ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň Mgr. Miloslavy Štorkové a JUDr. Aleny Svátkové ve věci žalobkyně: B., a.s., IČO xxx sídlem L., Praha zastoupená advokátem K. G. sídlem L., Praha proti žalované: E. K., narozená xxx bytem B., N., Slovenská republika o zaplacení 29 250 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. srpna 2022, č. j. 60 C 6262/2019-60, takto: Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že rozsudek pro uznání se nevydává. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem pro uznání soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni - částku ve výši 10 390 Kč, - kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 4 621,01 Kč, - úroky z prodlení z částky 10 390 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, - částku ve výši 5 590 Kč, - kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2 486,18 Kč, - úroky z prodlení z částky 5 590 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, - částku ve výši 13 270 Kč, - kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 5 901,90 Kč, - úroky z prodlení z částky 13 270 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Současně vyslovil, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 915 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám K. G., advokáta (výrok II.). 2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobkyně se žalobou ze dne 4. 7. 2019 domáhala po žalované zaplacení částky 29 250 Kč se shora specifikovaným příslušenstvím. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně P. F., s.r.o., uzavřela se žalovanou jako spotřebitelem tři smlouvy o půjčce, a to dne 25. 7. 2008 (č. 322695201), dne 29. 8. 2008 (č. 319497645) a dne 28. 12. 2008 (č. 322701405). Na základě zmíněných smluv byl v každém z případů poskytnut žalované úvěr ve sjednané výši, který se zavázala zaplatit spolu se souhrnným poplatkem. Žalovaná však své závazky ze smluv neplnila, když nehradila sjednané splátky řádně a včas, a to ani přes výzvu k plnění. Aktivní legitimace ve sporu je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 17. 6. 2016 mezi žalobkyní a P. F., s.r.o., IČO xxx, sídlem O., Praha. 3. Soud prvního stupně v daném případě postupoval ve smyslu ust. § 114b o. s. ř. a usnesením ze dne 3. 6. 2022, č. j. 60 C 6262/2019-50, vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě 30 dnů od doručení písemně vyjádřila k žalobě, která jí byla doručena spolu s rozhodnutím. Současně byla žalovaná poučena o následcích nesplnění této výzvy ve smyslu zmíněného zákonného ustanovení. 4. Žalovaná na výzvu, která jí spolu s žalobou byla doručena řádně do vlastních rukou dne 14. 6. 2022, reagovala pouze odkazem na vyhlášený osobní bankrot z roku 2018, aniž by se vyjádřila k věci samé. 5. Z přípisu Okresného súdu Nitra ze dne 28. 6. 2022 soud prvního stupně v této souvislosti zjistil, že konanie vedené pod sp. zn. 27OdK/184/2018 (dlžník E. K.), bolo ukončené, a to dňa 6. 12. 2018 oznámením o zrušení konkurzu v Obchodnom vestníku. Zmíněné konkurzní řízení bylo zrušené z důvodu, že konkurzná podstata nepokryje náklady konkurzu. 6. Za této situace soud prvního stupně dovodil, že nárok, který byl žalobou uplatňován, žalovaná uznala, a proto postupoval ve smyslu ust. § 153a o. s. ř. a rozhodl rozsudkem pro uznání. 7. Po stránce hmotněprávní soud prvního stupně věc posoudil tak, že žalovaná spolu s právní předchůdkyní žalobkyně platně uzavřely smlouvu resp. smlouvy ve smyslu ust. § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, přičemž nárok uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, že žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná. 9. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Namítala opětovně, že jí byl dne 6. 12. 2018 „uznaný osobní bankrot s tím, že jí tak byly zrušené předešlé závazky (její i ty, které nevznikly jejím přičiněním, ale spadaly do BSM)“. Uvedla dále, že jí bylo doporučeno, aby kontaktovala žalobkyni, což učinila. V této souvislosti žalobkyni informovala, že si není vědoma žádného dluhu vůči společnosti P., když si od ní vzala dvě půjčky, které předčasně splatila. Žalobkyně však nadále trvala na tom, že dluh existuje, že ho uznala, přičemž nebrala ohled ani na její osobní bankrot, ke kterému byla donucená, jelikož jí bývalý manžel nadělal neúnosné dluhy. Zdůraznila, že s rozsudkem soudu prvního stupně nesouhlasí, není si vědoma žádných závazků. Poukázala, že žije spořádaným životem, stará se o dvě nezletilé děti, nemá půjčky ani dluhy. Navrhovala zrušení napadeného rozhodnutí. 10. Žalobkyně odvolání žalované ve svém vyjádření nepovažovala za důvodné. Podotkla, že nebyla účastníkem insolvenčního řízení na Slovensku, z čehož dovozovala, že se jeho výsledek na její osobu nevztahuje a pohledávka za žalovanou nadále trvá, je způsobilá být předmětem nalézacího řízení v České republice. Žalovaná nijak neprokázala, že by cokoliv na Slovensku uhradila, tj. neprokázala, že byla osvobozena od placení dluhů. Shrnula, že výsledek insolvenčního řízení na Slovensku podle slovenských zákonů nemá mezinárodní přesah do České republiky. Navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, případně jej změnil co do lhůty k plnění a přiznal jí náklady odvolacího řízení. 11. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek pro uznání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212, ust. § 212a odst. 4 o. s. ř. ve spojení s ust. § 205b o. s. ř.), a dospěl k následujícím závěrům. 12. Odvolací soud na tomto místě pouze podotýká, že vzhledem k tomu, že žalovaná je státním občanem Slovenské republiky, přičemž se tak jedná o řízení s cizím prvkem, byla otázka mezinárodní příslušnosti českých soudů v rámci tohoto sporu již řešena, a to konkrétně v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2022, č. j. 39 Co 107/2022-47, kterým bylo mj. změněno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 11. 2021, č. j. 60 C 6262/2019-38, tak, že se řízení nezastavuje. Odvolací soud ve zmiňovaném rozhodnutí dovodil pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, a to s odkazem na čl. 7 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), neboť v posuzovaném případě se žalobkyně po žalované domáhala nároku ze smluv o půjčce, když poskytnutí půjček nebylo vázáno na jakékoliv další podmínky. Jedná se proto o služby (finanční), které právní předchůdkyně žalobkyně žalované za úplatu (úrok z bezúčelového úvěru) poskytla. Mezinárodní i místní příslušnost soudů se tak řídí místem, kde služby byly poskytnuty. Protože službu poskytla právní předchůdkyně žalobkyně, která sídlí v České republice, jsou příslušné k projednání a rozhodnutí věci soudy České republiky. 13. V posuzované věci soud prvního stupně usnesením ze dne 3. 6. 2022, č. j. 60 C 6262/2019-50, vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě třiceti dnů ode dne doručení písemně vyjádřila k žalobě, která byla k rozhodnutí připojena, a v případě, že uplatněný nárok zcela neuzná, aby v tomto vyjádření vylíčila rozhodující skutečnosti, na kterých staví svou obranu, k vyjádření připojila listinné důkazy, jichž se dovolává, a označila důkazy nutné k prokázání svých tvrzení. Žalovaná byla současně řádně poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě bez vážného důvodu, který by jí v tom bránil, nevyjádří, bude mít soud za to, že nárok, který byl vůči ní uplatněn, uznala, a rozhodne rozsudkem pro uznání podle ust. § 153a odst. 3 o. s. ř. 14. Odvolací soud však v daném případě neshledal postup soudu prvního stupně, který rozsudkem pro uznání žalobě vyhověl, správným, neboť pro jeho vydání nebyly splněny všechny zákonné předpoklady. Soud prvního stupně konstatoval, že shora uvedené usnesení ze dne 3. 6. 2022, č. j. 60 C 6262/2019-50, bylo žalované doručeno do vlastních rukou dne 14. 6. 2022, a jelikož se ve stanovené lhůtě ve věci samé kvalifikovaně nevyjádřila, když pouze odkázala na skutečnost, že na její majetek byl vyhlášen v roce 2018 konkurz, měl za to, že uplatněný nárok uznala, a rozhodl proto rozsudkem pro uznání. 15. Z obsahu spisu se podává, že usnesením Okresného súdu Nitra ze dne 30. 8. 2018, č. j. 27 OdK/184/2018-31, byl na majetek žalované prohlášen konkurz. Žalovaná jako dlužník byla zbavena všech dluhů, které můžou být uspokojeny jen v konkurzu v rozsahu, v jakém nebudou uspokojeny v konkurzu. Současně tento soud ustanovil správce konkurzní podstaty P. k., k.s., a vyzval věřitele, aby své pohledávky přihlásili přihláškami u správce konkurzní podstaty do doby, než správce neoznámí v Obchodním věstníku, že lze sestavit rozvrh. Rovněž uložil konkurznímu správci bezodkladně, individuálně informovat o vyhlášení konkurzu známé zahraniční věřitele dlužníka, kteří mají svůj obvyklý pobyt, bydliště nebo sídlo v jiném členském státě EU, než je Slovenská republika (čl. 54 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/848 ze dne 20. května 2015 o insolvenčním řízení). Toto rozhodnutí bylo zveřejněno v Obchodním věstníku pod č. 172/2018 dne 6. 9. 2018. Dne 6. 12. 2018 bylo pod č. 235/2018 v Obchodním věstníku správcem konkurzní podstaty oznámeno zrušení konkurzu na žalovanou ve smyslu ust. § 167v ZoKR. Důvodem ukončení konkurzu byla skutečnost, že konkurzní podstata nepokryje náklady konkurzu. Oznámením správce konkurzní podstaty o ukončení konkurzu se konkurz zrušuje. Zrušením konkurzu zaniká funkce správce a funkce zástupců věřitelů. 16. Dále je pak třeba uvést, že podle ust. § 2 zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, je třeba vycházet z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/848 o insolvenčním řízení (přepracované znění). Podle čl. 66 preambule toto nařízení stanoví v oblasti své působnosti jednotná pravidla pro kolizní normy jednotlivých států, které nahrazují předpisy mezinárodního práva soukromého jednotlivých států. Pokud není stanoveno jinak, měly by být použity právní předpisy státu, který řízení zahájil. Tato kolizní norma jednotlivých států by měla platit pro hlavní i místní insolvenční řízení. Právní předpisy státu, který řízení zahájil, určují veškeré procesní i hmotněprávní účinky insolvenčního řízení na osoby a právní vztahy. Řídí se jím veškeré podmínky pro zahájení, vedení a skončení insolvenčního řízení. Podle čl. 7 bod 1 pokud toto nařízení nestanoví jinak, je právem rozhodným pro insolvenční řízení a jeho účinky právo toho členského státu, na jehož území bylo insolvenční řízení zahájeno (stát, který řízení zahájil). Podle bodu 2 písm. j), k) nařízení právo státu, který řízení zahájil, určuje podmínky pro zahájení řízení, jeho vedení a skončení. Určuje zejména podmínky a účinky skončení insolvenčního řízení, zejména vyrovnáním; práva věřitelů po skončení insolvenčního řízení. 17. Lze tak shrnout, že účinky skončení slovenského insolvenčního řízení do práv věřitelů, vedoucích řízení proti žalované v České republice, se řídí slovenským právem, konkrétně, zákonem č. 7/2005 Z. z., o konkurze a reštrukturalizacii (dále jen „ZoKR“). 18. Podle § 166 odst. 1 ZoKR každý platobne neschopný dlžník, ktorý je fyzickou osobou, je oprávnený domáhať sa oddlženia konkurzom alebo splátkovým kalendárom podľa tejto časti zákona, a to bez ohľadu na to, či má záväzky z podnikateľskej činnosti. 19. Podle § 167a odst. 3 ZoKr vyhlásením konkurzu sa začína konkurz. Konkurz sa považuje za vyhlásený zverejnením rozhodnutia o vyhlásení konkurzu v Obchodnom vestníku. 20. Podle § 166e odst. 1 ZoKR o oddlžení rozhodne súd v uznesení o vyhlásení konkurzu alebo v uznesení o určení splátkového kalendára tak, že dlžníka zbavuje všetkých dlhov, ktoré môžu byť uspokojené iba v konkurze alebo splátkovým kalendárom (§ 166a) v rozsahu, v akom nebudú uspokojené v konkurze alebo splátkovým kalendárom. V uznesení súd uvedie znenia zákonných ustanovení, ktoré upravujú, o ktoré dlhy ide. 21. Podle § 166e odst. 2 ZoKR oddlžením sa pohľadávky, ktoré môžu byť uspokojené iba v konkurze alebo splátkovým kalendárom (§ 166a), bez ohľadu na to, či boli alebo neboli prihlásené, stávajú voči dlžníkovi nevymáhateľné v rozsahu, v ktorom ho súd zbavil dlhov. 22. Podle § 167e odst. 1 ZoKR ak bol vyhlásený konkurz, súd bez zbytočného odkladu zastaví konanie, v ktorom sa uplatňuje pohľadávka, ktorá môže byť uspokojená iba v konkurze (§ 166a) alebo sa považuje za nevymáhateľnú (§ 166b). 23. Podle § 167v odst. 1 ZoKR správca bez zbytočného odkladu, po splnení rozvrhu výťažku alebo po tom, čo zistí, že konkurzná podstata nepokryje náklady konkurzu, oznámi v Obchodnom vestníku, že konkurz sa končí. Takéto oznámenie však správca neuskutoční skôr, ako uplynie základná prihlasovacia lehota, a ak niektorý z veriteľov uhradil zálohu na trovy šetrení podľa § 166i ods. 2, nie skôr, ako takéto šetrenia uskutočnil. Oznámením v Obchodnom vestníku sa konkurz zrušuje. 24. S odkazem na citovaná ustanovení může být účastníkem řízení zmíněné pravomocné rozhodnutí soudu vydané v insolvenčním řízení ve smyslu nařízení důvodem pro zastavení soudních řízení (§ 167e odst. 1 ZoKR), ve kterých je uplatňována pohledávka, která může být uspokojena jen v konkurzu (§ 166a ZoKR) nebo se považuje za nevymahatelnou (§ 166b ZoKR), pokud je tímto rozhodnutím dlužník zbaven povinnosti zaplatit své dosud neuhrazené závazky (§ 167e odst. 1 ZoKR). Každý z věřitelů je totiž oprávněn uplatnit své pohledávky v příslušném, již probíhajícím, národním insolvenčním řízení (článek 45, článek 53 a násl. nařízení), stát se tak jeho účastníkem a chránit v něm svá práva. Zásadně pak platí, že soud jiného státu není oprávněn přezkoumávat platnost či správnost rozhodnutí vydaného v insolvenčním řízení soudem jiného státu. 25. V kontextu s uvedeným lze přisvědčit odvolacím námitkám, že v souzené věci nastaly u žalované účinky oddlužení na základě usnesení Okresného súdu Nitra ze dne 30. 8. 2018, a i když byl konkurz z důvodu, že konkurzní podstata nepokryje náklady konkurzu zrušen. Zákon o konkurzu a reštrukturalizácii umožňuje zrušení oddlužení dlužníka jen ve dvou případech: jednak na návrh podaný podle § 166f odst. 1 ZoKR, pokud věřitel prokáže dlužníkův nepoctivý záměr, nebo v souvislosti se zrušením konkurzu podle § 167v odst. 3 ZoKR, pokud soud zastaví řízení z důvodu, že nejsou předpoklady pro vedení konkurzu a v usnesení rozhodne o zrušení oddlužení. Takováto situace však v případě žalované nenastala. Je proto zřejmé, že v případě žalované bylo řízení u Okresného súdu Nitra, sp. zn. 27 OdK/184/2018, pravomocně skončeno, avšak účinky oddlužení plynoucí z usnesení ze dne 30. 8. 2018 zůstaly zachovány. Jinak řečeno oddlužení žalované (když nebylo zrušeno) trvá a žalobou uplatněná pohledávka je tak soudně nevymahatelná. 26. Odvolací soud v této souvislosti dále uvádí, že v případě konkurzu prohlášeného na majetek dlužníka nastávají účinky jeho prohlášení ex lege (bez dalšího) již okamžikem zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkurzu (v posuzovaném případě v Obchodním věstníku). Účinky prohlášení konkurzu přitom dopadají (tj. vědomost o tom, že nastaly, se presumuje, jakmile bylo usnesení o prohlášení konkurzu zveřejněno) nejen do poměrů právnických a fyzických osob dotčených konkurzem, nýbrž i do poměrů obecných soudů, které jsou povinny vyvodit z toho, že tyto účinky nastaly, odpovídající důsledky. Lze tak uzavřít, že od okamžiku, kdy žalovaná byla oddlužena formou vyhlášeného konkurzu podle ust. § 166a odst. 1 ZoKR a jestliže toto oddlužení trvá, nemohl soud prvního stupně ve věci vydat kvalifikovanou výzvu podle ust. § 114b odst. 1 o. s. ř. V době vydání kvalifikované výzvy zde tedy byly skutečnosti, které pro účely vydání rozsudku pro uznání diskvalifikovaly tuto výzvu jako nezpůsobilou. Jestliže tak soud prvního stupně přesto učinil (tj. přistoupil k vydání této výzvy), učinil tak nesprávně a nebyly proto následně splněny předpoklady vydání rozsudku pro uznání podle ust. § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 114b odst. 5 o. s. ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3277/2013). 27. S ohledem na shora uvedené, když nebyly splněny nezbytné předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, byl tento rozsudek soudu prvního stupně změněn ve smyslu ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že se nevydává (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 658/2008). 28. Na soudu prvního stupně nyní bude, aby se po právní moci tohoto rozsudku věcně zabýval otázkou důvodnosti žalobkyní uplatněného nároku, přičemž ve svém konečném rozhodnutí v rámci výroku o náhradě nákladů řízení neopomene zohlednit také náklady tohoto odvolacího řízení (ust. § 224 odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 17. května 2023 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu