USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobkyně: M. N., narozená dne xxx bytem xxx, xxx zastoupená advokátkou proti žalovanému: P. B., narozený dne xxx bytem xxx, xxx, Slovenská republika zastoupený advokátem o zaplacení 445 800 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. května 2023, č. j. 29 C 495/2022-55, takto: Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé I a ve výroku o nákladech řízení III zrušuje a v tomto rozsahu se mu věc vrací k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Soud prvního stupně v řízení o zaplacení částky 445 800 Kč s příslušenstvím napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 388 300 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 445 800 Kč ve výši 3 % p. a. od 15. 3. 2020 do 13. 9. 2020 a s úrokem z prodlení v téže výši z částky 388 300 Kč od 14. 9. 2020 do zaplacení v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku (výrok I). Výrokem II zastavil řízení v části, kde se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 57 500 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 3 % p. a. od 14. 9. 2020 (do zaplacení, jak vyplývá z bodu 16 odůvodnění). Výrokem III rozhodl o nákladech řízení a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně na jejich náhradu v téže lhůtě částku 31 972,78 Kč. 2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně po žalovaném ve znění částečného zpětvzetí žaloby ze dne 22. 5. 2023 domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 388 300 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 445 800 Kč ve výši 3 % ročně od 15. 3. do 13. 9. 2020 a z částky 388 300 Kč ve výši 3 % ročně od 14. 9. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný byl partnerem její dcery a od roku 2017 do roku 2019 mu zapůjčila celkem částku 445 800 Kč, kterou se jí zavázal vrátit do 15. 3. 2020. Žalovaný svůj dluh uznal písemně co do důvodu a výše dne 1. 10. 2019. Žalovaný v řízení navrhoval zamítnutí žaloby s tvrzením, že maximální výše jeho dluhu vůči žalobkyni odpovídá částce 262 289 Kč s odkazem na jejich sms komunikaci ze dne 14. 11. 2021. Uvedl, že si vzal „na žalobkyni“ finanční leasing na vozidlo, z jehož prodeje měla žalobkyně umořit svoji pohledávku za žalovaným, dále že část svého závazku uhradil žalobkyni v hotovosti bez potvrzení o úhradě a část převodem z bankovních účtů na účet žalobkyně. Uvedl i to, že žalobkyně nesplnila povinnost tvrdit, jakou částku mu vlastně půjčila. 3. Za situace, kdy žalovaný je občanem Slovenské republiky, soud prvního stupně určil svoji pravomoc k projednání věci dle článku 4 odst. 1 a 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012. Rozhodným právem je právo české dle článku 4 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008. 4. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že žalovaný písemně dne 1. 10. 2019 uznal svůj dluh vůči žalobkyni z titulu zápůjčky ve výši 445 800 Kč a zavázal se jej uhradit do 15. 3. 2020, podpis na listině uznání dluhu uznal úředně za vlastní dne 11. 11. 2019. Potvrdil, že od žalované (správně žalobkyně) převzal částku 250 000 Kč, jak vyplývá z nedatovaného potvrzení žalovaného. Na svůj závazek žalovaný dle výpisu z účtu žalobkyně uhradil 57 500 Kč třemi platbami po 11 500 Kč ve dnech 14. 9., 29. 10. a 8. 12. 2020 a platbou ve výši 23 000 Kč dne 4. 3. 2021 z účtu žalovaného č. xxx na účet žalobkyně č. xxx. Jak soud prvního stupně dovodil z výpisů z účtu žalobkyně shora uvedeného, za dobu od uznání dluhu žalovaným dne 1. 10. 2019 až do dne 21. 12. 2021 žalovaný žalobkyni žádné další platby mimo těch uvedených nepoukázal. Konečně soud prvního stupně zjistil, že dne 14. 11. 2021 napsala žalobkyně žalovanému na mobilní telefon zprávu tohoto znění: „xxx xxx xxx“. 5. Další účastníky navrhované důkazy soud prvního stupně pro nadbytečnost zamítl, konkrétně výpis z účtu žalobkyně za období od 22. 12. 2016 do 13. 9. 2020, účastnický výslech žalobkyně i žalovaného a výpisy z účtu žalovaného, které měly být vedeny u xxx, u xxx a u xxx. 6. Právně soud prvního stupně postupoval dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) ve spojení s § 2392 odst. 1, § 2393 odst. 1, § 2394, § 2053, § 1949 odst. 1 a § 1970 o. z. Uvedl, že se nejprve vypořádal s otázkou, zda je žaloba dostatečně určitá a zda žalobkyně dostála povinnosti tvrzení rozhodných skutečností, neboť v žalobě tvrdila pouze, že od roku 2017 do roku 2019 žalovanému průběžně půjčovala peníze, a dále s odkazem na uznání dluhu ze dne 1. 10. 2019, že žalovaný se půjčenou částku zavázal uhradit do 15. 3. 2020. V žalobě neuvedla, v jaké výši zápůjčku žalovanému poskytla, a to i přes výzvu soudu ze dne 3. 4. 2023 dle § 118a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). Soud však přesto uzavřel, že i přes výše uvedené byla žaloba dostatečně určitá a žalobkyně splnila povinnost tvrzení výše zapůjčené částky odkazem na listinu, jíž je uznání dluhu ze dne 1. 10. 2019, kterou k žalobě připojila a na níž v textu žaloby odkázala. Soud prvního stupně s tímto závěrem odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2004, sp. zn. 32 Odo 916/2003. 7. Na základě uznání dluhu žalovaným ze dne 1. 10. 2019 soud prvního stupně dospěl k závěru, že k tomuto dni existoval závazek žalovaného vůči žalobkyni vrátit jí zápůjčku ve výši 445 800 Kč. Jako zásadní označil otázku, zda i po tomto datu žalovaný žalobkyni na svůj závazek plnil, a pokud ano, v jaké výši. Podle žalovaného mohl jeho závazek vůči žalobkyni činit maximálně 262 289 Kč po ponížení o prodejní cenu vozidla, které si žalobkyně pořídila prostřednictvím finančního leasingu na místo žalovaného na sebe a prodala jej. K tomu žalovaný předložil sms komunikaci se žalovanou (správně se žalobkyní). Protože k tomu nic bližšího neuvedl, soud prvního stupně se zabýval tím, zda předložená komunikace může představovat potvrzení žalobkyně o splnění dluhu ze strany žalovaného. Odpověděl na ni záporně, neboť předložená korespondence nesplňuje zákonné podmínky pro to, aby mohla být kvitancí. Chybí v ní údaje o jménech dlužníka i věřitele, předmětu plnění a místu a čase, kdy a kde byl dluh splněn. Navíc sms komunikace bez dalšího nemůže přebít uznání dluhu v tom směru, že by měl soud dát za pravdu žalovanému a dospět k závěru, že jeho závazek vůči žalobkyni je nižší. I kdyby bylo pravdivé tvrzení žalovaného o tom, že si na žalobkyni pořídil vozidlo na leasing, a ta část závazku žalovaného umořila prodejem vozidla, které fakticky nebylo její, mohlo by se ze strany účastníků vůči leasingové společnosti jednat o protiprávní jednání. Takové jednání by nemohlo být následně soudem použito jako důkaz pro tvrzení kterékoli ze stran. Soud tak k tomuto tvrzení žalovaného nepřisvědčil. 8. K tvrzením žalovaného, že měl historicky zřízeny účty u několika bank, které jsou zrušeny, a z těchto účtů dluh žalobkyni hradil, byť není schopen říct kdy a jaké částky, soud prvního stupně uvedl, že pokud by žalovaný výpisy z účtu předložil, tak již s odkazem na tyto důkazy by soud po jejich provedení, podobně jako v případě žalobkyně, mohl považovat zjištění z účtů za tvrzení žalovaného stran plnění jeho závazku vůči žalobkyni. Žalovaný však při jednání soudu dne 22. 5. 2023 uvedl, že soudu výpisy z účtů neposkytne. Takovému důkazu pak mohl soud přisvědčit jen stěží. 9. Žalobkyně při jednání dne 22. 5. 2023 vzala žalobu zpět do částky 57 500 Kč s příslušenstvím pro platby žalovaného. Doložila je výpisy ze svého účtu, z nichž je patrné, že žalovaný za dobu od uznání dluhu dne 1. 10. 2019 do 21. 12. 2021 žalobkyni žádné další platby neposkytl. K tvrzení žalovaného o tom, že některé platby byly hotovostní bez potvrzení, k čemuž navrhl účastnické výslechy, soud prvního stupně uvedl, že tyto důkazy zamítl pro nadbytečnost, neboť bylo prokázáno, že čtyři platby žalobkyně realizoval žalovaný bezhotovostně, a soud nevěří tomu, že by část dluhu žalovaný plnil bez jakéhokoli potvrzení, navíc samotný účastnický výslech by do věci jen těžko mohl vnést jasno, když oba účastníci by nepochybně vypovídali rozdílně. Zkušenosti ukazují, že vypovídají-li účastníci o vlastních záležitostech, nelze očekávat výpověď nezaujatou a pravdivou. Proto nebylo třeba k plnění závazku žalovaného vyslýchat účastníky. Soud zamítl i návrh na provedení důkazu výpisem z účtu žalobkyně za dobu od 22. 12. 2016 do 13. 9. 2020, neboť se jedná o období před uznáním dluhu žalovaným. 10. Ze všech těchto důvodů soud prvního stupně po částečném zpětvzetí žaloby žalobě do částky 388 300 Kč s 3 % úrokem z prodlení dle návrhu žalobkyně jednak z částky 445 800 Kč ročně od 15. 3. 2020 do 13. 9. 2020 a s úrokem v téže výši z částky 388 300 Kč od 14. 9. 2020 do zaplacení vyhověl, do částky 57 500 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 3 % ročně od 14. 9. 2020 do zaplacení řízení zastavil. 11. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. 12. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalovaný, pouze proti výrokům I a III, s návrhem na jeho změnu a zamítnutí žaloby. Odkázal na odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. Uvedl, že soud prvního stupně v řízení nepostupoval v souladu s občanským soudním řádem ve vztahu k následkům nesplnění výzvy k doplnění tvrzení a označení důkazů směřované žalobkyni, a současně, že dospěl k nesprávným skutkovým tvrzením, když nepřihlédl k důkazu, předloženému ze strany žalovaného, konkrétně sms komunikaci mezi stranami. Tento závěr navíc řádně neodůvodnil. Později doplnil, že žalobní návrh ze strany žalobkyně byl ohledně tvrzení neurčitý. Navíc žalovaný od počátku rozporoval tvrzenou výši dlužné částky, s ohledem na neurčitost žalobních tvrzení nebyl schopen se adekvátně k celé záležitosti vyjádřit. Prakticky nebylo zřejmé určit, o jakou údajnou zápůjčku či situaci mezi stranami sporu se má jednat. Jednání, které se ve věci konalo dne 3. 4. 2023, se žalobkyně ani její právní zástupce neúčastnili, svoji neúčast řádně omluvili. K námitce žalovaného, týkající se nedostatku žalobních tvrzení, uvedl, že soud prvního stupně nepřítomnou žalobkyni poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že má doplnit svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, jakou částku žalobkyně žalovanému půjčila, a to do dvaceti dnů od doručení protokolu z dnešního jednání. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu neměl soud k takovému poučení přistupovat, neboť žalobkyně se tím, že se z jednání řádně omluvila, práva na poučení ze strany soudu dobrovolně vzdala. Poučil-li soud prvního stupně nepřítomnou žalobkyni, procesně pochybil. Soud prvního stupně měl žalobu při prvním jednání zamítnout. Poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu, například pod sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 či 21 Cdo 5232/2007. Zdůraznil, že i v této fázi řízení byla žalobkyně řádně zastoupena advokátem, který se z nařízeného jednání rovněž omluvil. K argumentaci soudu prvního stupně, podle níž jednání bylo odročeno z důvodu poskytnutí lhůty k doplnění důkazu žalovanému, uvedl, že nemůže obstát, neboť nedostatek řádných žalobních tvrzení je primárním a zásadním bodem. Soud prvního stupně svůj postup zdůvodnil tím, že za situace, kdy jednání stejně odročuje, protože žalovaný nebyl i přes delší dobu, která uplynula mezi předvoláním k soudu a tímto jednáním, schopen doložit doklady k prokázání svých tvrzení, poučení směřovalo jak vůči žalovanému, tak i vůči žalobkyni. Žalovaný však ze samotné logiky věci ani nemohl předložit případné důkazy a řádně se svými tvrzeními proti podané žalobě bránit pro neurčitost samotného žalobního návrhu. Soud prvního stupně přesto v napadeném rozsudku uvedl, že i přes výše uvedené nedostatky byla žaloba dostatečně určitá a že žalobkyně splnila svoji povinnost tvrdit výši zapůjčené částky odkazem na listinu – uznání dluhu ze dne 1. 10. 2019, kterou k žalobě připojila a na kterou v textu žaloby výslovně odkázala. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 32 Odo 916/2003. Toto rozhodnutí však na danou věc nedopadá, neboť v předmětné věci nebyla ze strany soudu učiněna výzva dle § 43 odst. 1 o. s. ř., vedoucí k odstranění vad žaloby, a netýkala se procesního poučení soudu podle § 118a o. s. ř. Shrnul, že řízení před soudem prvního stupně je postiženo jinou vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Uvedl i to, že soud prvního stupně při jednání dne 3. 4. 2023, byť nesprávně, žalobkyni poučil k doplnění žalobních tvrzení, k čemuž nedošlo. Nevyhovění výzvě mělo mít za následek rovněž zamítnutí žaloby. Soudu prvního stupně nakonec vytýkal i to, že pochybil při hodnocení provedeného důkazu, jímž byla předložená sms komunikace mezi účastníky. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, navíc postoje soudu prvního stupně jsou ambivalentní. Na jednu stranu totiž připustil, že byť je žaloba žalobkyně nedostatečně dotvrzena ohledně výše zapůjčené částky, lze tuto vadu zhojit odkazem na písemné uznání dluhu, zatímco pro posouzení otázky hodnocení předložené sms komunikace tento důkaz hodnotil striktně tak, že nemůže obstát, neboť nemá náležitosti kvitance. Takový závěr soudu prvního stupně je podle žalovaného nepřiléhavý. Poukázal na to, že ačkoli žalobkyně sama ve své zprávě dluh ke dni 14. 11. 2021 vyčíslila částkou 262 289 Kč, v řízení požadovala 445 800 Kč. Navíc ve zprávě sama uvedla, že započítala peníze z prodeje auta na pohledávku vůči žalovanému. Žalobkyně tak sama sebe usvědčila z nepoctivého jednání, neboť částku, kterou započetla právě z výtěžku prodeje vozidla, přesto po žalovaném nadále požaduje. Sama žalobkyně při jednání soudu prvního stupně dne 22. 5. 2023 potvrdila pravost obsahu této předložené sms komunikace, jak vyplývá z protokolu z tohoto jednání, v němž je výslovně uvedeno „k dotazu soudu žalobkyně uvádí, že tuto korespondenci, kterou zakládal žalovaný, se žalovaným skutečně vedla“. Závěr soudu prvního stupně, podle něhož je sms komunikace důkazem jakési nižší důkazní hodnoty, případně jej pro formální vady nelze považovat za kvitanci, je nesprávný, protože žalobkyně zprávu sms žalovanému napsala a svůj nárok vyčíslila odlišně než v žalobě. Sama nedostatečně vymezila předmět řízení. 13. Při jednání odvolacího soudu žalovaný uvedl, že kvitanci bylo možno hodnotit jako potvrzení, případně novaci dluhu. 14. Žalobkyně při jednání odvolacího soudu odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu, například pod sp. zn. 32 Odo 919/2003. Uvedla, že podle ní byl žalobní návrh dostatečně skutkově vymezen, bylo na žalovaném, aby existenci uznaného závazku vyvrátil. Poukázala i na rozhodnutí téhož soudu pod sp. zn. 21 Cdo 4606/2018. K procesnímu postupu soudu prvního stupně uvedla, že nadbytečné poučení nezakládá pochybení, které by mělo vliv na správnost napadeného rozsudku. Účastníci mezi sebou vedli dlouhou komunikaci, žalobkyně byla zoufalá z toho, že jí žalovaný nic neplatil. 15. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu dle odvolání žalovaného postupem dle § 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že v odvolacím řízení nejsou splněny podmínky pro věcné rozhodnutí o podaném odvolání. 16. V dané věci se žalobkyně po žalovaném domáhala částky 445 800 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že v období od roku 2017 do roku 2019 žalovanému jako toho času příteli své dcery půjčovala peníze, a odkazem na uznání dluhu ze dne 1. 10. 2019. Podle tohoto uznání měl žalovaný půjčky uhradit do 15. 3. 2020 (a od tohoto data se také domáhala přiznání příslušenství půjčené částky). V řízení před soudem prvního stupně žalobkyně potvrdila následnou sms komunikaci se žalovaným, kterou na svoji obranu předložil žalovaný, z níž vyplývá výše dluhu nikoli v žalované výši, ale pouze v částce 262 289 Kč. 17. V souvislosti s tím, že žaloba skutkově vychází pouze z uznání dluhu ze dne 1. 10. 2019, vyplynuly-li by z listinných důkazů další podstatné skutkové okolnosti (v dané věci konkrétně ze sms komunikace účastníků ze dne 14. 11. 2021, jejíž pravost žalobkyně sama potvrdila, jak vyplývá z protokolu o ústním jednání před soudem prvního stupně ze dne 22. 5. 2023 na č. l. 51 první odstavec) o započítání byť nepřesně uvedených částek, ale i závěr, že zbytek dluhu žalovaného činí nikoli 445 800 Kč, ale 262 289 Kč, tedy jiné skutečnosti, a aktuální výši dluhu tak již žalovaný uznal dříve (1. 10. 2019), bylo úkolem soudu prvního stupně se s těmito učiněnými skutkovými zjištěními (protichůdnými) vypořádat. Soud prvního stupně k sms komunikaci uvedl pouze to, že nesplňuje náležitosti kvitance, s čímž odvolací soud souhlasí. Na druhou stranu však tento důkaz nelze kvalifikovat jako bez vypovídací hodnoty, jak prakticky učinil soud prvního stupně, zvláště v případě, kdy žalobkyně vedení komunikace sama stvrdila. Žalovaný k této komunikaci navrhl provedení účastnických výslechů, které soud prvního stupně pro nadbytečnost zamítl. 18. Za této situace, kdy žalovaný navrhoval ke svým tvrzením o výši dluhu v maximální výši 262 289 Kč právě s poukazem na další skutečnosti, k nimž došlo po uznání dluhu, provedení dalších důkazů, bylo povinností soudu prvního stupně se s tímto důkazním návrhem vypořádat, a nechtěl-li tento důkaz provést, v odůvodnění se s tímto vyrovnat. Poukaz na nadbytečnost je v tomto případě nepřiléhavý, protože v řízení byly proti sobě zjištěny dvě vzájemně si odporující skutečnosti. Je pravda, že uznání dluhu představuje hodnověrnější důkaz, na druhou stranu ve smyslu § 125 o. s. ř. za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, tedy i sms, vyměňované mezi účastníky, a podstatné je, že i sama žalobkyně sms zprávu autorizovala. Zejména však sms komunikace časově následovala po uznání dluhu, a již z tohoto důvodu se bylo třeba zabývat bližšími okolnostmi či důvody jejího napsání a odeslání. Soud prvního stupně v tomto směru uvedl, že důkaz sms zprávou nemohl přebít důkaz uznáním dluhu, o „přebíjení“ by se však mohlo jednat tehdy, byly-li by oba dokumenty např. z téhož data apod., což však není případ dané věci. Lze proto uzavřít, že úvaha soudu prvního stupně, podle níž je na základě provedeného dokazování zřejmé, že žalovaný žalobkyni kromě jí tvrzených částek nezaplatil nic, je v rozporu s obsahem provedených důkazů, a s tímto rozporem se soud prvního stupně nevypořádal např. ani nabízejícím se dotazem na žalobkyni, proč v sms zprávě ze dne 14. 11. 2021 uváděla nižší výši dluhu, než které se nyní v řízení domáhá. 19. K odkazu soudu prvního stupně na usnesení Nevyššího soudu ze dne 22. 6. 2004, sp. zn. 32 Odo 916/2003, odvolací soud uvádí, že míří na to, že žalobce předmět řízení dostatečně vymezil a dále i odkázal na listinu. V této věci však problém nepředstavuje odkaz žalobkyně na listinu, ale nedostatek skutkových tvrzení k existenci samotných půjček, které byly dle jejích tvrzení učiněny opakovaně a v neuvedených výších. Žalovaný ke komunikaci žalobkyně ze dne 14. 11. 2021 poukazoval i na údaje žalobkyně o automobilu, pořízeném na leasing, právě v souvislosti s půjčkami žalovanému a jejich umořováním, a i k této otázce bude patrně třeba s ohledem na učiněná zjištění doplnit potřebná žalobní tvrzení. 20. Odvolací soud proto nemohl postupovat jinak, než napadený rozsudek ve věcném vyhovujícím výroku I a výroku akcesorickém III pro nepřezkoumatelnost zrušit dle § 219a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). Ve výroku II zůstal rozsudek nedotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). 21. Na soudu prvního stupně bude, aby žalobkyni nejprve vyzval k doplnění žalobních tvrzení ohledně půjček poskytnutých žalovanému a jejich výši a zejména o aktuální výši dluhu, ale i ohledně získání automobilu na leasing, který dle textu její sms zprávy s půjčkami a jejich umořováním souvisí. Teprve poté vyzve žalovaného, který se tak bude moci k žalobě relevantně vyjádřit, aby tak učinil. Po řádně provedeném dokazování ve věci znovu rozhodne, a to i o nákladech tohoto odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.). 22. Pro upřesnění odvolací soud uvádí, že obecně platí zásada, že dlužník nemůže být v prodlení od doby, do které byl povinen plnit, ale teprve poté (v dané věci měl plnit do 15. 3. 2020, od tohoto data proto nemohl být v prodlení). 23. K procesní stránce postupu soudu prvního stupně odvolací soud uvádí, že poučení dle § 118a o. s. ř je vyhrazeno u jednání přítomným účastníkům, jinak pro poučení či výzvu ostatním je třeba využít jiného procesního institutu. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha 25. října 2023 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu