USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobkyně: N., a.s., IČO xxx sídlem H., Praha zastoupená advokátkou Š. M. sídlem B., Praha proti žalovanému: K. J., narozený xxx trvale bytem S., V., Slovensko toho času neznámého pobytu zastoupený opatrovníkem advokátem A. B. sídlem Ř., Praha o 5 925 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. ledna 2023, č. j. 70 C 714/2020 – 61 takto: Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně výrokem I řízení zastavil a výrokem II rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. V odůvodnění uvedl, že podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že její předchůdkyně společnost R., a.s., uzavřela s žalovaným dne 23. 6. 2018 smlouvu o povoleném debetu. Původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 5 000 Kč. Banka svou povinnost splnila, žalovaný poskytnutý úvěr přes upomínky nesplatil. 3. Soud prvního stupně zjistil, že žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, jako svou adresu uváděl S., V., Slovensko. Podle Ředitelství služby cizinecké policie ČR neměl na území České republiky povolen žádný druh pobytu, z registru obyvatel nebyly zjištěny žádné informace o žalovaném. 4. Následně se zabýval tím, zda je soudem pravomocným k projednání a rozhodnutí věci. Příslušnost posuzoval podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I bis), neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky s bydlištěm na Slovensku. Uvedl, že se žalobkyně domáhá plnění ze smlouvy o úvěru, že banka projevila vůli uzavřít s žalovaným s bydlištěm na Slovensku smlouvu, s odkazem na čl. 17 odst. 1 písm. c), 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis dovodil, že příslušným je soud, v jehož obvodu měl žalovaný ke dni zahájení řízení své bydliště, odkázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 144/2020. Protože ten měl bydliště na Slovensku, řízení podle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil. Článek 26 nařízení Brusel I bis podle něho nelze aplikovat, neboť žalovaný se řízení nijak neúčastnil. Prorogační doložky podle § 89a o. s. ř. se po 1. 1. 2014 nelze ve spotřebitelských věcech dovolávat. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. 5. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, kterým se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nesouhlasila s tím, že by se R., a.s. zaměřovala na Slovensko. Tam působí banka se stejným názvem, je však třeba rozlišovat mezi jednotlivými dceřinými společnostmi. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 144/2000 nebylo publikováno. Zdůraznila, že banka nemůže žadatele o úvěr z jiného členského státu odmítnout. Výklad soudu prvního stupně považovala za příliš široký, k tomu odkázala na rozsudky Evropského soudního dvora ve věcech C 585/08, C-144/09. Podle ní lze aplikovat článek 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis a dovodit příslušnost podle sídla poskytovatele úvěru na Praze 4. 6. Opatrovník žalovaného navrhl potvrzení napadeného usnesení jako věcně správného. 7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že obsahuje náležitosti, vyplývající z ust. § 205 o. s. ř., postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného usnesení a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. 8. Podle článku 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. 9. Podle odstavce 2 ve věcech uvedených v oddílech 3, 4 nebo 5, v nichž je žalovaným pojistník, pojištěný, osoba oprávněná z pojistné smlouvy nebo poškozený, spotřebitel nebo zaměstnanec, soud před uznáním své příslušnosti podle odstavce 1 ověří, že je žalovaný informován o svém právu namítat nepříslušnost soudu a o účincích, které vyvolá jeho účast nebo neúčast v řízení před soudem. 10. Soudní dvůr Evropské unie ve věci C-327/10 dovodil, že není-li pobyt žalovaného znám, lze vést řízení proti němu s opatrovníkem, ustanoveným podle vnitrostátních právních předpisů. Vysvětlil, že sice dochází k omezení práva žalovaného na obhajobu, je však třeba upřednostnit právo žalobce na účinnou ochranu jeho práv (bod 53). Opatrovník ustanovený osobě neznámého pobytu podle ust. § 29 o. s. ř. má stejné postavení jako advokát, jemuž účastník udělil plnou moc (§ 31 odst. 2 o. s. ř.) a je oprávněn ke všem procesním úkonům, které může učinit jím zastupovaný účastník, tedy i k podání vyjádření k žalobě. 11. Soud může svou mezinárodní příslušnost podle nařízení Brusel I bis zkoumat tehdy, jde-li o případ výlučné příslušnosti dle článku 24 uvedeného nařízení (viz čl. 27 nařízení Brusel I bis), dále v případě, že se žalovaný řízení neúčastní (článek 28 odstavec 1 nařízení Brusel I bis). Pokud se žalovaný řízení účastní, aniž by přes poučení namítl nepříslušnost soudu, a nejde o případ výlučné příslušnosti, stane se soud podle čl. 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis mezinárodně i místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci. Po založení příslušnosti podle čl. 26 nařízení Brusel I bis již žalovaný následně nemůže namítat, že příslušným je podle jiných článků soud jiného státu. 12. V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně žalovanému usnesením ze dne 2. 2. 2022, č. j. 70 C 714/2020-36, ustanovil opatrovníka, neboť se mu nepodařilo zjistit bydliště žalovaného. Usnesení s žalobou poslal opatrovníkovi žalovaného (referát z č. l. 37), který se k věci podáním ze dne 7. 2. 2022 vyjádřil. Namítl místní nepříslušnost soudu, neboť ust. § 89a o. s. ř. nelze použít, podle něho nebylo prokázáno uzavření smlouvy, měl výhrady k výpočtu náhrady nákladů řízení. Poučení podle čl. 26 odst. 2 nařízení Brusel I bis o tom, že příslušnost může založit tím, že se řízení účastní, případně že může namítat nepříslušnost soudů České republiky, mu zasláno nebylo. 13. Za popsané situace je předčasný závěr soudu prvního stupně, že příslušnost soudu prvního stupně nebyla založena podle čl. 26 nařízení Brusel I bis. Soud může svou příslušnost podle článku 28 odst. 1 nařízení Brusel I bis posuzovat jen v případě, že se žalovaný řízení neúčastní a samozřejmě také v případě, kdy námitku nedostatku pravomoci vznese žalovaný. Žalovaný se v posuzované věci řízení aktivně prostřednictvím opatrovníka účastnil, aniž namítl nedostatek mezinárodní příslušnosti (pravomoci) soudů České republiky, neboť soudu zaslal vyjádření ze 7. 2. 2022. Soud prvního stupně by tak mohl příslušnost posuzovat jen v případě, kdyby po poučení takovou námitku žalovaný uplatnil. Protože žalovanému se poučení dle článku 26 odst. 2 nařízení Brusel I bis nedostalo a není tak známa ani reakce žalovaného, nelze považovat závěry soudu prvního stupně za správné. 14. Soud prvního stupně dovodil, že žalovaný má bydliště na Slovensku. Se soudem prvního stupně lze souhlasit v tom, že v Registru obyvatel má žalovaný vedenu adresu trvalého pobytu dle správních předpisů od 1. 10. 1991 S., V., Slovensko. Podle sdělení pošty z č. l. 47 je ale žalovaný na této adrese neznámý. Naopak bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán u firmy H., s.r.o., IČO xxx, se sídlem v Praze, od 1. 1. 2021 (č. l. 52, 58), což naopak svědčí o tom, že se žalovaný zdržuje v České republice. Soud prvního stupně se pak prostřednictvím zaměstnavatele nepokusil žalovaného kontaktovat za účelem zjištění, kde měl ke dni zahájení řízení skutečné bydliště či kde se fakticky zdržoval a zdržuje, pouze ověřoval, zda se žalovaný zdržuje na adrese sdělené ČSSZ P. M., P. (podle sdělení pošty z č. l. 60 zde nemá ani schránku) a zaměstnavatele žádal o sdělení adresy, kterou žalovaný uvedl jako kontaktní. Za popsané situace lze se soudem prvního stupně souhlasit pouze v tom, že žalovaný má evidováno trvalé bydliště jako občan Slovenské republiky na uvedené adrese na Slovensku, nikoli se závěrem, že by zde měl podle obsahu spisu také skutečné bydliště, konečně také běžný účet měl veden v České republice u České banky. 15. S ohledem na uvedené odvolací soud napadené usnesení jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozhodl o vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 16. V něm soud prvního stupně žalovanému (jeho opatrovníkovi) zašle poučení dle čl. 26 odst. 2 nařízení Brusel I bis se žádostí, aby se žalovaný k příslušnosti soudů České republiky ve stanovené lhůtě vyjádřil s tím, že pokud tak neučiní, bude vycházet z toho, že tím, že se řízení aktivně účastnil, byla založena příslušnost soudů České republiky k projednání a rozhodnutí věci. Pokud žalovaný vznese námitku nepříslušnosti soudů České republiky, soud prvního stupně o ní rozhodne. V takovém případě bude muset, setrvá-li na svém názoru, vysvětlit, na základě jakých skutečností dospěl k závěru, že žalovaný měl ke dni zahájení řízení své bydliště na Slovensku. Vypořádá se i s námitkami žalobkyně, která poukazuje na to, že soud prvního stupně dostatečně nevysvětlil, jak dospěl k závěru, že se R., a.s. zaměřovala na Slovensko. V této souvislosti odvolací soud uvádí, že ani jemu se nepodařilo dohledat rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 144/2020, z něhož soud prvního stupně měl vycházet. V novém rozhodnutí také soud prvního stupně znovu rozhodne o náhradě nákladů řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha 18. dubna 2023 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu