USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobkyně: xxx a.s., IČO xxx sídlem T., Praha xxx – xxx zastoupená advokátem xxx M. L. sídlem N., Praha xxx proti žalovanému: M. H., narozený dne xxx státní příslušník xxx bytem B., V. xxx o zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. května 2023, č. j. 70 C 47/2022-31 takto: Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně výrokem I. řízení zastavil a výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. V odůvodnění uvedl, že podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím s tím, že s žalovaným dne 5. 3. 2021 uzavřela účastnickou smlouvu, na základě níž se zavázala žalovanému poskytovat služby xxx, zároveň s žalovaným uzavřela kupní smlouvu, na základě níž mu prodala koncové zařízení xxx, na které mu poskytla slevu ve výši 2 000 Kč podmíněnou tím, že po stanovenou dobu bude trvat účastnická smlouva. Protože žalovaný přestal hradit vyúčtování, byla smlouva předčasně ukončena. Žalobkyně proto požadovala vrácení podmíněné slevy. Soud prvního stupně uvedl, že ve věci je dán mezinárodní prvek, který je dán státní příslušností a bydlištěm žalovaného na xxx na výše uvedené adrese, kde přebírá poštu soudu. S ohledem na bydliště žalovaného se zabýval tím, zda je nadán mezinárodní příslušností (pravomocí). Vzhledem k § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, vyšel z přímo použitelného nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále nařízení Brusel I bis). Uvedl, že není dána výlučná příslušnost dle čl. 24 nařízení Brusel I bis. Příslušnost nebyla založena ani podle čl. 26 nařízení Brusel I bis, neboť žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil. Dále odkázal na článek 18 bod 2 nařízení Brusel I bis, podle něhož může být spotřebitel žalován jen v místě svého bydliště. Protože žalovaný má bydliště na xxx, dovodil, že příslušnost českých soudů není dána a řízení s odkazem na ust. § 103, § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. 3. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, kterým se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle ní je dána příslušnost podle článku 7 odst. 1 písm. b) nařízení Brusel I bis, neboť služby byly žalovanému poskytnuty v České republice. Závazek mezi žalobkyní a žalovaným nenaplňuje podmínky zvláštní příslušnosti u spotřebitelských smluv dle čl. 17 a násl. nařízení Brusel I bis. Zdůraznila, že služby na xxx neposkytuje a na xxx se nijak nezaměřuje. Žalovaný proto ve smyslu nařízení není spotřebitelem. Dále poukázala na článek 9 Všeobecných podmínek společnosti žalobkyně, kde byla smluvená příslušnost soudů České republiky. Rozhodnutí hodnotil jako překvapivé, neboť ve věci byl dříve vydán platební rozkaz. 4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného usnesení, aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/, d/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 5. Odvolací soud nesouhlasí s žalobkyní, že rozhodnutí soudu bylo překvapivé. Podle obsahu spisu v této věci nebyl vydán platební rozkaz. Soud prvního stupně naopak na žalobkyni činil dotaz, aby uvedla, z čeho dovozuje mezinárodní příslušnost českých soudů, který byl doručen jejímu zástupci do datové schránky dne 13. 4. 2023, na který žalobkyně ve stanovené lhůtě nijak nereagovala. 6. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že věc je třeba posuzovat podle nařízení Brusel I bis z důvodů uvedených soudem prvního stupně, když Česká republika i xxx jsou od xxx členy Evropské unie, souhlasí s tím, že nejde o žádný z případů výlučné příslušnosti soudu, jak jsou vyjmenovány v čl. 24 nařízení Brusel I bis, příslušnost nebyla založena ani podle článku 26 téhož nařízení tím, že se žalovaný řízení účastní, neboť ač mu byla prostřednictvím xxx soudu proti podpisu dne 1. 3. 2023 doručena žaloba s výzvou k tomu, aby se k žalobě ve stanovené lhůtě vyjádřil, žádné vyjádření soudu prvního stupně nezaslal, dodnes na podanou žalobu nijak nereagoval, ač proti podpisu převzal i napadené usnesení a odvolání. 7. Přes uvedené shledal odvolací soud odvolání důvodným. 8. Jak správně namítá žalobkyně, soud prvního stupně vyšel z článku 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis, podle něhož smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště, aniž vysvětlil, jak dospěl k závěru, že jde o spotřebitelskou věc ve smyslu nařízení. V této souvislosti je třeba uvést, že nařízení Brusel I bis je třeba vykládat autonomně, nezávisle na národním právu. Příslušnost ve věcech spotřebitelských smluv je třeba vykládat podle oddílu 4 nařízení Brusel I bis, který tuto příslušnost upravuje. Ač žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel (byl označen rodným číslem a občanským průkazem, nikoli identifikačním číslem podnikatele a např. živnostenským listem) a žalobkyně vystupovala jako podnikatel, musel být zároveň splněn některý z předpokladů uvedených v článku 17 odst. 1 písm. a) až c) nařízení Brusel I bis (muselo se zároveň jednat a/ o koupi movitých věcí na splátky, nebo b/ o půjčku návratnou ve splátkách nebo jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, nebo c/ o případ, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností). 9. V posuzovaném případě žalobkyně založila do spisu smlouvu o poskytnutí služby xxx (xxx), v rámci níž byla mezi účastníky uzavřena také kupní smlouva na zařízení xxx v ceně 3 399 Kč, jejíž cena činila po slevě 1 Kč, ze slevy podmíněná sleva činila 2 000 Kč a žalovaný se zavázal ji vrátit v případě, že účastnická smlouva nebude trvat 24 měsíců. 10. Jestliže se žalobkyně domáhá vrácení podmíněné slevy z kupní ceny, domáhá se plnění z uzavřené kupní smlouvy, nikoli ze smlouvy o poskytnutí služby elektronických komunikací. 11. V kupní smlouvě ohledně mobilního telefonu xxx nebyla sjednána splatnost kupní ceny ve splátkách, nejde proto o případ, který by bylo možné podřadit pod článek 17 odstavec 1 písm. a) nařízení Brusel I bis. Kupní smlouva není smlouvou o půjčce či úvěru, proto nejde ani o případ uvedený v článku 17 odst. 1 písm. b) téhož nařízení. Nebylo zjištěno, že by žalobkyně provozovala svou činnost na xxx, že by se nějakým způsobem na xxx zaměřovala. Nelze proto ani dojít k závěru, že by šlo o případy uvedené v článku 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis. Protože v posuzovaném případě nelze kupní smlouvu uzavřenou mezi účastníky podřadit pod některý z případů uvedených v článku 17 odst. 1 nařízení Brusel I bis, nejde o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu tohoto nařízení. Nelze proto použít článek 18 odstavec 2 nařízení Brusel I bis, podle něhož lze spotřebitele žalovat u soudu, v jehož obvodu má bydliště. Jestliže soud prvního stupně při posouzení věci právě na základě tohoto článku dospěl k závěru, že příslušným je xxx soud, v jehož obvodu má žalovaný bydliště, je jeho závěr nesprávný. Za této situace musel odvolací soud napadené rozhodnutí jako nepřezkoumatelné pro nedostatek přiléhavých důvodů podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušit. 12. O vrácení věci soudu prvního stupně odvolací soud rozhodl podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. V něm soud prvního stupně znovu svou mezinárodní příslušnost posoudí. Vezme přitom v úvahu, že žalobkyně v odvolání tvrdí, že se účastníci na příslušnosti soudů České republiky ve smyslu článku 25 nařízení Brusel I bis v článku 9 Všeobecných podmínek dohodli a že příslušnost vyplývá i z článku 7 nařízení Brusel I bis. Dojde-li znovu k závěru, že není soudem příslušným, řízení pro nedostatek pravomoci (mezinárodní příslušnosti) zastaví. V opačném případě věc projedná a rozhodne. V konečném rozhodnutí také znovu rozhodne o náhradě nákladů řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha dne 6. září 2023 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu