USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobkyně: N. a.s., IČO xxx sídlem xxx xxx xxx zastoupená advokátkou xxx xxx sídlem xxx xxx proti žalovanému: K.Š., narozený xxx státní občan Slovenské republiky bytem xxx xxx xxx, Slovenská republika zastoupený opatrovnicí xxx xxx sídlem xxx xxx o 168 835,65 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. listopadu 2022, č. j. 70 C 588/2020 – 72 takto: Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že se řízení nezastavuje. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně výrokem I. řízení zastavil, výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a výrokem III žalobkyni vrátil část zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 403 Kč. 2. V odůvodnění uvedl, že zaplacení žalované částky se žalobkyně po žalovaném domáhala žalobou, podanou dne 13. 3. 2020, s tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek převzala pohledávku xxx, a.s., ze smlouvy o rychlé půjčce ze dne 6. 9. 2018, na základě níž její předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr 170 000 Kč, který žalovaný přestal splácet, proto banka úvěr zesplatnila, žalovaný dluh přes upomínky nezaplatil. Soud prvního stupně ze smlouvy zjistil, že žalovaný jako adresu svého bydliště uvedl xxx xxx, Slovensko, na stejné adrese je podle Registru obyvatel Slovenské republiky stále hlášen k trvalému pobytu. Zásilka zaslaná na tuto adresu se soudu vrátila jako nevyžádaná zpět. Podle sdělení Ředitelství služby cizinecké policie ze 4. 8. 2020 žalovaný nikdy neměl na území České republiky žádný druh pobytu, byl pouze přihlášen k ubytování od 21. 6. 2015 do 21. 6. 2016 na adrese xxx xxx xxx. Následně soud prvního stupně posuzoval svou pravomoc (mezinárodní příslušnost) k projednání a rozhodnutí věci, vyšel přitom z článku 17, 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (dále Brusel I bis), podle něhož je ve spotřebitelských věcech příslušný soud, v jehož obvodu má žalovaný ke dni zahájení řízení bydliště. Dovodil, že v důsledku toho, že banka uzavřela smlouvu s žalovaným, který uváděl bydliště na Slovensku, se ve smyslu čl. 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis na tento členský stát zaměřovala. Článek 26 nařízení Brusel I bis na věc podle soudu prvního stupně nedopadá, neboť žalovaný se řízení nijak neúčastnil. Protože žalovaný nemá bydliště v České republice, ale na Slovensku, řízení podle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, zastavil. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalobkyně zastavení řízení zavinila, žalovanému žádné náklady nevznikly. O vrácení části soudního poplatku rozhodl podle ust. § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. 3. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, kterým se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítala, že v případě osob neznámého pobytu se podle rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-327/10 a podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2405/2011 mezinárodní příslušnost soudu řídí tím, kde se nachází poslední známé bydliště žalovaného v Evropské unii. Podle ní bylo poslední známé bydliště žalovaného v xxx, kde měl podle smlouvy doručovací adresu po dobu jednoho roku a kde byl zaměstnán. Pokud by bylo zjištěno, že měl žalovaný bydliště na Slovensku, dovozovala, že se článek 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis na věc nevztahuje, neboť xxx a. s. se na Slovensko nezaměřovala. K tomu odkázala na rozhodnutí SDEU ve věcech C-585/08, C-144/09. Pokud by měl žalovaný bydliště na Slovensku, byla by tak založena příslušnost podle článku 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis, tedy podle místa, kde služba byla poskytnuta. Uzavřela, že s ohledem na uvedené jsou soudy České republiky v obou případech příslušné. 4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že obsahuje náležitosti, vyplývající z ust. § 205 o. s. ř., postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného usnesení a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné, byť z jiných důvodů. 5. Z obsahu spisu vyplývá, že přímo žalovanému se nepodařilo doručit žádnou soudní zásilku a k věci se tak nevyjádřil. Usnesením ze dne 10. 3. 2022, č. j. 70 C 588/2020-49, byl žalovanému ustanoven opatrovník. Žalovaný byl prostřednictvím opatrovníka usnesením ze dne 26. 4. 2022, č. j. 70 C 588/2020-52 vyzván k tomu, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil ke skutkovému stavu věci, založil důkazy k prokázání jím tvrzených skutečností, vznesl námitku věcné a místní nepříslušnosti, vyjádřil se k tomu, zda souhlasí s rozhodnutí bez nařízení jednání a vyjádřil se k osobě soudce. Podáním z 12. 5. 2022 se žalovaný prostřednictvím opatrovnice vyjádřil tak, že žalobkyně nedokládá, že zkoumala jeho úvěruschopnost, měl výhrady k výpočtu výše úroku, navrhoval zamítnutí žaloby. Námitku věcné a místní příslušnosti výslovně neuplatnil, výhrady k osobě soudkyně neměl a nesouhlasil s projednáním věci bez nařízení jednání. 6. Podle článku 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. 7. Soudní dvůr Evropské unie ve věci C-327/10 dovodil, že není-li pobyt žalovaného znám, lze vést řízení proti němu s opatrovníkem, ustanoveným podle vnitrostátních právních předpisů. Vysvětlil, že sice dochází k omezení práva žalovaného na obhajobu, je však třeba upřednostnit právo žalobce na účinnou ochranu jeho práv (bod 53). Opatrovník ustanovený osobě neznámého pobytu podle ust. § 29 o. s. ř. má stejné postavení jako advokát, jemuž účastník udělil plnou moc (§ 31 odst. 2 o. s. ř.) a je oprávněn ke všem procesním úkonům, které může učinit jím zastupovaný účastník, tedy i k podání vyjádření k žalobě. 8. Soud může svou mezinárodní příslušnosti podle nařízení Brusel I bis zkoumat tehdy, jde-li o případ výlučné příslušnosti dle článku 24 uvedeného nařízení (viz čl. 27 nařízení Brusel I bis), dále v případě, že se žalovaný řízení neúčastní (článek 28 odstavec 1 nařízení Brusel I bis). Pokud se žalovaný řízení účastní, aniž by namítl nepříslušnost soudu, a nejde o případ výlučné příslušnosti, stane se soud podle čl. 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis mezinárodně i místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci. Po založení příslušnosti podle čl. 26 nařízení Brusel I bis již žalovaný následně nemůže namítat, že příslušným je podle jiných článků soud jiného státu. 9. Odvolací soud zastává názor, že řízení se může žalovaný aktivně účastnit i prostřednictvím svého opatrovníka. Jak bylo výše vysvětleno, ten je oprávněn ke všem procesním úkonům, které náleží účastníku řízení, je proto oprávněn svou aktivní účastí v řízení (aniž by namítal nepříslušnost soudu) založit i příslušnost soudu daného státu. K tomu došlo i v daném případě, neboť opatrovnice žalovaného se svým vyjádřením řízení aktivně účastnila, přitom výslovně uvedla, že námitku nepříslušnosti soudu nevznáší. K založení příslušnosti tak došlo podle článku 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis. S ohledem na tento závěr odvolací soud napadené usnesení podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, jak vyplývá z výroku tohoto usnesení. Touto změnou byl odstraněn i výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vrácení části soudního poplatku. K výroku o nákladech řízení lze uvést jen to, že soud prvního stupně nesprávně odkazoval na ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť zastavuje-li soud řízení, rozhoduje o náhradě nákladů řízení podle ust. § 146 odst. 1 písm. b), odst. 2 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 14. února 2023 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu