USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobkyně: N., a.s., IČO xxx sídlem H., Praha zastoupená advokátkou Mgr. Š. M. sídlem B., Praha proti žalované: S. P., narozená xxx státní příslušnice Slovenské republiky bytem Š., V., Slovenská republika toho času neznámého pobytu zastoupená opatrovnicí advokátkou JUDr. M. A. sídlem L., Praha o zaplacení 72 582,40 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. ledna 2023, č. j. 70 C 741/2020 – 71 takto: Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že se řízení nezastavuje. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně výrokem I. řízení zastavil, výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a výrokem III. žalobkyni vrátil část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 904 Kč. 2. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že její předchůdkyně společnost R., a.s., uzavřela dne 5. 10. 2018 s žalovanou smlouvu o vydání kreditní karty, která odpovídala smlouvě o úvěru. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, proto banka přistoupila k zesplatnění dluhu. Žalovaná přes upomínky dluh nezaplatila. Následně byla pohledávka postoupena na společnost I., a.s., a poté na žalobkyni. Žalovanou se nepodařilo dohledat, byl jí proto ustanoven opatrovník jako osobě neznámého pobytu. Soud prvního stupně se následně zabýval svou pravomocí k projednání a rozhodnutí věci, neboť jde o věc s cizím prvkem. Vycházel přitom z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (dále Brusel I bis). Uvedl, že jde o spor ze smlouvy o úvěru, který byl bankou žalované jako spotřebitelce poskytnut bez uvedení účelu. S odkazem na čl. 17, 18 odst. 2 dovodil, že příslušným je soud státu, v jehož obvodu měla žalovaná ke dni zahájení řízení své bydliště. Protože žalovaná bydliště v České republice nikdy neměla evidováno a zásilka ze Slovenska se vrátila jen s tím, že si ji žalovaná nevyzvedla, dovozoval, že soudy České republiky nejsou příslušné. Příslušnost podle něho nebyla založena ani podle článku 26 nařízení Brusel I bis, neboť se žalovaná řízení neúčastnila. Soud prvního stupně proto postupoval podle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. a řízení pro nedostatek podmínky řízení, kterou nelze dodatečně odstranit, zastavil. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně zastavení řízení zavinila, žalované ale žádné náklady nevznikly. O vrácení části zaplaceného soudního poplatku rozhodl podle ust. § 10 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. 3. Proti tomuto usnesení podala žalovaná odvolání, kterým se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání namítala, že Raiffeisenbank a.s. se na jiný stát nezaměřovala; jen z toho, že uzavřela smlouvu s osobou s bydlištěm v jiném státě takovou skutečnost nelze dovodit. Příslušnost měla být posouzena podle článku 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis, a protože úvěr byl poskytnut v České republice, jsou podle žalobkyně příslušné soudy České republiky. 4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že obsahuje náležitosti, vyplývající z ust. § 205 o. s. ř., postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného usnesení, aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné, byť z jiných důvodů. 5. Nejprve je třeba uvést, že žalobkyně, která zaslala odvolání datovou schránkou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 ke správné spisové značce, v odvolání uvedla, že napadá rozhodnutí Okresního soudu Plzeň-jih. Tuto chybu odstranila podáním z 22. 3. 2023, kde jednoznačně uvedla, že napadá usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1. Z obsahu spisu je přitom zřejmé, že nepřesnost vznikla tím, že soud prvního stupně usnesením ze 17. 1. 2022, č. j. 70 C 741/2020-35, věc postoupil Okresnímu soudu Plzeň-jih, Krajský soud v Plzni ale shledal ve svém usnesení z 1. 7. 2022, č. j. Nc 1031/2022-43, nesouhlas tohoto soudu s postoupením věci důvodným a věc se tak vrátila Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Rozhodné bylo, že odvolání bylo správně podáno k soudu prvního stupně, a to v patnáctidenní odvolací lhůtě, nesprávnost v označení soudu byla odstraněna. 6. Z obsahu spisu vyplývá, že usnesením ze dne 20. 7. 2021, č. j. 70 C 741/2020-28, soud prvního stupně žalovanou vyzval, aby se k věci včetně příslušnosti soudu vyjádřila ve lhůtě patnácti dnů od doručení usnesení. Zásilka byla doručena opatrovnici žalované dne 6. 8. 2021. Opatrovnice v podání ze dne 1. 9. 2021 z č. l. 32, 33 spisu uvedla, že za žalovanou nevznáší námitku věcné nepříslušnosti, měla za to, že místně příslušným je Obvodní soud pro Prahu 3. Dále se obsáhle vyjádřila k věci samé. 7. Podle článku 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. 8. Soudní dvůr Evropské unie ve věci C-327/10 dovodil, že není-li pobyt žalovaného znám, lze vést řízení proti němu s opatrovníkem, ustanoveným podle vnitrostátních právních předpisů. Vysvětlil, že sice dochází k omezení práva žalovaného na obhajobu, je však třeba upřednostnit právo žalobce na účinnou ochranu jeho práv (bod 53). Opatrovník ustanovený osobě neznámého pobytu podle ust. § 29 o. s. ř. má stejné postavení jako advokát, jemuž účastník udělil plnou moc (§ 31 odst. 2 o. s. ř.) a je oprávněn ke všem procesním úkonům, které může učinit jím zastupovaný účastník, tedy i k podání vyjádření k žalobě. 9. Soud může svou mezinárodní příslušnosti podle nařízení Brusel I bis zkoumat tehdy, jde-li o případ výlučné příslušnosti dle článku 24 uvedeného nařízení (viz čl. 27 nařízení Brusel I bis), dále v případě, že se žalovaný řízení neúčastní (článek 28 odstavec 1 nařízení Brusel I bis). Pokud se žalovaný řízení účastní, aniž by namítl nepříslušnost soudu, a nejde o případ výlučné příslušnosti, stane se soud podle čl. 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis mezinárodně i místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci. Po založení příslušnosti podle čl. 26 nařízení Brusel I bis již žalovaný následně nemůže namítat, že příslušným je podle jiných článků soud jiného státu. 10. Odvolací soud zastává názor, že řízení se může žalovaný aktivně účastnit i prostřednictvím svého opatrovníka. Jak bylo výše vysvětleno, ten je oprávněn ke všem procesním úkonům, které náleží účastníku řízení, je proto oprávněn svou aktivní účastí v řízení (aniž by namítal nepříslušnost soudu) založit i příslušnost soudu daného státu. K tomu došlo i v daném případě, neboť opatrovnice žalované se podáním z 1. 9. 2021 řízení aktivně účastnila, námitku nedostatku mezinárodní příslušnosti soudu nevznesla. K založení příslušnosti tak došlo podle článku 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis. S ohledem na tento závěr odvolací soud napadené usnesení podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, jak vyplývá z výroku tohoto usnesení. Touto změnou byl odstraněn i výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vrácení části soudního poplatku. K výroku o náhradě nákladů řízení lze uvést jen to, že soud prvního stupně nesprávně odkazoval na ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť zastavuje-li soud řízení, rozhoduje o náhradě nákladů řízení podle ust. § 146 odst. 1 písm. b), odst. 2 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 12. dubna 2023 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu