USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci věřitele: A., a.s., IČO xxx sídlem H., Ž. zastoupená advokátem M. J. sídlem N., Ž. proti dlužníku: A., s.r.o., IČO xxx sídlem Ž., M., Slovenská republika o návrhu věřitele na vydání evropského příkazu k obstavení účtu, k odvolání věřitele proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. srpna 2023, č. j. 33 Nc 13004/2023-21 takto: Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I a III potvrzuje. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně výrokem I zamítl návrh věřitele na vydání evropského příkazu k obstavení účtu ze dne 14. 7. 2023, výrokem II zastavil řízení o žádosti o získání informací o účtech dlužníka na Slovensku, podané v rámci návrhu věřitele na vydání evropského příkazu k obstavení účtů ze dne 14. 7. 2023 a výrokem III zamítl žádost o získání informací o účtu dlužníka v Rakousku, podané v rámci návrhu věřitele na vydání evropského příkazu k obstavení účtů ze dne 14. 7. 2023. 2. V odůvodnění uvedl, že podaným návrhem se věřitel domáhal obstavení účtů dlužníka v Rakousku do částky 219 022 €, přiznané vykonatelným rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 20. 5. 2020, č. j. 7 C 3/2020 – 530. Zároveň podal žádost o získání informací o účtu dle článku 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 655/2014, kterým se zavádí řízení o evropském příkazu k obstavení účtů k usnadnění vymáhání přeshraničních pohledávek v občanských a obchodních věcech (dále jen nařízení). Uvedl, že se domnívá, že dlužník má účet v Rakousku, když se na základě informací vyžádaných od Exekutorského úřadu ve Skalici dozvěděl, že dlužník užívá návěs nákladní xxx, jehož vlastníkem je W. GmbH, sídlem W., N., Strasse, Rakouská republika. Věřitel původně požadoval získání informací o účtu dlužníka také na Slovensku, tuto žádost vzal zpět. Naléhavou potřebu vydání příkazu k obstavení účtů odůvodnil skutečností, že na základě návrhu na provedení exekuce, jenž podal Okresnímu soudu v Bánské Bystrici, nebylo po dlužníku ničeho vymoženo, nicméně exekutor dal podnět k podání návrhu na obstavení účtu dlužníka, neboť předpokládá, že má účet v Rakousku. Výzvou ze dne 18. 7. 2023 soud prvního stupně věřitele poučil, že pokud nedoplní návrh také o žádost o získání informací o účtu, návrh zamítne. Dále požadoval veškeré informace odůvodňující vydání příkazu k obstavení a předložení listinných důkazů, jež podporují jeho domněnku, že dlužník má účet v Rakousku. Věřitel reagoval doložením evidenční karty vozidla, jehož držitelem má být dlužník a vlastníkem je rakouská společnost W. GmbH. 3. Soud prvního stupně citoval článek 7 odst. 1 nařízení, podle něhož soud vydá příkaz k obstavení, pokud věřitel předložil dostatečné důkazy, které soud přesvědčí, že existuje naléhavá potřeba zajišťovacího opatření ve formě příkazu k obstavení, protože existuje skutečné riziko, že bez takového opatření bude následné vymáhání pohledávky věřitele zmařeno nebo podstatně ztíženo. Dále uvedl článek 17 odst. 3 nařízení, podle něhož pokud věřitel neposkytl veškeré informace požadované podle článku 8, může soud, není-li návrh zjevně nepřípustný nebo neopodstatněný, poskytnout věřiteli příležitost návrh ve lhůtě, kterou soud stanoví, doplnit nebo opravit. Pokud věřitel v této lhůtě návrh nedoplní nebo neopraví, návrh zamítne. Dále citoval článek 14 odst. 2 věta třetí nařízení, podle něhož pokud soud, u nějž byl podán návrh na vydání příkazu k obstavení, nepovažuje žádost věřitele za dostatečně odůvodněnou, zamítne ji. 4. Následně soud prvního stupně posuzoval, zda jsou splněny předpoklady pro obstavení účtu, jak jsou stanoveny v článku 7 nařízení a shledal, že návrh není odůvodněn tak, aby mu mohl vyhovět. Dovodil, že nelze bez dalšího usuzovat na naléhavou potřebu vydání příkazu k obstavení účtů z důvodů, že bez takového opatření bude následné vymáhání pohledávky věřitele zmařeno nebo podstatně ztíženo. Exekuce na majetek dlužníka již byla nařízena, zatím nevedla k uspokojení věřitele, což samo o sobě nemůže být důvodem pro vydání příkazu k obstavení, jde jen o důkaz špatné finanční situace dlužníka, nikoli o tom, že by svůj majetek cíleně promrhal, ukryl či zničil. Věřitel nepředložil jediný důkaz, nasvědčující tomu, že by dlužník v minulosti či současnosti činil úkony, které by nasvědčovaly machinacím s majetkem ve snaze vyhnout se výkonu rozhodnutí. Vydání příkazu k obstavení účtů nemůže sloužit jako dodatečný nástroj pro věřitele v situaci, kdy v nařízené exekuci nebylo ničeho vymoženo. Pouhá skutečnost, že dlužník disponuje návěsem, jehož vlastníkem je rakouská leasingová společnost, nezakládá důvod k zahájení postupu dle článku 14 nařízení, tedy dostatečně neodůvodňuje závěr o existenci účtu dlužníka v Rakousku. Věřitel také nepředložil důkazy, že nezískání informací o účtu dlužníka by mohlo vést k zásadnímu zhoršení finanční situace věřitele. Návrh proto podle článků 14 odst. 2, 17 odst. 3 nařízení zamítl s tím, že věřitel přes výzvu nepředložil relevantní informace odůvodňující vydání příkazu k obstavení a získání informací o účtu. 5. Výrokem II řízení o žádosti věřitele o získání informací o účtu na Slovensku zastavil, neboť věřitel vzal svůj návrh zpět. 6. Proti výrokům I a III podal věřitel včas odvolání, kterým se domáhal jejich změny tak, aby odvolací soud jeho návrhu vyhověl. V odvolání poukázal na to, že rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou č. j. 7 C 3/2020-530 mu vůči dlužníku byla přiznána částka 98 000 € a smluvní pokuta 121 022 €, paušální náhrada ve výši 181 200 Kč a náhrada nákladů řízení 124 509 Kč. Protože dlužník dobrovolně svou povinnost nesplnil, podal věřitel k Okresnímu soudu v Banské Bystrici návrh na provedení exekuce, dodnes nebylo nic vymoženo, soudní exekutorka Z. D., dala věřiteli podnět k podání návrhu na vydání evropského příkazu k obstavení účtu, neboť dle šetření majetku povinného se dá předpokládat, že má účet v Rakousku, k tomuto tvrzení předložil přípis s podnětem Exekutorského úřadu ve Skalici. K výzvě soudu věřitel předložil listinné důkazy o tom, proč se domnívá, že má dlužník účet v Rakousku, konkrétně výpis z evidenční karty, ze které je zřejmé, že vlastníkem vozidla je W. GmbH, se sídlem v Rakousku. Na základě této informace exekutorský úřad logicky předpokládal, že povinný musí mít v Rakousku účet, ze kterého leasing platí, neboť na Slovensku účet zjištěn nebyl. Nemůže se proto ztotožnit s názorem soudu prvního stupně, že tvrzené informace neodůvodňují vyhovění návrhu. Podle věřitele je zde skutečné riziko, že vymáhání pohledávky bude ztíženo nebo zmařeno. Dlužník byl dosud pasivní. Podle věřitele předpoklady uvedené v článku 7 nařízení byly splněny. Poukázal na výši pohledávky ve výši 5 500 000 Kč, která je schopná zásadně ovlivnit a zhoršit finanční situaci věřitele, když výsledek hospodaření před zdaněním za uplynulé účetní období podle podkladů založených ve sbírce listin obchodního rejstříku činil 1 381 000 Kč. Dovozoval, že v souladu s článkem 14 odst. 1 nařízení splnil podmínky žádosti, že doložil, že dlužník má v Rakousku jeden nebo více účtů, avšak příslušné údaje nezná. 7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného usnesení, aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), v mezích, vytyčených odvoláním (§ 206 odst. 2 o. s. ř. – ve výrocích I a III) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 8. Podle článku 7 odst. 1 nařízení soud vydá příkaz k obstavení, pokud věřitel předložil dostatečné důkazy, které soud přesvědčí, že existuje naléhavá potřeba zajišťovacího opatření ve formě příkazu k obstavení, protože existuje skutečné riziko, že bez takového opatření bude následné vymáhání pohledávky věřitele vůči dlužníkovi zmařeno nebo podstatně ztíženo. 9. Z citovaného ustanovení vyplývá, že soud může vydat příkaz k obstavení, pokud věřitel předloženými důkazy prokáže, že je zde skutečné riziko, že vymáhání pohledávky bude zmařeno nebo podstatně ztíženo. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že s ohledem na citovanou úpravu věřitel musí prokázat, že hrozí riziko, že dlužník s penězi na účtu bude disponovat za tím účelem, aby znemožnil uspokojení pohledávky věřitele. Nic takového prokázáno nebylo. To, že na Slovensku probíhá vůči dlužníku neúspěšná exekuce, svědčí o jeho nemajetnosti, nikoli o tom, že by disponoval s majetkem tak, aby uspokojení pohledávky věřitele zmařil (nebylo zjištěno, že svůj majetek převáděl na jiné subjekty, že by peníze z účtu v nedávné době převedl jinam, aniž k tomu měl odpovídající důvod). Ani skutečnost, že dlužník má v držení na základě leasingové smlouvy od rakouské společnosti návěs, takovým dispozicím nenasvědčuje. Podle článku 14 odst. 1 nařízení získal-li věřitel v určitém členském státě vykonatelné rozhodnutí, soudní smír, nebo veřejnou listinu, jež vyžaduje, aby dlužník uhradil věřitelův nárok, a věřitel má důvody domnívat se, že dlužník má u banky v konkrétním členském státě jeden či více účtů, avšak nezná ani jméno nebo adresu banky, ani IBAN, BIC či jiné bankovní číslo umožňující identifikovat banku, může požádat soud, u nějž byl návrh na vydání příkazu k obstavení podán, aby požádal, aby orgán pro informace členského státu výkonu získal informace nezbytné k umožnění identifikace banky nebo bank a účtu či účtů dlužníka. 10. Bez ohledu na první pododstavec může věřitel podat žádost uvedenou v daném pododstavci, pokud rozhodnutí, soudní smír nebo veřejná listina, které získal, dosud nejsou vykonatelné a částka k obstavení je s ohledem na relevantní okolnosti významná a pokud věřitel předložil důkazy postačující k tomu, aby byl soud přesvědčen o naléhavé potřebě informací o účtu, neboť existuje riziko, že bez těchto informací bude následné vymáhání pohledávky věřitele vůči dlužníkovi pravděpodobně ohroženo a že by to v důsledku mohlo vést k zásadnímu zhoršení finanční situace věřitele. 11. Podle odstavce 2 téhož článku věřitel podá žádost uvedenou v odstavci 1 v návrhu na vydání příkazu k obstavení. Věřitel doloží, proč se domnívá, že dlužník má jeden nebo více účtů u banky v konkrétním členském státě, a poskytne veškeré relevantní informace, jež má k dispozici o dlužníkovi a účtu nebo účtech, jež mají být obstaveny. Pokud soud, u nějž byl podán návrh na vydání příkazu k obstavení, nepovažuje žádost věřitele za dostatečně odůvodněnou, zamítne ji. 12. V posuzovaném případě samu žádost na vydání příkazu k obstavení nepovažoval soud za důvodnou, jak bylo vysvětleno výše. Věřitel ale také neuvedl takové skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že má dlužník účet vedený rakouskou bankou. Z toho, že má na leasing od rakouské společnosti návěs ještě nejde dovodit, že by zde měl veden účet. Jak, případně z jakého účtu, jsou dlužníkem placeny leasingové splátky, z ničeho neplyne. 13. S ohledem na uvedené soud prvního stupně správně podle článku 14 odst. 2, 17 odst. 3 nařízení zamítl. Odvolací soud proto napadené usnesení jako věcně správné ve výrocích I a III podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil. 14. Vzhledem k článku 11 nařízení a tomu, že návrh byl zamítnut, ani odvolací soud o náhradě nákladů řízení nerozhodoval. Poučení: Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha dne 11. října 2023 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu