USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobkyně: B. F., a.s., IČO xxx sídlem xxx, Praha zastoupená advokátem proti žalovanému: T. P., narozený xxx bytem xxx, xxx, Slovenská republika o zaplacení 7 405,09 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. srpna 2022, č. j. 60 C 875/2020 – 69, takto: Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. V odůvodnění uvedl, že žalobou, podanou 17. 1. 2020, se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost xxx xxx s.r.o. (podle smlouvy xxx xxx xxx, a.s.) uzavřela s žalovaným smlouvu, na základě níž mu poskytla úvěr ve výši 84 600 Kč na koupi vozidla, žalovaný přestal splácet sjednané splátky. Soud prvního stupně usnesením z 23. 6. 2022, č. j. 60 C 875/2020-66, žalovaného vyzval, aby se ve lhůtě 15 dnů k věci vyjádřil. Na výzvu žalovaný nereagoval. Soud prvního stupně uvedl, že příslušným soudem je podle čl. 17 odst. 1 písm. b), 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (dále nařízení Brusel I bis) soud státu, v jehož obvodu měl žalovaný ke dni zahájení řízení své bydliště. Protože žalovaný měl bydliště na Slovensku, řízení se aktivně neúčastnil a nebyla tak založena příslušnost podle čl. 26 nařízení Brusel I bis, řízení podle ust. § 104 o. s. ř. pro nedostatek pravomoci českých soudů zastavil. Pokud žalobkyně odkazovala na ujednání o místní příslušnosti podle ust. § 89a o. s. ř., uvedl, že po novele provedené zákonem č. 293/2013 Sb. se po 1. 1. 2014 ve spotřebitelských smlouvách tohoto ustanovení nelze dovolávat, platí jen ve vztazích mezi podnikateli, jak také dovodil Městský soud v Praze v rozhodnutí sp. zn. 93 Co 214/2014. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 146 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně zastavení řízení podáním žaloby k nepříslušnému soudu zavinila, žalovanému žádné náklady nevznikly. 3. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že se řízení nezastavuje. V odvolání namítala, že v článku 10 smlouvy si účastníci sjednali dle článku 19 odst. 3 nařízení Brusel I bis, že příslušnými k projednání a rozhodnutí věci budou soudy podle sídla věřitele. Ten má sídlo v Praze xxx. Zdůraznila, že ostatní předpoklady byly rovněž splněny, žalovaný měl v době uzavření smlouvy bydliště v České republice. Pro případ, že by odvolací soud dospěl k závěru, že není dána příslušnost podle oddílu 4 nařízení Brusel I bis, dovozovala příslušnost z článků 5, 7 odst. 1 písm. a), b) odrážka druhá nařízení Brusel I bis, když úvěr byl poskytnut v České republice. 4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného usnesení, aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že napadené usnesení je třeba zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 5. Z obsahu spisu vyplývá, že žaloba byla podána k soudu dne 17. 1. 2020, žalobkyně požaduje plnění ze smlouvy o úvěru. Podle této smlouvy, uzavřené dne xxx mezi xxx xxx xxx, a.s., se sídlem xxx, Praha xxx a žalovaným, bytem xxx, Praha, byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 84 600 Kč na koupi vozidla xxx xxx, splatný v měsíčních splátkách po 3 903,79 Kč. V článku 10 bylo sjednáno, že věřitel je dle svého uvážení oprávněn uplatňovat své nároky i u soudu příslušného sídla věřitele v souladu „a“ ustanoveními § 89a občanského soudního řádu ve znění pozdějších změn. Klient prohlásil a svým podpisem smlouvy potvrdil, že souhlasí s dohodou místní příslušnosti takto sjednané. Podle sdělení Ředitelství služby cizinecké policie z 20. 11. 2020 a výpisů z informačního systému základních registrů byl žalovaný hlášen k pobytu na adrese xxx, Praha, od xxx do xxx. Podle sdělení Ministerstva vnitra Slovenské republiky z 11. 3. 2022 je žalovaný, který je občanem Slovenské republiky, od 10. 12. 2018 hlášen k trvalému pobytu na adrese xxx, xxx. Podle sdělení pošty na zásilce od platebního rozkazu ze dne 6. 2. 2020 se zásilku žalovanému na adrese v Praze xxx nepodařilo doručit a byla vrácena soudu prvního stupně, podle sdělení pošty z 23. 6. 2020 na zásilce z č. l. 25 na adrese v Praze xxx nemá schránku a je zde neznámý, totéž je uvedeno na zásilce z č. l. 42. Zásilku s usnesením, aby se žalovaný vyjádřil k žalobě, zaslanou na slovenskou adresu, žalovaný proti podpisu dne 4. 7. 2022 převzal. 6. V posuzovaném případě byla smlouva o úvěru uzavřena mezi společností, poskytující úvěry, a žalovaným, který nebyl označen jako podnikatel (IČO, DIČ), ale rodným číslem. Jde proto o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem a spotřebitelem. Z výše uvedeného je zřejmé, že v době zahájení řízení měl žalovaný bydliště na Slovensku, mezinárodní příslušnost (pravomoc) se proto řídí nařízením Brusel I bis. Protože úvěr byl poskytnut žalovanému na koupi vozidla, jde o situaci předvídanou v článku 17 odst. 1 písm. b) nařízení Brusel I bis a smluvní partner (žalobkyně) mohla podat žalobu dle článku 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Jestliže měl ke dni zahájení řízení bydliště na Slovensku, je příslušný slovenský soud dle jeho bydliště. 7. Podle článku 19 bod 3) nařízení Brusel I bis je možné se od uvedeného ustanovení odchýlit mimo jiné dohodou, uzavřenou mezi spotřebitelem a jeho smluvním partnerem, kteří mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt v témže členském státě, jestliže tato dohoda zakládá příslušnost soudů tohoto členského státu, ledaže by taková dohoda nebyla podle práva tohoto členského státu přípustná. Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1860/2015 dovodil, že není-li z ujednání o příslušnosti soudu ve věci s cizím prvkem jednoznačně patrno, že strany hodlaly sjednat toliko místní příslušnost určitého soudu, je třeba takové ujednání považovat za dohodu o volbě mezinárodní příslušnosti soudu či soudů určitého státu. 8. Dohoda o příslušnosti uvedená v článku 10 smlouvy, jak byl citován výše, je jen dohodou o místní příslušnosti. Tento závěr plyne z toho, že účastníci ve smlouvě odkazovali na ust. § 89a o. s. ř., který upravuje místní příslušnost soudu, žalovaný prohlašoval, že souhlasí „xxx“. Jestliže se v ujednání mluví jen o místní příslušnosti, nelze dovodit, že se dohodli i na příslušnosti mezinárodní pro případ, že se žalovaný přestěhuje do jiného státu. Navíc ujednání odkazuje na ust. § 89a o. s. ř., které podle vnitrostátního práva od 1. 1. 2014 nelze pro spotřebitelské vztahy použít. Příslušnost soudů České republiky proto podle tohoto ustanovení nelze dovodit. 9. Z uvedeného plyne, že odvolací soud dospěl k závěru, že oddíl 4 o spotřebitelských smlouvách na věc dopadá a článek 5 odst. 1, 7 nařízení Brusel I bis o zvláštní příslušnosti nelze použít. 10. Zatím ale nelze souhlasit se soudem prvního stupně, že příslušnost soudu nebyla založena ani podle článku 26 nařízení Brusel I bis. 11. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 29 Nd 336/2007 dovodil, že režimu nařízení Rady (ES) číslo 44/2001 ze dne 22. 12. 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že soud nemůže (s výjimkou věcí uvedených v článku 22 nařízení) přezkoumávat svoji mezinárodní příslušnost (pravomoc) a místní příslušnost dříve, než doručí žalobu žalovanému a umožní mu, aby se k ní vyjádřil. Příslušnost procesního soudu totiž může být založena postupem podle článku 24 nařízení, tj. tím, že se žalovaný vyjádří k žalobě, aniž by nejpozději současně s tímto vyjádřením vznesl námitku nedostatku příslušnosti procesního soudu. 12. Podle článku 24 výše uvedeného nařízení číslo 44/2001 není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný dostaví k jednání k tomuto soudu. To neplatí, pokud se žalovaný dostaví proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 22 výlučně příslušný. 13. Toto nařízení bylo zrušeno (čl. 80 nařízení Brusel I bis) a od 10. 1. 2025 platí přepracované znění (Brusel I bis), podle jehož článku 26 odst. 1 není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. Podle odstavce 2 ve věcech uvedených v oddílech 3, 4 nebo 5, v nichž je žalovaným pojistník, pojištěný, osoba oprávněná z pojistné smlouvy nebo poškozený, spotřebitel nebo zaměstnanec, soud před uznáním své příslušnosti podle odstavce 1 ověří, že je žalovaný informován o svém právu namítat nepříslušnost soudu a o účincích, které vyvolá jeho účast nebo neúčast v řízení před soudem. 14. Ze srovnání obou úprav vyplývá, že zatímco podle předchozího nařízení postačovalo žalovanému spotřebiteli doručit žalobu a vyčkat, zda se k věci vyjádří, podle nové úpravy mu musí být doručena žaloba s poučením dle článku 26 odst. 2 nařízení Brusel I bis o tom, že příslušnost může založit i tím, že se řízení aktivně účastní, případně že může namítat nepříslušnost soudu. 15. V posuzovaném případě příslušné poučení podle obsahu spisu nebylo žalovanému zasláno, neobsahuje ho ani usnesení z č. l. 66 spisu. Soud prvního stupně proto k zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudů České republiky přistoupil předčasně. Odvolací soud proto napadené usnesení podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozhodl o vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 16. V něm soud prvního stupně zašle žalovanému příslušné poučení o tom, že může založit příslušnost soudu prvního stupně, i kdyby nebyl soudem příslušným, tím, že se bude řízení aktivně účastnit, případně že může namítat nepříslušnost soudu. Podle toho, jaký postup žalovaný zvolí, zvolí soud prvního stupně svůj další postup v tomto řízení. Bude-li žalovaný aktivní a nebude namítat nepříslušnost soudů České republiky (např. tím, že se k věci samé písemně vyjádří), věc projedná a rozhodne. Zůstane-li žalovaný přes poučení nečinným, nebo pokud namítne nedostatek příslušnosti soudů České republiky, znovu zváží, zda nejsou splněny předpoklady pro zastavení řízení pro nedostatek mezinárodní příslušnosti (pravomoci) soudů České republiky. V konečném rozhodnutí soud prvního stupně znovu rozhodne o náhradě nákladů řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha, dne 10. března 2023 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu