USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobkyně: I. a.s., IČO xxx sídlem xxx, xxx zastoupená advokátem J. P. M. sídlem xxx, xxx proti žalovanému: P. J., narozený xxx státní občan Slovenské republiky na Slovensku naposledy bytem xxx, x v České republice xxx, xxx toho času neznámého pobytu zastoupen opatrovníkem advokátem J. J. B., P. sídlem xxx, xxx o zaplacení 1 783,77 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. září 2022, č. j. 68 C486/2020 – 54 takto: Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně se domáhá zaplacení žalované částky s tím, že její předchůdkyně společnost xxx, a.s., uzavřela s žalovaným dne xxx smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, na základě níž se banka zavázala zřídit a vést žalovanému účet, žalovaný se zavázal platit za poskytované bankovní služby poplatky. Žalovanému vznikl na účtu dluh, který přes upomínky nezaplatil. Soud prvního stupně ze smlouvy zjistil, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy bydliště na adrese xxx, xxx, xxx. Podle zprávy Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 14. 5. 2020 je žalovaný xxx občanem, v České republice nikdy neměl žádný druh pobytu podle zákona o pobytu cizinců na území ČR. Zásilka soudu zaslaná na xxx adresu se jako nedoručená vrátila zpět. Za této situace se soud prvního stupně zabýval svou pravomocí věc projednat a rozhodnout, vyšel z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (dále nařízení Brusel I bis). Uvedl, že šlo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem a spotřebitelem, tedy smlouvu spotřebitelskou. Banka věděla, že žalovaný je slovenským občanem s bydlištěm na Slovensku, z čehož dovodil, že se na xxx ve smyslu článku 17 písm. c) nařízení Brusel I bis zaměřovala a místně příslušným je tak soud, v jehož obvodu měl žalovaný ke dni zahájení řízení své bydliště. Uvedl, že příslušnost podle článku 26 nařízení tím, že se žalovaný řízení účastní, založena nebyla, neboť žalovaný se řízení neúčastnil. Podle § 89a o. s. ř. místní příslušnost založena být nemohla, neboť po novele o. s. ř. provedené zákonem č. 293/2013 Sb. se ve spotřebitelských věcech ujednání o místní příslušnosti soudu nelze účinně dovolávat. Podle článku 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis je tak příslušný soud státu, v jehož obvodu měl žalovaný ke dni zahájení řízení své bydliště. Protože bydliště žalovaného v České republice nebylo zjištěno, řízení pro nedostatek pravomoci českých soudů podle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalobkyně zastavení řízení zavinila, žalovanému žádné náklady nevznikly. 3. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, kterým se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Zpochybňovala, že by měl žalovaný ke dni zahájení řízení své bydliště na Slovensku. Poukázala na to, že soud prvního stupně sám uvedl, že se mu na slovenskou adresu žalovanému nepodařilo doručit. Podle žalobkyně soud opomněl žalovaného kontaktovat na adrese pro doručování, která je v České republice. Jestliže je žalovaný neznámého pobytu, s poukazem na rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci xxx dovozovala, že příslušným je soud, v jehož obvodu bylo poslední známé bydliště žalovaného. Samotné nezjištění bydliště žalovaného tak nemůže vést k závěru o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu, ve svém důsledku by takový závěr vedl k odepření práva na soudní ochranu. 4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného usnesení, aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/, d/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 5. Z obsahu spisu vyplývá, že žaloba byla podána k soudu dne 27. 4. 2020, žalobkyně požaduje plnění ze smlouvy o poskytnutí bankovních služeb ze dne xxx, uzavřenou mezi její předchůdkyní společností xxx a.s. a žalovaným, když žalovaný se dostal do nepovoleného debetu. Příslušnost dovozovala z ust. § 89a o. s. ř., bydliště žalovaného označila na adrese xxx, xxx. K návrhu připojila smlouvu, kde má žalovaný uvedeno bydliště na adrese xxx, xxx, xxx, stejnou adresu má uvedenu na občanském průkazu xxx, vystaveném dne 15. 10. 2007, platném do 15. 10. 2017. Podle sdělení Registru obyvatel xxx z 8. 1. 2021 je žalovaný od 14. 9. 2011 hlášen k trvalému pobytu v xxx, ulice a číslo popisné či evidenční není uvedeno (č. l. 26). Zásilka z č. l. 41 spisu, zaslaná soudem žalovanému na xxx adresu uvedenou v občanském průkazu, se vrátila zpět s tím, že na ni žalovaný není znám. Zásilky zaslané žalovanému do xxx z č. l. 27, 43, 62 se vrátily soudu prvního stupně se sdělením pošty, že nebyl zastižen a na této adrese nemá schránku. Úřad práce dne 29. 4. 2022 (č. l. 44) sdělil soudu prvního stupně adresu žalovaného pro poštovní styk xxx, xxx. Zásilka soudu zaslaná na tuto adresu se vrátila zpět s tím, že si ji adresát nepřevzal a nebylo ji možné vhodit do poštovní schránky, neboť ji zde žalovaný nemá (č. l. 50). Policie České republiky, územní odbor xxx, dne 3. 8. 2022 sdělila, že provedla na uvedené adrese šetření a z pohovoru s obyvateli domu bylo zjištěno, že žalovaný zde již 5 let nežije (nebydlí), měl odjet s rodinou na xxx, adresa nebyla zjištěna. 6. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že smlouva z xxx je smlouvou spotřebitelskou, neboť byla uzavřena mezi bankou, tedy profesionálem v daném oboru, a žalovaným jako fyzickou osobou, spotřebitelem (byl označen rodným číslem, nikoli IČO, DIČ apod.). Mezinárodní příslušnost se proto s ohledem na státní občanství a uváděné bydliště posuzuje podle nařízení Brusel I bis. Soud prvního stupně správně dovodil, že na věc za nynějších zjištění dopadá článek 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis, podle něhož se příslušnost posuzuje podle oddílu 4 o spotřebitelských smlouvách i tehdy, když se činnost v daném případě banky na členský stát, v němž měl žalovaný bydliště (xxx), jakýmkoli způsobem zaměřovala. Již z toho, že banka věděla, že žalovaný je občanem xxx a podle čl. II bod 2. byla připravena vést účet i v eurech lze dovodit, že se zaměřovala i na státy, kde se touto měnou platí, k nimž xxx patří. Mezinárodní příslušnost soudů se proto podle čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis řídí místem bydliště žalovaného v době zahájení řízení. 7. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že podle ujednání dle § 89a o. s. ř. mezinárodní příslušnost soudů České republiky sjednána nebyla. Taková dohoda by mohla být považována za dohodu uzavřenou podle čl. 19 bod 3 nařízení Brusel I bis (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1860/2015). Nebylo ale zjištěno, že by měl žalovaný v době uzavření dohody bydliště v České republice, což je jeden z předpokladů pro platné uzavření smlouvy. Navíc předložená smlouva takové ujednání neobsahuje, není ani v jiných žalobkyní založených listinách. 8. Odvolací soud zatím nemůže souhlasit s tím, že příslušnost podle článku 26 nařízení Brusel I bis nebyla založena. 9. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 29 Nd 336/2007 dovodil, že v režimu nařízení Rady (ES) číslo 44/2001 ze dne 22. 12. 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že soud nemůže (s výjimkou věcí uvedených v článku 22 nařízení) přezkoumávat svoji mezinárodní příslušnost (pravomoc) a místní příslušnost dříve, než doručí žalobu žalovanému a umožní mu, aby se k ní vyjádřil. Příslušnost procesního soudu totiž může být založena postupem podle článku 24 nařízení, tj. tím, že se žalovaný vyjádří k žalobě, aniž by nejpozději současně s tímto vyjádřením vznesl námitku nedostatku příslušnosti procesního soudu. 10. Podle článku 24 výše uvedeného nařízení číslo 44/2001 není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný dostaví k jednání k tomuto soudu. To neplatí, pokud se žalovaný dostaví proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 22 výlučně příslušný. 11. Toto nařízení bylo zrušeno (čl. 80 nařízení Brusel I bis) a od 10. 1. 2015 platí přepracované znění (Brusel I bis), podle jehož článku 26 odst. 1 není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. Podle odstavce 2 ve věcech uvedených v oddílech 3, 4 nebo 5, v nichž je žalovaným pojistník, pojištěný, osoba oprávněná z pojistné smlouvy nebo poškozený, spotřebitel nebo zaměstnanec, soud před uznáním své příslušnosti podle odstavce 1 ověří, že je žalovaný informován o svém právu namítat nepříslušnost soudu a o účincích, které vyvolá jeho účast nebo neúčast v řízení před soudem. 12. Ze srovnání obou úprav vyplývá, že zatímco podle předchozího nařízení postačovalo žalovanému spotřebiteli doručit žalobu a vyčkat, zda se k věci vyjádří, podle nové úpravy mu musí být doručena žaloba s poučením dle článku 26 odst. 2 nařízení Brusel I bis o tom, že příslušnost může založit i tím, že se řízení aktivně účastní, případně že může namítat nepříslušnost soudu. 13. V posuzovaném případě příslušné poučení podle obsahu spisu nebylo žalovanému zasláno (před vydáním rozhodnutí mu řádně nebyla doručena žádná zásilka soudu, opatrovník byl ustanoven po vydání rozhodnutí), dosud nebylo zasláno ani opatrovníkovi žalovaného (tomu byla doručena jen žaloba a odvolání žalobkyně k vyjádření). Soud prvního stupně proto k zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudů České republiky přistoupil předčasně. 14. Odvolací soud také souhlasí se žalobkyní, že soud prvního stupně se nedostatečně zabýval otázkou skutečného bydliště žalovaného (čl. 62 nařízení Brusel I bis). Z toho, že žalovaný má hlášeno bydliště pouze v xxx, je zřejmé, že zde skutečné bydliště evidováno nemá, je zde jen hlášen. Dovozoval-li soud prvního stupně jen z této skutečnosti, že žalovaný má bydliště na xxx, nelze s ním souhlasit. Policie ve své zprávě z č. l. 53b jen sdělovala názor obyvatel domu, sama nezjišťovala, zda a kam se žalovaný (s rodinou) odstěhoval. Úřad práce ve své zprávě z 29. 4. 2022 z č. l. 44 uváděl, že žalovaný je společně posuzovaná osoba při vyplácení přídavku na dítě. Časové souvislosti se ze zprávy nepodávají. Soud prvního stupně tedy mohl ještě od tohoto úřadu zjišťovat např. to, kdo je matkou dítěte, kde bydlí a dotázat se jí, kde žalovaný bydlí či bydlel ke dni zahájení řízení. Se žalobkyní je totiž třeba souhlasit i s tím, že pokud by byl žalovaný osobou neznámého pobytu, bylo by s ohledem na jí uváděná rozhodnutí (SDEU ve věci xxx, Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2405/2011) rozhodné poslední známé bydliště žalovaného. Soud prvního stupně se pak otázkou skutečného bydliště žalovaného ke dni zahájení řízení či posledního známého skutečného bydliště žalovaného ve svém rozhodnutí nezabýval. 15. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že napadené usnesení je pro nedostatek přiléhavých důvodů rozhodnutím nepřezkoumatelným, proto ho podle ust. § 219a odst. 1 písm. c) o. s. ř. zrušil a podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozhodl o vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 16. V něm se soud prvního stupně ještě v součinnosti s úřadem práce, respektive matkou dítěte žalovaného, pokusí zjistit bydliště žalovaného, zejména ke dni zahájení řízení, aby se ho na rozhodné skutečnosti mohl dotázat, zašle mu (případně opatrovníkovi) příslušné poučení, a dospěje-li poté k závěru, že není soudem mezinárodně příslušným, může znovu řízení zastavit. V opačném případě věc samu projedná a rozhodne o ní. V novém konečném rozhodnutí také znovu rozhodne o náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení odvolacího. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha dne 10. března 2023 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu