ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobkyně: K., s.r.o., IČO xxx sídlem F., L., Slovenská republika zastoupená advokátem M. B. sídlem P., Praha proti žalované: A., s.r.o., IČO xxx sídlem V., Praha zastoupená advokátem M. A. sídlem N., Praha o zaplacení 17 608,70 € s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. srpna 2022, č. j. 22 C 165/2019 – 158 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I., II. a III. potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 24 926 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám M. A., advokáta. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 17 608,70 € se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 608,70 € od 14. 8. 2019 do zaplacení spolu s náklady na uplatnění pohledávky ve výši 1 200 Kč, výrokem II. žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 118 810 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované, výrokem III. žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení 9 100 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 a výrokem IV. žalované uložil povinnost zaplatit České republice náklady řízení, jejíž výše bude stanovena samostatným usnesením, do tří dnů od právní moci takového usnesení, na účet Obvodního soudu pro Prahu 1. 2. V odůvodnění uvedl, že zaplacení žalované částky se žalobkyně po žalované domáhala s tím, že na základě dvou nabídek z 1. 8. 2016 s žalovanou uzavřela ústně smlouvu o kompletním dodání dvou x, na základě těchto smluv žalované zaplatila dne 5. 9. 2016 zálohu 8 804,35 € a dne 19. 10. 2016 zálohu opět ve výši 8 804,35 €. Po zaplacení záloh měla žalovaná obstarat dokumentaci pro vydání stavebního povolení, takovou dokumentaci nedodala, nepožádala o vystavení plné moci. Žalovaná tak nesplnila svůj závazek a žalobkyně od smlouvy dne 12. 8. 2019 odstoupila a žalovanou vyzvala k vrácení zaplacených záloh ve lhůtě tří dnů, což žalovaná nesplnila. 3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že potvrdila, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo na dodání dvou x do dvou lokalit v Maďarsku. Podmínkou provedení díla bylo dodání stavebních povolení. Dle dohody mezi účastníky měla stavební povolení stejně jako projektovou dokumentaci obstarat žalobkyně. Žalovaná po uzavření smluv komunikovala s architektem a projektantem žalobkyně panem G. K., kterému poskytla všechny podklady koncem roku 2016. Podklady byly dodány A. P. na USB flash disku panu I. K. Žalovaná objednala technologii u výrobce. Podle dohody přípravu staveniště, tedy pozemku, přivedení inženýrských sítí, zemní práce a zpevnění ploch měla zajistit žalobkyně. Všechny své povinnosti ze smlouvy tak splnila, je připravena technologie dodat, k odstoupení došlo neplatně. 4. Soud prvního stupně nejprve posuzoval svou mezinárodní příslušnost a s odkazem na článek 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 a skutečnost, že žalovaná sídlí v České republice, dovodil, že je soudem příslušným. 5. Soud prvního stupně zjistil, že podle nabídky žalované z 1. 8. 2016 nabídla žalobkyni samoobslužnou mycí linku do dvou míst, nabídka obsahovala detailní rozpis toho, co má technologie obsahovat, cena měla činit 176 087 € bez DPH a měla být splatná ve čtyřech etapách. Dne 11. 8. 2016 žalovaná vystavila fakturu na zálohu ve výši 8 804,35 €, splatnou téhož dne, dne 6. 9. 2016 vystavila fakturu na 8 804,35 €, stejně tak dne 20. 10. 2016, dne 11. 8. 2018 ještě byla vystavena faktura na 52 826,10 €. Podle výpisu z účtu žalované byly žalobkyni zaplaceny dvě částky po 8 804,35 € ve dnech 5. 9. 2016 a 19. 10. 2016. Podáním z 9. 8. 2019, doručeným žalované 12. 8. 2019, žalobkyně od smlouvy odstoupila z důvodu, že nedošlo k dodání objednaných technologií, zároveň požádala o vrácení částky 17 608,70 €. Podáním z 15. 8. 2019 žalovaná žalobkyni sdělila, že k tomu, že technologie nebyla realizována, nedošlo zaviněním žalované, je připravena závazek splnit poté, co žalobkyně bude mít uzavřeny příslušné nájemní smlouvy a bude mít k dispozici veškerá potřebná potvrzení. Společnost A. vystavila žalované dne 21. 10. 2016 a 12. 9. 2016 dvě faktury na specifikované technologie na nulové částky, dne 13. 9. 2016 a 21. 10. 2016 zálohové faktury v obou případech na 1 000 €. Žalovaná tyto faktury 20. 9. 2016 a 26. 10. 2016 zaplatila. Ze vzorové smlouvy o dílo žalované, která ale mezi účastníky nebyla uzavřena, zjistil, že v čl. III. odst. 6 je uvedeno, že objednatel se zavazuje obstarat vydání pravomocného stavebního povolení. Žalovaný soudu prvního stupně také předložil technické výkresy k jednotlivým technologiím pro každé z míst (S. a T.). Podle e-mailu z 30. 8. 2016 pan G. K. sděloval paní P., že je zasíláno vyjádření hlavního architekta o sjednocení pozemků a je možno žádat o povolení. Hlavní architekt dne 29. 8. 2016 dal souhlas s provedením navrhovaného architektonického návrhu. E-mailem z 23. 5. 2017 pan G. K. sděloval, že přílohou jsou dokumenty k podpisu. V listině označené jako plán pro stavební povolení 5.2017 je žalobkyně označena jako stavitel a jako projektant a architekt projektu je uveden G. K. Založena byla i nepodepsaná plná moc, podle níž měla žalobkyně zmocnit pana G. K. k podání žádosti o stavební povolení. Listina označená 12.2017, nazvaná jako stavební povolení xxx-výstavba x S., H. K. (14), č. 3965, obsahuje detaily projektu. 6. Z účastnické výpovědi A. P. soud prvního stupně zjistil, že působí jako statutární orgán žalované, smlouva byla uzavírána ještě s předchůdkyní žalované, působila tam jako ředitelka, uzavírána byla s panem I. K., který měl zájem vybudovat v Maďarsku síť x pro syna P. K. Žalovaná (její předchůdkyně) je importérem technologií pro x z Itálie. Dohody byly ústní. Uzavření smlouvy byla přítomna ona, pan S., I. K., jeho syn P. K. a ještě jedna osoba, která měla zajistit stavební povolení. Jednalo se o dodávku do dvou lokalit, v jedné I. K. vlastnil pozemek, v druhé ho vlastnil jeho známý. Došlo k dohodě o ceně, byly zaplaceny dvě zálohové faktury, žalovaná čekala na zprávu od žalobkyně, že má stavební povolení a může stavět. V Itálii žalovaná uhradila zálohy. Žalovaná zaslala maďarským architektům podklady pro zpracování projektové dokumentace. Dokumentace obsahovala podklady pro elektroinstalaci, plynové instalace, zpevněné plochy, čističky odpadních vod, stavební část myčky. Tuto přípravu si zajišťují klienti sami. Technologie se nechá zadat do výroby ve chvíli, kdy je vystaveno stavební povolení. Ze strany žalobkyně došlo k odmlce. Žalovaná proto kontaktovala v roce 2019 architekta v Maďarsku a poskytla mu potřebnou součinnost k vypracování dokumentace. Pan I. K. v roce 2018 žádal o pozastavení projektu, neboť se dostal do finančních potíží. Žalobkyni opakovaně vyzývala telefonicky ke spolupráci. Od žalobkyně nikdy neměla plnou moc k vyřízení stavebního povolení. Žalovaná je připravena technologii dodat. Vysvětlila, že smlouva byla uzavřena se společností, do níž následně vstoupila italská společnost, došlo k přejmenování na A. S. a vznikla žalovaná. 7. Soud prvního stupně dále vyslechl jednatele žalované R. S., který uvedl, že v době uzavření smlouvy byl jednatelem společnosti, s níž smlouva byla uzavřena. Smlouva byla uzavřena ústně, jednání se účastnil I. K. a jeho syn P. K. a další osoba, která zajišťovala objednání v Itálii. K realizaci smlouvy nedošlo, neboť nebyly splněny podmínky. Byly zaplaceny zálohy. Následně se I. K. dostal do finančních problémů, jednatel žalobkyně P. K. odkazoval na svého otce, který měl stát za celým obchodem. Následně se obrátil na architekta v Maďarsku, který mu sdělil, že na projektu již neparticipuje, neboť nedostal zaplaceno. Žalobkyni vyzýval ke spolupráci, ta mu sdělila, že má finanční problémy. K obstarání stavebního povolení se zavázala žalobkyně. Podklady byly předány I. K., respektive osobám, které k tomu zmocnil. Podklady obsahovaly technické řešení, ohřev vody, odvod vody, napojení na sítě, plyn, přesné rozměry, energetické nároky, tak, aby mohla být zpracována projektová dokumentace. Žalobkyně nikdy neurgovala dodání chybějících materiálů, nikdy nekomunikovaly na téma, že by žalovaná něco nedodala. Žalobkyně nikdy nevystavila žalované plnou moc k vyřízení stavebního povolení. 8. Na základě takto provedeného dokazování soud prvního stupně uzavřel, že mezi účastníky bylo nesporným, že uzavřeli ústně smlouvu o dílo, na základě níž se žalovaná zavázala dodat žalobkyni dvě x na území Maďarska, žalobkyně se zavázala uhradit cenu, zaplatila dvě zálohy v celkové výši 17 608,70 €. Žalovaná zaplatila zálohy svému subdodavateli. Hlavní projektant projektu byl připraven žádat o stavební povolení, od žalované obdržel potřebné podklady. Žalobkyně od smlouvy 9. 8. 2019 odstoupila s tím, že žalovaná nedodala objednané technologie, s čímž žalovaná nesouhlasila. 9. Dále soud prvního stupně uvedl, že s výjimkou specifikace díla, jeho ceny a způsobu jejího hrazení se žalobkyni další obsah smlouvy nepodařilo prokázat. Zejména to, kdo měl činit kroky, aby příslušné orgány vydaly stavební a jiná povolení. Žalobkyni se přes poučení soudu nepodařilo prokázat, že šlo o závazek žalované, statutární orgány žalované to popřely, neodpovídá tomu ani obsah vzorové smlouvy, která nebyla uzavřena. Žalobkyně neoznačila důkaz, který by prokazoval, že žalovaná takový závazek převzala. 10. Soud prvního stupně následně s odkazem na článek 4 odstavec 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 dovodil, že věc je třeba posuzovat podle českého práva, neboť zde služba měla být poskytnuta. Věc posuzoval podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále o. z.), konkrétně podle ust. §§ 2586, 2610, 2604, upravujících smlouvu o dílo, § 1968, § 1969, upravujících prodlení dlužníka a věřitele, § 1977, podle něhož poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit. 11. Soud prvního stupně se následně zabýval tím, zda žalobkyně od smlouvy platně odstoupila. Posuzoval proto, zda se žalovaná se svým plněním dostala do prodlení. Uvedl, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že to byla žalovaná, kdo se zavázal zajistit a opatřit příslušná povolení, aby dílo mohlo být instalováno a předáno. Naopak bylo zjištěno, že žalovaná poskytla potřebné materiály k opatření těchto povolení. Jestliže nebylo prokázáno, že povolení měla obstarat žalovaná, měla je obstarat žalobkyně, popřípadě osoba vlastnící pozemek. Soud prvního stupně tak uzavřel, že žalovaná se do prodlení nedostala a odstoupení od smlouvy tak nebylo důvodné, proto žalobkyně nemůže požadovat vydání bezdůvodného obohacení. Žalobu proto zamítl. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalované přiznal náhradu nákladů ve výši 118 810 Kč, když vycházel z tarifní hodnoty 429 300 Kč (kurz 24,38 Kč za 1 €), odměna za jeden úkon tak činí 10 020 Kč, za devět a půl úkonu právní služby (které vypočetl) a 10 náhrad hotových výdajů po 300 Kč jde o částku 98 190 Kč a s náhradou za 21 % DPH ve výši 20 620 Kč o částku uvedenou. 13. O náhradě nákladů řízení za tlumočné, hrazené státem ve výši 9 100 Kč, rozhodl podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. 14. Žalované uložil zaplatit náklady státu dle § 147 odst. 1 o. s. ř., když státu vznikly náklady za účast tlumočnice J. B. na jednání 16. 3. 2022, k němuž se jednatel žalované bez předchozího oznámení nedostavil. 15. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně, která se domáhala jeho změny tak, aby odvolací soud žalobě vyhověl a přiznal jí náhradu nákladů řízení. V odvolání nesouhlasila se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně, obsaženými především v bodě 38 odůvodnění rozsudku. K závěrům o obsahu smlouvy uvedla, že ten byl zřejmý, předmětem smlouvy o dílo byla stavba dvou x za sjednanou cenu. Pokud žalovaná tvrdila, že část závazku provést dílo měla plnit žalobkyně, bylo povinností žalované tuto skutečnost prokázat, v opačném případě dílo měla ve smyslu ust. § 2605 o. z. provést žalovaná. Pokud jde o povinnost opatřit povolení, odkázala na § 2586 odst. 1 o. z., z něhož vyplývá, že se žalovaná zavázala vybudovat dvě x na svůj náklad a nebezpečí. Zdůraznila, že žalované bylo známo, že předmětem díla je stavba, kterou je nutno provést na základě projektové dokumentace, vyhotovené autorizovanou osobou, kdy pro zahájení stavby bude zapotřebí stavební povolení, o které může žádat jen ten, kdo disponuje listinami potřebnými pro vydání povolení, což byla žalovaná. Podle žalobkyně bylo povinností žalované opatřit stavební povolení, a pokud k tomu potřebovala součinnost žalobkyně, měla si ji vyžádat. I kdyby bylo povinností žalobkyně žádat o stavební povolení, muselo by být prokázáno, že žalovaná žalobkyni poskytla podklady, což se nikdy nestalo. K předání materiálů k opatření povolení uvedla, že závěr o tom nemá oporu v provedeném dokazování. Neexistuje žádný e-mail, poštovní zpráva či záznam, který by potvrzoval předání materiálů žalobkyni. Poukazoval na to, že svědkyně P. uváděla, že podklady dávala architektovi, snažila se kontaktovat majitele pozemku, projektantovi posílala podklady, podklady dávala majiteli pozemku, že je posílala do Maďarska architektům. Dokumentaci měla také předávat panu K. na flash disku. Přitom jde o soubory, které nelze běžnými prostředky přečíst a tisknout. Pokud uváděla, že podklady předala panu G. K., považovala to za nevýznamné, neboť nebyl žalobkyní zmocněn něco převzít, pro žalobkyni nepracoval. Poukazovala na výpověď svědka S., který uvedl, že projekty dal a poslal všem, kdo k tomu byli zplnomocněni, tj. I. a P. K., také architektům. Důkaz k tomu nedoložil. Žalovaná tedy tvrdila, že podklady zaslala všem, nic z toho nedoložila. Samotné posouzení dokumentace absentuje. Pokud soud prvního stupně uvedl, že jestliže nebylo prokázáno, že povolení měla obstarat žalovaná, měla je opatřit žalobkyně, ani s tímto závěrem nesouhlasila. Zhotovitelem díla byla žalovaná, proto měla opatřit dokumentaci a stavební povolení. Žalovaná nedoložila, že by podklady žalobkyni či stavebním úřadům předložila. Žalobkyně nebyla vlastníkem žádného pozemku, což bylo žalované známo. Dále poukazovala na výpověď paní P., která nedoložila žádný e-mail či dopis o komunikaci se žalobkyní a nesouhlasila s výpovědí pana S., který tvrdil, že stavební povolení může obstarat jenom ten, komu patří pozemek. Nesouhlasila s konečným závěrem, že prodlení je na straně žalobkyně, když ta neobdržela podklady pro stavební povolení. Pokud žalovaná zůstala po obdržení zálohy nečinná, je prodlení na její straně. Zdůraznila, že žalovaná přiznala, že bylo její povinností připravit podklady pro stavební povolení. Tyto podklady žalovaná neposkytla, žádné tvrzení o jejich předání nebylo prokázáno. 16. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Potvrzovala, že byla uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem mělo být dodání technologie x včetně jejich instalace a že byla zaplacena záloha. Důkazní povinnost měla žalobkyně, která tak měla tvrdit a prokázat, že stavební povolení měla obstarat žalovaná. Toto tvrzení žalobkyně ničím nepodložila, naopak žalovanou založené listinné důkazy a výpovědi statutárních orgánů to vyvrací. Soud prvního stupně proto podle ní správně dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno. Žalovaná doložila doklady pro vydání stavebního povolení, architekt, který měl projekt realizovat, potvrdil, že má veškeré podklady, jako stavebník byla uvedena žalobkyně, nikoli žalovaná. O stavební povolení může žádat vlastník pozemku, někdo jiný na základě plné moci. Žalobkyně nedoložila, že by žalovanou zmocnila. Žalobkyně měla jeden pozemek vlastnit, druhý měl být ve vlastnictví osoby spřízněné. Jestliže žalobkyně tvrdí, že tomu tak není, podivovala se nad tím, že si objednala dodávku technologie x na pozemky, ke kterým nemá žádný vztah. Uvedla, že stavební povolení podle smlouvy neměla zajišťovat, součinnost nutnou pro vydání stavebního povolení poskytla, bez stavebního povolení povinnost ze smlouvy nemohla splnit. Jestliže žalobkyně stavební povolení neobstarala, je v prodlení a odstoupení bylo nedůvodné a žalobkyně nemůže požadovat vrácení zálohy. 17. Při jednání před odvolacím soudem obě strany sporu ve svých přednesech setrvaly na svých závěrech, jak je uvedly ve svých písemných podáních. 18. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř. – ve lhůtě patnácti dnů od doručení), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř. – účastníkem řízení), že po obsahové stránce splňuje požadavky, vyplývající z ust. § 205 o. s. ř., v rozsahu podaného odvolání (s výjimkou výroku IV. - § 206 odst. 2 o. s. ř.) přezkoumal správnost napadeného rozsudku a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 19. S ohledem na to, že žalobkyně je slovenskou právnickou osobou, se soud prvního stupně správně zabýval svou mezinárodní příslušností k projednání a rozhodnutí věci. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že je podle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 dána mezinárodní příslušnost soudů České republiky, neboť žalovaná má sídlo v České republice v obvodu soudu prvního stupně. Odvolací soud souhlasí i se závěrem, že věc je třeba posuzovat podle právních předpisů České republiky, podle článku 4 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, pokud jde o služby, podle článku 4 odst. 2 téhož nařízení, pokud jde o smlouvu o dílo, neboť žalovaná, která měla poskytnout plnění, má sídlo v České republice. Ohledně těchto otázek mezi účastníky nebylo sporu. 20. Soud prvního stupně správně dovodil, že v řízení bylo nesporným a bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli podle nabídky žalované ze dne 1. 8. 2016 smlouvu, jejímž předmětem bylo dodání technologické části dvou x na území v Maďarsku, za což se žalobkyně zavázala zaplatit sjednanou cenu, dosud zaplatila zálohu ve výši žalované částky. Žalobkyně tvrdila, že podle smlouvy měla stavební povolení obstarat žalovaná a že žalovaná žalobkyni neposkytla potřebnou součinnost pro obstarání stavebního povolení. 21. Soud prvního stupně správně vyšel z toho, že důkazní povinnost měla žalobkyně (§ 120 o. s. ř.), neboť to byla ona, kdo tvrdil, že byla uzavřena smlouva o tom, že stavební povolení obstará žalovaná. Soud prvního stupně správně vyšel z toho, že taková tvrzení žalovaná neprokázala, naopak v řízení byl provedenými důkazy zjištěn opak. V nabídce žalované z 1. 8. 2016 se mluví pouze o dodávce technologické části x včetně montáže. O tom, že by měla žalovaná provádět jiné práce či opatřovat stavební povolení zde není nic uvedeno, také cena je stanovena jen za činnosti v nabídce uvedené. Soud prvního stupně provedl výslech statutárních orgánů žalované, což je důkazní prostředek (§ 126 odst. 4, § 131 o. s. ř.), oba slyšení shodně vypověděli, že se jejich společnost k opatření stavebního povolení nezavázala, že je měla opatřit žalobkyně, k čemuž také dokládali svou vzorovou smlouvu. Žalobkyně sice s jejich výpovědí nesouhlasila, žádný důkaz, z něhož by bylo možné dovodit nevěrohodnost těchto výpovědí, nedoložila. Jen na základě toho, že s nimi žalobkyně nesouhlasí, nelze tyto důkazy označit za nevěrohodné, zvláště když korespondují s nabídkou a dokládanou obvyklou praxí žalované (vzorovou smlouvou žalované). 22. Za této situace soud prvního stupně správně dovodil, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo dle ust. § 2586 a následující o. z., jejímž obsahem bylo dodání technologické části dvou x včetně montáže za sjednanou cenu. 23. Jestliže bylo prokázáno, že žalovaná měla provést stavbu dvou x, automaticky z toho neplyne, že by také měla bez dalšího zajišťovat stavební povolení. Taková povinnost pro žalovanou jako zhotovitele stavby z žádného ustanovení zákona neplyne. Pokud by ji měla mít, musela by být sjednána, neboť žalovaná sama, jako osoba, která k pozemku nemá žádný právní vztah, o stavební povolení žádat nemůže. Musela by proto mít s osobou oprávněnou o stavební povolení žádat uzavřenu příkazní smlouvu (§ 2430 a násl. o. z.), která by ji k jednání s příslušným stavebním úřadem opravňovala. Existence takové smlouvy nebyla prokázána. Žalovaná proto o stavební povolení žádat nemohla. 24. Žalobkyně namítá, že jí žalovaná neposkytla žádnou součinnost k tomu, aby o stavební povolení mohla požádat sama. Neuvádí ale, že by někdy o poskytnutí součinnosti žádala. Jestliže nebylo zjištěno, že by se strany sporu dohodly, kdy žalovaná poskytne potřebné listiny žalobkyni (nebyla sjednána doba plnění), měla povinnost plnit na vyzvání žalobkyně (§ 1958 o. z.). Že by žalobkyně výzvu žalované před odstoupením od smlouvy zastala, nebylo zjištěno. Důvodem odstoupení pak ani nebylo neposkytnutí součinnosti nutné pro vydání stavebního povolení za strany žalované. Slyšená A. P. a R. S. jako statutární orgány žalované navíc shodně vypověděli, že podklady žalobkyní označeným osobám předali. Nebyl proveden žádný důkaz, z něhož by vyplývalo, že žalovaná podklady žalobkyni odmítá zaslat. Naopak z toho, že podklady poskytla stavebnímu inženýrovi G. K. vyplývá, že součinnost neodmítala. 25. Jestliže žalovaná byla připravena své povinnosti splnit po vydání stavebního povolení, které dosud nebylo vydáno, jehož vydání neměla zajišťovat, a nebylo prokázáno, že by žalobkyni neposkytla potřebnou součinnost, nelze dovodit, že by se dostala do prodlení ve smyslu ust. § 1968 o. z. a k odstoupení ze strany žalobkyně došlo nedůvodně, tudíž neplatně. Protože smlouva uzavřená mezi účastníky dosud nezanikla, nemůže žalobkyně požadovat vrácení zaplacené zálohy z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z. 26. S ohledem na uvedené dospěl odvolací soud k tomu, že závěry soudu prvního stupně o věci samé jsou správné. Protože správně bylo rozhodnuto i o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a náhradě nákladů státu (tyto výroky konkrétní námitkou žalobkyně nebyly napadeny, odvolací soud proto odkazuje na odůvodnění soudu prvního stupně), odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích I., II. a III. podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil. 27. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalované přiznal plnou náhradu těchto nákladů za právní zastoupení advokátem. Ten ve věci učinil dva právní úkony, a to sepis písemného vyjádření k odvolání dne 14. 12. 2022 a účast na jednání odvolacího soudu dne 15. 2. 2023 (§ 11 odst. 1 písm. d/, g/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif /dále a. t./). Předmětem řízení byla částka 17 608,70 €. K 14. 12. 2022 činil kurz devizového trhu ČNB za 1 € 24,275 Kč, k 15. 2. 2023 byl kurz za 1 € 23,666 Kč. Tarifní hodnota k 14. 12. 2022 činila 17 608,70 x 24,275 = 427 451,1925 Kč, z níž odměna advokáta dle § 7 a. t. činí 10 020 Kč, k 15. 2. 2023 činila 17 608,70 Kč x 23,666 = 416 727,4942 Kč, z níž odměna advokáta činí 9 980 Kč, k odměnám je třeba připočítat dvě náhrady hotových výdajů dle 13 odst. 4 a. t. po 300 Kč. Po sečtení tak odměna a náhrada hotových výdajů činí 20 600 Kč a s náhradou za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. jde o částku 24 926 Kč, kterou odvolací soud žalované přiznal. O lhůtě k plnění odvolací soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. a o tom, že tyto náklady je třeba zaplatit k rukám advokáta, podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 15. února 2023 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu