USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobkyně: xxx a.s., IČO xxx sídlem xxx, xxx zastoupená advokátem xxx P. M. sídlem xxx, xxx proti žalovanému: E. K., narozený xxx státní příslušník xxx bytem xxx, xxx, xxx toho času neznámého pobytu zastoupený opatrovnicí advokátkou xxx J. V. sídlem xxx, xxx o zaplacení 41 060,49 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. srpna 2022, č. j. 68 C 1080/2020 – 44 takto: Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že se řízení nezastavuje. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně výrokem I. řízení zastavil, výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a výrokem III. žalobkyni vrátil část soudního poplatku ve výši 643 Kč. 2. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně jako právní nástupkyně společnosti xxx, a.s., podala k soudu žalobu o zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že její předchůdkyně se žalovaným uzavřela dne 7. 6. 2016 smlouvu o půjčce na kliknutí, na základě níž mu byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, který žalovaný řádně nesplácel, proto banka přistoupila k zesplatnění dluhu, který žalovaný přes výzvu nezaplatil. Ze smlouvy o půjčce soud prvního stupně zjistil, že žalovaný uvedl adresu svého bydliště xxx, xxx. Na této adrese má také žalovaný registrováno trvalé bydliště. V České republice žádný druh pobytu hlášen neměl, pouze byl od 13. 2. 2020 do 14. 2. 2020 hlášen k ubytování v xxx. S ohledem na bydliště žalovaného se soud prvního stupně zabýval tím, zda je soudem příslušným k projednání a rozhodnutí věci, svou pravomoc posuzoval podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1212/2012 Sb. Uvedl, že jde o spor ze smluvního vztahu mezi bankou a fyzickou osobou, spotřebitelem, ze smlouvy o úvěru, který nebyl účelově vázán. Dospěl k závěru, že příslušnost se posuzuje podle článku 17 odst. 1 písm. c), čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis, když banka se na spotřebitele ze xxx zaměřovala, místně příslušným je proto soud státu, v jehož obvodu má žalovaný bydliště. Článek 26 nařízení Brusel I bis podle soudu prvního stupně nelze aplikovat, neboť žalovaný se soudního řízení nijak neúčastnil. Protože žalovaný nemá bydliště v České republice, dospěl k závěru, že soudy České republiky nejsou příslušné k projednání a rozhodnutí věci, proto řízení podle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně zastavení řízení zavinila, žalovanému žádné náklady nevznikly. O vrácení části soudního poplatku rozhodl podle ust. § 10 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění. 3. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že se řízení nezastavuje. V odůvodnění poukazovala na to, že evidované bydliště žalovaného nelze bez dalšího považovat za jeho skutečné bydliště, neboť zásilka zaslaná na tuto adresu se soudu vrátila zpět. Skutečné bydliště žalovaného nebylo zjištěno a není zřejmé, kde bydlí. S odkazem na rozhodnutí xxx ve věci xxx, podle něhož v případě osoby neznámého pobytu je příslušný soud, na jehož území se nachází poslední známé bydliště spotřebitele, dovozovala, že soud prvního stupně je soudem místně příslušným. 4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že obsahuje náležitosti, vyplývající z ust. § 205 o. s. ř., postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného usnesení a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné, byť z jiných důvodů. 5. Z obsahu spisu vyplývá, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaného u soudu dne 25. 6. 2020, se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že její předchůdkyně společnost xxx a.s. poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který žalovaný přestal splácet. Usnesením ze dne 1. 3. 2022, č. j. 68 C 1080/2020 – 35, soud prvního stupně žalovanému ustanovil opatrovnici xxx J. V. Opatrovnice se podáním ze dne 27. 5. 2022 za žalovaného k věci vyjádřila. Uvedla, že nárok neuznává, námitku věcné a místní příslušnosti nevznáší, nevznáší námitku podjatosti soudkyně. Posouzení důvodnosti žaloby ponechala na základě provedených důkazů na soudu. Vznesla námitku promlčení. Na toto podání reagovala žalobkyně replikou ze dne 14. 6. 2022. 6. Podle článku 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. 7. Soudní dvůr Evropské unie ve věci C-327/10 dovodil, že není-li pobyt žalovaného znám, lze vést řízení proti němu s opatrovníkem, ustanoveným podle vnitrostátních právních předpisů. Vysvětlil, že sice dochází k omezení práva žalovaného na obhajobu, je však třeba upřednostnit právo žalobce na účinnou ochranu jeho práv (bod 53). Opatrovník ustanovený osobě neznámého pobytu podle ust. § 29 o. s. ř. má stejné postavení jako advokát, jemuž účastník udělil plnou moc (§ 31 odst. 2 o. s. ř.) a je oprávněn ke všem procesním úkonům, které může učinit jím zastupovaný účastník, tedy i k podání vyjádření k žalobě. 8. Soud sám může svou mezinárodní příslušnost podle nařízení Brusel I bis zkoumat tehdy, jde-li o případ výlučné příslušnosti dle článku 24 uvedeného nařízení (viz čl. 27 nařízení Brusel I bis), dále v případě, že se žalovaný řízení neúčastní (článek 28 odstavec 1 nařízení Brusel I bis). Pokud se žalovaný řízení účastní, aniž by namítl nepříslušnost soudu, a nejde o případ výlučné příslušnosti, stane se soud podle čl. 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis mezinárodně i místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci. Po založení příslušnosti podle čl. 26 nařízení Brusel I bis již žalovaný následně nemůže namítat, že příslušným je podle jiných článků soud jiného státu. 9. Odvolací soud zastává názor, že řízení se může žalovaný aktivně účastnit i prostřednictvím svého opatrovníka. Jak bylo výše vysvětleno, ten je oprávněn ke všem procesním úkonům, které náleží účastníku řízení, je proto oprávněn svou aktivní účastí v řízení (aniž by namítal nepříslušnost soudu) založit i příslušnost soudu daného státu. K tomu došlo i v daném případě, neboť opatrovnice žalovaného se podáním z 27. 5. 2022 řízení aktivně účastnila, přitom výslovně uvedla, že námitku nepříslušnosti soudu nevznáší. K založení příslušnosti tak došlo podle článku 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis. S ohledem na tento závěr odvolací soud napadené usnesení podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, jak vyplývá z výroku tohoto usnesení. Touto změnou byl odstraněn i výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vrácení části soudního poplatku. K výroku o náhradě nákladů řízení lze uvést jen to, že soud prvního stupně nesprávně odkazoval na ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť zastavuje-li soud řízení, rozhoduje o náhradě nákladů řízení podle ust. § 146 odst. 1 písm. b), odst. 2 o. s. ř. Nesprávný je také závěr, že žalovanému náklady nevznikly, když byl zastoupen opatrovníkem z řad advokátů (k tomu § 140 odst. 2, § 149 odst. 2 o. s. ř., rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1997/2008). Poučení: Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 3. ledna 2023 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu