalobce požaduje doplatit do výše 100 % měsíčního platu. 23. Soud připomíná, že žalobce byl rozhodnutím ze dne 20. 12. 2018 č. j. 5901/1.10/15-11 zařazen ode dne 31. 12. 2018 mimo výkon služby z organizačních důvodů. Žalobci byl tímto rozhodnutím zároveň určen plat ve výši 80 % měsíčního platu, tj. v částce 24 976 Kč měsíčně, s účinností ode dne 31. 12. 2018. Podle § 62 odst. 1 ZSS nemůže-li být státní zaměstnanec v případech uvedených v § 61 odst. 1 písm. b) až g) nebo § 61 odst. 2 písm. a) převeden na jiné služební místo, protože žádné vhodné není volné, nebo nemůže-li být v případech uvedených v § 70 odst. 3 zařazen na volné služební místo, zařadí se mimo výkon služby, nejdéle však na 6 měsíců. Tedy, je-li státní zaměstnanec zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů podle § 62 odst. 1 ZSS, je tomu tak proto, že v daném čase nemůže být převeden na jiné služební místo, neboť pro něj není žádné služební místo vhodné. Zařazení mimo výkon služby z uvedených organizačních důvodů však nesmí trvat déle než šest měsíců. Pokud marně uběhne doba šesti měsíců, po které je státní zaměstnanec zařazen mimo výkon služby, služební orgán v souladu s § 72 odst. 1 písm. d) ZSS rozhodne o ukončení služebního poměru. Tato doba přitom uplyne marně pouze v případě, že ve stanovené době skutečně nebylo nalezeno žádné vhodné služební místo, na které by mohl být státní zaměstnanec zařazen. 24. Podle § 62 odst. 2 ZSS náleží státnímu zaměstnanci ode dne zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů plat ve výši 80 % měsíčního platu. Jak přiléhavě uvedl služební orgán na str. 4 rozhodnutí, dotčené ustanovení § 62 odst. 2 ZSS určuje pouze okamžik počátku doby, po kterou státnímu zaměstnanci náleží plat ve výši 80 % měsíčního platu, a sice jako den zařazení mimo výkon služby. Okamžik, jímž končí tato doba, kdy plat státního zaměstnance činí 80 % měsíčního platu, není v ustanovení vymezen. 25. Lze konstatovat, že po marném uplynutí doby, po kterou může být státní zaměstnance zařazen mimo výkon služby (přičemž marným uplynutím je třeba rozumět situaci, kdy ve stanovené době nebylo nalezeno žádné vhodné služební místo, na které by mohl být státní zaměstnanec zařazen), rozhodne služební orgán o skončení služebního poměru. Je tedy zřejmé, že státnímu zaměstnanci bude náležet plat ve výši 80 % měsíčního platu do jednoho z těchto okamžiků, tedy buď do dne zařazení zpět do výkonu služby (současně s tím bude státní zaměstnanec zařazen i na služební místo), nebo, uplyne-li marně doba zařazení mimo výkon služby, do dne skončení služebního poměru. Tedy, nebude-li státní zaměstnanec zařazen zpět do výkonu služby (a současně s tím na služební místo), bude mu náležet plat ve výši 80 % měsíčního platu až do dne skončení služebního poměru. 26. Skutečnost, že plat státního zaměstnance bude činit 80 % měsíčního platu až do doby skončení služebního poměru zaměstnance, tedy nikoli jen do marného uplynutí doby zařazení mimo výkon služby, vychází ze znění § 62 odst. 2 ZSS. Dotčené ustanovení na rozdíl od následujících ustanovení § 63 odst. 2, § 64 odst. 2 a § 65 odst. 2 ZSS, jež se týkají zařazení státního zaměstnance mimo výkon služby z jiných než organizačních důvodů, využívá pro vymezení trvání nároku státního zaměstnance na 80 % měsíčního platu konstrukci „ode dne zařazení mimo výkon služby“. Naproti tomu připomenutá ustanovení § 63 odst. 2, § 64 odst. 2 a § 65 odst. 2 ZSS, určují, že státnímu zaměstnanci nepříslušní plat „po dobu zařazení“. Zákonodárcem užité formulace pro učení trvání platových nároků souvisejících se zařazením mimo výkon služby je nutné při jejich výkladu rozlišit. Ustanovení § 63 odst. 2, § 64 odst. 2 a § 65 odst. 2 ZSS vymezují trvání nároku státního zaměstnance na plat, resp. že zaměstnanci plat nenáleží, jako přesně vymezený časový úsek po dobu zařazení mimo výkon služby, tedy úsek určený začátkem i koncem. Pro souzenou věc rozhodné ustanovení § 62 odst. 2 ZSS však trvání nároku státního zaměstnance určuje pouze začátkem, a sice den zařazení mimo výkon služby, bez bližšího časového určení konce této doby. Z uvedeného vymezení je tedy zjevné, že doba, po kterou státnímu zaměstnanci náleží 80 % měsíčního platu podle § 62 odst. 2 ZSS, nekončí uplynutím doby zařazení mimo výkon služby. 27. Postavení státního zaměstnance v období od uplynutí doby šesti měsíců, po kterou může být zařazen mimo výkon služby, do skončení služebního poměru se od postavení v období zařazení mimo výkon služby fakticky nemění, neboť státní zaměstnanec ani nadále nevykonává službu. Uvedené vyplývá ze závěru č. 6 zasedání poradního sboru náměstka ministra vnitra pro státní službu k zákonu o státní službě ze dne 3. června 2016, z něhož vyšly i služební orgány, přičemž soud se s tímto závěrem ztotožňuje. Poradní sbor též konstatoval, že z právního hlediska dochází v postavení státního zaměstnance k takové změně, kdy marným uplynutím doby, po kterou byl státní zaměstnanec zařazen mimo výkon služby, službu již v rámci stávajícího služebního poměru vykonávat nebude moci, tzn., že státního zaměstnance již nebude možné zařadit na volné služební místo (s jedinou výjimkou zařazení či jmenování na jiné služební místo na základě výběrového řízení). I z tohoto důvodu se jeví jako logický shora poskytnutý výklad, že státnímu zaměstnanci náleží v období od marného uplynutí doby pro zařazení mimo výkon služby do skončení služebního poměru plat ve výši toliko 80 % měsíčního platu, neboť státní zaměstnanec není v tomto období zařazen na žádné služební místo a fakticky nevykonává službu, shodně jako po dobu zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů. 28. Soud po posouzení věci dospěl k závěru, že z právní úpravy neplyne žalobci nárok na vyplacení částky 100 % měsíčního platu po dobu od marného uplynutí doby zařazení mimo výkon služby do skončení služebního poměru. 29. Soud konstatuje, že po dobu zařazení státního zaměstnance mimo výkon služby nemůže být služební poměr státního zaměstnance ukončen, naopak je potřeba po tuto dobu sledovat, zda se objeví vhodné služební místo, na které by mohl být státní zaměstnanec zařazen. Až poté, co marně uplyne doba, po kterou je státní zaměstnanec zařazen mimo výkon služby, může být služební poměr státního zaměstnance v souladu § 72 odst. 1 písm. d) ZSS skončen. Není tak důvodná námitka žalobce ohledně průtahů ve věci skončení služebního poměru, kdy žalobce namítá, že služební orgán měl k dispozici dobu šesti měsíců, kterou však překročil. Naopak, služební orgán nemohl o skončení služebního poměru rozhodnout před uplynutím doby šesti měsíců, po kterou byl žalobce zařazen mimo výkon služby. Tato doba šesti měsíců představuje jakousi ochranou dobu, při jejímž trvání nemůže být služební poměr státního zaměstnance ukončen. O skončení služebního poměru rozhodne služební orgán v souladu § 72 odst. 1 písm. d) ZSS až poté, co tato doba marně uplyne. Též služební orgán mohl v projednávané věci rozhodnout o skončení služebního poměru žalobce až po uplynutí doby šesti měsíců od zařazení žalobce mimo výkon služby, tedy nejdříve po datu 30. 6. 2019. 30. V žalobě vznesenou námitku ohledně průtahů v průběhu řízení o skončení služebního poměru odůvodňoval žalobce zaviněním služebních orgánů, které ve věci rozhodovaly opakovaně, když nesprávně určily důvody skončení služebního poměru. Soud ji neshledal důvodnou. Byť žalovaná dne 5. 12. 2019 pod č. j. MPSV-2019/199866-332/1 rozhodnutí služebního orgánu ze dne 5. 8. 2019 č. j. 5901/1.10/15-13 zrušila, nezakládá tato skutečnost nárok žalobce na přiznání 100 % platu za požadované období. Žalobce v podané žalobě pouze obecně namítá průtahy na straně služebních orgánů, aniž by uvedl, které rozhodnutí bylo podle jeho názoru vydáno po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Soud nicméně připomíná, že lhůta pro vydání rozhodnutí je lhůtou pořádkovou, na její uplynutí zákon neváže žádné právní důsledky pro věc samu a již vůbec s ní nespojuje nárok na přiznání platu ve výši 100 % měsíčního platu do doby skončení služebního poměru. Případné nedodržení zákonem stanovené lhůty pro vydání rozhodnutí ze strany služebních orgánů tak ani nemohlo být důvodem pro přiznání platu ve výši 100 % měsíčního platu po dobu od 1. 7. 2019 do skončení služebního poměru žalobci. Nadto soud dodává, že ze spisového materiálu nevyplývá, že by žalobce užil možnost uplatnit institut opatření proti nečinnosti, pokud měl za to, že dochází k průtahům na straně služebních orgánů. 31. Lze souhlasit s žalobcem, že žalovaná v rozhodnutí ze dne 5. 12. 2019 č. j. MPSV-2019/199866-332/1, uvedla, že žalobci náleží ode dne následujícího po uplynutí šesti měsíců zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů podle § 62 odst. 1 ZSS do vykonatelnosti nového rozhodnutí služebního orgánu v navazujícím řízení plat podle posledního rozhodnutí o platu účinného před vydáním rozhodnutí o zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů ze dne 20. 12. 2018. Na uvedené ostatně upozornil již služební orgán v rozhodnutí. Zároveň dodal, že úvahy žalované v rozhodnutí ze dne 5. 12. 2019 č. j. MPSV-2019/199866-332/1 jdou nad rámec tamního předmětu řízení a že je nelze v případě žalobce aplikovat, s ohledem na výklad ustanovení § 62 odst. 2 ZSS, závěr č. 6 poradního sboru náměstka ministra vnitra pro státní službu, metodický pokyn náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 2/2019 a jednotnou praxi služebních orgánů. Také žalovaná se v napadeném rozhodnutí vyjádřila ke svému dřívějšímu závěru v rozhodnutí ze dne 5. 12. 2019 č. j. MPSV-2019/199866-332/1. V souvislosti s tím upozornila na své pozdější rozhodnutí, vydané v totožném řízení o skončení služebního poměru žalobce, ze dne 7. 5. 2020 č. j. MPSV-2020/55099-332/1. Žalovaná v napadeném rozhodnutí citovala jednotlivé pasáže z rozhodnutí ze dne 7. 5. 2020 č. j. MPSV-2020/55099-332/1, v něm se k uvedené problematice vyjádřila v tom ohledu, že upozornila na rozpor svého dřívějšího názoru vyjádřeného v rozhodnutí ze dne 5. 12. 2019 č. j. MPSV-2019/199866-332/1, a závěru metodického pokynu náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 2/2019, přičemž shledala správným postup služebního orgánu, který postupoval v souladu s tímto pokynem a neřídil se přechozím názorem žalované ohledně výše vyplacené částky žalobci. Žalovaná se tedy ve svém rozhodnutí ve věci skončení služebního poměru ze dne 7. 5. 2020 č. j. MPSV-2020/55099-332/1 (jímž potvrdila rozhodnutí služebního orgánu ze dne 21. 1. 2020 č. j. 5901/1.10/15-15 vydané po zrušení přechozího rozhodnutí služebního orgánu žalovanou z rozhodnutí ze dne 5. 12. 2019 (č. j. MPSV-2019/199866-332/1), vyjádřila v tom smyslu, že žalobci nepřísluší po dobu od marného uplynutí doby zařazení mimo výkon služby do skončení služebního poměru plat ve výši 100 % měsíčního platu. Jak je zřejmé z uvedeného, napadené rozhodnutí není v rozporu s rozhodnutím služebních orgánů ve věci skončení služebního poměru. 32. K tvrzení žalobce, že po dobu řízení nemohl nastoupit na lépe placené místo, soud uvádí, že žalobce nedoložil soudu, že by v předmětné době měl konkrétní pracovní nabídku lépe placeného místa.  Tvrzený zásah do práv tak žalobce soudu ničím nedoložil. 33. Soud dospěl s ohledem na shora uvedené k závěru, že žalovaná postupovala v souladu se ZSS, když zamítla žádost žalobce o doplacení platu do výše 100 % za období od července 2019 do skončení služebního poměru. 34. Návrhy žalobce, aby soud zajistil výplatní pásky za období roku 2019 do skončení služebního poměru a písemný pokyn, aby žalobci nebyl doplacen plat do 100 % a také nebyl mu poskytován plat ve výši 100 % při postavení žalobce mimo službu, shledal soud nadbytečnými, když správní spis a listiny v něm shromážděné, jsou dostatečnou oporou pro vydání napadených rozhodnutí. 35. Na základě uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. 36. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měla plný úspěch žalovaná, avšak žalované v řízení žádné náklady nad rámec jejích běžných činností nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.   Praha 17. března 2023     JUDr. Ludmila Sandnerová, v. r. předsedkyně senátu