USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobkyně: I. X., a.s., IČO xxx sídlem xxx xxx xxx zastoupená advokátem xxx sídlem xxx xxx proti žalované: S. P., narozená xxx státní příslušnice xxx republiky bytem xxx xxx xxx toho času neznámého pobytu zastoupená opatrovnicí advokátkou xxx sídlem xxx xxx xxx o zaplacení 145 618,15 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. června 2022, č. j. 68 C 1044/2021 – 41 takto: Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že se řízení nezastavuje. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně výrokem I. řízení zastavil a výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že její předchůdkyně společnost R., a.s., uzavřela dne 2. 7. 2018 s žalovanou smlouvu o půjčce, na základě níž jí byl poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč, žalovaná přestala zasílat sjednané splátky, banka proto dluh zesplatnila. Žalovaná přes upomínky dluh neuhradila. Žalovanou se nepodařilo dohledat, byl jí proto ustanoven opatrovník jako osobě neznámého pobytu. Soud prvního stupně se následně zabýval svou pravomocí k projednání a rozhodnutí věci, neboť jde o věc s cizím prvkem. Vycházel přitom z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (dále Brusel I bis). Uvedl, že jde o spor ze smlouvy o úvěru, který byl bankou žalované jako spotřebitelce poskytnut bez uvedení účelu. S odkazem na čl. 17, 18 odst. 2 dovodil, že příslušným je soud státu, v jehož obvodu měla žalovaná ke dni zahájení řízení své bydliště. Protože žalovaná bydliště v xxx republice nikdy neměla evidováno a zásilka ze xxx se vrátila jen s tím, že si ji žalovaná nevyzvedla, dovozoval, že soudy České republiky nejsou příslušné. Příslušnost podle něho nebyla založena ani podle článku 26, nařízení Brusel I bis, neboť se žalovaná řízení neúčastnila. Soud prvního stupně proto postupoval podle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. a řízení pro nedostatek podmínky řízení, kterou nelze dodatečně odstranit, zastavil. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně zastavení řízení zavinila, žalované ale žádné náklady nevznikly. 3. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, kterým se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání namítala, že příslušnost soudů České republiky vyplývá z článku 7 odst. 1 písm. b) nařízení Brusel I bis, neboť úvěr byl žalované poskytnut a měl být splněn na území xxx republiky. S ohledem na to, že úvěr byl poskytnut jako bezúčelový, zdůraznila, že článek 17 písm. a) a b) nařízení Brusel I bis na věc nedopadá. Skutečnost, že se bydliště žalované nepodařilo zjistit, nemůže vést k zastavení řízení. Nelze vyloučit, že se zdržuje v xxx republice. 4. Opatrovník ve svém písemném vyjádření navrhl potvrzení napadeného usnesení, když se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. 5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že obsahuje náležitosti, vyplývající z ust. § 205 o. s. ř., postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného usnesení a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné, byť z jiných důvodů. 6. Z obsahu spisu vyplývá, že žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhá plnění ze smlouvy o úvěru, poskytnutého bez uvedení účelu, byla podána k soudu dne 22. 5. 2020, žalobkyně uvedla, že žalovaná má bydliště na adrese xxx xxx xxx. Na tuto adresu soud prvního stupně žádnou zásilku nezasílal. V přiložené smlouvě z 2. 7. 2018 má žalovaná uvedeno bydliště na adrese xxx xxx xxx. Podle sdělení xxx cizinecké policie ze 4. 8. 2020 dne 28. 2. 2019 žalovaná žádala o vydání potvrzení o přechodném pobytu za účelem zaměstnání, řízení bylo zastaveno. Od 2. 10. 2018 do 31. 7. 2019 měla nahlášenu adresu pobytu na ubytovně MURR CZ, s.r.o., Průmyslová 762, Stod. Podle registru obyvatel Slovenské republiky byla žalovaná k 17. 4. 2021 evidována k trvalému pobytu na adrese xxx xxx xxx. Usnesením z 6. 5. 2021, č. j. 68 C 1044/2020 – 23, soud prvního stupně žalovanou vyzval, aby se k věci včetně příslušnosti soudu vyjádřila ve lhůtě patnácti dnů od doručení usnesení. Zásilku s usnesením, zaslanou na adresu xxx, si žalovaná v úložné době nepřevzala. Usnesením ze dne 7. 2. 2022, č. j. 68 C 1044/2020-33, soud prvního stupně žalované ustanovil opatrovnicí xxx M. A. Opatrovnice v podání ze dne 22. 2. 2022 z č. l. 35 spisu uvedla, že za žalovanou nevznáší námitku věcné či místní nepříslušnosti soudu, nemá námitky k osobě soudce. Dále uvedla, že pokud jsou tvrzení žalobkyně podložena připojenými důkazy, souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. Rozhodnutí ponechala na úvaze soudu. 7. Podle článku 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. 8. Soudní dvůr Evropské unie ve věci C-327/10 dovodil, že není-li pobyt žalovaného znám, lze vést řízení proti němu s opatrovníkem, ustanoveným podle vnitrostátních právních předpisů. Vysvětlil, že sice dochází k omezení práva žalovaného na obhajobu, je však třeba upřednostnit právo žalobce na účinnou ochranu jeho práv (bod 53). Opatrovník ustanovený osobě neznámého pobytu podle ust. § 29 o. s. ř. má stejné postavení jako advokát, jemuž účastník udělil plnou moc (§ 31 odst. 2 o. s. ř.) a je oprávněn ke všem procesním úkonům, které může učinit jím zastupovaný účastník, tedy i k podání vyjádření k žalobě. 9. Soud může svou mezinárodní příslušnosti podle nařízení Brusel I bis zkoumat tehdy, jde-li o případ výlučné příslušnosti dle článku 24 uvedeného nařízení (viz čl. 27 nařízení Brusel I bis), dále v případě, že se žalovaný řízení neúčastní (článek 28 odstavec 1 nařízení Brusel I bis). Pokud se žalovaný řízení účastní, aniž by namítl nepříslušnost soudu, a nejde o případ výlučné příslušnosti, stane se soud podle čl. 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis mezinárodně i místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci. Po založení příslušnosti podle čl. 26 nařízení Brusel I bis již žalovaný následně nemůže namítat, že příslušným je podle jiných článků soud jiného státu. 10. Odvolací soud zastává názor, že řízení se může žalovaný aktivně účastnit i prostřednictvím svého opatrovníka. Jak bylo výše vysvětleno, ten je oprávněn ke všem procesním úkonům, které náleží účastníku řízení, je proto oprávněn svou aktivní účastí v řízení (aniž by namítal nepříslušnost soudu) založit i příslušnost soudu daného státu. K tomu došlo i v daném případě, neboť opatrovnice žalované se podáním z 22. 2. 2022 řízení aktivně účastnila, přitom výslovně uvedla, že námitku nepříslušnosti soudu nevznáší. K založení příslušnosti tak došlo podle článku 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis. S ohledem na tento závěr odvolací soud napadené usnesení podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, jak vyplývá z výroku tohoto usnesení. Touto změnou byl odstraněn i výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. K tomuto výroku lze uvést jen to, že soud prvního stupně nesprávně odkazoval na ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť zastavuje-li soud řízení, rozhoduje o náhradě nákladů řízení podle ust. § 146 odst. 1 písm. b), odst. 2 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 3. ledna 2023 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu