USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobkyně: B., a.s., IČO xxx sídlem L., Praha zastoupená advokátem K. G. sídlem L., Praha 1 proti žalované: N. S., narozená xxx bytem Č., okres R., Slovenská republika o zaplacení 173 407,58 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. února 2023, č. j. 56 C 118/2022 – 44 takto: Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že se řízení nezastavuje. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně výrokem I řízení zastavil, výrokem II rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a výrokem III žalobkyni vrátil soudní poplatek ve výši 5 549,60 Kč. 2. V odůvodnění uvedl, že podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně S., a.s., uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka 250 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit ve sjednaných splátkách včetně úroku. Podle soudu prvního stupně měla žalovaná ve smlouvě uveden pobyt na adrese R., Praha. Nyní žalovaná neprochází v informačním systému základních registrů České republiky, podle sdělení Ředitelství cizinecké policie v České republice neměla povolen žádný druh pobytu. Na adrese uvedené v žalobě U., Praha, se žalované nepodařilo doručit, Policie ČR nezjistila, že by tam žalovaná bydlela. Dotazem na Registr obyvatel Slovenské republiky bylo zjištěno, že má bydliště na adrese Č., R. Na tuto adresu se jí podařilo dne 8. 2. 2023 doručit. Soud prvního stupně uvedl, že s ohledem na státní příslušnost žalované jde o věc s mezinárodním prvkem, zabýval se proto svou mezinárodní příslušností (pravomocí) k projednání a rozhodnutí věci. Vyšel z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (dále nařízení Brusel I bis). Uvedl, že v dané věci byla smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem, příslušnost je proto třeba přednostně posuzovat podle článků 17 odst. 1 písm. c), 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis, podle nichž je ve spotřebitelských věcech příslušný soud, v jehož obvodu měla žalovaná ke dni podání žaloby k soudu své bydliště. Protože žalovaná měla bydliště na Slovensku, řízení podle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. pro nedostatek pravomoci zastavil. Uvedl, že článek 26 nařízení nebylo možné použít, neboť žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a o vrácení části soudního poplatku podle ust. § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. 3. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, kterým se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání namítala, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil. Podle čl. 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis lze postupovat, pokud podnikatelský subjekt provozuje činnost v jiném státě, než má sídlo, nebo se na jiné státy zaměřuje. S., a.s., provozovala činnost na území České republiky. Na věc nelze vztáhnout ani čl. 17 odst. 1 písm. a), b) nařízení Brusel I bis. Příslušnost tak měla být posouzena podle článku 5 ve spojení s článkem 7 odst. 1 písm. a), b) nařízení Brusel I bis, podle nichž je příslušný soud místa, kde závazek měl být splněn, což bylo na území České republiky. Soud prvního stupně je proto mezinárodně příslušným soudem. 4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že obsahuje náležitosti, vyplývající z ust. § 205 o. s. ř., postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného usnesení a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné, byť z jiných důvodů. 5. Z obsahu spisu vyplývá, že návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl k soudu prvního stupně podán 30. 9. 2022, žalobkyně uvedla, že žalovaná má bydliště na adrese U., Praha, od bydliště odvozovala místní příslušnost soudu. Podle Registru obyvatel Slovenské republiky má žalovaná bydliště na adrese Č., okres R., od 25. 6. 1993. Podle sdělení Ředitelství služby cizinecké policie z 13. 10. 2022 žalovaná v České republice neměla povolen žádný druh pobytu. Zásilka zaslaná soudem prvního stupně na adresu U., Praha, se dne 5. 1. 2023 vrátila se sdělením pošty, že na ni žalovaná nemá poštovní schránku. To ve své zprávě z 2. 1. 2023 potvrdila Policie ČR, která zjistila i to, že nikdo z oslovených nájemců ji neznal. Firma E., s.r.o. sdělila, že žalovaná není od 31. 1. 2013 s firmou v pracovněprávním vztahu. Přípisem z 18. 1. 2023 soud prvního stupně žalovanou vyzval, aby do patnácti dnů sdělila, na jaké adrese bydlela nebo se zdržovala dne 30. 9. 2022. Dále ji informoval, že podle čl. 26 nařízení Brusel I bis se stane příslušným soudem, pokud se žalovaná bude řízení účastnit, i pokud by nebyl příslušným soudem, což neplatí, pokud by se řízení účastnila proto, aby namítala nepříslušnost soudu. Pokud si je jista, že soud není příslušný podle jiných ustanovení nařízení, nemusí na žalobu žádným způsobem reagovat. Má-li v otázce příslušnosti pochybnosti, doporučil jí, aby napadla příslušnost soudu ještě před tím, než se stane účastníkem řízení ve věci žaloby. Přípis byl žalované doručen na slovenskou adresu podle mezinárodní doručenky dne 8. 2. 2023. Podáním ze dne 20. 2. 2023, podaným na poště dne 21. 2. 2023 a doručeným soudu prvního stupně dne 23. 2. 2023, žalovaná navrhovala, aby platební rozkaz nebyl soudem prvního stupně vydán. Potvrdila doručení zásilky dne 8. 2. 2023 i to, že podepsala smlouvu o úvěru. S návrhem nesouhlasila proto, že v roce 2020 se s příchodem pandemické situace, kdy stát omezil podnikání a volný pohyb lidí, dostala do nepříznivé finanční situace, která vyústila v to, že úvěr není splacen, o čemž banku informovala. Poukazovala na to, že taková situace ve smlouvě ani v občanském zákoníku není upravena. Podle ní proto nelze platební rozkaz vydat. 6. Podle článku 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. 7. Podle odstavce 2 ve věcech uvedených v oddílech 3, 4 nebo 5, v nichž je žalovaným pojistník, pojištěný, osoba oprávněná z pojistné smlouvy nebo poškozený, spotřebitel nebo zaměstnanec, soud před uznáním své příslušnosti podle odstavce 1 ověří, že je žalovaný informován o svém právu namítat nepříslušnost soudu a o účincích, které vyvolá jeho účast nebo neúčast v řízení před soudem. 8. Soud může svou mezinárodní příslušnosti podle nařízení Brusel I bis zkoumat tehdy, jde-li o případ výlučné příslušnosti dle článku 24 uvedeného nařízení (viz čl. 27 nařízení Brusel I bis), dále v případě, že se žalovaný řízení neúčastní (článek 28 odstavec 1 nařízení Brusel I bis). Pokud se žalovaný řízení účastní, aniž by namítl nepříslušnost soudu, a nejde o případ výlučné příslušnosti, stane se soud podle čl. 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis mezinárodně i místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci. Po založení příslušnosti podle čl. 26 nařízení Brusel I bis již žalovaný následně nemůže namítat, že příslušným je podle jiných článků soud jiného státu. 9. V posuzovaném případě soud prvního stupně rozhodl předčasně a nesprávně. Předčasně proto, že ač žalovanou zcela správně podle čl. 26 odst. 2 nařízení Brusel I bis poučil o tom, že může založit příslušnost soudu prvního stupně podle tohoto článku, případně namítnout nepříslušnost soudu, nevyčkal uplynutí patnáctidenní lhůty, kterou žalované k vyjádření stanovil. Jestliže zásilka soudu prvního stupně byla žalované doručena dne 8. 2. 2023, připadl poslední den patnáctidenní lhůty na čtvrtek 23. 2. 2023. Napadené usnesení z 21. 2. 2023 tak bylo vydáno před uplynutím stanovené lhůty a nezohledňuje vyjádření žalované z 20. 2. 2023, které žalovaná podala ve stanovené lhůtě. 10. Žalovaná se v podání z 20. 2. 2023 vyjádřila k žalobě, přes poučení soudu dle čl. 26 odst. 2 nařízení Brusel I bis se nepříslušnosti soudů České republiky nedovolávala, přitom nejde o řízení, na které by dopadala ustanovení o výlučné příslušnosti soudu. Jestliže se k věci vyjádřila, je třeba dovodit, že se řízení aktivně účastnila. Tím podle článku 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis založila mezinárodní a místní příslušnost soudu prvního stupně, neboť se řízení aktivně účastnila, aniž namítla nepříslušnost soudů České republiky. 11. S ohledem na tento závěr odvolací soud napadené usnesení podle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, jak vyplývá z výroku tohoto usnesení. Touto změnou byl odstraněn i výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vrácení části zaplaceného soudního poplatku. Poučení: Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 18. dubna 2023 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu