ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobce: A. A. H., narozený xxx bytem xxx xxx xxx proti žalovanému: M. F., narozený xxx bytem xxx xxx xxx zastoupený opatrovníkem xxx xxx sídlem xxx xxx xxx o zaplacení 42 700 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. října 2022, č. j. 29 C 10/2022-44, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném vyhovujícím výroku I a ve výroku III o nákladech řízení potvrzuje. II. Odvolací řízení ohledně výroků II a IV se zastavuje. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: 1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 42 700 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částek: 5 000 Kč od 18. 3. 2020 do zaplacení, 5 000 Kč od 18. 4. 2020 do zaplacení, 5 000 Kč od 18. 5. 2020 do zaplacení, 5 000 Kč od 18. 6. 2020 do zaplacení a ve výši 8,25 % p. a. z částek: 5 000 Kč od 18. 7. 2020 do zaplacení, 5 000 Kč od 18. 8. 2020 do zaplacení, 5 000 Kč od 18. 9. 2020 do zaplacení, 5 000 Kč od 18. 10. 2020 do zaplacení, 2 700 Kč od 18. 11. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Výrokem II. zamítl žalobu ohledně úroku z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 2 300 Kč od 18. 11. 2020 do zaplacení. Výrokem III. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku a výrokem IV. přiznal opatrovníkovi ustanovenému žalovanému částku 11 325,60 Kč jako odměnu za zastupování. 2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal žalované částky na základě smlouvy o nájmu bytu č. x ve xxx nadzemním podlaží domu č. p. xxx, postaveném na pozemku p. č. xxx, zapsaném v katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, k. ú. xxx, obec Praha, na adrese xxx xxx xxx (dále jen bytu) ze dne 4. 6. 2002 s Bytovým družstvem xxx 16, IČO xxx. Následně dne 24. 7. 2018 uzavřel žalobce se žalovaným smlouvu o podnájmu bytu, doba podnájmu byla následně dvakrát prodloužena dodatky ze dne 30. 8. a 30. 11. 2019. Podle podnájemní smlouvy se žalovaný zavázal platit žalobci měsíční nájemné ve výši 15 000 Kč spolu se zálohou na služby ve výši 2 000 Kč měsíčně, splatné do každého sedmnáctého dne kalendářního měsíce na bankovní účet žalobce. Žalovaný nájemné nehradil řádně a včas, uznáním dluhu ze dne 30. 1. 2020 svůj dluh vůči žalobci uznal co do důvodů a výše v celkové výši 42 700 Kč. Zavázal se jej hradit v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč vždy do každého sedmnáctého dne v měsíci na bankovní účet žalobce. Neuhradil však žádnou splátku, a to ani přes předžalobní upomínku. 3. Soud prvního stupně procesně vycházel z toho, že žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky a jde tak o řízení s cizím prvkem. Svoji pravomoc k projednání věci dovodil z čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Za situace, kdy pobyt žalovaného není znám, mu pro řízení ustanovil opatrovníka. 4. Při svém rozhodování vycházel z toho, že žalobce jako nájemce bytu se žalovaným dne 22. 8. 2018 uzavřel smlouvu o podnájmu bytu, kterou následně dodatky ze dne 30. 8. 2019 a 30. 11. 2019 dvakrát prodloužil. Podle této smlouvy byl žalovaný povinen platit žalobci nájemné ve výši 15 000 Kč a zálohy na služby ve výši 2 000 Kč měsíčně se splatností do každého sedmnáctého dne kalendářního měsíce na bankovní účet žalobce. Žalovaný nájemné nehradil řádně a včas, v uznání dluhu ze dne 30. 1. 2020 svůj dluh uznal co do důvodu a výše v celkové částce 42 700 Kč. Tuto částku se zavázal hradit v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč rovněž do každého patnáctého dne v měsíci na bankovní účet žalobce. Neuhradil však žádnou splátku, a to ani přes předžalobní upomínku. 5. Po právní stránce soud postupoval dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a uvedl, že předmětem řízení je nárok, vyplývající ze závazkového vztahu, proto ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I.) je rozhodným právo české. Postupoval dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a vycházel z toho, že žalobce uznal dluh do důvodu a výše v žalované částce. Uvedl, že dohoda o uznání dluhu obsahovala přesnou specifikaci původního závazku ve smyslu § 2215 a násl. o. z. Ve smyslu podnájemní smlouvy měl žalobce povinnost bytovou jednotku žalovanému předat k užívání a ten byl povinen mu za užívání hradit nájemné ve výši 15 000 Kč měsíčně a zálohy na služby ve výši 2 000 Kč rovněž měsíčně a současně se zavázal složit jistotu ve výši 17 000 Kč. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou původně od 22. 8. 2018 do 31. 8. 2019, následně byla dvěma dodatky prodloužena do doby 30. 11. a 31. 12. 2019. Žalovaný nehradil nájemné řádně a včas. 6. Své zamítavé rozhodnutí ohledně úroku z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 2 300 Kč od 18. 11. 2020 do zaplacení soud prvního stupně odůvodnil tím, že žalobce požadoval úroky z prodlení z částky 5 000 Kč za situace, kdy tak mohl činit pouze z částky 2 700 Kč. Jinak vycházel z toho, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku ani do rozhodnutí soudu, dostal se proto do prodlení s placením dluhu, a proto žalobci přiznal i úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení se nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 146 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. a přiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč, a to za každý ze tří úkonů podle § 2 odst. 3 téže vyhlášky. 8. O odměně opatrovníka rozhodl ve smyslu § 11 odst. 1 advokátního tarifu. 9. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalovaný prostřednictvím svého opatrovníka s návrhem na jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně zpět k dalšímu řízení, případně změnu a zamítnutí žaloby. Odkázal na odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. a), b), c) d), e), f) a g) o. s. ř. Konkrétně uvedl, že žalobce řádně neprokázal, za jaké období a v jaké výši je žalovaný v prodlení s úhradou nájemného. Také neprokázal, že mu žalovaný nic nezaplatil. Uvedl, že byť se jedná o negativní skutečnost, má za to, že po něm mělo být požadováno splnění důkazní povinnosti ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. alespoň předložením výpisů bankovního účtu s absencí příchozích plateb od žalovaného. 10. K podanému odvolání žalovaného se vyjádřil žalobce s návrhem na potvrzení napadeného rozsudku. Požadavek žalovaného na doplnění dokazování výpisy z bankovního účtu žalobce k prokázání absence plateb od žalovaného označil za nepřiměřený a v rozporu se zásadou důkazního břemene v občanském soudním řízení, zejména s poukazem na institut uznání dluhu ve smyslu § 2053 o. z. Zdůraznil, že uznání dluhu zakládá vyvratitelnou právní domněnku o existenci uznaného závazku v době uznání. Důsledkem toho je přesun důkazní povinnosti (důkazního břemene) z věřitele na dlužníka, na tom pak je, aby prokázal, že závazek nevznikl, zanikl, či byl převeden na jiného. Konkrétně uvedl, že k vyvrácení právní domněnky existence uznaného dluhu je tak zapotřebí prokázání úhrady dluhu žalovaným, což se nestalo. Naopak žalobce řádně splnil svoji důkazní povinnost. 11. Při jednání odvolacího soudu žalovaný prostřednictvím svého opatrovníka uvedl, že své odvolání proti výrokům II. a IV. bere zpět. 12. Odvolací soud poté přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, v rozsahu napadeném odvoláním po zpětvzetí části odvolání žalovaným, postupem dle § 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolací námitky žalovaného nemohou být důvodné. Odvolací soud plně souhlasí se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně a pro stručnost na ně odkazuje. 13. K odvolacím námitkám žalovaného ohledně prokázání toho, že žalovaný žalobci nic nezaplatil, odvolací soud v prvé řadě ve shodě se soudem prvního stupně zdůrazňuje, že z již z obecných logických zásad nelze prokazovat negativní skutečnosti. 14. Podle 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 15. Podle judikatury k tomuto ustanovení platí, že důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka je vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Toto hmotněprávní ustanovení (§ 2053 in fine) má vazbu na procesní ustanovení § 133 o. s. ř., které určuje, že skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázanou, pokud v řízení nevyšel najevo opak. Důkazní břemeno se přesouvá na dlužníka, který musí prokázat, že dluh vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu, odvolací soud v tomto poukazuje např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. 33 Odo 1028/2004. 16. Pokud se týká výslovného návrhu žalovaného na provedení důkazu výpisy z účtu žalobce za rozhodné období, ve smyslu shora uvedeného a zákonné úpravy § 2053 o. z. bylo nikoli na žalobci, aby prokázal neplnění povinnosti žalovaným nezasláním smluvených částek na účet žalobce, ale na žalovaném, aby prokázal, že svým povinnostem dostál a smluvené částky žalobci zaslal. 17. Za situace, kdy žalovaný nic takového neprokázal, odvolací soud napadeným rozsudek soudu prvního stupně ve věcném vyhovujícím výroku I a v akcesorickém výroku III o nákladech řízení potvrdil, ohledně výše náhrady odvolací soud odkazuje na bod 13 napadeného rozsudku. S ohledem na procesní postup žalovaného odvolací řízení ohledně zamítavého výroku II a o odměně opatrovníka III zastavil (§ 207 odst. 2 o. s. ř). 18. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a plným úspěchem žalobce i v odvolacím řízení. Odvolací soud proto žalobci přiznal paušální náhradu ve výši 300 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za vyjádření k odvolání ze dne 22. 1. 2023. Tuto částku uložil žalovanému zaplatit žalobci dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Praha 1. března 2023 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu