USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobkyně: I.-X. a.s., IČO xxx xxx sídlem xxx xxx xxx zastoupená advokátem xxx sídlem xxx xxx xxx proti žalované: E. R., narozená xxx státní občanka Slovenské republiky bytem xxx xxx xxx, Slovenská republika toho času neznámého pobytu zastoupená opatrovnicí advokátkou xxx sídlem xxx xxx xxx o zaplacení 23 043,95 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. října 2022, č. j. 68 C 147/2019-72 takto: Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že se řízení nezastavuje. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně výrokem I. řízení zastavil a výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2018 je právní nástupkyní R., a.s., která s žalovanou dne 9. 11. 2016 uzavřela smlouvu o vydání kreditní karty, na základě které mohla žalovaná čerpat úvěrový rámec do 20 000 Kč. Žalovaná úvěr čerpala a nesplácela, banka proto úvěr zesplatnila, žalovaná ho přes výzvu nezaplatila. Soud prvního stupně uvedl, že podle smlouvy a sdělení Okresního soudu Banská Bystrica má žalovaná bydliště na adrese xxx xxx xxx, v České republice neměla povolen žádný druh pobytu, jen od 12. 2. 2016 do 15. 2. 2016 byla přihlášena k ubytování na adrese xxxy xxx xxx. Zásilky zaslané na uvedené adresy se nepodařilo doručit. S ohledem na bydliště žalované se soud prvního stupně zabýval tím, zda je soudem příslušným k projednání a rozhodnutí věci, svou pravomoc posuzoval podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1212/2012 Sb. (dále nařízení Brusel I bis). Uvedl, že jde o spor ze smluvního vztahu mezi bankou a fyzickou osobou, spotřebitelem, ze smlouvy o úvěru, který nebyl účelově vázán. Dospěl k závěru, že příslušnost se posuzuje podle článku 17 odst. 1 písm. c), čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis, když banka se na spotřebitele ze Slovenska zaměřovala, místně příslušným je proto soud státu, v jehož obvodu má žalovaná bydliště. Článek 26 nařízení Brusel I bis podle soudu prvního stupně nelze aplikovat, neboť žalovaná se soudního řízení nijak neúčastnila. Protože žalovaná nemá bydliště v České republice, dospěl k závěru, že soudy České republiky nejsou příslušné k projednání a rozhodnutí věci, proto řízení podle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně zastavení řízení zavinila, žalované žádné náklady nevznikly. 3. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, kterým se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle ní je poslední známé bydliště žalované v České republice, neboť v době od 29. 11. 2016 do 24. 1. 2018 činila výběry z bankomatů na území České republiky, kde také převzala obálku s PIN. Žádné důkazy, že by žalovaná bydlela v jiném státě, nejsou k dispozici, v místě svého trvalého pobytu žalovaná nepřebírá poštu, je neznámého pobytu. S odkazem na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-327/10, Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2405/2011, a poslední známé bydliště žalované dovozovala, že příslušné jsou právě soudy České republiky. Podle ní se článek 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis neuplatní. Výklad provedený Nejvyšším soudem ve věci sp. zn. 23 Cdo 144/2020 je podle ní nepřiměřeně rozšiřující. Podle ní pouhá skutečnost, že podnikatel uzavřel smlouvu s osobou, jenž má bydliště v jiném členském státě, neznamená, že se podnikatel na tento stát zaměřuje, k tomu odkázala na rozhodnutí SDEU ve věcech C-585/08, C-144/09. Podle ní je tak možné aplikovat článek 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis a vyjít z místa, kde služba byla žalované poskytnuta. Zdůraznila, že její předchůdkyně měla sídlo na Praze 4. 4. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. 5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že obsahuje náležitosti, vyplývající z ust. § 205 o. s. ř., postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného usnesení a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné, byť z jiných důvodů. 6. Z obsahu spisu vyplývá, že návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl podán k soudu dne 16. 5. 2019, žalobkyně se jako nástupkyně R., a.s., domáhá po žalované plnění ze smlouvy o úvěru ze dne 9. 11. 2016, který nebyl účelově vázán. Soudu prvního stupně se nepodařilo doručit žalované, aniž zjistil její bydliště, proto jí usnesením ze dne 9. 2. 2022, č. j. 68 C 147/2019-50, ustanovil opatrovnicí xxx xxx xxx, advokátku. K výzvě soudu prvního stupně, učiněnou usnesením ze dne 8. 4. 2022, č. j. 68 C 147/2019-55, aby se žalovaná k věci, včetně příslušnosti soudu, vyjádřila, žalovaná prostřednictvím opatrovnice podala vyjádření, v němž uvedla, že nárok neuznává, nesouhlasí s rozhodnutím bez jednání, podle ní je místně příslušný s ohledem na bydliště žalované v Plzni soud podle jejího bydliště, dále namítala, že nebylo předloženo vyrozumění o postoupení pohledávek, předžalobní výzva. Soud prvního stupně usnesením ze dne 24. 5. 2022, č. j. 68 C 147/2019-59, vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil věc Okresnímu soudu Plzeň-město s tím, že žalovaná má bydliště v xxx. Krajský soud v Plzni svým usnesením ze dne 11. 8. 2022, č. j. Nc 535/2022-66, vyslovil, že nesouhlas Okresního soudu Plzeň-město s postoupením věci je důvodný, neboť nebylo možné dojít k závěru, že by ke dni zahájení řízení měla žalovaná bydliště v obvodu Okresního soudu Plzeň-město. 7. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že s ohledem na státní příslušnost žalované a její trvalé bydliště na Slovensku jde o věc s tzv. cizím (mezinárodním) prvkem a příslušnost soudů je třeba posuzovat podle nařízení Brusel I bis, neboť Česká republika i Slovenská republika jsou od 1. 5. 2004 členy Evropské unie (viz též § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. 8. Podle článku 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. 9. Soudní dvůr Evropské unie ve věci C-327/10 dovodil, že není-li pobyt žalovaného znám, lze vést řízení proti němu s opatrovníkem, ustanoveným podle vnitrostátních právních předpisů. Vysvětlil, že sice dochází k omezení práva žalovaného na obhajobu, je však třeba upřednostnit právo žalobce na účinnou ochranu jeho práv (bod 53). Opatrovník ustanovený osobě neznámého pobytu podle ust. § 29 o. s. ř. má stejné postavení jako advokát, jemuž účastník udělil plnou moc (§ 31 odst. 2 o. s. ř.) a je oprávněn ke všem procesním úkonům, které může učinit jím zastupovaný účastník, tedy i k podání vyjádření k žalobě. 10. Soud sám může svou mezinárodní příslušnost podle nařízení Brusel I bis zkoumat tehdy, jde-li o případ výlučné příslušnosti dle článku 24 uvedeného nařízení (viz čl. 27 nařízení Brusel I bis), dále v případě, že se žalovaný řízení neúčastní (článek 28 odstavec 1 nařízení Brusel I bis). Pokud se žalovaný řízení účastní, aniž by namítl (mezinárodní) nepříslušnost soudu, a nejde o případ výlučné příslušnosti, stane se soud podle čl. 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis mezinárodně i místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci. Po založení příslušnosti podle čl. 26 nařízení Brusel I bis již žalovaný následně nemůže namítat, že příslušným je podle jiných článků soud jiného státu. 11. Odvolací soud zastává názor, že řízení se může žalovaný aktivně účastnit i prostřednictvím svého opatrovníka. Jak bylo výše vysvětleno, ten je oprávněn ke všem procesním úkonům, které náleží účastníku řízení, je proto oprávněn svou aktivní účastí v řízení (aniž by namítal nepříslušnost soudu) založit i příslušnost soudu daného státu. K tomu došlo i v daném případě, neboť opatrovnice žalované se podáním ze 4. 5. 2022 řízení aktivně účastnila. Ve vyjádření sice opatrovnice vznesla námitku místní nepříslušnosti soudu, když měla za to, že místní příslušnost by se měla řídit bydlištěm žalované v xxx, ta byla následně shledána nedůvodnou, nepříslušnosti soudů České republiky k projednání a rozhodnutí věci se nedovolávala. K založení příslušnosti tak došlo podle článku 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis. S ohledem na tento závěr odvolací soud napadené usnesení podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, jak vyplývá z výroku tohoto usnesení. Touto změnou byl odstraněn i výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. K výroku o náhradě nákladů řízení lze uvést jen to, že soud prvního stupně nesprávně odkazoval na ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť zastavuje-li soud řízení, rozhoduje o náhradě nákladů řízení podle ust. § 146 odst. 1 písm. b), odst. 2 o. s. ř. Nesprávný je také závěr, že žalované náklady nevznikly, když byla zastoupena opatrovníkem z řad advokátů (k tomu § 140 odst. 2, § 149 odst. 2 o. s. ř., rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1997/2008). Poučení: Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 3. ledna 2023 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu