USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň Mgr. Miloslavy Štorkové a JUDr. Aleny Svátkové ve věci nezletilého: S. P., narozený xxx trvale bytem T., J., Slovenská republika syna rodičů: I. P., narozená xxx trvale bytem T., J., Slovenská republika fakticky bytem P., P., Slovenská republika T. P., narozený xxx trvale bytem M., Praha fakticky bytem K., Praha zastoupený advokátkou D. S. H. sídlem V., Praha o úpravě styku otce s nezletilým, k odvolání matky proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. srpna 2022, č. j. 64 Nc 2562/2022-10, a k odvolání otce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. září 2022, č. j. 64 Nc 2562/2022-30, takto: I. Usnesení soudu prvního stupně ze dne 30. 8. 2022, č. j. 64 Nc 2562/2022-10, se potvrzuje. II. Usnesení soudu prvního stupně ze dne 21. 9. 2022, č. j. 64 Nc 2562/2022-30, se potvrzuje. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením ze dne 30. 8. 2022, č. j. 64 Nc 2562/2022-10, soud prvního stupně jmenoval nezletilému opatrovníka „Městskou část Praha 18, OSPOD, v sídle Úřadu městské části Praha 18, Bechyňská 639, Praha 9, k zastupování v řízení o úpravu styku 59 P a Nc 196/2022“. 2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že k ochraně zájmů nezletilého v daném řízení jmenoval dle ust. § 469 odst. 1 z. ř. s. a v souladu s ust. § 892 odst. 3 o. z. jako opatrovníka nezletilého orgán sociálně právní ochrany dětí. 3. Konstatoval dále, že v hlavním městě Praze je zákonem svěřen výkon funkce kolizního opatrovníka jejím jednotlivým městským částem. Tato skutečnost vyplývá z ust. § 17 písm. a) zákona č. 359/1999 Sb. ve spojení s ust. §§ 3, 4 a ust. § 32 odst. 2 zákona č. 131/2000 Sb. a ve spojení s vyhláškou č. 55/2000 Sb. hl. m. Prahy (Statut hl. m. Prahy) v platném znění (položka č. 301 přílohy č. 4 část A Statutu). Místně příslušnou městskou částí je městská část, v jejímž obvodu má nezletilé dítě trvalý pobyt (ust. § 61 zákona č. 359/1999 Sb.). Proto byl opatrovníkem nezletilého ustanoven orgán sociálně právní ochrany dětí, a to městská část Praha 18, neboť v jejím obvodu má nezletilý trvalý pobyt. 4. Proti tomuto usnesení podala matka včasné odvolání. Uvedla předně, že svého syna dne 24. 8. (roku 2022 – pozn. odvolacího soudu), jako občana Slovenské republiky, přihlásila k trvalému pobytu na adresu T., J., Slovenská republika. Podotkla, že na této adrese má i ona sama hlášen trvalý pobyt. Sdělila dále, že na Slovensko odešla na doporučení svého „nájemce“ T. P., když chtěl byt pronajmout (byt na adrese M., Praha – pozn. odvolacího soudu), což také dne 1. 6. 2022 učinil. Zdůraznila, že pokud otec jejího syna, T. P., tak jak je to uvedené v rodném listu, má nějaké nároky, musí se obrátit na příslušný soud Slovenské republiky. Navrhovala „zastavení a zrušení“ napadeného usnesení. 5. Usnesením ze dne 21. 9. 2022, č. j. 64 Nc 2564/2022-30, soud prvního stupně vyslovil mezinárodní nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu 9 (výrok I.). Řízení zastavil (výrok II.) a současně vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 6. V odůvodnění tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že návrhem ze dne 26. 8. 2022 se otec domáhal úpravy styku s nezletilým tak, že by byl oprávněn se s ním stýkat každý lichý kalendářní týden v sobotu a v neděli od 11:00 hodin do 18:00 hodin. Dále navrhoval úpravu styku 14 dní po sobě jdoucích dnů v období hlavních školních prázdnin s tím, že přesný termín by si rodiče domluvili nejpozději do konce května téhož roku, o vánočních prázdninách v každém lichém roce od 22. 12. do 25. 12. od 14:00 hodin do 19:00 hodin a v každém sudém kalendářním roce od 25. 12. do 1. 1. následujícího roku od 14:00 hodin do 19:00 hodin, a každoročně o velikonočních prázdninách v každém sudém kalendářním roce od středy předcházející prázdninám do Bílé soboty od 14:00 hodin do 19:00 hodin s tím, že otec nezletilého ke styku převezme a odevzdá vždy ve svém bydlišti a matka je povinna nezletilého ke styku řádně připravit a ve stanovenou dobu otci v místě bydliště otce předat a tamtéž jej ve stanovenou dobu od otce převzít. Svůj návrh otec spojil i s návrhem na předběžnou úpravu styku s nezletilým, a to každý lichý kalendářní týden v sobotu a v neděli od 11:00 hodin do 18:00 hodin. 7. V návrzích otec tvrdil, že nezletilého, který je ve věku x, viděl naposledy dne 13. 7. 2022 s tím, že matka ho bez jeho svolení odvezla na jemu vzdálené Slovensko. Přes několikeré výzvy mu styk se synem odmítá umožnit. S nezletilým se vídal po nějakou dobu alespoň chvíli, od 28. 7. 2022 s ním však matka přestala komunikovat, informace o dítěti nemá žádné. Zdůrazňoval, že i s ohledem na nízký věk syna je styk s jeho osobou důležitý pro jeho správný duševní vývoj, je schopen se o něho adekvátně postarat. Podotkl, že po dobu styku je ochoten akceptovat i přítomnost matky s přihlédnutím k nízkému věku dítěte. Návrhy doložil rodným listem nezletilého a e-mailovou komunikací rodičů. 8. Usnesením ze dne 31. 8. 2022, č. j. 64 Nc 2562/2022-12, byl návrh otce na vydání předběžného opatření zamítnut s odůvodněním, že neosvědčil naléhavost zatímní úpravy poměrů zejména tím, že matka styku brání, tento není možný ani domluvitelný. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 17. 9. 2022. 9. Soudem prvního stupně bylo ze zprávy městské části Praha 18 (ze dne 13. 9. 2022 – pozn. odvolacího soudu) zjištěno, že prostřednictvím e-mailu byla kontaktována matka, která uvedla, že společná domácnost rodičů nezletilého byla ukončena 22. 3. 2022. Poté s nezletilým pobývala v Praze u svého bratra. Od 1. 6. 2022 otec byt na adrese M., Praha, pronajal a odešel žít na Slovensko. Informoval ji o tom e-mailem s tím, že mohou s nezletilým rovněž odjet na Slovensko, což dne 31. 5. 2022, na návrh otce, učinila a odstěhovala se ke své matce do P. Aktuálně pobývá s nezletilým na adrese T., J. Otec se s nezletilým stýkal dle jeho pracovních možností, poslední kontakt proběhl dne 10. 7. 2022 až 13. 7. 2022 v místě jeho bydliště na Slovensku, tj. v H. D. Následně se otec vrátil bydlet do Prahy. Ve styku otce s nezletilým bránit nechce, navrhovala, aby styk probíhal v její přítomnosti a za předpokladu, že otec nebude nemocný, aby neohrozil syna. Se synem se otec vídal i po návratu do ČR, pokud jí napsal, vyšla mu vstříc. Podle jejího názoru nejsou schopni se s otcem na důležitých skutečnostech ohledně nezletilého domluvit. O návrhu otce se dozvěděla z e-mailu, několik dní neodepisovala z důvodu péče o nemocného syna. Dne 12. 9. 2022 proběhlo osobní jednání s otcem, který uvedl, že společnou domácnost rodiče ukončili dne 13. 3. 2022 ze strany matky. Matka se s nezletilým odstěhovala ke svému bratrovi a následně bez jeho vědomí odjela se synem na tři týdny na Slovensko. S vycestováním nedal souhlas, informaci se dozvěděl až v momentě, kdy se nezletilý fakticky na Slovensku nacházel. Následně se matka vrátila do Prahy, přestože mu nebylo známo její bydliště, se synem se stýkal. Koncem června 2022 dal matce souhlas, aby mohla od června 2022 s nezletilým pobývat na Slovensku. Aktuálně neví, kde se syn nachází. Dne 3. 9. 2022 se dostavil do P., kde však nikoho nezastihl. Proto matce zaslal e-mail a sms. Matka na zprávy nereagovala, v den příjezdu si vypla telefon. Zdůraznil, že syna viděl naposledy dne 13. 7. 2022, styk do té doby fungoval na základě dohody, jezdil nezletilého navštěvovat i na Slovensko. Od 28. 7. 2022 s ním matka přestala komunikovat, jelikož jí i nezletilého nakazil covidem. Pokoušel se o navázání kontaktu až do 13. 8. 2022, následně se obrátil na soud. Sdělil, že komunikace mezi rodiči není dobrá, od ukončení společné domácnosti komunikují výhradně skrz e-mail. Oba rodiče byli OSPOD poučeni o rodičovské odpovědnosti, o styku s nezletilým a byli vedeni k navázání vzájemné komunikace a k uzavření mimosoudní dohody. 10. Dne 5. 9. 2022 k výzvě soudu prvního stupně otec uvedl, že nesouhlasí s odvozem nezletilého do Slovenské republiky, kdy současně podal podnět k zahájení řízení dle ust. § 466 písm. i) z. ř. s. Poslední faktické bydliště rodičů bylo na adrese trvalého bydliště jak otce, tak i nezletilého, tedy na adrese M., Praha. 11. K výzvě soudu prvního stupně matka dne 21. 9. 2022 sdělila, že bydliště nezletilého nelze přesně určit, neboť nějaký čas se zdržovali na adrese M., Praha, kde byla se synem „v podnájmu“. Určitou dobu pobývala matka na Slovensku na více adresách, tj. Ch. – H. D. 45; ul. T. v J.; P. v P., kde se uskutečnilo poslední setkání. Českou republiku s nezletilým opustila na podnět otce dne 31. 5. 2022. Požádala, aby soud prvního stupně celou věc postoupil na nejbližší soud dle trvalého bydliště nezletilého, tj. k Okresnímu soudu v P. 12. Své vyjádření a v něm tvrzené skutečnosti matka doložila a prokázala e-mailovou komunikací s otcem z 21. 5. 2022, ze které vyplývá, že otec pronajímá byt a hned poté bude na Slovensku, od 1. 6. bude na chalupě. Matka pochopila, že jí nabídl možnost zde bydlet také s tím, že uvedl, že může být klidně na Slovensku. Současně otec potvrdil, že se stěhuje na Slovensko nastálo, aby byl nezletilému na blízku, když pro oba je lepší být tam. Potvrzením o pobytu matka prokázala nové trvalé bydliště nezletilého na Slovensku na adrese T., J., a to od 24. 8. 2022. 13. S odkazem na čl. 8, 9 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že nezletilý se nachází a žije na základě dohody rodičů na území Slovenské republiky. K uvedenému otec dal souhlas, byť ve svém návrhu a dalších podáních uváděl, že s pobytem syna na území Slovenské republiky nyní nesouhlasí. Ze sdělení rodičů i jejich komunikace vzal soud prvního stupně za prokázané, že otec umožnil matce s nezletilým pobývat na Slovensku, tudíž dal matce souhlas i se změnou jeho bydliště, a to od června 2022. Z e-mailové komunikace předložené otcem nevyplynulo, že by s ním matka vůbec nekomunikovala. Otci sdělovala, že nezletilý je nemocný. Současně bylo prokázáno, že otec matku i nezletilého nakazil covidem, proto s další komunikací a stykem vyčkávala. Opatrovníku sdělila, že styku otce s nezletilým nebrání. Otec, který syna navštěvoval i na Slovensku, tak jeho nové bydliště přijal. Soud prvního stupně dále konstatoval, že nezletilý i oba rodiče jsou slovenské národnosti. Matka má, stejně jako nezletilý trvalé bydliště na Slovensku, které otec zná. Současně i otec má na Slovensku své zázemí. 14. S ohledem na uvedené soud prvního stupně vyslovil ve věci svou mezinárodní nepříslušnost, neboť faktické a obvyklé bydliště nezletilého v době podání návrhu na úpravu styku otce s nezletilým se nacházelo a stále nachází ve Slovenské republice, a to na základě dohody rodičů platné od června 2022 (výrok I.). 15. Výrokem II. soud prvního stupně ve smyslu ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. řízení ve věci pro neodstranitelnou podmínku své nepříslušnosti zastavil. 16. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 23 z. s. ř. 17. Závěrem soud prvního stupně uvedl, že k podnětu otce ze dne 5. 9. 2022 nezahájil řízení ve věci o navrácení nezletilého dítěte ze Slovenska, neboť dle čl. 12 Haagské úmluvy z roku 1980 lze tento podnět či návrh podat u soudu státu, ve kterém se nezletilé dítě nachází. Nadto soud prvního stupně shrnul, že k neoprávněnému odebrání nezletilého do jiného členského státu, mimo obvyklé bydliště nezletilého, nedošlo, neboť otec dal souhlas matce v červnu 2022, aby s ním mohla pobývat na Slovensku, kde se tak nachází legálně, se souhlasem obou rodičů. 18. Proti tomuto usnesení podal otec včasné odvolání. Namítal předně, že soud prvního stupně zcela nekriticky přijal tvrzení matky, která se snaží situaci zlehčit ve prospěch svého nezákonného přestěhování na Slovensko. Zdůraznil, že nikdy nedal souhlas s odstěhováním nezletilého na Slovensko, nesouhlasil ani s přehlášením jeho trvalého bydliště, o kterém se dozvěděl až v rámci daného řízení. Uvedl, že pokud se krátkodobě matka s nezletilým s jeho souhlasem zdržovali na Slovensku, tak to bylo v době letních prázdnin za účelem rekreace. Jinak měl syn po celou dobu, od narození do opuštění společné domácnosti (březen 2022), trvalé i faktické bydliště na adrese M., Praha. Zpochybnil, že by matce s nezletilým dal podnět k opuštění České republiky, vyhradil se, že by je nakazil covidem. Pokud jezdil za synem na Slovensko, rozhodně tím neakceptoval jeho dočasné bydliště jako trvalé, nejednalo se o konkludentní přijetí odstěhování, či snad dokonce jeho schválení. Žádná dohoda rodičů o bydlišti nezletilého na Slovensku neexistovala. E-mailová komunikace z 21. 5. 2022, matkou vytržená z kontextu (č. l. 27 spisu), se vztahovala k rekreačnímu pobytu na chalupě, když se rodiče shodli, že bude vhodné, aby nezletilý byl na čerstvém vzduchu, namísto pobývání v panelákovém bytě v Praze. Odmítl, že by „dodatečné“ přehlášení trvalého pobytu nezletilého bylo směrodatné, když faktické a obvyklé bydliště má od narození v České republice. Poukázal dále, že nezletilý je hlášen u xxx v České republice s tím, že pouze v jeho zájmu, k žádosti matky, jej připojistil v rámci cestovního pojištění, aby ho mohli na Slovensku ošetřit. Podotkl, že matka je na rodičovské dovolené se zaměstnavatelem v České republice, rodičovský příspěvek čerpala na základě platu, jehož vyměřovací základ vychází z jeho vyššího příjmu, který pobírá rovněž u českého zaměstnavatele. Shrnul, že není pravdou, jak uzavřel soud prvního stupně, že by nezletilý na adrese M., Praha, nikdy nežil a nebydlel. Ani skutečnost, že sám nyní pobývá na Praze, nemůže být relevantní ve vztahu k „místní“ příslušnosti ve věci péče soudu o nezletilé. Uvedl dále, že pokud soud prvního stupně cituje čl. 9 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, nesprávně jej interpretuje a rozhodl v rozporu s ním. I kdyby bylo vycházeno z mylného předpokladu, že k přestěhování dítěte došlo zákonným způsobem, měl soud prvního stupně rozhodnout o jeho návrhu na styk s nezletilým a nikoliv řízení o úpravě styku zastavit. Navrhoval, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 19. Odvolací soud přezkoumal napadená usnesení z podnětu podaných odvolání postupem podle ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř., aniž nařizoval jednání ve věci (ust. § 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k následujícím závěrům. 20. Pokud se jedná o odvolání matky proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 30. 8. 2022, č. j. 64 Nc 2562/2022-10, odvolací soud uvádí, že nezletilému byl ustanoven opatrovník v souladu s ust. § 892 odst. 3 o. z., podle kterého je takového postupu třeba za situace, že rodič nemůže dítě zastoupit, jestliže by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi ním a dítětem, případně dětmi týchž rodičů. S ohledem na povahu daného řízení, kdy hrozba kolize existuje, tak ustanovení opatrovníka bylo na místě. Podle ust. § 469 odst. 1 z. ř. s. je dítě v řízení zastoupeno opatrovníkem, kterého soud pro řízení jmenuje, kdy je jím zpravidla orgán sociálně právní ochrany dítěte. Kdo je takovým orgánem vymezuje ust. § 4 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, přičemž funkci opatrovníka mají vykonávat obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Soud zvolí ten obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu má nezletilé dítě trvalý pobyt podle zvláštního právního předpisu, a to ust. § 10 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel). Místní příslušnost orgánu sociálně právní ochrany dětí se podle ust. § 61 zákona č. 359/1999 Sb., řídí právě místem trvalého pobytu dítěte, které může být odlišné od jeho faktického bydliště. Ustanovení jiného orgánu sice není vyloučeno, avšak musí být odůvodněno (srov. usnesení Krajského soudu Hradec Králové ze dne 16. 2. 2006, sp. zn. 25 Co 23/2006, uveřejněného pod č. 67/2007 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu v čísle vydání 7, ročník 2007, na straně 658). 21. Odvolací soud nemohl v daném případě, s ohledem na konkrétní okolnosti věci, kterými jsou nejen výpis z Centrální evidence obyvatel ze dne 30. 8. 2022, lustrace v ISZR ze dne 27. 1. 2023, ale i samotné námitky matky, než přisvědčit soudu prvního stupně, když jmenoval opatrovníkem městkou část Praha 18, se sídlem B., Praha. Trvalé bydliště nezletilého bylo ke dni zahájení řízení o úpravě styku, k návrhu otce ze dne 26. 8. 2022, na adrese M., Praha, a to od 5. 7. 2021, tj. od data jeho narození. Skutečnost, že tento pobyt byl ukončen ke dni 21. 9. 2022, na základě žádosti matky ze dne 19. 9. 2022 (č. l. 39, 40 spisu), přičemž od 24. 8. 2022 je nahlášen k pobytu na adrese T., J., Slovenská republika, není pro posouzení věci rozhodná. Poslední faktické bydliště nezletilého na území České republiky, dané rodičovskou dohodou, bylo na adrese M., Praha, kde žil od narození s oběma svými rodiči do doby, než matka se synem opustila rodinnou domácnost a v konečném důsledku se odstěhovala na Slovensko. Na této adrese měl hlášen i trvalý pobyt, což představuje rozhodné hledisko pro místní příslušnost orgánu sociálně právní ochrany dětí. Argumentace matky obsažená v odvolání pak byla spíše informativního charakteru, nevytýkala žádných konkrétních důvodů, pro které by příslušný OSPOD neměl kvalifikovaně vykonávat svou funkci, krom opakovaně namítané změny bydliště nezletilého. 22. S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně ve smyslu ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil. 23. Co se týká odvolání otce proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 21. 9. 2022, č. j. 64 Nc 2562/2022-30, neshledal jej odvolací soud důvodným. 24. Na tomto místě je třeba zrekapitulovat, že otec dne 26. 8. 2022 podal návrh na úpravu jeho styku s nezletilým S. P., narozeným xxx. Soud prvního stupně, který si v daném případě zajistil dostatečná a správná skutková zjištění, však dospěl k závěru, že není příslušný k projednání a rozhodnutí věci, přičemž vyslovil svou mezinárodní nepříslušnost a řízení zastavil. 25. Odvolací soud se v posuzované věci rozešel se soudem prvního stupně pouze potud, pokud se jedná o aplikaci nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 s tím, že namístě bylo vycházet z přepracovaného znění nařízení Rady (EU) 2019/1111 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí, když předmětné řízení bylo zahájeno po 1. 8. 2022. 26. Podle čl. 7 odst. 1 nařízení Rady (EU) 2019/1111 soudy členského státu jsou příslušné ve věcech rodičovské odpovědnosti k dítěti, které má v době zahájení řízení obvyklý pobyt na území tohoto členského státu. Podle odst. 2 téhož článku se odstavec 1 použije s výhradou článků 8 až 10. 27. Podle čl. 8 odst. 1 nařízení Rady (EU) 2019/1111 v případě, že se dítě zákonným způsobem přestěhuje z jednoho členského státu do jiného a získá zde nový obvyklý pobyt, ponechají si soudy členského státu předchozího obvyklého pobytu dítěte odchylně od článku 7 příslušnost po dobu tří měsíců od přestěhování pro úpravu rozhodnutí o právu na styk s dítětem vydaného v tomto členském státě před přestěhováním dítěte, má-li osoba, jíž bylo přiznáno právo na styk s dítětem na základě tohoto rozhodnutí, nadále obvyklý pobyt v členském státě předchozího obvyklého pobytu dítěte. 28. Na tomto místě odvolací soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2244/2011, které je aplikovatelné na daný případ, a z něhož se podává, že: „Pojem obvyklé bydliště podle čl. 8 odst. 1 nařízení č. 2201/2003 musí být vykládán v tom smyslu, že toto bydliště odpovídá místu, které vykazuje určitou integraci dítěte v rámci sociálního a rodinného prostředí. Za tímto účelem musí být přihlédnuto zejména k trvání, pravidelnosti, podmínkám a důvodům pobytu na území členského státu a přestěhování rodiny do tohoto státu, ke státní příslušnosti dítěte, k místu a podmínkám školní docházky, k jazykovým znalostem, jakož i k rodinným a sociálním vazbám dítěte v uvedeném státě. Vnitrostátnímu soudu přísluší určit místo obvyklého bydliště dítěte s přihlédnutím ke všem konkrétním skutkovým okolnostem v každém jednotlivém případě. Kromě fyzické přítomnosti dítěte v členském státě je třeba zohlednit další skutečnosti, které mohou nasvědčovat tomu, že tato přítomnost nemá pouze dočasnou či příležitostnou povahu a že pobyt dítěte vykazuje jistou integraci v rámci sociálního a rodinného prostředí. Není však vyloučeno, že se na konci tohoto posouzení ukáže jako nemožné určit členský stát, v němž se nachází obvyklé bydliště dítěte. V takovémto výjimečném případě a v případě, že se nepoužije článek 12 nařízení, který se týká příslušnosti vnitrostátních soudů k rozhodování ve věcech rodičovské zodpovědnosti, pokud jde o otázky spojené s návrhem na rozvod, rozluku nebo na prohlášení manželství za neplatné, stanou se příslušnými k rozhodování ve věci samé podle čl. 13 odst. 1 nařízení vnitrostátní soudy členského státu, v němž je dítě přítomno. Pokud soud jednoho členského státu není příslušný, prohlásí tento soud bez návrhu svou nepříslušnost, aniž by byl povinen postoupit věc jinému soudu. Pokud to však vyžaduje ochrana nejlepšího zájmu dítěte, je vnitrostátní soud, který bez návrhu prohlásil svou nepříslušnost, povinen informovat o tom, přímo nebo prostřednictvím ústředního orgánu určeného podle článku 53 nařízení č. 2201/2003, příslušný soud jiného členského státu“. 29. Odvolací soud v posuzované věci dospěl k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, pokud vyslovil mezinárodní nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu 9 a současně řízení zastavil dle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. pro neodstranitelnou podmínku řízení spočívající ve zmíněné nepříslušnosti, když odvolací námitky otce nebyly shledány opodstatněnými. 30. Lze shrnout, že nezletilý S. P., se narodil dne xxx. Od svého narození sdílel rodinnou domácnost se svými rodiči na adrese M., Praha, v bytě, který je v osobním vlastnictví otce, a to až do března 2022, kdy se matka se synem v důsledku rozvratu vztahu odstěhovala do bytu svého bratra, nacházejícího se na území Prahy. Poté, co na tři týdny bez souhlasu otce odcestovala na Slovensko, vrátila se do Prahy zpět. Přestože otec neznal tehdejší adresu matky se synem, styk s nezletilým, který je útlého věku, i nadále probíhal. K datu 1. 6. 2022 otec byt na adrese M., Praha, pronajal, přičemž, jak se podává z e-mailové komunikace rodičů, souhlasil, resp. doporučil matce, aby se se synem odstěhovala na Slovensko, což učinila. Nejprve se S. bydlela u své matky v P., aktuálně s ním bydlí na adrese T., J. Poslední styk otce s nezletilým proběhl v období od 10. do 13. 7. 2022 v jeho bydlišti ve Slovenské republice, tj. v H. D. Otec, který se následně vrátil do Prahy, kde má i svého zaměstnavatele, v současné době jako své faktické bydliště uvádí adresu K., Praha. 31. Odvolací soud neseznal, na základě provedeného dokazování, že by otec nevyslovil souhlas se změnou bydliště nezletilého. Jak se podává konkrétně ze zmiňované e-mailové korespondence (č. l. 27 spisu), vyslovil otec, že matka může klidně na Sk s tím, že pronajímá byt. K dotazu, zda se na Slovensko otec „stahuje“ nastálo, uvedl, že ano, neboť chce být malému na blízku s tím, že pro oba je lepší být na Sk. Pokud otec ve svých podáních, jakož i odvolání negoval, že by dal matce nezletilého souhlas s přestěhováním, když souhlas na konci května 2022 se vztahoval pouze na období prázdnin, aby byl syn na čerstvém vzduchu, shledává jeho argumentaci odvolací soud, nevěrohodnou, čistě účelovou, a především ničím nepodloženou. Skutečnost, že matka je na rodičovské dovolené se zaměstnavatelem v České republice, s tím, že nezletilý je hlášen u xxx v České republice, není rozhodná, a to již z důvodu, že otec syna připojistil v rámci cestovního pojištění, aby mohl být ošetřován na Slovensku, což taktéž do jisté míry svědčí o jeho poskytnutém souhlasu s vycestováním a přestěhováním. 32. Pokud otec uváděl, že nezletilý měl faktické a obvyklé bydliště vždy v České republice, je třeba zdůraznit, že k opuštění České republiky matkou se synem v červnu 2022 došlo v době, kdy nedosahoval ani xxx věku, přičemž na Slovensku pobývá do současnosti téměř po totožnou dobu. Oba rodiče jsou slovenské národnosti, státními příslušníky Slovenské republiky. Matka spolu s nezletilým mají na Slovensku hlášen trvalý pobyt. Otec na Slovensko dojíždí, má zde své zázemí, s tím, že stran toho, kde by se sám chtěl trvale zdržovat, jsou jeho názory nekonzistentní a nepřesvědčivé. V tomto směru otec taktéž nikterak nerozvedl své bytové poměry, když fakticky pobývá na adrese v Praze, a za situace, kdy svůj byt trvale pronajímá, tak de facto návrat matky se synem na území Prahy znemožnil. 33. Nezletilý je na stávající bydliště adaptován, v bezprostřední blízkosti žije i jeho babička (matka matky). Otec neměl v dřívější době problém syna na Slovensku navštěvovat, i on zde má své kořeny. Matka kontaktu s otcem nebrání, situace se vyhrotila v důsledku covidové situace. Odvolací soud tak ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že faktické a obvyklé bydliště nezletilého, v době podání návrhu otce na úpravu styku, se nacházelo a stále nachází na Slovensku, a to na základě dohody rodičů z konce května 2022. 34. Co se týká otcem namítané nesprávné interpretace nařízení soudem prvního stupně, ani v tomto směru se s jeho argumentací odvolací soud neztotožnil. Opětovně je třeba zdůraznit, že za situace, kdy soud prvního stupně vycházel sice z nesprávného nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, neměla tato skutečnost vliv na věcnou správnost napadeného rozhodnutí. Odvolací soud nepřisvědčil námitce otce, že i kdyby soudy dospěly k závěru, že k přestěhování dítěte došlo zákonným způsobem, měl soud prvního stupně o jeho návrhu na styk rozhodnout a nikoliv řízení zastavit. S ohledem na dikci čl. 8 nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 je zřejmé, že si soudy členského státu předchozího obvyklého pobytu dítěte odchylně od článku 7 ponechají příslušnost po dobu tří měsíců od přestěhování pro úpravu rozhodnutí o právu na styk s dítětem vydaného v tomto členském státě před přestěhováním dítěte, má-li osoba, jíž bylo přiznáno právo na styk s dítětem na základě tohoto rozhodnutí, nadále obvyklý pobyt v členském státě předchozího obvyklého pobytu dítěte. Uvedený článek však na posuzovaný případ nedopadá, neboť v případě návrhu otce ze dne 26. 8. 2022 se jednalo o prvotní návrh, kdy před přestěhováním dítěte na Slovensko k vydání žádného rozhodnutí v České republice nedošlo, právo na styk na základě takového rozhodnutí otci jako nositeli styku z logiky věci nebylo přiznáno, a proto ponechání si příslušnosti vnitrostátního soudu pro úpravu rozhodnutí o právu na styk nebylo namístě. 35. Za těchto okolností odvolací soud s ohledem na uvedené napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení. 36. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 23 z. ř. s. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., když nebyly shledány žádné důvody pro to, aby náklady řízení byly přiznány některému z účastníků. Poučení: Proti výroku I. a III. tohoto usnesení není dovolání přípustné. Proti výroku II. tohoto usnesení je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 9. března 2023 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu