USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobkyně: N. a.s., IČO xxx sídlem H., P. zastoupená advokátkou xxx Š. M. sídlem B., P. proti žalované: M. T., narozená xxx trvale bytem na adrese ohlašovny xxx, xxx toho času neznámého pobytu zastoupená opatrovníkem xxx F. S. sídlem xxx, xxx o zaplacení 2 296,20 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. srpna 2022, č. j. 70 C 8/2020 – 46, takto:Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně výrokem I. řízení zastavil a výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. V odůvodnění uvedl, že podaným návrhem se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že na základě smluv o postoupení pohledávek převzala pohledávku xxx, za žalovanou ze smlouvy o poskytnutí bankovních a jiných služeb, když žalovaná nezajistila dostatek peněžních prostředků na svém účtu, čímž vznikl dluh ve výši žalované částky. Soud prvního stupně zjistil, že žalovaná ve smlouvě uvedla bydliště v xxx, na stejné adrese je registrována v Registru obyvatel xxx, podle sdělení Ředitelství služby cizinecké policie v České republice neměla povolen žádný druh pobytu, neprochází informačním systémem základních registrů, prostřednictvím pošty se ji nepodařilo obeslat. Následně soud prvního stupně posuzoval svou mezinárodní příslušnost podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (nařízení Brusel I bis), když žalovaná je státní občankou xxx. Uvedl, že šlo o smlouvu o poskytování bankovních služeb uzavřenou mezi bankou a fyzickou osobou, šlo tedy o smlouvu spotřebitelskou a příslušnost posuzoval podle oddílu 4 nařízení Brusel I bis. S odkazem na čl. 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis dovodil, že oddíl 4 na věc dopadá, neboť banka věděla, že uzavírá smlouvu s občanem xxx s bydlištěm na xxx. Podle článku 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis tak žalobkyně může podat žalobu u soudu, kde měla žalovaná v době podání žaloby své bydliště. Uvedl, že podle čl. 26 nařízení Brusel I bis příslušnost založena nebyla, neboť žalovaná se jednání neúčastnila. Ujednání o místní příslušnosti dle § 89a o. s. ř. je ve spotřebitelských věcech od 1. 1. 2014 nepřípustné a nelze se ho dovolávat. Uzavřel, že žalovaná nemá bydliště v České republice, příslušnosti podle jiných ustanovení se nelze dovolávat, proto řízení podle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § „142 odst. 2 o. s. ř.“, když žalobkyně zastavení řízení zavinila. 3. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že se řízení nezastavuje. Namítala, že jestliže má žalovaná bydliště evidováno v xxx, kam se jí nepodařilo doručit, nelze bez dalšího dovozovat, že zde v době zahájení řízení měla bydliště. K tomu poukázala i na to, že žalované byl jako osobě neznámého pobytu ustanoven opatrovník. S odkazem na rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci C-327/10 dovozovala, že nelze-li zjistit bydliště žalované v době zahájení řízení, je příslušný soud státu, na jehož území se nachází poslední známé bydliště spotřebitele. S ohledem na uvedené dovozovala, že příslušné jsou soudy České republiky. 4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že obsahuje náležitosti, vyplývající z ust. § 205 o. s. ř., postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného usnesení a dospěl k závěru, že je třeba ho pro nedostatek důvodů zrušit. 5. Z obsahu spisu vyplývá, že návrh k soudu byl podán 23. 12. 2019, žalobkyně uvedla, že žalovaná má bydliště v xxx, xxx, příslušnost soudu dovozovala z ust. § 89 o. s. ř., zaplacení žalované částky se domáhala ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 22. 2. 2017, uzavřené mezi xxx a žalovanou. V této smlouvě je uvedeno bydliště žalované xxx, ujednání dle § 89a o. s. ř. smlouva neobsahuje. Smlouva byla uzavřena v xxx. Žalovaná se prokázala občanským průkazem xxx, kde měla bydliště v xxx. Zásilka zaslaná soudem na adresu v xxx se 30. 12. 2020 vrátila zpět s tím, že žalovaná na ní nemá poštovní schránku. Podle sdělení Ředitelství služby cizinecké policie z 10. 12. 2019 žalovaná nikdy neměla v České republice povolen žádný druh pobytu. Podle sdělení z 18. 3. 2020 nebyla ve výkonu trestu ani zabezpečovací detence, neprochází evidencí úpadců (č. l. 16). Podle sdělení registru obyvatel xxx z č. l. 32 spisu je hlášena k trvalému pobytu v xxx s tím, že je hlášena na ohlašovně. Zásilka zaslaná na tuto adresu se vrátila 10. 5. 2021 zpět s tím, že si ji žalovaná v úložné době nevyzvedla (č. l. 34). Soud prvního stupně vydal usnesení ze dne 9. 12. 2020, č. j. 70 C 8/2020 – 25, kterým žalovanou vyzval, aby se k věci a příslušnosti soudu vyjádřila. Toto usnesení bylo žalované doručeno na adresu v xxx, pošta sdělila, že na ni žalovaná nemá ani schránku. Opatrovníkovi zasíláno nebylo. Opatrovník pouze sdělil, že souhlasí s ustanovením (č. l. 41 spisu). 6. Žalobkyně v odvolání nezpochybňovala, že příslušnost soudu se posuzuje podle nařízení Brusel I bis podle ustanovení o příslušnosti ve věci spotřebitelských smluv, odvolací soud proto v této části odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně. 7. Podle článku 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis 1 není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. 8. Podle odstavce 2 ve věcech uvedených v oddílech 3, 4 nebo 5, v nichž je žalovaným pojistník, pojištěný, osoba oprávněná z pojistné smlouvy nebo poškozený, spotřebitel nebo zaměstnanec, soud před uznáním své příslušnosti podle odstavce 1 ověří, že je žalovaný informován o svém právu namítat nepříslušnost soudu a o účincích, které vyvolá jeho účast nebo neúčast v řízení před soudem. 9. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 29 Nd 336/2007 dovodil, že: V režimu Nařízení Rady (ES) číslo 44/2001 ze dne 22. 12. 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že soud nemůže (s výjimkou věcí uvedených v článku 22 nařízení) přezkoumávat svoji mezinárodní příslušnost (pravomoc) a místní příslušnost dříve, než doručí žalobu žalovanému a umožní mu, aby se k ní vyjádřil. Příslušnost procesního soudu totiž může být založena postupem podle článku 24 nařízení, tj. tím, že se žalovaný vyjádří k žalobě, aniž by nejpozději současně s tímto vyjádřením vznesl námitku nedostatku příslušnosti procesního soudu. 10. Tyto závěry jsou v zásadě použitelné i za nynější úpravy provedené nařízením Brusel I bis. Dále je třeba uvést, že předchozí úprava neobsahovala odstavec 2. Podle tohoto odstavce a tedy nynější úpravy soud ještě musí spotřebitele poučit o tom, že příslušnost může založit svou aktivní účastí v řízení, aniž by namítal nepříslušnost soudu, případně že může namítnout nepříslušnost soudu daného státu. 11. Z výše uvedeného je zřejmé, že soud může, s výjimkou řízení, kde jde o výlučnou příslušnost, prohlásit, že není soudem příslušným a řízení zastavit až tehdy, není-li založena příslušnost podle článku 26 nařízení Brusel I bis. V daném případě tento předpoklad nebyl naplněn. Soud prvního stupně sice opatrovníkovi žalované doručil žalobu, nedoručil mu ale poučení vyplývající z článku 26 odst. 2 nařízení Brusel I bis, tj. o tom, že příslušnost může založit i tím, že se žalovaná prostřednictvím svého opatrovníka bude řízení aktivně účastnit (např. vyjádří se k věci), aniž by namítala nepříslušnost soudů České republiky. Soud prvního stupně proto rozhodoval předčasně. 12. Odvolací soud také souhlasí s námitkou žalované uvedenou v odvolání. Ve věci C-327/10 Soudní dvůr Evropské unie dovodil, že „v takové situaci, o jakou se jedná v původním řízení, kdy spotřebitel, který je stranou smlouvy o dlouhodobém hypotečním úvěru s povinností informovat smluvního partnera o jakékoliv změně adresy, opustí své bydliště předtím, než je proti němu podána žaloba pro porušení smluvních povinností, jsou soudy členského státu, na jehož území se nachází poslední známé bydliště spotřebitele, na základě čl. 16 odst. 2 tohoto nařízení (Rady /ES/ č. 44/2001) příslušné rozhodnout o této žalobě, jestliže nejsou podle článku 59 téhož nařízení schopny určit aktuální bydliště žalovaného a nemají ani průkazné indicie umožňující dospět k závěru, že žalovaný má skutečně bydliště mimo území Evropské unie.“ Protože úprava v přepracovaném nařízení Brusel I bis zůstala stejná, jsou tyto závěry použitelné i v dané věci. V posuzovaném případě sice soud prvního stupně vysvětlil, že nezjistil, že by měla žalovaná bydliště v České republice, neuvedl ale, kde žalovaná ke dni zahájení řízení měla (skutečné) bydliště a případně se nezabýval tím, kde bylo poslední známé bydliště žalované. Jestliže je žalovaná hlášena k trvalému pobytu v obci xxx (ulice, číslo popisné a číslo orientační není uvedeno), a podle připojeného sdělení je hlášena na ohlašovně, je zřejmé, že o adresu skutečného bydliště žalované jít nemůže. V tomto směru jsou tedy zjištění soudu prvního stupně nedostatečná. 13. Odvolací soud s ohledem na uvedené dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je pro nedostatek přiléhavých důvodů usnesením nepřezkoumatelným, proto ho podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozhodl o vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 14. V něm soud prvního stupně žalované (jejímu opatrovníkovi) zašle příslušné poučení dle čl. 26 odst. 2 nařízení Brusel I bis, aby tak žalované umožnil založit příslušnost soudu prvního stupně, případně namítnout jeho nepříslušnost, a aby v případě nečinnosti žalované mohl příslušnost posoudit sám (budou-li splněny předpoklady uvedené v čl. 28 odst. 1 nařízení Brusel I bis). V novém rozhodnutí (bude-li znovu řízení zastavovat) vysvětlí, jak dospěl k závěru, že má žalovaná bydliště v jiném státě, případně že její poslední známé bydliště bylo v jiném státě. V novém konečném rozhodnutí také znovu rozhodne o náhradě nákladů řízení včetně nákladů tohoto odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha dne 22. února 2023 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu